ASIE Přírodní podmínky
Geologický vývoj Reliéf Klima Hydrologie Půdy Vegetace
Geologický vývoj Složitý vývoj Základem je Eurasijská tektonická deska - Na východní Sibiři odkryty nejstarší horniny
- Další t. desky: Arabská, Indická, Filipínská, Ochotská
Prahorní pevninské štíty: - Sibiřský (Sibiřská tabule)
- Středosibiřská vysočina, Zabajkalí
- Východočínský (Čínská tabule)
- Mezi Koreou, Zadní Indií a Tarimskou pánví
- 7 dílčích masívů (Korejský, Šantungský, Sičuanský, Jihočínský, Tarimský, Ordoský, Indočínský)
Indická t. deska: Indický štít Arabská t. deska: Arabský štít - S Euroasijskou deskou spojeny až počátkem třetihor
Tektonické desky
Tektonické desky II
Horotvorné pohyby Kaledonské vrásnění - Sajany, Altaj
- Peneplenizovány, ale ve třetihorách opět z části vyzdviženy
Hercynské vrásnění Janšanské (tichomořské) vrásnění - Verchojanský hřbet, Kolymské pohoří, Sichote Aliň, Malajský poloostrov, Kalimantan
Alpínské vrásnění
Alpínské vrásnění 2 pásma: - alpínsko-himálajské
- Kavkaz, Pamír, Himáláj, …
- tichooceánské
- Korjacký hřbet, Kamčatka, Japonské ostrovy, Filipíny, Nová Guinea…
Zmlazení reliéfu Oddělení Asie od Severní Ameriky a Afriky Horotvorné pohyby dosud pokračují Obě pásma tektonicky neklidná - zemětřesení
- vulkanická činnost
Aktivní zlomy - Místa častých zemětřesení
Severoanatolský zlom - severním Tureckem (cca 40º s. š.)
Velké riftové údolí - Rudé moře, Akabský záliv, Mrtvé moře
Zlom Nojima - Honšú
- Kóbe 1995 (6,9 stupňů Richterovy stupnice)
Aktivní sopky Nejčastěji stratovulkány - Ključevskaja (4 750m)
- Fudži (3 776m)
- poslední erupce 1707 (považována za vyhaslou)
- Unzen (1 500m)
- Honšú, poslední erupce 1996
- Pinatubo (1 780m)
- Luzon, poslední erupce 1993
- Tambora (2 850m)
- o. Sumbawa, Malé Sundy
- erupce r. 1815 považována za největší zaznamenanou v historii
Ibu (ostrov Halmahera, Moluky)
Krakatau
Reliéf Výrazná členitost (horizontální i vertikální) - Nejvýše i nejníže položená místa na Zemi
Střední nadmořská výška: 960m n. m. - do 200m n. m.: 26% rozlohy
- nad 2000m n. m.: 14% rozlohy (nejvíce mezi kontinenty)
Pohoří – Malá Asie Pontské pohoří Taurus (Toros Daĝlari) Antitaurus Arménská vysočina - vrásno-zlomový systém
- Ararat (Büyük Aĝri Daĝi), 5165 m
Malý Kavkaz
Kavkaz vrásno – zlomové pohoří, vulkanická činnost 2 rovnoběžná pásma - Elbrus, 5 643 m
- Kazbeg, 5 047 m
- Dychtau, 5 204 m
Silné pleistocénní zalednění - dnes cca 1 400 ledovců
- nejdelší Ullu-čiran, 19 km
Zágros
Zágros - tlak Arabské desky na Eurasijskou
- antiklinály
- délka pohoří 1200 km
- Zardkúh 4 547m
Pohoří – Írán Elborz - Damávand (Demávend) 5671 m
- sopka, v historické době žádná erupce
Vysoká Asie: Hindúkuš „zabiják Indů“ Avesta: „vodní hory“
Vysoká Asie: Pamír Horský uzel antiklinální stavba
Ťan Šan délka 2600 km základem hercynská vrásná soustava složitý vrásno – zlomový vývoj Navazují další pohoří: - Džungarslý Alatau
- Altaj
- Sajany
- Tannu Ola
Karákoram 2. nejvyšší pohoří na Zemi Nejvíce zaledněná oblast na Zemi (mimo polární oblasti): plocha ledovců: 50 000 km2
Himálaj Nejvyšší a nejmohutnější pohoří na Zemi 4 horská pásma: - Siválik (max 1500m)
- Mahábhárat (max 3500m), Paňdžal (max 4500m)
- Vysoký Himálaj
- Transhimálaj - Ladákh
Vysoký Himálaj - 10 vrcholů nad 8 000 m
- Sagarmátha/Čomolungma (Mt. Everest) 8 848m
- Káčaňdžunga 8 598m
- Lhoce 8 511m
- Makalu 8 481m
- Dhaulágiri 8 172m
- Není rozvodím
Himálaj
Tichooceánské horské pásmo Korjacké pohoří Kamčatka: Středokamčatské pohoří, Východní pohoří Kurily Sachalin Japonské ostrovy - Složitá struktura – vrásno-zlomová, aktivní vulkanismus
- 58 činných sopek
- Fudžisan 3 776 m
Tchajwan Filipíny Kalimantan/Borneo Sulawesi/Celebes - zde se tichooceánské pásmo spojuje s pásmem alpsko-himálajským
Klima Velká rozloha = vysoká rozmanitost podnebí Převládá kontinentální charakter podnebí Mírný pás: převládá západní proudění - Atlantský vzduch se vysušuje, stává se kontinentální
- Vliv tichooceánského vzduchu jen na úzkém pásu pobřeží
Sever: - otevřený pronikání arktického vzduchu do střední Asie
- v zimě rozsáhlá oblast vysokého tlaku vzduchu (stacionární anticyklóna)
- Nejnižší teploty na severní polokouli (Omjakon, Verchojansk, -70ºC)
Jih: - oblast tropického vzduchu
- silné sezónní změny atmosférické cirkulace
Letní monzun Další oblast nízkého tlaku vzduchu nad Paňdžábem a Rádžastánem Níže nasávají tropický oceánský vzduch - z Indického i Tichého oceánu
Povodně (Bangladéš)
Zimní monzun Po jejím východním obvodu vanou chladné a suché větry – zimní monzun Další tlaková výše nad Paňdžábem
Kalkata, 22,5º s. š.
Hohhot, Čína, 41º s. š.
Srážky Maxima: horské svahy obrácené k moři - Čerápundží 11 674 mm (roční průměr), maximum 22 900 (r. 1861)
- Mt. Kinabalu 11 000 mm
oblasti tropických monzunů: > 1000 mm subtropy, mírný pás: 600 – 1000 mm východní Sibiř: < 350 mm mezihorské kotliny, Turanská nížina, Sindh: 150 – 200 mm pouště, polopouště: < 100 mm
Klimatické typy (podle W. Köppena) Tropické vlhké (Af) – tropický deštný les - Velké a Malé Sundy, Moluky, Nová Guinea
Tropické monzunové (Aw) – střídání období deště a sucha Tropické suché (BW) – pouště - Arabský poloostrov, Balúčistán, Thár, Taklamakan…
Mírné suché (BS) – stepi - Pás stepí od Kaspického moře po severní Čínu
Mediteránní (Cs) – křoviny - Pobřeží Středozemního a Černého moře, Kypr
Klimatické typy (podle W. Köppena) II Mírné vlhké (Cf) – listnaté lesy - Dolní tok Jang-c-ťiangu, Korea, Japonsko (mimo Hokkaidó)
Boreální klima (Df) – tajga - Východní Sibiř, severní a severovýchodní Čína, náhorní plošiny v Malé Asii
Klima tundry (E) – tundra - Sever střední a západní Sibiře, ostrovy
Vysokohorské klima (H) – alpínské louky
Klimatické typy (podle W. Köppena) II
Písečná bouře nad oblastí Sístánu
Hydrologie Průměrné množství vody proteklé za rok: 12 850 km3 Průměrná odtoková výška: 286 mm - Méně než v Evropě, více než v Severní Americe a Africe
40% rozlohy tvoří bezodtoké pánve - střední Asie
- jihozápadní Asie
Řeky: 5 typů (podle vodního režimu) - Řeky Sibiře
- Řeky suchých bezodtokých oblastí
- Monzunové řeky
- Tropické řeky
- Středomořské řeky
Řeky Sibiře Maxima na jaře (tání sněhu), minima na podzim a v zimě Větší část roku zamrzlé - Na dolním toku rozmrzají později než na horním - záplavy
- Ob – Irtyš 5 410 km, 12 600 m3s-1
- Jenisej 4 092 km, 19 600 m3s-1
- Lena 4 400 km, 16 400 m3s-1
- Kolyma 2 129 km, 4 060 m3s-1
- Chatanga, Jana, Indigirka, Anadyr,…
- Amur (Hei-long-ťiang) – přechodný typ
Řeky suchých bezodtokých oblastí Pramení v horských oblastech Ústí do bezodtokých jezer nebo končí v poušti suchou deltou Velkou část vody ztrácejí výparem Řeky zásobované z ledovců - Dvě maxima: léto (tají ledovce) a zima (zimní monzun)
- Amudarja (Pjandž) 2 600 km, 1 330 m3s-1
- Syrdarja 2 991 km, 430 m3s-1
- Tarim 2 090 km
- Ili 1 439 km
- Zeravšan, Murgab, Hilmand
Řeky zásobované jen srážkami - Maximum na jaře, v létě často vysychají
- Řeky bezodtokých oblastí Íránu (Karasu/Qareh Su, Šúr)
Monzunové řeky Maxima v době letního monzunu Velmi nevyrovnaný průtok - s výjimkou řek napájených ledovcem
Řeky čínské, indické, japonské, korejské - Jang-c-ťiang (Čchang-ťiang) 5 500 km, 31 900 m3s-1
- Chuang Che 4 845 km, 2 500 m3s-1
- Si ťiang(Xi Jiang)/Perlová řeka 2 129 km, 10 600 m3s-1
- Mekong 4 500 km , 15 900 m3s-1
- Salwin 2 815 km
- Iravadí 2 092 km , 14 000 m3s-1
- Brahmaputra 2 960 km, 14 900 m3s-1
- Ganga 2 700 km, , 11 100 m3s-1
- společné ústí Gangy a Brahmaputry – Méghna – největší na světě (52 000 km2)
Čchang-ťiang – soutěska Xiling
Delta Perlové řeky (Xi Jiang)
Tropické řeky Zásobovány srážkovou vodou celý rok Kratší toky – na ostrovech - Kalimantan: Kapuas, Mahakam
- Sumatra: Hari
- Filipíny: Cagayan
Jezera Asie: největší, nejhlubší, nejníže i nejvýše položené… Množství genetických typů jezer: - Reliktní
- Tektonická
- Ledovcová
- Pozůstatek pevninského zalednění
- Karová, morénová jezera
- Vulkanická (kráterová, kalderová, hrazená lávovým proudem)
- Hrazená sesuvem
- Limanová - laguny
- Fluviální
- Termokrasová
Reliktní jezera Velmi stará – pozůstatek moře před vyzdvižením oblasti Kaspické moře - Spojení s oceánem ztratilo před 5,5 mil. lety
- Největší jezero na světě
- Slaná voda
- 80% vody přitéká Volhou
Aralské jezero - Stáří 5 mil. let
- Původně 66 500 km2
- čtvrté největší jezero na světě
- Bohaté na ryby
- Rybolov živil 60 000 lidí
Kaspické moře - 28metrů pod hladinou oceánu
- Výška hladiny nepravidelně kolísá
- hloubka 1025m
- Jezero nebo moře?
- politický a ekonomický význam debaty
- problém znečištění
Aralské jezero 1950 - 2000
Tektonická jezera Bajkal - Kryptodeprese, stáří 20-30 mil. let
- 7. největší jezero na světě
- největší množství sladké vody na světě (20% svět. zásob sladké vody)
Balchaš - západní část sladká (řeka Ili), východní slaná
- 17 600 km2 (velikost kolísá)
Issyk kul Chovsgol Biva (o. Honšú) Mrtvé moře
Issyk-kul Stáří 25 mil. let 1608 m n. m. mírně slaná voda nezamrzá
Tonlesap (Tonlé Sap) zima: hloubka 1 m, rozloha 2700 km2 řekou Tonlé Sap spojeno s Mekongem. letní monzun: voda přitéká, rozloha až 16 000 km2, hloubka 9m gigantický poldr zdroj 60% bílkovin v Kambodži (ryby)
Urmijské jezero (Urmai, Urumiyeh) rozloha 5 200 km2, max. hloubka 16m Bariéra mezi městy Tabríz a Urmiyah – stavba mostu
Ledovcová jezera
Jezero Toba (Sumatra) kalderové jezero největší čtvrtohorní kaldera na světě
Jezero Taal (Luzon) - kalderové jezero kalderové jezero největší čtvrtohorní kaldera na světě
Půdy od tropických po arktické půdní pásma v severní a západní části kontinentu - jinde zonalitu narušují vysoká pohoří
Sever (Sibiř, Kazachstán, Mongolsko) - výrazná zonalita
- tundrové půdy
- podzolové půdy
- šedé lesní půdy
- černozemě
- hnědé lesní půdy
Půdy Střední Asie - šedé půdy
- skeletové pouštní půdy
- slaniska
- horské stepní půdy
- oázy: šedé půdy, aluviální půdy
Východní Asie - poledníková zonalita půdních pásem
- od západu k východu:
- kaštanové půdy
- černozemě
- tmavohnědé lesní půdy při pobřeží
Jižní Asie - tropické půdy
- tropické červenozemě
- laterity
- tmavohnědé půdy savan
VEGETACE Hlavní vliv: - klima
- zeměpisná šířka
- nadmořská výška
- pedologické vlastnosti
- vliv člověka
výrazná zonalita silný vliv vertikální členitosti 2 velké fytogeografické oblasti - důsledek geologického vývoje
- paleotropická a holoarktická
Paleotropická oblast bohaté druhové složení mnoho reliktů - vývoj nebyl přerušen zaledněním
severní hranice: Balúčistán, Himálaj, Jün-nan, ústí Jang-c-ťiangu 2 podoblasti:
Geomy Asie: největší, nejhlubší, nejníže i nejvýše položené… Množství genetických typů jezer: - Reliktní
- Tektonická
- Ledovcová
- Pozůstatek pevninského zalednění
- Karová, morénová jezera
- Vulkanická (kráterová, kalderová, hrazená lávovým proudem)
- Hrazená sesuvem
- Limanová - laguny
- Fluviální
- Termokrasová
Indoafrická podoblast podobná s africkou flórou - společný geologický vývoj
a) Indický poloostrov, Srí Lanka typické geomy: - savany (výše položené oblasti)
- monzunové lesy (návětrné svahy) – „džungle“
- galeriové lesy (údolí řek)
světlé listnaté opadavé lesy - období sucha
- týk (teak)
- palmy
b) jižní Írán, jih Arabského poloostrova - polopouště a pouště
- vegetace jen podél říčních toků a v oázách
Indomalajská podoblast Zadní Indie, jižní Čína, Malajské souostroví, jižní svahy Himálaje typické geomy: - vždyzelené vlhké tropické pralesy
- dešťové monzunové pralesy
vydatné srážky, bez období sucha lesy: - mohutné neopadavé stromy
- vlhkomilné rostliny
- bohatá epifytní (cizopasná) vegetace (stará: terciér)
mnoho endemitů kauliflorie liány: palma rotang až 200m velké byliny: banánovník 5-6 m
Holoarktická oblast ve čtvrtohorách změna klimatických podmínek - ledové doby
- výrazná změna rostlinstva
5 podoblastí: - eurosibiřská
- čínsko-japonská
- ponticko-středoasijská
- mediteránní
- severoafricko-indická pouštní podoblast
Čínsko-japonská podoblast Sachalin, Japonsko, Korea, Mandžusko, V Čína typické geomy: - jehličnaté lesy
- přechod k tajze: limba, javor, modřín
- Mandžusko
- smíšené opadavé lesy
- podobné lesům střední Evropy
- druhově bohatší (dub, buk, javor, ořech, jehličnany)
- Korea, severní Japonsko
- subtropické neopadavé lesy
- neopadavý dub, vavřín, kafrovník, kamélie, magnólie, bambus
Eurosibiřská podoblast Sibiř, Přibajkalí, Kamčatka typické geomy: - mechová tundra (rašeliník, křoviny: klikva, bříza)
- travnatá tundra
- lesotundra (zakrslé: bříza, olše, vrba)
- tajga
- západní Sibiř (po Jenisej): smrk, jedle, borovice
- východní Sibiř: modřín, lípa, javor klen
- smíšené lesy
- Altaj: lípa
- Usurijská oblast: dub a klen
Ponticko-středoasijská podoblast Kazachstán, Mongolsko, střední Asie, Tibet, vnitrozemí Íránu a Turecka typické geomy: - suché stepi
- polopouště
- pouště
lesy: - jen zbytky na svazích hor, (JV Tibet, ŤanŠan)
- druhově pestré (modřín, cedr, jedle, vrba, ořešák)
xerofytní vegetace: - keře: saxaul, tamaryšek
- stepi a polopouště: na jaře rozkvetou, začátkem léta uschnou
Mediteránní podoblast pobřeží Malé Asie a Arábie - suché horké léto, vlhká zima
typické geomy: - vždyzelené středomořské lesy
- cypřiš, jilm, tamaryšek, neopadavý dub, halebské sosny, pistácie, dub korkový, olivovník, libanonský cedr
Severoafricko-indická pouštní podoblast pouště Arábie, Iráku, Balúčistán, Sindh, Thár - vegetace jen údolích řek a zavlažovaných místech
- kulturní plodiny: palma datlová, rýže, bavlník, cukrová třtina
Zoogeografické členění Indomalajská oblast Paleoarktická oblast - podoblast tunder
- podoblast tajgových lesů
- východočínsko-japonská podoblast
- středoasijská podoblast
- středomořská podoblast
ZOOGEOGRAFIE podobnost zoogeografického a fytogeografického členění fauna: - vysoká kontinentalita fauny
- druhově chudá na severu a na pouštích a horách střední Asie
- bohatá zejména Jihovýchodní Asie
- málo endemických forem – jen v JV Asii
- příbuznost sibiřské a severoamerické fauny
- sob, los, jelen, bobr, rosomák, hranostaj
- příbuznost africké a indické a západoasijské fauny
- lev, dikobraz, slon, nosorožec, poloopice
Dostları ilə paylaş: |