Řecká a římská filozofie po Aristotelovi



Yüklə 69,5 Kb.
tarix19.10.2018
ölçüsü69,5 Kb.
#75219

Řecká a římská filozofie po Aristotelovi

 

V. Novoplatónikové



  1. Plótínos

  2. Konec novoplatónismu a antické filozofie

 

Na konci antiky vzniká poslední obsáhlý filozofický systém – podle jednotlivých principů.

Křesťanství je na vzestupu.

Působnost novoplatónismu – 2. – 6. stol. n. l.

Za zakladatele je považován Ammónios Sakkás z Alexandrie.

z jeho učení není nic známo

vlastní novoplatńské učení vytvořil jeho žák Plotínos

 

1. Plótínos



narodil se v Egyptě * 205(204), † 270, řecký filozof; hlavní představitel novoplatónismu

žák Ammonia Sakka; od roku 243, po rozmanitých studiích, působil v Římě, kde získal široký okruh posluchačů

založil zde vlastní fil. školu – vedl ji do své smrti

chtěl založit město filozofů – Platónopolis – podle Platótnova uspořádání ideálního státu

napsal 54 spisů – sebrány jeho žákem Porfyriem

Porfyrios [porfírijos] z Tyru, * 234, † kolem 305, řecký filozof; významný představitel novoplatónismu, žák Plótínův (vydal jeho Enneady)

zabýval se i logikou, gramatikou, rétorikou, matematikou, astronomií, historií a náboženskými otázkami

pro poznání dějin řecké filozofie jsou cenná jeho životopisná díla o Plótínovi (úvodní text k vydání Ennead) a o Pýthagorovi

v mládí se přikláněl ke křesťanství, později jeho odpůrce

komentáři k Platónovým, Aristotelovým, Theofrastovým a Plótínovým spisům založil tradici novoplatónského komentování klasických děl řecké filozofie

jeho stručný Úvod k Aristotelovým Kategoriím, přeložený do latiny A. M. S. Boëthiem, významně ovlivnil středověkou logiku a filozofii, zejména podněty k úvahám a sporům o způsobu existence obecných pojmů (univerzálií).

vydal je v šesti skupinách – tzv. enneady (devítky)

1.      enneada – etická pojednání

2.      enneada – pojednání o světě

3.      enneada – pojednání o světě

4.      enneada – pojednání o duši

5.      enneada – pojednání o duchu a idejích

6.      enneada – pojednání o nejvyšším principu, o Dobru

 

P. a jeho žáci se považují za žáky Platóna a za jeho pokračovatele a vykladače



ve skutečnosti vytvářejí svůj vlastní fil. systém

všechno jednotlivé je ve stupňovitém sledu sledu odvozováno z jediného prazákladu, do kterého se také navrací

P. nazývá nejvýšší bytost různým způsobem – Jedno, První, věčné, nejvyšší, Dobro, Předobro

ta stojí ještě výraznějí než u Filóna mimo náš poznatelný svět

u Filóna nepřichází do styku s látkou, kterou tvoří – něco koná

u P. ještě na víc by bylo nepředstavitelné, aby nejvyšší bytost vůbec něco konala

nejvyšší bytost spočívá ve věčném klidu – pouze jako by přetéká, vyzařuje – a tvoří vše ostatní

stejně jako např. Slunce vyzyřuje teplo, aniž by ztrácelo něco ze své podstaty

tomuto vyzařování P. říká emanace

děje se stupňovitě

existuje hierarchie různých sfér bytí odle jejich blízkosti k bohu

1. emanace je božský duch

stejně jako u Filóna není samostatným bohem

duch je souhrnem všech idejí

další emanace je duše světa – svět duševna

mezi emanací duší světa a poslední emanací hmotou jsou emanace jednotlivých duší

poslední emanací je hmota

je považována za nejméně dokonalou – spíše nedokonalou, od boha nejvíce vzdálenou

je spíše zdrojem temna a zla

vztah individuální a světové duše

podobnost s indickou naukou – brahma-átman

celá duše světa je přítomna v každé jednotlivé individuální duši

každá individuální duše v sobě nese jakoby celou podstatu světa, celé veškerenstvo

P. etika

nejvyšší cíl člověka a jeho blaženost spočívá v opětném splynutí jeho individuální duše s bohem

P. přijímá čtyři Platónské ctnosti (moudrost, statečnost, uměřenost, spravedlnost) jen jako nejnižší stupeň na cestě ke splynutí s bohem

dalšími stupni jsou: vlastní cesta, filozofické myšlení

nejvyšším stupněm je ponoření do nás samých – do toho, co je v nás božské

 

2. Konec novoplatónismu a antické filozofie



 

novoplatónismus se dále vyskytoval ve škole:

syrské

Iamblichos [jamblichos] z Chalkidy, * asi 250, † asi 330, řecký filozof a mystik působící v Sýrii

zakladatel syrské větve novoplatónské školy

dochovala se polovina jeho rozsáhlého díla o pýthagoreismu a spis O egyptských mystériích

novoplatónské učení o stupních jsoucna doplnil mnoha mezičlánky a rozvinul je ve velmi komplikovanou soustavu, v níž jsou filozofické myšlenky spojeny s různými představami polyteistického náboženství

athénské

Proklos, * asi 8. 2. 412, † 17. 4. 485, řecký filozof; největší systematik novoplatónismu, hlavní představitel novoplatónské orientace pozdní Akadémie.

kolem roku 437 převzal vedení Akadémie a přivedl ji k novému rozkvětu

napsal více než 50 spisů, z nichž se dochovala přibližně třetina

podrobně rozpracoval novoplatónské učení o emanaci jednotlivých stupňů jsoucna z božského Jednoho

složitou hierarchii těchto stupňů postupně odvozoval podle schématu tzv. triády (trojice), tvořené jedním stupněm jako příčinou, jejím účinkem a sjednocením obou, jímž je další, nižší stupeň jsoucna

intenzívně se zabýval i problematikou božské prozřetelnosti

v přírodní filozofii silně ovlivněn Aristotelem

byla prudce napadána převládajícím křesťanstvím i přesto, že byla s křesťanstvím filozoficky spřízněna

oba směry se snažily vyjít vstříc náboženské potřebě doby – tzn., že byly jakýmisi konkurenty

byla poslední „pohanskou“ filozofickou školou, která byla vystřídána křesťanstvím

r. 529 císař Justinián zrušil athénskou Akademii, zabavil její majetek a zakázal další vyučování řecké filozofie

7 posledních učitelů fil. odešlo do exilu

 

Západořímská říše



poslední velký filozof byl Boëthius

Boëthius [boetyjus] Anicius Manlius Severinus, * asi 480, † 23. 10. 524, římský státník, filozof, matematik a muzikolog

rádce ostrogótského krále Theodoricha I. Velikého

v roce 510 jmenován konzulem, po několika letech obviněn ze spojení s římskými odpůrci Ostrogótů a po dlouhém žalářování usmrcen – popravený z politických důvodů na příkaz Theodoricha I. Velikého

křesťan, současně i obdivovatel antické vzdělanosti – obdivoval stoicismus a novoplatónismus

po několik staletí byla v latinské Evropě jeho díla jediným pramenem pro poznávání antické filozofie a logiky

přeložil Porfyriův Úvod k Aristotelovým Kategoriím a jeho komentář k tomuto spisu, jež se mj. staly inspirací pro středověký spor o univerzália

ve vězení napsal proslulé pojednání O útěše z filozofie

je považován za „posledního Římana a prvního scholastika“
Yüklə 69,5 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə