Divadelní PŘedstavení pro 1
Yüklə 86,84 Kb. Pdf görüntüsü
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- Autor: Moliére, vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin Název knihy: LAKOMEC Rok vydání: 1980 Překlad: E. A. Saudek
- Stručný obsah
- Hlavní postava charakteristika
- Další postavy v ději jsou
- Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin
| DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ Lakomec / Moliére Moliére stylově zasazený do 70. let 20.století s hudbou M. Kocába nabízí netradiční pohled na klasiku s notnou dávkou humoru. Příběh lakomce Harpagona, který je ochoten podřídit mámivému lesku peněz nejen život svůj, ale i svých dětí, je stále živý a aktuální. Autor: Moliére, vlastním jménem Jean Baptiste Poquelin Název knihy: LAKOMEC Rok vydání: 1980 Překlad: E. A. Saudek Literatura 17. a 18. století (klasicismus a osvícenectví), barokní kultura. V barokním uměleckém směru člověk zaměřuje pohled k vlastnímu nitru, je založeno na protikladu ducha a hmoty. Baroko je bohaté a ukazuje nicotnost člověka před Bohem. Klasicismus vznikl i vyvrcholil na francouzském dvoře. Klasicisté viděli smysl umění v napodobování přírody, ale pouze v tom, co v ní je podstatné a neměnné. Vzorem se jim stalo antické umění. Byla přesně stanovena pravidla, podle kterých se dělalo umění, rozdělení žánrů.
Osvícenectví bylo hnutí, které vládlo Evropou 18. století a bylo založeno na důvěře v osvícenectví, rozumu a pravdy poznanou buď tímto rozumem nebo skutečností. Bojovalo se s všemožnými předsudky a pověrami, prosazovalo svobodu myšlení a přesvědčení. Zdůrazňovalo rovnost mezi lidmi. Stručný obsah: Příběh se odehrává roku 1670 v Paříži. Zde také žije boháč Harpagon, který má syna Kleanta a dceru Elišku. A jak už to bývá, mladí lidé se snadno zamilovávají, tak se i Eliška i Kleant zamilovali. Eliška si vyhlédla pohledného Valéra a Kleant zase hezkou, ač chudou dívku Marianu. Hlavní postavou je lakomý boháč Harpagon. Je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce požádat otce o svolení ke sňatku. Otec ho však překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Svého syna chce oženit s bohatou vdovou a Elišku provdat za stárnoucího boháče Anselma. Harpagonova dcera Eliška má ale ráda sluhu Valéra, jenž je ve skutečnosti šlechticem, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne nalezne Kleantův sluha Čipera poklad, jež zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér, druhý sluha v domě, se zasnoubil s jeho dcerou, a tak ho chce oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana, která s Kleantem vymýšlela plán proti jeho otci, zjistí, že je setrou Valéra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane zpět Marianu a otec ustoupí od sňatku s ní. Harpagon je tak lakomý, že obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta by pro něho znamenala konec života a poté, co zná původ
Mariany a Valéra, nenamítá nic proti svatbám svých dětí. Zvláště po vzájemném uvítání, kde starý boháč Anselm, který měl být nastávajícím manželem Elišky rovněž zjistil, že je otec Valéra a Mariany, se přimluvil u Harpagona, aby souhlasil se svatbami.
Harpagon – bohatý vdovec, člověk, který by si pro halíř nechal vrtat koleno a peníze měl radši než své vlastní děti.
Kleant a Eliška – děti Harpagonovy Valér – sluha u Harpagona (ve skutečnosti šlechtic a následně po zjištění i bratr Mariany). Mariana - chudá dívka, kterou miluje Kleantes a jíž si chce vzít i otec Kleanta, Harpagon. Anselm – stárnoucí boháč, který přes dohazovačku Frosine projeví zájem o dceru Harpagona, Elišku. (po rozuzlení děje zjistí, že je otcem ztracených dětí- Valéra a Mariany) Frosine – dohazovačka, dohazuje současně Marianu Harpagonovi
kmotr Jakub, kmotr Šimon, sluha Čipera, Panna Klaudýnka, Propilvoves, Treska, policejní komisař, písař.
V jeho výkladu se uchytila legenda, že Harpagonem je vlastně Moliérův otec. Nové bádání ukázalo, že to tak není. Motiv vzal z Plautovy komedie Aulularie, kde ovšem Euclio je chudý člověk, který náhle získává obrovské bohatství, k němuž si nedovede vytvořit živý vztah, zatímco Harpagon je boháč, který jmění získal nezřízenou lichvou a strašnou lakotou, kterou ubíjí jak rodinu, tak do krve vykořisťuje služebnictvo. Lakota je u Harpagona vášeň, která ho vyčleňuje z živého kruhu rodiny a společnosti a zcela ho přetvoří na neživý stroj, který si cení více zlata, zisků a který chce svého bohatství užít k tomu, aby nasytil svou stařeckou smyslnost a vilnost. Ve svých šedesáti letech pomýšlí na sňatek s mladičkou Marianou ze sousedství, jíž by mohl být dědečkem, a nic nedbá toho, že se zde střetává s láskou svého syna Kleanta, jehož chce oženit s bohatou vdovou, kde stejně chce provdat svou dceru Elišku za stárnoucího boháče Anselma, i přesto, že Eliška miluje jeho správce Valéra, který slouží bez jakékoli odměny. V tomto rodinném propletenci odhaluje Moliére důsledky Harpagonovy vášně po zlatu. Z Aulularie převzal Moliére motiv, že Harpagon zakope na zahradě skříňku s 30 000 zlatých dukátů, kterou mu v rozhodné chvíli uloupí Kleantův sluha Čipera. Ztráta velké částky je pro Harpagona tak mocným otřesem, že se za její navrácení vzdá všech nároků na Marianu a když se ukáže, že Valér i Mariana jsou děti bohatého Anselma, nenamítá nic proti svatbě svých dětí s dětmi Anselmovými. Moliére přizpůsobil Harpagona své době, kdy se začínalo rozvíjet kapitalistické hospodářství. Ale motiv o zakopání zlatého pokladu a pak jeho krádeže zůstaly z Plauta, třeba pro 17. století už nebyly typické. I Harpagon podobně jako Tartuffe je nebezpečný, zlý člověk, budící hrůzu, ale Moliére dovedl z rozporu jeho velkého bohatství a ubohé životní úrovně celé rodiny vyvodit silný komický účinek. Harpagon je nespolečenský člověk, v němž se neozývá žádná životní sympatie a žádná solidarita s nejbližšími lidmi - žije tedy v samotě, obklopen i v rodině nepřátelstvím svých vlastních dětí, které se bouří proti jeho nelidskosti a přejí si jeho brzkou smrt. Základní smysl Lakomce je vtom, že v této hře dovedl Moliére postihnout náruživost své vlastní třídy, prahnoucí po mamonu. Po satiře na feudální šlechtu a na pokrytectví církve, která se stala mocí především světskou, zazněla zde satira na měšťáka, který touží po jmění a zlatě. Kniha je dobře čitelná, zajímavá a zápletka velice jednoduchá. Vychází z té doby, která v době bohatých a chudých neměla jiné možnosti, kde autor poukazuje na moc peněz. Toto dílo bylo i mnohokrát použito i ve filmovém zpracování a jako odstrašující případ platí dodnes. Je to velmi poučný a usměvavý příběh, nutící člověka k zamyšlení se nad sebou samým.
Knihu Moliére píše jako divadelní hru, rozvíjí ji do dějství. Jednotlivé dialogy hlavních protagonistů označuje názvy postav a k nim vkládá potřebný text, jenž konkrétní postava, stejně jako na divadelním vystoupení, odříkává. Tento styl přesně definuje konkrétní postavu, aby čtenář měl přesnou představu o koho jde, kdo co řekl či vykonal. Potřeboval takto dostat čtenáře do děje a vyburcovat tak jeho vlastní představivost. Jeho záměrem se povedlo šikovně ovládnout čtenáře, který při četbě povolil svou fantazii a pod jednotlivé postavy si sám dosazoval konkrétní postavy.
narozen roku 1622. Byl to nejvýznamnější autor klasicistních komedií z největších autorů komedií vůbec, jeho dílo je živé dodnes, jeho hry se hrají stále. Celý život zasvětil divadlu -autor, herec, režisér, ředitel Královského divadla v Paříži. Na jevišti také zemřel v roce 1673. Napsal 33 komedií, v nichž předváděl soudobou, pestrou mravní problematiku, jeho postavy jsou ztvárněním snad všech výrazných typů a tak dosahují nadčasové platnosti. Náměty jeho her jsou různé, postavení ženy ve společnosti a v rodině, mravní cynismus feudálů, chorobná lakota, úsilnost, pokrytectví, přetvářka či snahy měšťanů po napodobování šlechty. Document Outline
Yüklə 86,84 Kb. Dostları ilə paylaş:
|