Chem. Listy 107, 856–861 (2013) Referát
856
A
LEXANDRA
K
LOUŽKOVÁ
a
, M
ARTINA
M
RÁZOVÁ
b
, M
ARTINA
K
OHOUTKOVÁ
c
a J
AROSLAV
K
LOUŽEK
b
a
Ústav skla a keramiky,
b
Laboratoř anorganických mate-
riálů, společné pracoviště Vysoké školy chemicko-
technologické v Praze a Ústavu struktury a mechaniky
hornin AVČR, v.v.i.,
c
Centrální laboratoře, Vysoká škola
chemicko-technologická v Praze, Technická 5, 166 28
Praha 6
klouzkoa@vscht.cz
Došlo 29.5.12, přepracováno 3.2.13, přijato 7.5.13.
Klíčová slova: dentální keramika, leucit, koeficient délko-
vé teplotní roztažnosti
Obsah
1. Úvod
2. Stručný historický přehled
3. Klasifikace dentální keramiky
3.1. Skelná (živcová) dentální keramika
3.2. Částečně krystalická dentální keramika
3.3. Polykrystalická keramika
4. Leucitová keramika
5. Způsoby přípravy leucitové keramiky
6. Závěr
1. Úvod
Keramické materiály jsou v současné době velmi
často používány pro protetické aplikace. Důvodem jsou
jejich výhodné vlastnosti, mezi které patří vysoká chemic-
ká odolnost, bioinertnost, možnost úpravy koeficientu
teplotní roztažnosti umožňující spájitelnost s kovovou
výztuží, mechanická pevnost a možnost napodobení barev-
ného odstínu původního zubu. Hlavními nedostatky jsou
vysoká křehkost, resp. nízká hodnota lomové houževnatos-
ti, relativně vysoká tvrdost, která může vést k obrušování
protilehlých zubů, a poměrně vysoká cena celé dentální
náhrady, určená náročnou a zdlouhavou přípravou.
Dentální keramika, často nepřesně označovaná jako
zubní porcelán, je používána pro přípravu jednotlivých
korunek a můstků i celých zubních náhrad. Nejrozšířenější
jsou kovokeramické systémy, které tvoří 70–80 % zubních
náhrad. Častým keramickým dentálním materiálem těchto
systémů jsou leucitové kompozity, které jsou tvoře-
ny skelnou matricí s homogenně rozptýlenými krystalický-
mi zrny leucitu (KAlSi
2
O
6
).
2. Stručný historický přehled
Používání keramiky pro zubní náhrady je
z historického hlediska poměrně nová záležitost, i když
touha po trvalém a esteticky vhodném materiálu nahrazují-
cím lidské zuby je odvěká. Již v době Etrusků (od cca 700
let př. n. l.) existovaly různé zubní techniky, které zůstaly
prakticky bez povšimnutí až do 18. století. Jako náhradní
materiály používané právě do této doby sloužily lidské
a zvířecí zuby upravované do požadovaných tvarů, slono-
vina, později i opracované minerály a porcelán.
První porcelánová korunka byla zhotovena záhy po
objevení způsobu výroby tvrdého evropského porcelánu
roku 1709. Přibližně o sto let později se zubní keramika
z důvodu dosažení delší životnosti začala zpevňovat kovo-
vou výztuží. V roce 1885 připravil Logan první známou
keramickou korunku nanesenou na platinovou podpěru
1
.
Kovokeramické systémy zaručovaly do té doby nebývalou
všestrannost z hlediska estetičnosti i mechanických vlast-
ností a způsobily výrazný pokrok v zubní protetice. Přípra-
va kovokeramických systémů však přinesla závažný pro-
blém, kterým je odprýskávání keramiky od kovové kon-
strukce. Omezení této nevýhody přinesla práce Wein-
steina
2–4
, který v 60. letech minulého století připravil zubní
keramiku smísením jemně rozmletého skla a sklokeramic-
ké frity různého složení, které umožňovalo měnit koefi-
cient teplotní roztažnosti (KTR) v širokém rozmezí. Tímto
způsobem se podařilo připravit živcovou keramiku s do té
doby nebývale vysokou hodnotou KTR až 17
10
–6
K
–1
.
Připravený dentální materiál obsahoval skelnou fázi
a krystaly tetragonálního leucitu, který se v přírodě vysky-
tuje jako minerál bazických výlevných hornin bohatých na
draslík a hliník a patří do skupiny feldspatoidů, podtřídy
tektosilikátů a třídy silikátů. V roce 1980 Hahn a Teuchert
5
hlouběji studovali rekrystalizační mechanismus leucitu
v sklo-keramickém systému K
2
O – Al
2
O
3
– SiO
2
a diskuto-
vali princip bezporuchového napalování keramiky na kov.
Prokázali, že pro získání požadované hodnoty koeficientu
teplotní roztažnosti živcové keramiky je nutná právě pří-
tomnost tetragonálního leucitu, který má hodnotu KTR
přibližně 26
10
–6
K
–1
. Postupné zdokonalování kovokera-
mických systémů ovládlo vývoj zubní protetiky až do sou-
časnosti.
Další oblastí výzkumu a vývoje dentálních aplikací
jsou dnes především systémy celokeramické. Vykazují
výborné estetické vlastnosti a k jejich rozvoji došlo zejmé-
na díky použití nově vyvinutých syntetických keramických
surovin a vývoji nových technologií příprav, především
LEUCITOVÁ DENTÁLNÍ KERAMIKA
Chem. Listy 107, 856–861 (2013) Referát
857
v oblasti vytváření a výpalu. Jedním z prvních materiálů
použitých jako keramický konstrukční materiál byl ko-
rund
6
,
-Al
2
O
3
. V 80. letech 20. století pak přicházejí
s celokeramickými systémy firmy Cerestore (Coors Bio-
medical, Lakewood, Colorado, USA) a Dicor (Dentsply/
York Division, York, Pennsylvania, USA).
Konec 20. a počátek 21. století přinesly strmý nárůst
zájmu materiálových chemiků a zubařů o tento rychle se
rozvíjející obor. Většina výzkumných týmů se primárně
zaměřuje na materiální a mechanické aspekty. Důraz je
kladen na zdokonalování mechanických vlastností zubní
keramiky a na její nové způsoby přípravy. Vznikají stále
nové dentální keramické materiály, což sebou přináší nut-
nost zavedení jejich systematické klasifikace podle dalších
parametrů, které nebyly dříve specifikovány.
3. Klasifikace dentální keramiky
V současné době se používají náhrady kovokeramic-
ké i celokeramické. Pro klasifikaci dentální keramiky se
používají dva základní způsoby
7–9
. Častěji používaná kla-
sifikace zohledňuje podíl krystalické fáze ve skupinách
skelné (živcové) dentální keramiky (1), částečně krystalic-
ké dentální keramiky (2) a polykrystalické dentální kera-
miky (3), viz tab. I.
Alternativní klasifikace zohledňuje, zda se jedná
o kompozitní materiál nebo o jednofázový systém. Kom-
pozitní materiál se skládá alespoň ze dvou fází, při-
čemž první fázi tvoří nejčastěji skelná matrice, druhou pak
krystaly leucitu, Al
2
O
3
, ZrO
2
aj. Jednofázový systém se
naopak skládá pouze z jedné fáze, a to buď skelné (např.
živcová keramika), nebo krystalické (např. Al
2
O
3
, ZrO
2
).
Oba způsoby klasifikace se často prolínají a v literatuře lze
nalézt i další způsoby klasifikace, např. podle druhu
a množství krystalické fáze.
Na zhotovení korunky, resp. můstků se používá kom-
binace různých typů dentální keramiky. Vrstvení jednotli-
vých druhů dentální keramiky je odlišné pro kovokeramic-
ké a pro celokeramické systémy. V prvém případě, viz
obr. 1, se na kovovou konstrukci nejprve nanáší opakní
vrstva s vysokým podílem krystalické fáze, která zakrývá
tmavou slitinu kovu. Následuje vrstva dentinová a nako-
nec vrstva nahrazující sklovinu, která vykazuje nejlepší
optické vlastnosti a dodává keramickému zubu přirozený
vzhled. Jednotlivé typy vrstev musí být často nanášeny
Základní složka
Další případné složky
Příklad komerčního materiálu
Použití
Skelná (živcová) dentální keramika
Živcové sklo
Barvící oxidy
Kaliva
Sklo-frita
Vitadur Alpha (Vita)
fasety na keramiku, inlay,
onlay
Středně krystalická dentální keramika
Živcové sklo
Leucit (~17–25 hm.%)
Barvící oxidy
Kaliva
Sklo-frita
Omega 900 (Vita)
Ceramco I, II, III (Dentsply)
IPS d.Sign (Ivoclar)
fasety pro kovové podpěry,
inlay, onlay
Vysoce krystalická dentální keramika
Živcové sklo
Leucit (~33–55 hm.%)
Barvící oxidy
Kaliva
Empress I (Ivoclar)
Finesse All-Ceramic
(Dentsply)
jednotlivé korunky, inlay,
onlay, fasety
Živcové sklo
Al
2
O
3
(~ 55 hm.%)
Vitadur-N (Vita)
jednotlivé korunky
Lanthanové sklo
Al
2
O
3
(~ 70 obj.%)
In-Ceram alumina (Vita)
jednotlivé korunky, můstky ve
frontálním úseku
LABS (alumino-
boro-křemičité sklo)
Al
2
O
3
(~ 50 obj.%)
ZrO
2
(~ 20 obj.%)
In-Ceram Zirconia (Vita)
jednotlivé korunky, můstky
Upravená vysoce krystalická dentální keramika
Živcové sklo
Lithiumdisikát (~ 70 obj.%)
Empress 2 (Ivoclar)
jednotlivé korunky, můstky ve
frontálním úseku
Polykrystalická dentální keramika
na bázi Al
2
O
3
< 0,5 hm.% příměsi
Procera (Nobel Biocare)
jednotlivé korunky
na bázi ZrO
2
< 3–5 hm.% Y
2
O
3
Procera (Nobel Biocare)
jednotlivé korunky, můstky
Tabulka I
Klasifikace dentální keramiky z hlediska podílu krystalické fáze
Chem. Listy 107, 856–861 (2013) Referát
858
vícekrát, aby bylo dosaženo optimálního tvaru a odstínu
dané zubní náhrady. Zubní náhradu je nutné po nanesení
každé vrstvy vypálit ve vakuové peci. U celokeramických
systémů tvoří nosnou část keramická konstrukce, na kte-
rou se nanáší alespoň jedna další vrstva s vyšší propust-
ností světla.
3.1. Skelná (živcová) dentální keramika
Nejlépe napodobuje optické vlastnosti skloviny
a zuboviny, a proto se nejčastěji používá jako fasetovací
materiál na povrchové vrstvy zubní náhrady
7,10
. Sklo je
tvořeno trojrozměrnou sítí atomů a je charakteristické neu-
spořádanou strukturou s vysokou propustností světla. Tato
skla jsou poměrně odolná proti krystalizaci během výpalu
a chlazení, vykazují široké rozmezí teplot pro výpal a jsou
biokompatibilní. Název živcové sklo je odvozen od mi-
nerálů – živců, jejichž základními složkami jsou SiO
2
a Al
2
O
3.
Živcová keramika dále obsahuje alkalické a jiné
oxidy, které snižují teplotu výpalu, či zvyšují koeficient
teplotní roztažnosti.
3.2. Částečně krystalická dentální keramika
Je tvořena alespoň dvěma fázemi, přičemž jednu tvoří
amorfní skelná matrice a druhou tvoří fáze krystalická
7
.
Její přítomnost vede k zlepšení mechanických vlastností
a ovlivňuje optické vlastnosti, zejména propustnost světla
a barvu. V tomto případě můžeme hovořit o částečně krys-
talické keramice jako o kompozitním materiálu.
První úspěšně použitou krystalickou fází v dentální
keramice byl leucit, který umožnil spájení keramiky s ko-
vovou slitinou
3,4
. Rozdílné hodnoty KTR do té doby pou-
žívané živcové dentální keramiky (KTR ~ 8
10
–6
K
–1
)
a kovových konstrukcí (KTR 12
10
–6
–14
10
–6
K
–1
) způso-
bovaly odprýskávání keramiky od kovu. Přidání 17–25
hm.% leucitu umožnilo zvýšit KTR dentální keramiky na
hodnotu blízkou hodnotě kovové konstrukce, a tak bylo
možné napalovat keramiku na kov bez odprýskávání. Leu-
cit přináší pro aplikaci v dentální protetice kromě vysoké
hodnoty koeficientu teplotní roztažnosti další dvě výhody
7
.
Za prvé je to jeho index lomu velmi blízký indexu lomu
živcových skel, což je důležité z hlediska docílení optimál-
ních optických vlastností dentální keramiky. Za druhé se
leucit oproti živcovému sklu podstatně snáze leptá, což
umožňuje vznik velmi dobrých mikro-mechanických va-
zeb mezi keramikou a tmelem.
3.3. Polykrystalická keramika
Neobsahuje na rozdíl od skelné a částečně krystalické
dentální keramiky amorfní skelnou fázi. Obvykle je mno-
hem pevnější a ve srovnání se sklokeramikou je podstatně
obtížnější z ní připravit výrobek požadovaného tvaru
(např. zubní korunku). Polykrystalická keramika zazname-
nala výrazný úspěch s příchodem počítačových programů,
které zvýšily přesnost rozměrů požadovaného tvaru náhra-
dy. Velkou výhodou polykrystalické keramiky je přesné
určení jejího smrštění po výpalu, což je důležité pro dodr-
žení správného tvaru dané náhrady. Polykrystalická kera-
mika je ve srovnání např. se sklokeramikou opakním ma-
teriálem s velmi malou propustností světla. To limituje její
použití z hlediska estetiky a musí být tudíž kombinována
s dalšími typy dentální keramiky. Polykrystalická kerami-
ka se proto nejčastěji používá jako podkladový materiál
pro celokeramické zubní náhrady.
4. Leucitová keramika
Leucitová keramika je dvoufázový materiál skládající
se z amorfní fáze, kterou tvoří skelná matrice, a krystalic-
ké fáze – leucitu. Základní kostru leucitu i matrice tvoří
hlinité a křemičité složky doplněné o další důležité složky
a příměsi, kterými jsou K
2
O, Na
2
O, Li
2
O, B
2
O
3
, CaO,
ZrO
2
aj.
V následující tab. II je uvedeno základní surovinové
složení zubní keramiky doplněné o složení klasického
živcového porcelánu
11,12
.
Je zřejmé, že surovinové složení je velmi podobné,
avšak procentuální zastoupení jednotlivých surovin se
výrazně liší. Nízký obsah kaolinu u zubní keramiky způso-
buje malé smrštění zubní náhrady po výpalu, což je důleži-
té z hlediska dosažení požadovaného rozměru zubní náhra-
dy. Naproti tomu vysoký podíl živců v zubní keramice
zajišťuje vhodné optické vlastnosti s vysokou propustností
světla.
Chemické složení některých komerčně dostupných
keramických dentálních materiálů uvádí tab. III. Všechny
tyto dentální materiály obsahují minerál leucit, kromě
materiálu Vitadur Alpha, který je bezleucitový
13
.
Oxidy alkalických kovů jako jsou Na
2
O, K
2
O, Li
2
O
se k leucitové keramice přidávají z důvodu snížení teploty
Obr. 1. Schéma nánosu keramických vrstev na zubní kon-
strukci
Chem. Listy 107, 856–861 (2013) Referát
859
tavení základních vstupních surovin, kterými jsou pře-
vážně sodnodraselné živce s koncovými členy KAlSi
3
O
8
a NaAlSi
3
O
8
. Oxid ZrO
2
působí jako nukleační činidlo, tj.
urychluje krystalizaci leucitu z taveniny. Oxidy CaO,
MgO, ale i P
2
O
5
, B
2
O
3
, Li
2
O a SrO snižují viskozitu tave-
niny a tím snižují napalovací teplotu celého kompozitu, tj.
teplotu výpalu potřebnou na přípravu kompozitu
13
. Oxid
B
2
O
3
je tavivem a jeho přítomnost vede ke zvýšení che-
mické odolnosti materiálu. Důležitou skupinou jsou barvi-
va jak anorganická, tak organická. Organická barviva při
vypalování shoří beze zbytku a přidávají se pro rozlišení
jednotlivých vrstev keramické hmoty. Anorganická barvi-
va způsobují zbarvení keramické náhrady po jejím výpalu.
Tyto složky jsou po výpalu barevně stálé a mají za úkol
napodobit odstín přírodního zubu.
5. Způsoby přípravy leucitové keramiky
Leucitová keramika se dnes vyrábí vysokoteplotně
převážně inkongruentní krystalizací, při které složení leu-
citových krystalů neodpovídá stechiometrickému poměru
složek v tavenině. Výroba probíhá z živců a surovin boha-
tých na K
2
O, Na
2
O, Al
2
O
3
a SiO
2
, a to řízenou nukleací
a krystalizací leucitu
2
. Výsledný sklo-keramický materiál
nese vlastnosti jak skelných, tak keramických materiálů.
Konvenční způsoby přípravy leucitové keramiky za-
hrnují několik obecných kroků
2,15
. Výchozí suroviny jsou
míchány ve vhodném poměru v kulovém mlýnu po dobu
1 až 3 hodin. K výchozí směsi se přidají nukleační činidla,
např. P
2
O
5
, Pt v kombinaci s MgO, ZnO, TiO
2
. Tavením
výchozích surovin za vysokých teplot (nad 1300 °C) vzni-
ká tavenina, která je poté prudce ochlazena vodou. Vytvo-
řená frita se opět zahřeje na teplotu 900 až 1100 °C po
dobu několika hodin, kdy dochází k tvorbě a růstu potřeb-
ného množství krystalů leucitu. Po ukončení růstu krystalů
je frita opět ochlazena vodou, rozdrcena a rozemleta na
jemný prášek. Proces prvního ochlazení a znovu zahřátí
může být přeskočen a tavenina může být rovnou ochlazena
na krystalizační teplotu leucitu a poté chlazena již s urči-
tým obsahem tohoto minerálu. Je zřejmé, že výše popsaný
proces je poměrně zdlouhavý, energeticky náročný a ne
vždy je možné kontrolovat nukleační mechanismus. Vzni-
ká tak leucit s různou velikostí částic, čímž jsou ovlivněny
i mechanické vlastnosti výsledného kompozitu. Produktem
krystalizace navíc není pouze čistý leucit, ale materiál
obsahující poměrně velké množství amorfní fáze. Tato
leucitová frita s vysokým KTR a vysokou teplotou výpalu
je pro potřeby použití v kovokeramice dále míchána se
skelnou fritou s nízkým KTR a nízkou teplotu výpalu
v požadovaném poměru tak, aby výsledná dentální kera-
mika vykazovala potřebné vlastnosti.
Od roku 1962, kdy Weinstein patentoval přípravu
leucitové keramiky, se mnoho vědců a vědeckých týmů
pokusilo připravit leucit, resp. leucitovou keramiku jinými
způsoby. Mnoho prací a patentů zabývajících se vysoko-
teplotní přípravou leucitové keramiky
16–20
vystřídala snaha
připravit leucit novými „nízkoteplotními“ metodami jako
je sol-gel, koprecipitace, hydrotermální syntéza, aj. Sou-
běžně s tím se výzkum zaměřil i na způsoby zlepšení me-
chanických a optických vlastností leucitové keramiky
21–24
.
V roce 1994 připravil Sheu a spol. tetragonální leucit
koprecipitační metodou
25
. Leucitové krystaly byly identifi-
kovány v produktu až při teplotě výpalu vyšší než 1200 °C,
Tabulka II
Základní surovinové složení zubní keramiky a klasického živcového porcelánu
Materiál
Zubní keramika [hm. %]
Klasický živcový porcelán [hm. %]
Kaolin 1–10
>
40
Živec 70–90 20–35
Křemen 1–18
<
40
Pigmenty 1–3
–
Tabulka III
Chemické složení vybraných komerčně dostupných dentálních materiálů v hm.%
Složky
Ceramco II
Finese All-Ceramic
IPS d.Sign
Vitadur Alpha
SiO
2
62,1 62,2 58,2 68,1
Al
2
O
3
13,9
9,6
13,1
15,1
K
2
O
12,4 12,1 10,9 10,0
Na
2
O
3,4 5,0 4,4 3,3
CaO
3,1 3,1 3,0 2,6
ZrO
2
–
–
2,4
0,6
MgO –
2,4
–
–
Chem. Listy 107, 856–861 (2013) Referát
860
přičemž zároveň byl v produktu přítomen kalsilit
(KAlSiO
4
) a amorfní skelná fáze
26
. Nad teplotou 1300 °C
již kalsilit v produktu nebyl přítomen.
Ve stejném roce byla použita metoda sol-gel Liuem
a spol.
27
, a to k přípravě leucitu z čistých jedno- a vícefá-
zových gelů a ze skla bez a s očkováním při relativně níz-
ké teplotě 900 °C. Touto metodou se však nepodařilo při-
pravit čistý leucit, výsledný produkt obsahoval velké
množství amorfní fáze. V roce 2003 Yang a spol.
28
připra-
vil taktéž metodou sol-gel vysoce čistý leucitový prášek,
který vznikal z vysušeného gelu nad teplotou 900 °C. Me-
toda sol-gel byla použita i v roce 2006 Zhangem a spol.
29
.
Jako modifikátor ke snížení teploty syntézy použili CaF
2
.
Výsledky ukázaly, že přítomnost 1,5 hm.% CaF
2
může
snížit teplotu syntézy z 1100 °C na 850 °C.
Roku 1997 Erbe a spol.
30
připravil leucit kongruentní
krystalizací, při které leucitové krystaly vznikají
z taveniny o stejném složení. K přípravě použil pouze čisté
složky, jako jsou oxidy kovů, nepoužil žádné minerály.
Výhodou této metody byla především relativně nízká tep-
lota zpracování (960 °C) a vznik jemných leucitových zrn
rovnoměrně rozptýlených v amorfní matrici o stejném
chemickém složení. Většina syntetizovaných vzorků však
obsahovala jako nečistotu minerál kalsilit.
V roce 2003 Novotná a spol.
31,32
poprvé syntetizovali
čistý tetragonální leucit hydrotermální metodou, a to ve
dvou krocích přes meziprodukt analcim
(NaAlSi
2
O
6
2 H
2
O). Teplota syntézy se pohybovala do
200 °C, což byla a dosud je vůbec nejnižší teplota přípravy
tohoto tektosilikátu. Výsledný leucitový prášek byl homo-
genní s úzkým rozdělením velikosti částic cca 3
m, které
byly tvořeny jednotlivými leucitovými krystaly o velikosti
desítek až stovek nanometrů v závislosti na podmínkách
syntézy analcimu. O rok později (2004), Novotná a spol.
33
syntetizovali tetragonální leucit z hydrotermálně připrave-
ného amorfního prekurzoru kalcinací při teplotě 1000 °C.
6. Závěr
Dentální keramika je nejpoužívanějším materiálem
pro zhotovování zubních náhrad. V současné době převlá-
dá výroba kovokeramických systémů, u nichž je keramic-
ká část napalována na kovovou konstrukci. Díky nově
vyvinutým technologiím dochází rovněž k velkému ná-
růstu aplikací celokeramických náhrad, které mohou být
tvořeny různými typy keramických materiálů s různým
obsahem skelné fáze. Tyto systémy jsou velmi estetické,
avšak díky technicky náročné přípravě finančně méně
dostupné. Jak u celokeramických, tak u kovokeramických
systémů je významnou částí těchto náhrad leucitová kera-
mika. Velkou výhodou technologie založené na oddělené
syntéze leucitu a následném smísení s matriční složkou je
možnost řídit nejen konečnou mikrostrukturu kompozitu,
ale také hodnotu koeficientu teplotní roztažnosti a tím
rozšířit možnosti použití těchto materiálů. Průmyslová
syntéza samotné krystalické složky – leucitu je časově
a energeticky náročná, a proto se v posledních letech hle-
dají nové cesty její přípravy, které by vedly ke snížení
nákladů na výrobu dentálních náhrad. Jednou
z perspektivních cest je hydrotermální syntéza, jejíž výho-
dou je nízká teplota a konečný produkt ve formě uniform-
ních částic, které lze snadno smísit a následně slinout při
relativně nízkých teplotách (cca 1000 °C) ve stávajícím
vybavení dentálních laboratoří. Lze očekávat, že tento
způsob přípravy přinese rovněž zlepšení mechanických
vlastností keramické složky resp. snížení její křehkosti,
což je obecně zásadní problém keramických materiálů.
LITERATURA
1. Jones D. W.: Dent. Clin. North. Am. 29, 621 (1985).
2. Mrázová M., Kloužková A.: Ceram.-Silik. 53, 225
(2009).
3. Weinstein M. et al.: US 3,052,982 (1962).
4. Weinstein M. et al.: US 3,052,983 (1962).
5. Hahn C., Teuchert K.: Ber. Dent. Keram. Ges. 57, 208
(1980).
6. McLean J. W., Hughes T. H.: Br. Dent. J. 119, 251
(1965).
7. Kelly J. R.: Dent. Clin. North Am. 48, 513 (2004).
8. Denry I. L.: Crit. Rev. Oral Biol. Med. 7, 134 (1996).
9. Giordano R.: Gen. Dent. 48, 38 (2000).
10. Kelly J. R.: Annu. Rev. Mater. Sci. 27, 443 (1997).
11. http://www.bethesda.med.navy.mil/, staženo 1. 4.
2010.
12. Hanykýř V., Kutzendörfer J.: Technologie keramiky.
Vega s.r.o., Hradec Králové 2002.
13. Cesar P. F., Soki F. N., Yoshimura H. N.: Dent. Ma-
ter. 24, 1114 (2008).
14. Hoshikawa et al.: US 6,797,048 B2 (2004).
15. Panzera C.: US 6,086,662 (2000).
16. Panzera C.: US 4,455,383 (1984).
17. Katz B.: US 4,798,536 (1989).
18. Bukr B., Burnett A. P.: US 4,101,330 (1978).
19. Bedard H. L., Flaningen E. M.: US 5,071,801 (1991).
20. Brodkin D.: US 6,086,662 (2000).
21. Rasmussen S. T., Groh C. L., O`Brian W. J.: Dental.
Mater. 14, 202 (1998).
22. McLean J. W.: US 3,464,837 (1969).
23. Morena R., Lockwood P. L.: J. Am. Ceram. Soc. 64,
74 (1986).
24. Mackert R.: Dental. Mater. 2, 32 (1986).
25. Sheu T., O´Brien W. J., Rasmussen S. T., Tien T.: J.
Mater. Sci. 29, 125 (1994).
26. Yoon C. K., Rasmussen S. T., O´Brien W. J., Tien T.:
J. Mater. Res. 9, 2285 (1994).
27. Liu C., Komarneni R.: J. Am. Ceram. Soc. 77, 3105
(1994).
28. Yang Y., Wu J. Q.: Acta Metalurg. Sinica 16, 256
(2003).
29. Zhang Y., Wu J., Rao P., Lv M.: Mater. Lett. 60, 2819
(2006).
30. Erbe E. M.: US 5,622,551 (1997).
31. Novotná M., Šatava V., Ležal D., Kloužková A.,
Kostka P.: Solid State Phenom. 90, 377 (2003).
Chem. Listy 107, 856–861 (2013) Referát
861
32. Novotná M., Kloužková A., Maixner J., Šatava V.:
Ceram.-Silik. 49, 252 (2005).
33. Novotná M., Šatava V., Kostka P., Ležal D., Maixner
J., Kloužková A.: Glass Technol. 45,105 (2004).
34. Kohoutková M.: Disertační práce, VŠCHT Praha,
Praha 2007.
A. Kloužková
a
, M. Mrázová
b
, M. Kohoutková
c
,
and J. Kloužek
b
(
a
Department of Glass and Ceramics,
b
Laboratory of Inorganic Materials, Institute of Chemical
Technology, Prague and Institute of Rock Structure and
Mechanics, Academy of Sciences of the Czech Republic,
c
Central Laboratories, Institute of Chemical Technology,
Prague): Leucite Dental Ceramics
Dental ceramics are the most frequently used materi-
als for dental prostheses. They are usually prepared from
metal – ceramic systems where the ceramic part is fused to
the metal construction. At present, newly developed tech-
nologies brought about an increasing use of all-ceramic
replacements which are composed of different types of
ceramic materials with varying glass content. Leucite ce-
ramic is an important crystalline component of most all-
ceramic and in particular metal-ceramic replacements.
Industrial synthesis of leucite is time-consuming and so
new synthetic ways are currently sought. One of the pro-
mising ways is the preparation by hydrothermal synthesis
having the advantage of a low preparation temperature and
the product consisting of uniform particles, which can be
mixed and subsequently sintered at relatively low tempera-
tures (~1000 °C) in equipment of dental laboratories. Im-
proved mechanical properties of dental ceramics, in partic-
ular its fragility, can be expected.
Dostları ilə paylaş: |