Anaxagorás z Klazomen



Yüklə 0,9 Mb.
səhifə1/16
tarix19.10.2018
ölçüsü0,9 Mb.
#75222
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   16



Solón
(?638 př. n. l. - ?559 př. n. l.) "Otec řecké demokracie"


Solón, athénský básník (přináší do Athén iónskou elegii a je označován za prvního athénského básníka), státník a zákonodárce, politik, označovaný za "otce řecké demokracie", přichází na svět někdy kolem roku 638 př. n. l. jako potomek aristokratického rodu, odvozujícího svůj původ od posledního athénského krále.

Poprvé se Solón dostává do centra pozornosti někdy kolem roku 600 př. n. l., v období bojů Athén s Megarou o nadvládu nad Salaminou - přestože je většina Athéňanů rozhodnuta boj vzdát, Solón je vlasteneckými verši přesvědčí, aby vytrvali - výsledkem je pak vítězství Athén. Prostřednictvím básní pak Solón ovlivňuje athénskou společnost po celý svůj život.

Po vítězství nad Megarou je Solón v roce 594 př. n. l. zvolen do úřadu archonta, nejvyššího athénského úředníka, přitom jsou mu dány mimořádné pravomoci - má se stát čímsi jako smírčím zprostředkovatelem v boji mezi athénskými lidovými vrstvami a rodovou aristokracií.

V úřadu archonta zahajuje Solón okamžitě politické a sociální reformy - ruší otroctví pro dluhy a za peníze státu vykoupí mnoho Athéňanů-dlužníků, tj. otroků. Dále Solón provádí pozemkovou reformu - stanoví maximální množství půdy, které může vlastnit jedna osoba, čímž je umožněn přístup chudších vrstev k půdě. Vzhledem k tomu, že bohatá statkářská vrstva vyváží z Athén takové množství obilí, že městu hrozí hlad, zakáže Solón též vývoz jakýchkoli zemědělských produktů (s výjimkou olivového oleje, kterého je nadbytek).

Jednou z nejvýznamnějších Solónových reforem je ta, která rozděluje athénské občany do čtyř tříd v závislosti na ročním výnosu plodin a na majetku - na základě těchto tříd jsou pak občanům odstupňována jejich práva a jejich povinnosti.

Na základě Solónových reforem se též každý občan může odvolat proti rozhodnutí kteréhokoli úředníka na občanském sněmu (ekklésia), zároveň Solón zavádí porotní soud (héliaiá).

Solón též zavádí do athénské praxe jednotný systém měr a vah i mnoho dalších zákonů, regulujících např. majetkové či rodinné vztahy.

Solónovy reformy přinášejí do Athén mnoho revolučních změn - rolníci získávají politická práva, zástupci všech čtyř občanských tříd mají právo účasti na soudech a moc starého sněmu je omezena na úkor občanského sněmu, úředníci jsou pak vybíráni losem.

Athénští občané ale Solónovy reformy přijímají s nepříliš velkým pochopením - Solón se proto rozhodne načas odejít z veřejného života a vydává se na cesty: navštěvuje Egypt, Kypr a spoustu maloasijských městských států a do Athén se vrací po deseti letech, kdy jsou jeho reformy v Athénách již poměrně dobře zaběhnuty.

V roce 561 př. n. l. se Solón přes pokročilý věk znovu aktivně zapojuje do veřejného života, když se snaží svému příteli Peisistratovi zabránit v nastolení tyranské vlády.

Posmrtně je Solón zařazen mezi tzv. "sedm mudrců" (podle antické tradice patří mezi sedm mudrců sedm myslitelů, jimiž začínají dějiny řecké filozofie a kultury - výčet těchto mudrců se liší u různých autorů, nejčastěji jsou mezi ně řazeni Thalés {viz Thalés z Milétu}, Solón, Periandros, Kleobúlos, Chilón, Biás a Pittakos), jeho popel je pak rozptýlen na Salamině.

MILÉTSKÁ ŠKOLA A PROBLÉM PRALÁTKY




Thalés z Milétu (?624 př. n. l. - ?543 př. n. l.)

"První řecký filozof?"


Thalés z Mílétu, řecký filozof, astronom, matematik a politik; jeden ze sedmi mudrců, tradičně považovaný za prvního řeckého filozofa; nejstarší představitel mílétské školy. Za počátek (arché) všeho pokládal vodu. Velkou vážnost si získal tím, že předpověděl zatmění Slunce. Zabýval se řadou teoretických geometrických úloh (pokoušel se dokázat některé planimetrické poučky o shodnosti úhlů a trojúhelníků) i praktických měřičských úloh (měření výšky objektu prostřednictvím jeho vrženého stínu a stínu své vlastní postavy, měření vzdálenosti lodí od břehu prostřednictvím výšky pozorovatelny a úhlu mezi svislým směrem a paprskem jdoucím k lodi). Po něm nazvána Thaletova věta a Thaletova kružnice. Thalés z Milétu, občan maloasijského iónského města Milétu, řecký filozof, astronom, matematik a politik, jeden ze sedmi mudrců (podle antické tradice patří mezi sedm mudrců sedm myslitelů, jimiž začínají dějiny řecké filozofie a kultury - výčet těchto mudrců se liší u různých autorů, nejčastěji jsou mezi ně řazeni Thalés, Solón, Periandros, Kleobúlos, Chilón, Biás a Pittakos), je myslitelem obecně považovaným za prvního řeckého filosofa a je zároveň nejstarší představitel tzv. milétské školy přírodní filozofie.

Thalés je člověkem velice zcestovalým a světaznalým, živí se i jako kupec, procestoval mimo jiné celý tehdejší Egypt. Kromě toho je též významným politikem, státníkem, a přírodovědcem.

Jako první z Řeků je Thalés obeznámen s orientálním věděním v oboru matematiky a astronomie - toto vědění pak sám dále rozpracovává, k úžasu svých současníků správně dokáže předpovědět zatmění Slunce, zjistí výšku egyptských pyramid tím, že změří jejich výšku v určitý okamžik jejich stín - následující výpočty mu pak dají za výsledek výšku pyramidy.

Thalés se též zabývá magnetismem a matematikou - je objevitelem mnoha základních matematických pouček, z nichž jedna (Thaletova věta) nese dodnes jeho jméno: tato jeho poučka říká, že " ...všechny úhly obvodové, sestrojené nad průměrem kružnice, jsou úhly pravými..."

S Thaletem je spojen i pojem tzv. Thaletovy kružnice - tato poučka říká, že " ...množina všech vrcholů pravých úhlů, jejichž ramena procházejí různými body A, B, tj. množina všech bodů, z nichž je vidět úsečku AB pod úhlem devadesáti stupňů - Thaletova kružnice je kružnice nad průměrem AB s výjimkou bodů A, B."

Konečně je Thalés z Milétu filosofem - podle antické tradice dokázal Thalés odpovědět na otázku, co je nejobtížnější ze všech věcí: "Znát sebe sama", co naopak nejsnadnější: "Poradit druhým", co je bůh: "To, co nemá ani počátek, ani konec", a jak lze žít v souladu s ctností: "Tak, že nikdy nečiníme to, co odsuzujeme u druhých".

Není ale jisté, jak dalece Thalés při svých teoretických zkoumáních dospívá k hlubším, všeobecným filosofickým závěrům, není od něj totiž zachován žádný filosofický spis a to, co ještě donedávna platilo jako základní myšlenka Thaletovy přírodní filozofie, tedy že " ...voda je pralátkou, z níž všechno vzešlo", bývá v poslední době dokonce připisováno jeho následovníkovi, Anaximandrosovi


Yüklə 0,9 Mb.

Dostları ilə paylaş:
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   16




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə