4. 10. 1918 – 1998
Nobelovu cenu získal v roce 1987 společně s D.J. Cramem a Ch. J. Pedersenem za objev syntetických makrocyklických látek se selektivními vlastnostmi pro vazbu iontů a molekul
-
francouzský chemik
-
narodil se v rodině stavitele varhan
-
působil jako profesor na Pasteurově univerzitě ve Strasburgu
-
v 60. letech (přibližně ve stejnou dobu jako Pederson) společně se svými spolupracovníky syntetizoval skupinu makrocyklických látek - polyetherové diaminy čili kryptáty*
-
dokázal syntetizovat nejfantastičtější struktury, zjistit vztahy mezi strukturou a stabilitou komplexů, prozkoumat kinetiku tvorby komplexů, jejich pčinky na membrány a fotochemické efekty
* termín kryptát byl odvozen na základě toho, že výborně skrývají kovové ionty uvnitř dutiny ve své struktuře - nyní se používá pro komplexy a pro samotné látky se užívá termín kryptand
Luis F. Leloir
6. 9. 1906 – 2. 10. 1987
Nobelovu cenu získal v roce 1970 za objev aktivačních cukrů a jejich funkce v biosyntéze polysacharidů
-
argentinský biochemik
-
studium:
-
univerzita v Buenos Aires (lékařství)
-
univerzita v Cambridgi (u F. Hopkinse)
-
v době udělení Nobelovy ceny měl velmi neobvyklou profesi – byl soukromý vědec pracující v ne právě ideálních podmínkách pro laboratorní práci na předměstí v Buenos Aires a prostředky pro svou vědeckou práci si obstarával z vlastních zdrojů a z části z podpory mecenáše, po kterém byla jeho laboratoř nazvána Fundación Campomar
-
jeho vědecká práce navázala na dřívější výzkumy vysvětlující funkci fosforylázy*, za které byla udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství již v roce 1947 – Leloir se ale zabýval procesem opačným, a to výstavbou polysacharidového řetězce glykogenu z molekul glukózy – ukázal, že navázání další glukózy ke glykogenovému řetězci se děje v biologických podmínkách přenosem z uridinfosfátglukózy
-
jeho práce, která ukázala obecnou důležitost sloučenin cukrů s uridinovými nukleotidy, měla zásadní význam pro vysvětlení biosyntézy polysacharidů
*Fosforyláza je enzym, který se účastní odbourávání řetězce polysacharidu (škrobu, glykogenu, apod.) za přítomnosti kyseliny fosforečné – produktem tohoto odbourávání je fosfát glukózy.
17. 12. 1908 – 8. 9. 1980
Nobelovu cenu získal v roce 1960 za metodu použití uhlíku 14C k určování stáří v archeologii, geologii, geofyzice a jiných oborech
-
americký chemik
-
studium:
-
působil na univerzitě v Syracuse, na Trinity College v Dublinu, od roku 1933 na univerzitě v Berkeley, na univerzitě v Princetonu a na Columbijské univerzitě v New Yorku
-
po druhé světové válce se stal profesorem v ústavu jaderné fyziky v Chicagu
-
byl členem komise pro atomovou energii, poradcem několika společností v oblasti atomového průmyslu a technickým poradcem ministerstva obrany
-
celosvětově se proslavil jako tvůrce radiokarbonové metody, která byla důsledkem jeho výzkumu a objevu z roku 1939, který se týkal radioaktivního izotopu uhlíku* 14C
-
od roku 1939 vyhodnocoval poznatky a dospěl k závěru, že měřením radioaktivity 14C lze velmi přesně vypočítat dobu od smrti zkoumaného organismu do okamžiku měření
-
v roce 1947 začal provádět měření radioaktivity, aby mohl vypočítat stáří archeologických nálezů
William N. Lipscomb
9. 12. 1919 - 14. 4. 2011
Nobelovu cenu získal v roce 1976 za práce v oblasti sloučenin boru s vodíkem
-
americký fyzikální chemik
-
studium:
-
univerzita v Kentucky
-
Kalifornský technologický institut
-
od roku 1950 byl mimořádným a od roku 1954 řádným profesorem na univerzitě v Minnesotě
-
v roce 1959 se stal profesorem na univerzitě v Minnesotě
-
v roce 1959 se stal profesorem na Harvardově univerzitě
-
získal mnoho čestných doktorátů, čestných uznání a cen, v roce 1958 získal Harrisonovu-Howeovu cenu a v roce 1972 Debyovu cenu
-
vytvořil první racionální teorii sloučenin boru, odhalil základní příčiny unikátní stavby molekul boranů a heteroboranových analog, ve své topologické teorii publikované v roce 1954 vysvětlil podstatu vazebných poměrů v těchto molekulách
-
základem jeho teorie je koncepce třístředové vazby, ve které tři skeletální atomy sdílejí jeden elektronový pár, jako primárního vazebného elementu ve sloučeninách boru
-
v pozdějších pracích se věnoval objektivnímu mapování rozložení elektronových hustot mezi jednotlivými atomy a dokázal, že tento základní předpoklad odpovídá skutečnosti
-
systematicky se věnoval rentgenové strukturní analýze po stránce metodické i teoretické
-
určil strukturu desítek boranů a jejich derivátů, ale také složitých biologických látek včetně enzymů
-
publikoval stovky prací z oblasti strukturní analýzy, nukleární magnetické rezonance a teorie chemické vazby v boranech
21. 7. 1923
Nobelovu cenu získal v roce 1992 za svůj přínos k teorii přenosu elektronů v chemických soustavách
-
americký chemik kanadského původu
-
studium:
-
McGillova univerzita (v roce 1946 zde získal doktorát)
-
v roce 1951 začal pracovat na polytechnice v Brooklinu, kde se nakonec stal řádným profesorem - odtud potom přešel na Kalifornský technologický institut
-
teoreticky se zabýval jednoduchými redoxními reakcemi jak v homogenních roztocích, tak na elektrodách - koncem 50. let přišel s teorií těchto reakcí, která byla založena na reorganizační energii
-
jeho teorii vyhovovala řada reakcí hlavně v anorganické chemii, a to jak reakce výměnné, tak reakce elektrodové
-
v dalších studiích se zaměřil na systémy důležité v biochemii, např. složky řetězce přenosu elektronu, na přenos elektronu přes rozhraní dvou nemísitelných kapalin a svou teorii rozšířil také na přenos protonu
Dostları ilə paylaş: |