Filozofická fakulta Masarykovy univerzity

5.5 Vojenský řád Marie Terezie

Historie tohoto vyznamenání začíná bitvou u Kolína 18. června 1757. Toho dne došlo k nečekanému zvratu v průběhu sedmileté války. U Kolína se střetla rakouská vojska pod vedením polního maršála Leopolda hraběte Dauna s pruskými vojsky pod vedením krále Fridricha II. Velikého. Daun uštědřil Prusům nečekanou porážku a právě tato epizoda zpečetila vznik Vojenského řádu Marie Terezie. Sama Marie Terezie již delší dobu zvažovala založení záslužného vojenského řádu.

Řád Marie Terezie byl určen důstojníkům císařských vojsk jakékoliv hodnosti, vyznání i společenského postavení, kteří dobrovolně vykonali čin příkladné osobní statečnosti, za činy nejvyšší statečnosti před nepřítelem, nebo za velitelský počin při vojenské akci.

Řád byl původně rozdělen na dvě třídy, na Velký kříž a Malý kříž, od r. 1765 byl řád rozšířen na dekoraci o třech třídách vznikem komandérského kříže. Velké kříže byly přibližně dvakrát větší než malé kříže a byly nošeny jako klenot přivěšený na velkostuze v místě jejího křížení. Komandérský kříž byl nošen na náhrdelní stuze ve stejných barvách jako velkostuha. Malý kříž byl nošen na průvlečné stuze zavěšené v knoflíkové dírce uniformy. Později byly nošeny na náprsní stuze, zprvu průvlečné, později trojúhelníkové. Za císaře Karla I. se pak znovu nosil v knoflíkové dírce. Malý kříž měl přibližně 30 mm.

Odznak řádu tvořil zlatý bíle smaltovaný kříž se středovým terčem, s rameny prohnutými dovnitř, zakončenými mírnou vlnovkou, tomuto kříži se podle vyznamenání říká tereziánský. Ve středovém terči je na červeném poli položeno bílé vodorovné tzv. babenberské břevno. V mezikruží heslo FORTITVDINI¹⁵⁾. Na reversu rámovaném zeleným mezikružím se zlatým vavřínovým věncem nesl terč na bílém poli ornament z iniciál: M T (Marie Terezie) + F (František Štěpán Lotrinský).

Roku 1765 byl velkokříž doplněn ještě o řádovou hvězdu, která byla zprvu dracounová, později kovová, nošená na levé straně hrudi. Vzhledem kopírovala velkokříž, mezi jeho ramena byl vložen vyšívaný nebo zeleně smaltovaný věnec a ramena hvězdy byla dracounová, nebo brilantující.

Řádovou stuhu tvořily barvy babenberského erbu, stejně jako středový medailon na dekoraci, červená, s bílým středovým pruhem.

Řádovým svátkem byl 15. říjen, tedy svátek sv. Terezie. Při řádových slavnostech nebyly používány žádné ornáty, vzhledem k tomu že nošení řádu Marie Terezie bylo vázáno na vojenskou uniformu, řádovým oděvem tedy byla uniforma sama. Z důvodu denního nošení řádu došlo ke vzniku miniatur. Ty měly zpočátku podobu kovové destičky, přes kterou byla přetažena stuha v barvách řádu, která byla uprostřed přepnuta zlatým páskem, na kterém byl vyobrazen zmenšený avers vyznamenání.

Teoreticky mohl řád Marie Terezie získat jakýkoliv důstojník, jak je již uvedeno výše, ale prakticky byla nejvyšší třída vyznamenání, tedy velkokříž, udělován pouze nejvyšším velitelům, za vítěznou bitvu, nebo celé vítězné tažení. Při udělení řádu obdržel vyznamenaný i šlechtický titul, pokud tedy již nebyl jeho vlastníkem. Řád byl udělován panovníkem, jako řádovým velmistrem, po schválení návrhu na vyznamenání řádovou kapitulou, které nebylo automatické. Takže se v průběhu let stávalo, že vojáci navržení na udělení Vojenského řádu Marie Terezie, obdrželi místo něj jiné vyznamenání, např. III. třídu Řádu Železné koruny, nebo Zlatou záslužnou medaili. Samotné udělení řádu probíhalo při řádové promoci.

Vůbec prvním nositelem velkokříže Vojenského řádu Marie Terezie se stal polní maršál Karel vévoda Lotrinský. Hned po něm úspěšný velitel od Kolína – polní maršál Leopold hrabě Daun.

Během existence byl řád šestkrát udělen s brilianty. Toto udělení se konalo proti statutám a vždy na nejvyšší přání velmistra řádu, tedy panovníka. Mezi takto dekorované vojáky patřil například polní maršál Gedeon Ernst svobodný pán von Laudon.

Vojenský řád Marie Terezie byl naposledy udělen 3. října 1931, při 195. řádové promoci, kdy jej obdržel hejtman Arpád von Taby, z rukou polního maršála arcivévody Friedricha, pověřeného císařem Karlem I.

Někteří z nositelů řádu Marie Terezie žili na našem území i po rozpadu Rakousko-Uherska, asi nejznámější byl držitel komandérského kříže polní maršál Eduard svobodný pán Böhm-Ermolli.

Po smrti nositele, nebo při udělení vyšší třídy vyznamenání měly být dekorace vráceny řádové kanceláři a dnes se s nimi můžeme setkat ve Vojensko-historickém muzeu ve Vídni.

Ve sbírkách MVČ se můžeme setkat se dvěma exponáty tohoto řádu jedním z nich je tzv. originální kopie a druhou tzv. nositelská kopie:

Fa-21; 16/71; nákup – Z pozůstalosti arch. Vítka, Pardubice, 6. 4. 1971; III. třída - rytířský kříž (novoražba!), tzv. originální kopie, ražená z původních razidel u firmy Rothe & Neffe, Wien.

Fa-684; 98/74; nákup – starožitnosti HK; III. třída - rytířský kříž; zlacené Ag; průvlečná stuha.¹⁶⁾

VI. VYZNAMENÁNÍ

První vojenská vyznamenání se začala objevovat jíž ve starém Římě. Byly to vlastně kruhové medaile ze zlata, stříbra nebo bronzu, které vojáci nosili na hrudi a kterým se říkalo faléry. Už ve starých dobách byla tedy pro vojáka čest, smět si připnout na hruď odznak své odvahy. První rakouská vyznamenání vznikla již za královny Marie Terezie (když pomineme řády). Od té doby přibývaly stále další dekorace k oceňování statečnosti, chrabrosti a neohroženosti císařských vojáků i k ocenění civilních zásluh občanů.

6.1 Armádní kříž z let 1813/1814, tzv. Dělový kříž

Vyznamenání vzniklo z rozhodnutí císaře Františka I. dne 13. května 1814, bylo určeno pro statečné obránce vlasti v době napoleonských válek, bez ohledu na hodnost či příslušnost ke zbrani. Dělovým křížem je nazýván proto, že byl ražen z děloviny ukořistěných francouzských děl. Autorem výtvarného návrhu byl J. W. Harnisch.

Rovnoramenný bronzový tlapatý kříž, 27 mm, s hmotností nejčastěji 12 g, se zvýšeným okrajem, v plochách ramen jemně zrněný a opatřený nápisy ve zlatě na černavém fondu, mezi rameny zlacený vavřínový věnec.

A: GRATI/ PRINCEPS ET PATRIA/ FRANC./ IMP. AUG.¹⁾

R: EUROPAE/ LIBERTATE ASSERTA/ MDCCCXIII/ MDCCCXIV²⁾.

Na horním rameni kříže se nacházel prstenec, jímž se provlékala stuha - průvlečná, (obvyklá v 1. pol. 19. stol.), žlutá, s širokými černými pruhy, žlutě začištěnými. Kříže byly nošeny původně v knoflíkové dírce a později na levé straně hrudi.

Válečný kříž byl poprvé udělován v den 1. výročí bitvy u Lipska 18. října 1815 ve vídeňském Prátru. V pozdější době byly raženy další kříže pro vojáky, kteří se nemohli zúčastnit prvního předání.

Na hranu kříže bylo možné nechat vyrýt svoje jméno a příslušnost k vojenskému útvaru. Někteří nositelé si kříž nechali soukromě pozlatit. K dodatečným ražbám byly navíc zhotovovány nové raznice a docházelo tedy k variabilitě křížů.

Naprostou raritou mezi těmito dekoracemi je kříž udělený 18. října 1814 polnímu maršálovi Karlu Schwarzenbergovi. Tento má rozměry 47,28x46,45 mm, je vyroben ze zlaceného bronzu a kníže Schwarzenberg jej nosil na náhrdelní stuze. Tento kříž je dnes uložen ve sbírkách vídeňského vojensko-historického muzea.

V MVČ se kříž nachází v počtu pěti exemplářů:

Fa-93; staré fondy MHK; na oušku medaile mincovní značka dvojhlavého orla – státního znaku.

Fa-94; staré fondy MHK; na oušku drobná mincovní značka; bez stuhy.

Fa-588; 232/73; nákup – aukce NSČ HK č. 32; na oušku medaile drobná mincovní značka; stuha chybí.

Fa-694; 105/74; nákup – starožitnosti HK, ze sbírky škpt. Bohumíra Tuhého, Rosnice.

Fa-695; 105/74; dtto.; podkovovité ouško s drobnou mincovní značkou; stuha chybí.