1a. Místní znecitlivění, blokády používá se nejčastěji farmak – místní anestetika, opioidy



Yüklə 2,13 Mb.
səhifə8/42
tarix05.06.2018
ölçüsü2,13 Mb.
#47623
1   ...   4   5   6   7   8   9   10   11   ...   42

Poranění tepen


- poranění přímá

- ostrá (penetrující – bodná, řezná, střelná, iatrogenní, amputační…)

- 1. stupeň – poranění adventicie a event. medie

- 2. stupeň – poranění všech vrstev stěny, nepostihuje celý obvod tepny

- 3. stupeň – úplné přerušení tepny

- tupá (kontuse, komprese, konstrikce – zaškrcení)

- 1. stupeň – trhlina v intimě, není krvácení, většinou ani ischemie

- 2. stupeň – trhlina v intimě a medii, není krvácení, většinou vzniká thrombosa s periferní ischemií

- 3. stupeň – trhlina postihuje všechny vrstvy stěny, thrombosa nebo uzávěr intimálním lalokem působí ischemii, u velkých tepen může perforovat hematom v adventicii s velkým krvácením

- poranění nepřímá

- přetažení, decelerace, vasospasmus

Ostrá poranění tepen


- poškození začíná z povrchu tepny směrem do lumen

- důsledky a klinické příznaky:

- krvácení, vedoucí až k hemorhagickému šoku (hypovolemie)

- periferní ischemie

- u poranění I. stupně může dojít k druhotné ruptuře nebo vzniku pozdního nepravého aneurysmatu

- u poranění II. stupně se může krvácení spontánně zastavit tlakem okolních tkání a hematomu

- u poranění III. stupně se může krvácení spontánně zastavit konstrikcí obou konců přerušené tepny

- léčba -

- PP – naložení kompresivního obvazu, případně komprese tepny v ráně nebo nad ní (tlakové body, škrtidlo)

- definitivní ošetření – sutura krvácející cévy (většinou rovné okraje)



Tupá poranění tepen


- poškození začíná v intimě a směřuje do medie a adventicie, může dojít k disekci

- bývá současné zhmoždění měkkých tkání v blízkosti tepny, často průvodní poranění kostí a kloubů

- typické jsou známky periferní ischemie bez známek krvácení

- většinou nutná chirurgické rekonstrukce postiženého úseku




Nepřímá poranění tepen


- decelerační poranění hrudní aorty (disekce, ruptura)

- přetažení tepny – většinou u luxací kloubů a dislokovaných zlomenin v blízkosti tepen, podkladem je ruptura intimy a medie, poraněná tepna nekrvácí, ale dochází v ní k ascendentní a descendentní thrombose s ischemií periferie

- traumatický vasospasmus – velmi vzácný, příčina myogenní (křeč, odeznívající do 24 hod.), klinicky periferní ischemie trvající déle jak 3 hod. a neustupující, diagnostika arteriografií a event. chirurgickou revisí, léčba lokální aplikací papaverinu nebo balonkovou dilatací
Diagnostika tepenných poranění:

- klinická - zevní nebo vnitřní krvácení se šokovým stavem, narůstající hematom, ischemie pod místem poranění

- zobrazovací metody -

- končetiny: duplexní UZ, dopplerovské měření tlaku na periferních tepnách, angiografie, MRI

- hrudník: RTG a CT hrudníku, MRI, aortografie, punkce perikardu, punkce hemothoraxu

- břicho: UZ břicha, aortografie, diagnostická peritoneální laváž, laparoskopie

- operační revise u diagnostických nejistot (zejména tupá poranění s ischemií bez krvácení)
Ošetření tepenných poranění:

- první pomoc - provisorní zástava krvácení (tlakový obvaz, manuální komprese tepny v ráně nebo nad ranou – tlakové body, naložení škrtidla), volumotherapie

- definitivní ošetření - končetina vydrží ischemii 4 – 6 hodin, pak dochází k nevratným změnám, během rekonstrukce je možno udržet perfusi zavedením umělohmotného shuntu, který se vytahuje těsně před dokončením sutury

- sutura prostá nebo s plastikou žilním štěpem

- resekce poškozené části tepny s anastomosou end-to-end

- rekonstrukční operace žilním štěpem (nejlépe v. saphnena magna) – interpositum, bypass

- výjimečně podvaz tepny (malé tepny pod loktem nebo pod kolenem – nutno ale rekonstruovat alespoň jednu tepnu k udržení dostatečné cirkulace, u velkých defektů měkkých tkání znemožňujících i provisorní kryt tepenné rekonstrukce, u

hromadných neštěstí z důvodů časové tísně a polytraumat – přednost má ošetření orgánových traumat)

- při sdruženém poranění kostí, žil a nervů:

- stabilisovat zlomeniny, ošetřit luxace

- rekonstrukce kmenové žíly

- rekonstrukce tepny (pokud je významná a delší ischemie, má se jako první rekonstruoovat tepna)

- rekonstrukce nervů

- zajistit kryt vitálními okolními tkáněmi (sval, kůže)


Následky tepenných poranění a jejich léčby:

- posttraumatický uzávěr (podvazem, thrombosou)

- tepenné aneurysma a pseudoaneurysma

- traumatická AV píštěl

- tepenná embolie

- kompartment syndrom

- reperfusní syndrom

Poranění žil


- poranění končetinových žil

- klinicky velké nepulsující krvácení tmavé krve z místa penetrujícího poranění, velké nepulsující hematomy

- v první pomoci je indikována komprese s elevací končetiny, cizí tělesa se z rány odstraňují až při definitivním ošetření (žilní rekonstrukce se žilními štěpy, podvazy zcela výjimečně), při hrozícím compartment syndromu fasciotomie, pooperačně heparinisace a warfarinisace (dovolí-li to charakter případných přidruže-ných poranění), plná prevence TEN

- provisorní stavění žilního krvácení:

- tamponáda rouškami s teplým fysiologickým roztokem (až několik dnů – thrombosa poraněné žíly)

- definitivní stavění žilního krvácení:

- žilní rekonstrukce - sutura prostá nebo s plastikou (žilní záplata)

- resekce poraněné žíly a přímá anastomosa end-to-end

- resekce poraněné žíly s interposicí žilního štěpu

- podvaz

končetinové žíly – pod kolenem a loktem lze podvázat, nad klouby – měla by být zprůchodněna alespoň

jedna hluboká žíla

horní dutá žíla – lze podvázat (syndrom VCS, ale postupně se rozvine kolaterální oběh)

dolní dutá žíla – lze podvázat subrenálně, event. mezi renálními a jaterními žilami (kolaterální oběh),

nelze podvázat nad jaterními žilami

v. mesenterica inferior a v. lienalis – lze podvázat

v. mesenterica superior, v. portae – hrozí infarsace střeva, u v. portae navíc jaterní encefalopathie
Následky poranění žil a jejich léčby:

- pooperační žilní krvácení

- pooprační thrombosa rekonstrukce – vytvoří se kolaterální oběh, není indikována k reoperaci, profylaxe TEN

- infekce rekonstrukce

- AV píštěl při současném poranění tepny a žíly

8a. Bezvědomí, druhy, diagnostika a léčba, první pomoc
- poruchy vědomí jsou – kvalitativní (amence, dezorientace, delirium)

- kvantitativní (apatie, somnolence, sopor, semikoma, subkoma, koma, hluboké koma a smrt)

- u nemocného s poruchou vědomí aktivně hledáme příznaky, které mohou vést k urgentní operační indikaci

- stav vědomí závisí na aktivitě ARAS (aktivační retikulární ascendentní systém) – je uložen v rostrální oblasti pontu, mezencefala a thalamu

- vědomí má dvě složky – obsah (kvalitu) a stupeň bdělosti (vigilitu)

Glasgow Coma Scale - GCS

- hodnocení úrovně vědomí bez ohledu na ložiskový neurol. nález

- je to součet tří hodnot za – otevírání očí, motorickou odpověď a slovní odpověď

- minimum je GCS 3 a maximum je 15

- za otevírání očí jsou celkem 4 body (spontánně, na oslovení, na bolest, vůbec)

- za slovní odpověď je 5 bodů

- za motorickou odpověď je 6 bodů (tam je důležitá decerebrace – 2b, a dekortikace – 3b)


Jiné vyšetřování u bezvědomého:
- lateralizace – aktivně hledáme příznaky asymterie – motoriky a zornic

- pohyby bulbů – někdy najdeme bloudivé pohyby bulbů, svědčí o zachované okulomotorice, jsou dobrým příznakem

- zornice – všímáme si velikosti (zaznamenáme v mm), symetrie a reakce na osvit

- anizokorie – svědčí o útlaku n.III na okraji tentoria

- symetrická mióza – pokud je dekortikační reakce na bolest, svědčí o centrální herniaci

- symetrická mydriáza bez fotoreakce – velmi pokročilá deteriorace funkcí kmene

- okulocefalické reflexy – v bezvědomí otáčíme pacientovi hlavou (jen, když není poraněna páteř!) a pokud je intaktní kmen, tak bezvědomí fixuje pohled v jedné poloze

- vyšetření motoriky – sledujeme tonus, reflexy, symetrii spontánních pohybů na bolest

- poruchy dýchání
Diferenciální diagnostika:
- neurogenní příčiny - apoplexie, KCP, meningitida, encefalitida, mozkové nádory, epilepsie, SAK, trombózy, embolíe, vzduchová embolie, mozkový absces, narkolepsie, mozková komoce, kontuze.

- klinický obraz - známky lateralizace, areaktivní pupily, anizokorie, nejsou přítomny nebo jsou asymetrické extraokulámí motorické nebo jiné reflexy mozkového kmene, zaznamenáváme nepřítomný pohled, strabismus,

jsou evidentní známky traumatu.

- primárně psychogenní příčiny - psychogenní stupor - hysterie, hluboká hypnóza

- jsou nepřítomné abnormální neurologické známky, normální zornice, chybějí okulocefalické reflexy, normální okulovestibulární reflexy, pevně zavřené oči, pacientovy ruce nespadnou na obličej, upustíme-li je přímo nad ním, anamnéza psychiatrického onemocnění
exogenní příčiny

- otravy- etanol, hypnotika, návykové látky, celková anestetika, houby (amanita phalloides), CO

- infekce- tetanus, botulismus, plynatá sněť, lyssa.

- fyzikální příčina - hypotermie, hypertermie, úraz elektrickým proudem, popálení, prochlazení, utonutí


endogenní příčiny (metabolické):

- toxické - jaterní, urémie, pseudourémie, eklampsie

- endokrinní - diabetické koma (hyperglykémie) - nauzea, zvracení,dehydratace,aceton v dechu, polyurie, zrychlené hluboké dýchání, tachykardie

- hypoglykémie - pocení, třes, hlad, slabost, bolesti hlavy, povrchové dýchání, tachykardie, zvýšený TK, vlhká pokožka, náhlý počátek

- hyperosmolamí - žízeň, slabost, dehydratace, halucinace, delirium, křeče

- laktacidemické koma, tyreotoxická krize, hypotyreózní koma, hypofyzámí koma, koma při insufícienci nadledvin (Addison), hypokalcemické koma (tetanie), hyperkalcemické koma.

- kardiovaskulární příčiny

- ischemická choroba srdeční - kardiogenní šok.

- arytmie - fíbrilace síní s nebezpečím trombembolie.

- A-V blokáda III. stupně - sy Morgagniho – Adamsův – Stokesův.

- komorová tachykardie.

- sick-sinus sy.

- oběhové synkopy- ortostatický kolaps, sy karotického sinu (vagovagální reflex), sy oblouku aorty, subklaviální „steal syndrom", vertebrobazilámí insufícience, disekující aneuryzma aorty, sinový tumor a ventilový trombus.

- kongenitální srdeční vady

- akutní srdeční tamponáda

- hemoragický šok

- hypertenzní krize

- respirační poruchy - hypoxie, anoxie, hypokapnie (z hyperventilace), hyperkapnie, plícní onemocnění.

- poruchy vody a elektrolytové rovnováhy - dysekvilibrační sy (otrav vody), těžká dehydratace - zvýšení viskozity krve, pokles tlaku, hypochlorémie, hypokalémie, hyperkalémie


b. Komplikace apendicitidy

Periapendicitida

- lokalizovaný zánět pobřišnice

- důsledkem mikroperforace nebo přestupem infekce přes stěnu

- kolem výběžku vzniká serózní, serofibrinózní nebo seropurulentní exsudát

- operace v tomto stádiu vede i bez ATB ke zhojení

- přítomnost exsudátu zvýrazní obtíže – bolestivost se rozšíří na celý pravý podbřišek

Periapendikulární infiltrát

- vzniká, pokud neoperujeme akutní slepák zhruba do 72 hodin po začátku bolestí (když nedojde k perforaci)

- nemocní přijdou s bolestivou, nepřesně ohraničenou rezistencí v pravém podbřišku

- častý u starých nemocných, často považován za tumor

- anatomický substrát infiltrátu – omentum a okolní střevní kličky, které se lepí kolem zaníceného červa

- léčíme – studené obklady, klid, dieta, při trvalé kontrole celkového stavu a lokálního nálezu

- pokud se začně zánět šířit do okolí je nutná urgentní operace

- jinak se doporučuje revidovat až s odstupem 5-6 dnů (až ty slepenice zmizí...)

- pak buď najdeme apendix celý nebo ho nenajdeme (zánět ho roztavil...)



Apendikulární hlíza

- absces může vzniknout perforací červu do ohraničeného prostoru (i vzdáleného – malá pánev, za cékem, podjaterně, periapendikulárně)

- dojde k prudkému vzestupu teploty do septických hodnot po několika dnech či týdnech trvání infiltrátu

- objevuje se obraz mechanického nebo paralytického ileu, hmatný bolestivý tumor v podbřišku, leukocytóza

- při abscesu pánve – bolestivá přední stěna rekta, průjmy

- terapie – drenáž, ATB jako ochrana před sepsí (je-li absces léčen včas a není imunodeficit, nejsou ATB třeba)

- při správné drenáži se obraz dramaticky zlepší



Perforační difúzní zánět pobřišnice

- k perforaci dochází nejčastěji v prvních 48-72 hodinách (málokdy před 12h)

- klinický obraz – jako difúzní zánět pobřišnice

- pokud nemáme moc informací o předcházejícím stavu, řekne nám definitivní diagnózu často až operační revize

- jedná se o sterkorální peritonitidu→ mortalita je až 50%

- chirurgická léčba musí být komplexní → revize břicha pod clonou ATB, odstranění zbytků apendixu, laváž břicha a drenáž

- u nejtěžších stavů dočasná laparostomie

- monitoring a úprava vnitřního prostředí, imunostimulace

Phlebitis

- závažná, ale vzácná komplikace

- vzniká přechodem zánětu žil mesoapendixu na portální žílu

- pyotromboflebitida venózního portálního řečiště

- projeví se vysokými teplotami s třesavkou a subikterem

- někdy se po několika dnech vytvoří jaterní abscesy

- nepříznivá známka na CT či rtg – plyn v portální žíle – svědčí o přítomnosti anaerobních bakterií, streptokoků a klostridií


C. Nekrotizující enterokolitida u dětí

- tato nemoc začala být pozorována v 60. letech na novorozeneckých JIPech

- patogeneze – postihuje klasicky novorozence nízké a velmi nízké PH, obvykle kolem 1. týdne života

- patogeneze není moc známa

- patrně je to výsledem mnoha přímých i nepřímých insultů, které směřují ke zhroucení ochranné bariéry sliznice (hyperosmolární strava, hypoxie, selhávání oběhu, sepse, hyperviskózní stav, výměnná transfúze...)

- NEC se nejčastěji vyskytuje v terminálním ileu, ale může postihovat cokoli, segmentárně nebo celé střevo

- segmentární zásobení je obvykle v místech rozhraní cévních zásobení

- postižené místo je distendováno, stěna ztenčena a subserózně jsou buly naplněné plynem (vypadá jakoby kropenaté)

- klinický obraz – těžká alterace stavu, oběhové selhání, porucha ventilace, hypotermie, zvracení, krvavé průjmy

- bříško je distendované, stěna je napnutá, je přes ní vidět distendované kličky

- na rtg – distendované kličky s pneumatózou stěny , plyn v portě (vidět i na USG) je již pozdní příznak

- terapie – chirurgické řešení závisí na rozsahu, fázi nemoci a celkovém stavu dítěte

- princip – dekomprese distendovaného střeva a sanace břišní dutiny s jejím vyčištěním nebo drenáží

- v lepších případech resekujeme postižený úsek a uděláme end to end anastomózu

- většinou je ale nutné udělat stomii nad postiženým úsekem a střevo odstranit

- komplikace – časté komplikace jsou sekundární striktury střeva – u neoperovaných i operovaných dětí

- nejčastěji v lienálním ohbí kolon nebo na rektu

- rozsáhlá resekce po NEC je nejčastější příčinou syndromu krátkého střeva


d. Zlomeniny horního konce pažní kosti


  • časté u starších nemocných (u mladých se spíše luxuje ramenní kloub, u dětí dojde k epifyseolyse)

  • podle AO klasifikace se dělí na:

A – extraartikulární dvouúlomkové

B – extraartikulární tříúlomkové

C – intraartikulární




  • Neere rozlišuje počet úlomků (odpovídají 4 anatomickým zónám – hlavice, velký a malý hrbolek, diafysa) a jejich dislokaci (tj. posun nad 1 cm nebo odklon nad 45o):

I – bez dislokace (jakýkoli počet úlomků)

II – dvouúlomkové s dislokací

III – tříúlomkové s dislokací

IV – čtyřúlomkové s dislokací


  • podle Zemana je typů 6 (zlomeniny anatomického krčku, chirurgického krčku, odlomení tuberculum majus, tuberculum minus, luxační zlomeniny přední a zadní)

  • možné dislokace (podle nich je zlomenina buď addukční nebo abdukční):

odlomení tuberculum majus – tah šlachy m. supraspinatus (rotátorová manžeta)

odlomení tuberculum minus – tah šlachy m. subscapularis mediálně

zlomenina collum chirurgicum – tah distálního fragmentu mediálně (úpon m. pectoralis major)


klinický obraz a diagnostika:


  • změny konfigurace ramene, otok, antalgické držení, omezený pohyb, krepitace úlomků, sběhlé hematomy, u luxačních zlomenin prázdná jamka ramenního kloubu

  • nutno vyšetřit inervaci (poranění n. axillaris při zlomeninách krčku) a puls na a. radialis

  • RTG ve dvou projekcích


léčba:


  • konservativní u nedislokovaných zlomenin nebo dislokovaných stabilních po reposici, postavení musí být v abdukci (addukce by vedla ke srůstům v axilárním recesu) – Desault s vypodložením axily, abdukční dlaha (30o předpažení, 60 o abdukce), visící sádra, po odeznění bolestivé fáze začínáme kývavými pohyby, po 10 – 14 dnech aktivní cvičení




  • operační u zavřených ireponibilních nebo reponibilních neretinovatelných, u otevřených zlomenin, komplikovaných poraněním cév a nervů a u risika nekrosy hlavice:

dislokované zlomeniny hrbolů – šrouby nebo tahová cerkláž

zlomeniny hlavice zavřeně reponovatelné – zavřená reposice a MIO (např. nitrodřeňová OS dle Hacketala)

zlomeniny hlavice zavřeně nereponovatelné – otevřená reposice a dlahová OS (T-dlaha, čepelová úhlová)

čtyřúlomkové (kominutivní) zlomeniny – odstranění fragmentů hrbolků, reinserce úponů rotátorové manže-

ty, fixace hlavice k metafyse, event. CKP

e. Defekt septa síní
Eisenmegenrův sy – u levo-pravých zkratů

- u defektů sept, ductus arteriosus apertus, aortopulmonální okénko, truncus pulmonalis comunnis

- vzrůstá periferní odpor a tlaky se vyrovnají, posléze se L-P zkrat mění na P-L

- jakmile dojde k obrácení zkratu, acyanotická vada se mění na cyanotickou a je již inoperabilní


- asi u 10% dětí, postihuje 2x častěji dívky


Yüklə 2,13 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   ...   4   5   6   7   8   9   10   11   ...   42




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə