Poranění tepen
- poranění přímá
- ostrá (penetrující – bodná, řezná, střelná, iatrogenní, amputační…)
- 1. stupeň – poranění adventicie a event. medie
- 2. stupeň – poranění všech vrstev stěny, nepostihuje celý obvod tepny
- 3. stupeň – úplné přerušení tepny
- tupá (kontuse, komprese, konstrikce – zaškrcení)
- 1. stupeň – trhlina v intimě, není krvácení, většinou ani ischemie
- 2. stupeň – trhlina v intimě a medii, není krvácení, většinou vzniká thrombosa s periferní ischemií
- 3. stupeň – trhlina postihuje všechny vrstvy stěny, thrombosa nebo uzávěr intimálním lalokem působí ischemii, u velkých tepen může perforovat hematom v adventicii s velkým krvácením
- poranění nepřímá
- přetažení, decelerace, vasospasmus
Ostrá poranění tepen
- poškození začíná z povrchu tepny směrem do lumen
- důsledky a klinické příznaky:
- krvácení, vedoucí až k hemorhagickému šoku (hypovolemie)
- periferní ischemie
- u poranění I. stupně může dojít k druhotné ruptuře nebo vzniku pozdního nepravého aneurysmatu
- u poranění II. stupně se může krvácení spontánně zastavit tlakem okolních tkání a hematomu
- u poranění III. stupně se může krvácení spontánně zastavit konstrikcí obou konců přerušené tepny
- léčba -
- PP – naložení kompresivního obvazu, případně komprese tepny v ráně nebo nad ní (tlakové body, škrtidlo)
- definitivní ošetření – sutura krvácející cévy (většinou rovné okraje)
Tupá poranění tepen
- poškození začíná v intimě a směřuje do medie a adventicie, může dojít k disekci
- bývá současné zhmoždění měkkých tkání v blízkosti tepny, často průvodní poranění kostí a kloubů
- typické jsou známky periferní ischemie bez známek krvácení
- většinou nutná chirurgické rekonstrukce postiženého úseku
Nepřímá poranění tepen
- decelerační poranění hrudní aorty (disekce, ruptura)
- přetažení tepny – většinou u luxací kloubů a dislokovaných zlomenin v blízkosti tepen, podkladem je ruptura intimy a medie, poraněná tepna nekrvácí, ale dochází v ní k ascendentní a descendentní thrombose s ischemií periferie
- traumatický vasospasmus – velmi vzácný, příčina myogenní (křeč, odeznívající do 24 hod.), klinicky periferní ischemie trvající déle jak 3 hod. a neustupující, diagnostika arteriografií a event. chirurgickou revisí, léčba lokální aplikací papaverinu nebo balonkovou dilatací
Diagnostika tepenných poranění:
- klinická - zevní nebo vnitřní krvácení se šokovým stavem, narůstající hematom, ischemie pod místem poranění
- zobrazovací metody -
- končetiny: duplexní UZ, dopplerovské měření tlaku na periferních tepnách, angiografie, MRI
- hrudník: RTG a CT hrudníku, MRI, aortografie, punkce perikardu, punkce hemothoraxu
- břicho: UZ břicha, aortografie, diagnostická peritoneální laváž, laparoskopie
- operační revise u diagnostických nejistot (zejména tupá poranění s ischemií bez krvácení)
Ošetření tepenných poranění:
- první pomoc - provisorní zástava krvácení (tlakový obvaz, manuální komprese tepny v ráně nebo nad ranou – tlakové body, naložení škrtidla), volumotherapie
- definitivní ošetření - končetina vydrží ischemii 4 – 6 hodin, pak dochází k nevratným změnám, během rekonstrukce je možno udržet perfusi zavedením umělohmotného shuntu, který se vytahuje těsně před dokončením sutury
- sutura prostá nebo s plastikou žilním štěpem
- resekce poškozené části tepny s anastomosou end-to-end
- rekonstrukční operace žilním štěpem (nejlépe v. saphnena magna) – interpositum, bypass
- výjimečně podvaz tepny (malé tepny pod loktem nebo pod kolenem – nutno ale rekonstruovat alespoň jednu tepnu k udržení dostatečné cirkulace, u velkých defektů měkkých tkání znemožňujících i provisorní kryt tepenné rekonstrukce, u
hromadných neštěstí z důvodů časové tísně a polytraumat – přednost má ošetření orgánových traumat)
- při sdruženém poranění kostí, žil a nervů:
- stabilisovat zlomeniny, ošetřit luxace
- rekonstrukce kmenové žíly
- rekonstrukce tepny (pokud je významná a delší ischemie, má se jako první rekonstruoovat tepna)
- rekonstrukce nervů
- zajistit kryt vitálními okolními tkáněmi (sval, kůže)
Následky tepenných poranění a jejich léčby:
- posttraumatický uzávěr (podvazem, thrombosou)
- tepenné aneurysma a pseudoaneurysma
- traumatická AV píštěl
- tepenná embolie
- kompartment syndrom
- reperfusní syndrom
Poranění žil
- poranění končetinových žil
- klinicky velké nepulsující krvácení tmavé krve z místa penetrujícího poranění, velké nepulsující hematomy
- v první pomoci je indikována komprese s elevací končetiny, cizí tělesa se z rány odstraňují až při definitivním ošetření (žilní rekonstrukce se žilními štěpy, podvazy zcela výjimečně), při hrozícím compartment syndromu fasciotomie, pooperačně heparinisace a warfarinisace (dovolí-li to charakter případných přidruže-ných poranění), plná prevence TEN
- provisorní stavění žilního krvácení:
- tamponáda rouškami s teplým fysiologickým roztokem (až několik dnů – thrombosa poraněné žíly)
- definitivní stavění žilního krvácení:
- žilní rekonstrukce - sutura prostá nebo s plastikou (žilní záplata)
- resekce poraněné žíly a přímá anastomosa end-to-end
- resekce poraněné žíly s interposicí žilního štěpu
- podvaz
končetinové žíly – pod kolenem a loktem lze podvázat, nad klouby – měla by být zprůchodněna alespoň
jedna hluboká žíla
horní dutá žíla – lze podvázat (syndrom VCS, ale postupně se rozvine kolaterální oběh)
dolní dutá žíla – lze podvázat subrenálně, event. mezi renálními a jaterními žilami (kolaterální oběh),
nelze podvázat nad jaterními žilami
v. mesenterica inferior a v. lienalis – lze podvázat
v. mesenterica superior, v. portae – hrozí infarsace střeva, u v. portae navíc jaterní encefalopathie
Následky poranění žil a jejich léčby:
- pooperační žilní krvácení
- pooprační thrombosa rekonstrukce – vytvoří se kolaterální oběh, není indikována k reoperaci, profylaxe TEN
- infekce rekonstrukce
- AV píštěl při současném poranění tepny a žíly
8a. Bezvědomí, druhy, diagnostika a léčba, první pomoc
- poruchy vědomí jsou – kvalitativní (amence, dezorientace, delirium)
- kvantitativní (apatie, somnolence, sopor, semikoma, subkoma, koma, hluboké koma a smrt)
- u nemocného s poruchou vědomí aktivně hledáme příznaky, které mohou vést k urgentní operační indikaci
- stav vědomí závisí na aktivitě ARAS (aktivační retikulární ascendentní systém) – je uložen v rostrální oblasti pontu, mezencefala a thalamu
- vědomí má dvě složky – obsah (kvalitu) a stupeň bdělosti (vigilitu)
Glasgow Coma Scale - GCS
- hodnocení úrovně vědomí bez ohledu na ložiskový neurol. nález
- je to součet tří hodnot za – otevírání očí, motorickou odpověď a slovní odpověď
- minimum je GCS 3 a maximum je 15
- za otevírání očí jsou celkem 4 body (spontánně, na oslovení, na bolest, vůbec)
- za slovní odpověď je 5 bodů
- za motorickou odpověď je 6 bodů (tam je důležitá decerebrace – 2b, a dekortikace – 3b)
Jiné vyšetřování u bezvědomého:
- lateralizace – aktivně hledáme příznaky asymterie – motoriky a zornic
- pohyby bulbů – někdy najdeme bloudivé pohyby bulbů, svědčí o zachované okulomotorice, jsou dobrým příznakem
- zornice – všímáme si velikosti (zaznamenáme v mm), symetrie a reakce na osvit
- anizokorie – svědčí o útlaku n.III na okraji tentoria
- symetrická mióza – pokud je dekortikační reakce na bolest, svědčí o centrální herniaci
- symetrická mydriáza bez fotoreakce – velmi pokročilá deteriorace funkcí kmene
- okulocefalické reflexy – v bezvědomí otáčíme pacientovi hlavou (jen, když není poraněna páteř!) a pokud je intaktní kmen, tak bezvědomí fixuje pohled v jedné poloze
- vyšetření motoriky – sledujeme tonus, reflexy, symetrii spontánních pohybů na bolest
- poruchy dýchání
Diferenciální diagnostika:
- neurogenní příčiny - apoplexie, KCP, meningitida, encefalitida, mozkové nádory, epilepsie, SAK, trombózy, embolíe, vzduchová embolie, mozkový absces, narkolepsie, mozková komoce, kontuze.
- klinický obraz - známky lateralizace, areaktivní pupily, anizokorie, nejsou přítomny nebo jsou asymetrické extraokulámí motorické nebo jiné reflexy mozkového kmene, zaznamenáváme nepřítomný pohled, strabismus,
jsou evidentní známky traumatu.
- primárně psychogenní příčiny - psychogenní stupor - hysterie, hluboká hypnóza
- jsou nepřítomné abnormální neurologické známky, normální zornice, chybějí okulocefalické reflexy, normální okulovestibulární reflexy, pevně zavřené oči, pacientovy ruce nespadnou na obličej, upustíme-li je přímo nad ním, anamnéza psychiatrického onemocnění
exogenní příčiny
- otravy- etanol, hypnotika, návykové látky, celková anestetika, houby (amanita phalloides), CO
- infekce- tetanus, botulismus, plynatá sněť, lyssa.
- fyzikální příčina - hypotermie, hypertermie, úraz elektrickým proudem, popálení, prochlazení, utonutí
endogenní příčiny (metabolické):
- toxické - jaterní, urémie, pseudourémie, eklampsie
- endokrinní - diabetické koma (hyperglykémie) - nauzea, zvracení,dehydratace,aceton v dechu, polyurie, zrychlené hluboké dýchání, tachykardie
- hypoglykémie - pocení, třes, hlad, slabost, bolesti hlavy, povrchové dýchání, tachykardie, zvýšený TK, vlhká pokožka, náhlý počátek
- hyperosmolamí - žízeň, slabost, dehydratace, halucinace, delirium, křeče
- laktacidemické koma, tyreotoxická krize, hypotyreózní koma, hypofyzámí koma, koma při insufícienci nadledvin (Addison), hypokalcemické koma (tetanie), hyperkalcemické koma.
- kardiovaskulární příčiny
- ischemická choroba srdeční - kardiogenní šok.
- arytmie - fíbrilace síní s nebezpečím trombembolie.
- A-V blokáda III. stupně - sy Morgagniho – Adamsův – Stokesův.
- komorová tachykardie.
- sick-sinus sy.
- oběhové synkopy- ortostatický kolaps, sy karotického sinu (vagovagální reflex), sy oblouku aorty, subklaviální „steal syndrom", vertebrobazilámí insufícience, disekující aneuryzma aorty, sinový tumor a ventilový trombus.
- kongenitální srdeční vady
- akutní srdeční tamponáda
- hemoragický šok
- hypertenzní krize
- respirační poruchy - hypoxie, anoxie, hypokapnie (z hyperventilace), hyperkapnie, plícní onemocnění.
- poruchy vody a elektrolytové rovnováhy - dysekvilibrační sy (otrav vody), těžká dehydratace - zvýšení viskozity krve, pokles tlaku, hypochlorémie, hypokalémie, hyperkalémie
b. Komplikace apendicitidy
Periapendicitida
- lokalizovaný zánět pobřišnice
- důsledkem mikroperforace nebo přestupem infekce přes stěnu
- kolem výběžku vzniká serózní, serofibrinózní nebo seropurulentní exsudát
- operace v tomto stádiu vede i bez ATB ke zhojení
- přítomnost exsudátu zvýrazní obtíže – bolestivost se rozšíří na celý pravý podbřišek
Periapendikulární infiltrát
- vzniká, pokud neoperujeme akutní slepák zhruba do 72 hodin po začátku bolestí (když nedojde k perforaci)
- nemocní přijdou s bolestivou, nepřesně ohraničenou rezistencí v pravém podbřišku
- častý u starých nemocných, často považován za tumor
- anatomický substrát infiltrátu – omentum a okolní střevní kličky, které se lepí kolem zaníceného červa
- léčíme – studené obklady, klid, dieta, při trvalé kontrole celkového stavu a lokálního nálezu
- pokud se začně zánět šířit do okolí je nutná urgentní operace
- jinak se doporučuje revidovat až s odstupem 5-6 dnů (až ty slepenice zmizí...)
- pak buď najdeme apendix celý nebo ho nenajdeme (zánět ho roztavil...)
Apendikulární hlíza
- absces může vzniknout perforací červu do ohraničeného prostoru (i vzdáleného – malá pánev, za cékem, podjaterně, periapendikulárně)
- dojde k prudkému vzestupu teploty do septických hodnot po několika dnech či týdnech trvání infiltrátu
- objevuje se obraz mechanického nebo paralytického ileu, hmatný bolestivý tumor v podbřišku, leukocytóza
- při abscesu pánve – bolestivá přední stěna rekta, průjmy
- terapie – drenáž, ATB jako ochrana před sepsí (je-li absces léčen včas a není imunodeficit, nejsou ATB třeba)
- při správné drenáži se obraz dramaticky zlepší
Perforační difúzní zánět pobřišnice
- k perforaci dochází nejčastěji v prvních 48-72 hodinách (málokdy před 12h)
- klinický obraz – jako difúzní zánět pobřišnice
- pokud nemáme moc informací o předcházejícím stavu, řekne nám definitivní diagnózu často až operační revize
- jedná se o sterkorální peritonitidu→ mortalita je až 50%
- chirurgická léčba musí být komplexní → revize břicha pod clonou ATB, odstranění zbytků apendixu, laváž břicha a drenáž
- u nejtěžších stavů dočasná laparostomie
- monitoring a úprava vnitřního prostředí, imunostimulace
Phlebitis
- závažná, ale vzácná komplikace
- vzniká přechodem zánětu žil mesoapendixu na portální žílu
- pyotromboflebitida venózního portálního řečiště
- projeví se vysokými teplotami s třesavkou a subikterem
- někdy se po několika dnech vytvoří jaterní abscesy
- nepříznivá známka na CT či rtg – plyn v portální žíle – svědčí o přítomnosti anaerobních bakterií, streptokoků a klostridií
C. Nekrotizující enterokolitida u dětí
- tato nemoc začala být pozorována v 60. letech na novorozeneckých JIPech
- patogeneze – postihuje klasicky novorozence nízké a velmi nízké PH, obvykle kolem 1. týdne života
- patogeneze není moc známa
- patrně je to výsledem mnoha přímých i nepřímých insultů, které směřují ke zhroucení ochranné bariéry sliznice (hyperosmolární strava, hypoxie, selhávání oběhu, sepse, hyperviskózní stav, výměnná transfúze...)
- NEC se nejčastěji vyskytuje v terminálním ileu, ale může postihovat cokoli, segmentárně nebo celé střevo
- segmentární zásobení je obvykle v místech rozhraní cévních zásobení
- postižené místo je distendováno, stěna ztenčena a subserózně jsou buly naplněné plynem (vypadá jakoby kropenaté)
- klinický obraz – těžká alterace stavu, oběhové selhání, porucha ventilace, hypotermie, zvracení, krvavé průjmy
- bříško je distendované, stěna je napnutá, je přes ní vidět distendované kličky
- na rtg – distendované kličky s pneumatózou stěny , plyn v portě (vidět i na USG) je již pozdní příznak
- terapie – chirurgické řešení závisí na rozsahu, fázi nemoci a celkovém stavu dítěte
- princip – dekomprese distendovaného střeva a sanace břišní dutiny s jejím vyčištěním nebo drenáží
- v lepších případech resekujeme postižený úsek a uděláme end to end anastomózu
- většinou je ale nutné udělat stomii nad postiženým úsekem a střevo odstranit
- komplikace – časté komplikace jsou sekundární striktury střeva – u neoperovaných i operovaných dětí
- nejčastěji v lienálním ohbí kolon nebo na rektu
- rozsáhlá resekce po NEC je nejčastější příčinou syndromu krátkého střeva
d. Zlomeniny horního konce pažní kosti
-
časté u starších nemocných (u mladých se spíše luxuje ramenní kloub, u dětí dojde k epifyseolyse)
-
podle AO klasifikace se dělí na:
A – extraartikulární dvouúlomkové
B – extraartikulární tříúlomkové
C – intraartikulární
-
Neere rozlišuje počet úlomků (odpovídají 4 anatomickým zónám – hlavice, velký a malý hrbolek, diafysa) a jejich dislokaci (tj. posun nad 1 cm nebo odklon nad 45o):
I – bez dislokace (jakýkoli počet úlomků)
II – dvouúlomkové s dislokací
III – tříúlomkové s dislokací
IV – čtyřúlomkové s dislokací
-
podle Zemana je typů 6 (zlomeniny anatomického krčku, chirurgického krčku, odlomení tuberculum majus, tuberculum minus, luxační zlomeniny přední a zadní)
-
možné dislokace (podle nich je zlomenina buď addukční nebo abdukční):
odlomení tuberculum majus – tah šlachy m. supraspinatus (rotátorová manžeta)
odlomení tuberculum minus – tah šlachy m. subscapularis mediálně
zlomenina collum chirurgicum – tah distálního fragmentu mediálně (úpon m. pectoralis major)
klinický obraz a diagnostika:
-
změny konfigurace ramene, otok, antalgické držení, omezený pohyb, krepitace úlomků, sběhlé hematomy, u luxačních zlomenin prázdná jamka ramenního kloubu
-
nutno vyšetřit inervaci (poranění n. axillaris při zlomeninách krčku) a puls na a. radialis
-
RTG ve dvou projekcích
léčba:
-
konservativní u nedislokovaných zlomenin nebo dislokovaných stabilních po reposici, postavení musí být v abdukci (addukce by vedla ke srůstům v axilárním recesu) – Desault s vypodložením axily, abdukční dlaha (30o předpažení, 60 o abdukce), visící sádra, po odeznění bolestivé fáze začínáme kývavými pohyby, po 10 – 14 dnech aktivní cvičení
-
operační u zavřených ireponibilních nebo reponibilních neretinovatelných, u otevřených zlomenin, komplikovaných poraněním cév a nervů a u risika nekrosy hlavice:
dislokované zlomeniny hrbolů – šrouby nebo tahová cerkláž
zlomeniny hlavice zavřeně reponovatelné – zavřená reposice a MIO (např. nitrodřeňová OS dle Hacketala)
zlomeniny hlavice zavřeně nereponovatelné – otevřená reposice a dlahová OS (T-dlaha, čepelová úhlová)
čtyřúlomkové (kominutivní) zlomeniny – odstranění fragmentů hrbolků, reinserce úponů rotátorové manže-
ty, fixace hlavice k metafyse, event. CKP
e. Defekt septa síní
Eisenmegenrův sy – u levo-pravých zkratů
- u defektů sept, ductus arteriosus apertus, aortopulmonální okénko, truncus pulmonalis comunnis
- vzrůstá periferní odpor a tlaky se vyrovnají, posléze se L-P zkrat mění na P-L
- jakmile dojde k obrácení zkratu, acyanotická vada se mění na cyanotickou a je již inoperabilní
- asi u 10% dětí, postihuje 2x častěji dívky
Dostları ilə paylaş: |