Antická literatura a křesťanství – kořeny evropské vzdělanosti
Yüklə 280,61 Kb.
|
|
29. apríla 2008 19:58
-kultura Řecka a Říma a) ŘECKÁ LITERATURA - období archaické, attické a helénistické
Návaznost na úst.lid.slovesnost (zaklínadla, zaříkadla, přísloví, mýty), rozvoj epiky i lyriky EPIKA : eposy (války,bohové) HOMÉR (asi 6.st.) – potulný pěvec Ílias – veršovaná skladba (časoměr. hexametr –UU –UU –UU –U –UU -U), zachycuje závěr válčení během Trojské války (Trója x Řecko…trvá 10 let); syn 3ského krále Priama Paris unesl Helenu (manželku spart.krále), Řekové se pro nejkrásnější ženu vydali Začátek : velitel řec.vojsk Agamemnón měl spor s Achilem, kt. byla odňata jeho milá Briseovna, i přestože dobře bojoval. Nyní již nebojuje, přítel Patrokles si bere jeho zbroj a jde na 3any. Zabije ho Hektor. Achiles ho pomstil a vláčil za vozem. Jeho tělo pak dal na příkaz bohů Priamovi. Paris mu pak střelil šíp do paty…to už tam asi není. Chybí nadpřirozené jevy! Odyssea – veršované, osudy jednoho z hrdinů 3ské války Odyssea. Vrací se z války (10 let), doma na Ithace ho čeká manž.Penelopé. Cestou potkává Sirény, Kirké, nymfu Kalipsó – ta mu pomáhá (miluje ho), kiklopa Polyféma. Mezitím doma : spousta nápadníků o Penelopé, syn Telemachos šel Odyssea hledat. Odysseus se vrací převlečen za žebráka. Kdo napne tětivu, toho si Penelopé vezme. Odysseus vyhrál a se synem a boh.Athénou rozdrtili nápadníky, kt.se asi vzbouřili. Retrospekce, v díle je vyjádřen mytolog.názor na svět,bohové i lidé žijí ve společenství. Jasná hranice mezi dobrem a zlem, vládne poslušnost k božím zákonům.
- elegie (= žalozpěv, původně píseň + píšťala) - monodická lyr. (sólový zpěv + lyra), básnířka Sapfó - oslavné básně na počest bohů - milostná, pijácká lyr. (k pobavení), Anakreon - oslavoval přírodu, víno, ženy, zpěv - epigramy (nápisy na hrobech, později satirická útočná báseň) - sborová lyr. – Pindaros (ódy) - bajky – Ezop (Aisópos) : Závistivý pes (zvířata -> lidé)
- rozvoj dramatu (a prózy, řečnictví, folozofie,…) - drama (čin, skutek) se vyvinulo z obřadných her určených bohu Dionýsovi (víno) – 6.st. - původně pouze chór (sbor), pak se vyčleňují postavy herců, v Řecku hrají jen muži Tragédie – písně + tanec + masky (trágorové -> tragédie) hrdina vede nerovný a marný boj s vnějšími silami (bohy) nebo s vlastním nitrem (např. osudem). I když hrdina podléhá, stává se morálním vítězem - zákon místa, času a děje…zavedl Aristotelés 1 herec + chór (mínění lidu, důraz na hl.myšlenku) 2 herci : *dialog (Aischylos) 3 herci (Sofoklés) Komedie (komoida = zpěvy veselého průvodu)
TRAGÉDIE AISCHYLOS (525-456) - čerpá z mýtů (bohové určují osud člověka), zakl.tragédie, ve svých hrách dochází k závěru, že lid.činy mohou soudit pouze lidé Oresteia - Orestés z příkazu boha Appolóna mstí svého otce Agamemnóna, kt.po návratu z 3ské války zavraždila jeho manželka se svým milencem. Pak z athénských občanů sestaven soud, kt. rozhodne,kdy má být vražda potrestána SOFOKLÉS (496-406) – 20 dramat, hranější a známější než Aischylovy hry - náměty : Trojské mýty, Thébský rod - hrdinové si o svém osudu rozhoduji sami
Synové thébského krále Oidipa (asi zemřel ve válce) se hádají o trůn. Mezitím vládne strýc Kreón. Antigona přes Kreonův zákaz důstojně pohřbí jednoho z obou padlých bratrů (alespoň symbolicky ho posype hlínou), král ji chce zaživa zazdít, ale jeho syn (tajný snoubenec Antigony) chce trest zmírnit. Lid se již také vzbouřil, avšak A. se mezitím oběsila. Pak se zabil i její snoubenec a pak i jeho matka (Kreónova žena). Kreón zůstal sám, šel i proti svým občanům. Prosí bohy za smrt => vykoupení Král Oidipus – ??? v mládí asi žije u pastýře, neboť ho královská rodina zavrhla. Věštba mu předpoví, že bude vrahem svého otce (thebského krále) a stane se manželem své matky. Vše se nakonec vyplní. - utrpení je součástí jeho osudu, i když se vzpírá. Je to však marné. EURIPIDÉS (485-406) - podstatná změna ve vývoji starořecké tragédie : dialogy se blíží více skutečnosti, zlidštil postavy. Z bájí čerpá velice volně, svět bohů odsouvá do pozadí Elektra - vidí Oresta jako zločince, kt.neměl právo zabít Médeia – Barbarka a kouzelnice, kt.utekla z Kolchidy do Korintu a velitelem Argonautů Jásonem. Spolu získali Zlaté rouno. Jáson se ale zamiloval do Glanky, dcery korint.krále a Médeiu opustil. Ta vzápětí opustila otce, zabila bratra, chce se pomstít i Jásonovi. Poslala Glance svatební šaty z jedu, kt.se na ní vznítily. Zabila i 2 syny, kt.měla s Jásonem - duševní život ženy, kt.ukazuje, kam až ji dokáže nešťastná láska dovést - stává se vražedkyní Ifigenie v Tauridě - kněžka v chrámu bohyně Artemis má obětovat cizince Oresta a Pylada, kt. přišli, aby se zmocnili sochy bohyně Artemis. Ifig. však pozná, že Orestés je její bratr a proto oklame krále, pomůže ukrást sochu a prchne s nimi do Athén
ARISTOFANÉS (žil v době Peloponéské války) - dochováno 11 komedií - Mír, Žáby, Jezdci, Vousy (zesměšnění lidí) - i vulgarismy, vrchol řecké komedie. Počátek znázornění lid.typů (jako Harpagon, Don Quijote, Enšpígl,…) PRÓZA
-otec historie : HÉRODOTOS - Řecko-perské války THÚKÍDYDÉS - Dějiny peloponéské války (zažil válku => lepší záznam, díky tomu je dílo z historického hlediska asi cennější)
ROZVOJ ŘECNICTVÍ DÉMOSTHÉNÉS - nejlepší Athénský řečník (i přes původní vadu řeči). Zavedl filipiky (útočné řeči proti Filipu Makedonskému)
FILOSOFIE ARISTOTELÉS – největší antický filosof Poetika (básnická pravidla), Rétorika (základy řečnictví) SOKRATÉS – popraven, „vím, že nic nevím“, „poznej sebe sama“ PLATÓN – propracoval dialog Obrana Sokratova, Ústava
- Řecko se začlenilo do veliké říše Alexandra Makedonského, literatura se mohla šířit do velikých oblastí, přesto úpadek - nová komedie MENANDROS - náměty ze všedního života, postavy z městského prostředí
POESIE - pastýřské idyly THEOKRITAS - zakládá idyly (pastýři ve značně idealizované podobě)
EUKLIDÉS, ARCHIMÉDÉS
b) ŘÍMSKÁ LITERATURA - období archaické, klasické, postklasické - zprvu překlady z řečtiny (díla psána latinsky), napodobování řecké literatury
- zprvu : různé písně, žalozpěvy, pořekadla, přísloví ANDRONICUS – volně přeložil Odysseu
KOMEDIE
T.M.PLAUTUS (251-184) - náměty z denního života, živý a hovorový jazyk, nadčasové literární typy Lišák Pseudolus – mazaný otrok, který dokáže lidi pobavit, vysmívá se svému pánovi; dialogy, monology, satira, chór Komedie o hrnci (lakomec – inspiroval se Moliére) – 2 starci, bohatý Megadorus si chce vzít chudou Fédrii, její otec najde hrnec plný zlaťáků (od skřítků); otrok mluví s kuchaři o zlém pánovi, 2.část : ztráta peněz – všechny podezřívá, všech se ptá, nedokáže bez nich žít!
ROZVOJ ŘEČNICTVÍ, PRÓZY MARKUS TULLIUS CICERO (106-43) - politik, filosof, řečník, projevy proti Marku Aureliovi, založil a užíval tzv. ciceronskou latinu (projevy s dobrou přehledností, stylistická vytříbenost, logika, honosný jazyk)
GAIUS JULIUS CAESAR - Zápisky o válce galské
POESIE GAIUS CATULLUS (84-54) - zakladatel milostné poesie (životní láska Lesbie), „Odi et amo“, básník vnitřních rozporů (zklamání x láska)
PUBLIUS VERGILIUS MARO (70-19) (je průvodcem po očistci a peklem v Dantově Božské komedii) Zpěvy pastýřské (Bucolica) – částečně vychází z pastýřských idyl básníka Theokrita Zpěvy rolnické (Georgika)- didaktický epos Aeneis – tímto dílem zakládá nový epos (mytická složka ustupuje do pozadí) 1.část : obdoba Odyssey – trójský hrdina Aeneas (syn Venuše = ? Athéna) po dobytí Tróje utíká a bloudí. Spolu se svou rodinou a dalšími uprchlíky hledá novou vlast, na cestě ho čeká mnoho dobrodružství 2.část : usadil se u ústí ř.Tiberus (kraj Lazio), přemohl zdejšího krále a založil Řím!
PUBLIUS OVIDIUS NASO (43 př. - 18 n.l.) - cestoval, císař Augustus ho vyhnal z Říma - největší římský básník, především milostná poesie Umění milovat Žalozpěvy - básnická sbírka Metamorfózy (Proměny) – básnické (epické) převyprávění 250 římských bájí., které zobrazují proměnu světa, lásku a lidské vlastnosti. Např.proměna nymfy Dafné (víla), kt. odmítla lásku Apollóna => změnila se ve vavřín. Narcis byl zase zahleděn jen do sebe, Daidalos a Ikaros (zneužití vědy, zpytování svědomí, uvědomění si lásky k synovi – je už ale pozdě)
MARCUS P.CATÓ (234-149) – O zemědělství (pohled na římské hospodaření) - odpůrce Kartága
LUCIUS ANNAEUS SENECA (4 př.-65 n.l.) - filosof, básník, dramatik, politik - dochovalo se 9 tragedií (Médea,Trojanky,Phaedra), psal i epigramy - jeho hry nebyly moc hrány, ale vyjadřovaly určité myšlenky a byly dovršením vývoje antického divadla O duševním klidu
SATIRICKÁ PRÓZA PETRONIUS ARBITER Satyricon - líčí dobrodružství Encolpia a jeho přítele, kt.se vzepřeli bohům a nyní bloudí světem (parodie Odyssey)
SATIRICKÁ POEZIE DECIMUS J. JUVENALIS MARCUS V. MARTIALIS - Kniha o hrách (verše oslavující hry v Amphiteatru)
PUBLIUS CORNELIUS TACITUS (55-120) – Germánie (popis života a kultury germánských kmenů), Letopisy (Anály; líčí dobu od Tiberia až po Nerona), Historie (navazuje na Letopisy a pokračuje ještě dál) LITERATURA CÍRKEVNÍCH OTCŮ (patristika) - *obranná díla SVATÝ AUGUSTÝN (354-430) – pocházel ze severní Afriky - pak stěhování národů => zánik této literatury 395 – rozdělení Římské říše na Západořímskou (Itálie – konec 476) a Východořímskou (konec 1453)
Vloženo z <http://www.sweb.cz/fantak/1.htm>
Ako vznikol dejepis
Ľudia v tých časoch radi spomínali na staré časy. Spomienky im pripomínali potulní pevci (aoidovia), ktorí hovorili o dávnych časoch, o činoch hrdinov, spievali a recitovali na chválu bohov i Hellénov. Piesne asa predávali ďalším pokoleniam, menili sa a skladali nové. Aoidovia vytvorili dlhý verš - hexameter (ukážka). Veľmi známym potulným rozprávačom bol Homér, ktorý vytvoril dve veľké hrdinské básne (eposy): Iliadu a Odyseu. Nevieme, kde sa Homér narodil, žil ako chudobný tulák a živil sa spevom piesní. Iliada a odysea sú veľmi dlhé básne, každá má viac než 300 strán. Hovoria o Trójskej vojne (Trója = Ilios) a o návrate prefíkaného hrdinu Odysea späť do svojej rodnej Itaky.
Mužná Sparta Lakónska Sparta (na Peloponézskom poloostrove) bol štát s perfektnou organizáciou. V Sparte žili tri stavy: Sparťania - vojaci Perioikovia - kovali zbrane Heilóti - obrábali pôdu Každý Sparťan prešiel tvrdým výcvikom od 7. roku života, celé dni sa cvičil v boji a žil v tvrdých podmienkach. Nepoznal prepych a pohodlie, nehromadil peniaze, mal prostý domov a prostú stravu. Ich hlavným jedlom bola polievka z krvi, šošovice a octu - bolo to výživné a nechutné jedlo. Sparťania sa vyjadrovali stručne a k veci - lakonická reč.
"Hovoríš veci, no nie k veci"
linky st. grécko 27. apríla 2008 11:49
http://legioxgpf.livinghistory.cz/web/phpBB2/
sparta 27. apríla 2008 11:43
Of the early history of Sparta we rely on very few legends. It is said to have been founded by Lacedaemon, the son of Zeus and Taygete, who married Sparta, the daughter of Eurotas. From Homer we also know that the "koili Lacedaemon" (hollow Lacedaemon), the territory between the mount Taygetos and
Parnon, had as king Menelaos, the younger brother of Agamemnon and husband of Helen, which was abducted by Paris to Troy and thus starting the long and painful famous war. Around 1200 BC, by the marriage of the daughter of Menelaos Ermione with the son of Agamemnon Orestes, the kingdoms of Argos and Sparta were united. The findings from excavations testify that at this time, unlike the later Sparta, a rich culture had developed here. Around 1100 BC, the Dorians came and conquered the territory (Archaeology favors a date for Dorian settling around 950 BC). Tradition has it, that the Heraclidae brothers, descendants of the hero Hercules, Kresphontes, Temenos and Aristodemos tried to conquer Peloponnese. Aristodemos was hit by lighting and died at Naupactos, leaving behind his twin sons Eyresthenes and Prokles. His brothers crossed the gulf and landed at Achaia. There was a battle with the forces of the monarch of Peloponnese, Tisamenes, and they were victorious. When the Dorian phalanx came in the territory of Lakonia and Messene, it was guided by Kresphontes, who inhabited the rich plain of Pamesos. There was a constant quarrel between the Dorian chiefs, Kresphontes and Theras, to share the territory.
Kresphontes tile was baked in the fire, while Theras was left in the sun and when both were thrown into the water, Theras tile went to the bottom and Kresphontes tile floated and thus he took Messene. During Sparta's history, the habitation center in the Eurotas valley had changed many times, but the Dorian city which was comprised from five villages, occupied the territory of today's city of Sparta. We know only the names of the four, Pitane, Limnai, Mesoa, Kinosoura. The fifth was probably the conglomeration of the villages, which Spartans conquered later, Pilane, Selacia, Aigitida, Phari, Amikles. Sparta in the 8th and 7th century BC was open to foreigners. She had good relations with Samos, which helped her in the war with Messenia, and also with Cyprus, Rhodes, Cyrene, etc. She was a highly cultured city, with her own architects, who build the famous temple, the brazen house of Athena. The arts were highly developed with celebrated sculptors in wood, potters, metal workers, weavers, leather workers, many of them foreigners. Spartan musicians, dancers and singers were renowned. Sparta was also famous for the purple dyed clothes. From 720 BC to 576 BC, she had 46 Olympic winners out of 81 total victors. But during the 6th century the arts progressively started to decline. Lykurgos laws eventually strained Sparta. Lykurgos 776 BC
Lykurgos was the son of the king Eumenos. After the death of his father, his older brother Polydektes took the throne. Not much later, he also died and Lykurgos became king. The widow of his brother, an ambitious and unhesitating woman, offered him to marry her and kill her unborn child. Lykurgos, knowing her character and being afraid for the life of the child, pretended to accept her offer. He said to her to bear the child and he would disappear it, as soon as the child was born. But when the time came, he took the infant boy at the Agora, proclaimed him king of the Spartans and gave him the name Charilaos (Joy of the people). When the widow learned what happened, she started plotting against Lykurgos, who left Sparta in order to avoid bloodshed. He first went to Crete and then to Asia and Egypt and later to Libya, Spain and India. In every country that he visited, he studied their civilization, history and constitutions. After many years Lykurgos returned to Greece and visited Delphi to question the oracle, if the constitution he had prepared to apply in Sparta was good and received approval with the answer that "he was more God than man". He then returned home and found his nephew Charilaos, a grown man and king of Sparta. In order to persuade the Spartans to accept his laws, which demanded a lot of sacrifices, he bred two small puppies, the one indoors with a variety of foods and the other he trained it for hunting. He then gathered the people and showed them that the untrained dog was completely useless. But if Lykurgos succeeded to persuade the poor people, he did little for the rich, who tried everything to oppose him. One of them, a youth named Alkander, in the Agora tried to hit him with his stuff and when Lykurgos turned his head, he was hit in the eye and lost it. Lykurgos did not prosecute him, but took him as his servant, giving him the opportunity to discover his character. Indeed Alkander became later a devoted disciple. When his laws were accepted, he made Spartans swear that they would not be changed until he returns and left again. He never came back, making sure that his laws would not change. He died at Delphi and according to some in Crete and it is said that before his death, he asked his body to be burned and the remains to be scattered in the wind. Lykurgos thus did not permit even his dead body to return.
The hard fought Messenian wars would not have been won, without the legislation of Lykurgos, which most of all targeted the discipline and inuring to hardships of the citizens. According to the rettra or combact, which Lykurgos brought from Delphi, the Spartan Senate (Gerousia) was consisted from twenty eight men, at least 60 years old, elected for life and the two kings. A hundred years later, when the Gerousia became tyrannical, was dismantled and they were replaced by five Ephors (overseers). He also arranged for periodical assemblies of the Spartan people (Apella), for people over 30 years old, in the area between the river Knakion and the bridge Babyka, though they did not vote, nor were permitted to discuss the issues, but only accept or reject them loudly. Lykurgos, in order to avoid strife in the city, he managed to persuade the people to give their land property and then he divided it in equal shares. He also assigned equal lots of land to the Perioikoi. In other laws, he forbade the use of money in gold and silver and in their place issued iron money, too heavy and of very little value. Also Spartans were not permitted to build their houses with other tools, except the axe and the saw. The unwritten laws of Lykurgos most of all targeted eunomia (good application of the laws), but at the same time they had the seeds of aggressiveness. In a period of few years after they came in use, Sparta conquered almost all of Laconia. The important city of Amyklai, after a long desperate siege was captured around 750 BC, but its people were treated well.
743 - 724 BC The causes of the Messenian wars were two incidents, as Pausanias tells us, although there is no doubt that the real reason was the rich and fertile plains of Messenia, that Spartans wanted to conquer. The first incident occurred in the borders of Laconia and Messene, where there was a temple of Artemis Limnatis, in which both Spartans and Messenians were celebrating. In the midst of the dance of Spartan virgins, Messenians rushed and took the women. King Teleklos of Sparta, who tried to hinder them, was killed. It was said later that all the Spartan women committed suicide. But according to the Messenian version, king Teleklos had dressed up young men as virgins, with concealed daggers. When their plot was discovered, Messenians after a fight killed Teleklos. Anyway the war did not start immediately after this event. The second incident happened with the Spartan Euphaenos and the Messenian Polychares, a distinguished citizen and an Olympic victor in Stadium, 764 BC. Euphaenos, who had been trusted with the care of Polychares cows, sold them and later killed his son who came to inquire. Polychares, who was unable to find justice in Sparta, started to kill every Lacedaemonian who passed the borders. After these incidents, Spartans demanded from Messenians to deliver Polychares, but in vain and so the war started.
The king of Messenia, Euphaes, fought them with vigor, but for four years no progress had been made, by either side. During the fifth year, a big battle took place, which ended indecisive, but after this the Messenians retired to the fortified mountain of Ithome. In the meantime an epidemic fell in Messene, killing many people and Messenians in their distress sent a citizen named Tese at Delphi, to ask about the outcome of the war. The oracle told them to sacrifice a maiden chosen by lot, from the house of Apetidae. The lot fell to the daughter of Lyciskos, who refused to obey and went to Sparta. A leading citizen then named Aristodemos, offered his own daughter, but the youth who was in love with her, declared that she was carrying his child. Aristodemos killed his daughter, opened her body and showed to everyone that this was a lie. After the sacrifice Messenians took courage and attacked the disheartened by the event Spartans, who for six years postponed any invasion. During the thirteen year of the war, the Spartan king Theopompos marched against Ithome and another battle took place, but again without a victor. When king Euphaes was killed in action, Aristodemos took his place. Five years later another battle took place, in which Corinth took the side of Spartans and Arcadians and Sikyonians the side of Messenians. King Aristodemos won a decisive victory over the Lacedaemonians, who were driven back in their territories. Later things turned against Messenians. Aristodemos after a dream, in which his daughter appeared showing to him her wounds, slew himself at her tomb. Shortly afterwards and during the twentieth year of the war, Messenians abandoned Ithome, which was raised to the ground by the Spartans. The defeated Messenians were punished severely and took an oath, that they would never revolt and they would deliver to Sparta every year half of their agricultural products. Many families fled to Arcadia and the priestly to Eleusis. Those who stayed in the country became helots. This was the end of the first Messenian war. Not long after the annexation of Messenia (708 BC), Sparta founded a colony at Tarentum in South Italy and it seems that the motive was political. A group called themselves Partheniai (children of unmarried mothers), who were not recognized as citizens, attempted revolution and Sparta deemed necessary that the best solution was to send them away.
Yüklə 280,61 Kb. Dostları ilə paylaş:
|
