B. Spinoza a jeho prokletí

Text pro vybraného studenta:

Zápis o prokletí:

„Podle rozhodnutí andělů a rozsudku svatých vyobcováváme, zatracujeme, proklínáme a vypuzujeme Barucha de Spinozu se souhlasem svatého Boha a této celé svaté obce … kletbou, s níž proklel Jozue Jericho, kletbou, jíž proklel Elizeus chlapce, vším prokletím, jež psáno je v Zákoně. Budiž proklet ve dne i v noci, proklet, když spí i když vstává, proklet, když vychází i když se vrací. Bůh ať mu nikdy neodpustí. Ať roznítí svou zlobu a hněv proti tomuto člověku … ať jeho jméno vyhladí z povrchu zemského a ať ho k jeho neštěstí vyloučí ze všech kmenů Izraele. Nařizujeme, aby se s ním nikdo ústně nebo písemně nestýkal, nikdo mu neprokázal jakoukoli přízeň, aby nikdo s ním nebydlel pod jednou střechou, aby se k němu nikdo nepřibližoval blíže než na čtyři lokty, nikdo ať nečte, co by složil nebo napsal.“

(Weischedel, W.: Zadní schodiště filozofie. Votobia 1995. ISBN 80-7198-015-3 / str. 112)



Benedikt (Baruch) Spinoza (1632–1677) patřil do židovské obce Amsterodamu, avšak brzo byl pro své učení vyobcován. I když Spinoza v dětství prokázal vynikající nadání a byl svým otcem určen pro dráhu rabína. Jen málo filozofů novější doby za své myšlenky tolik vytrpělo a bylo pronásledováno jako tento muž.

Hlavní důvod byl, že kritizoval oficiální náboženství. Hlásal totiž, že křesťanství a židovství se udržují při životě pomocí strnulých dogmat a vnějších rituálů. Sám byl první, kdo přišel s tím, čemu dnes říkáme historicko-kritický pohled na bibli.

Odmítal věřit, že bible je od prvního do posledního písmenka inspirována Bohem. Spinoza vychází z toho, že bible nebyla zjevena pouze několika vyvoleným, ale celému národu. To znamená, že jazyk bible musel být přizpůsobený chápavosti prostého lidu. Když ji čteme, musíme si neustále připomínat, v jaké době byla napsána. Takové „kritické“ čtení rovněž odhalí řadu nesrovnalostí mezi jednotlivými jejími částmi. Bible je tedy podle autora literární památka napsaná různými autory v různých dobách.

Písmo svaté se musí tedy chápat a vykládat ve dvojím smyslu. Má jakýsi povrch, který je určený pro lid a uspokojuje jeho potřebu náboženství vyzdobeného obrazy a zázraky. Pod tímto povrchem však filozof nalézá hluboké a věčné myšlenky velkých vůdců a průkopníků lidstva. Oba dva druhy výkladu mají své oprávnění.

Právě tato kritika bible i náboženství vůbec vedla židovskou obec k tomu, že je Spinoza proklet. Jak začalo jít do tuhého, zradila ho i jeho vlastní rodina. Pokusili se ho kvůli jeho názorům vydědit. Nakonec se filozof uchýlil do ústraní, kde se zcela věnoval filozofii. Aby se uživil, brousil optická skla.

Použitá literatura:

Störig, H. J.: Malé dějiny filozofie. Praha: Zvon, 1992. ISBN 80-7113-058-3

Gaarder, J.: Sofiin svět. Košice: Knižná dielňa Timotej, 1995. ISBN 80-967294-5-4

Uveřejněný odkaz [cit. 2010-09-12]. Dostupný pod licencí Creative Commons
na WWW:

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Spinoza.jpg>

<http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gutenberg_Bible.jpg>

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je PaedDr. Ladislava Drnková.
Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.