Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  24 

Hotspur. Já slovu: Hynek Percy. 

Princ Jindřich.   

 

 

 

 

Tedy patřím 

na přechrabrého způrce toho jména. 

Jsem Walesský princ; a nemysli však Percy, 

že budeš se mnou v oslavě se dělit. 

Dvě hvězdy v jednom kruhu netočí se, 

Anglicko dvojí berly neztrpí, 

Jindřicha Percyho a prince z Walesu. 

Hotspur. A nemá, Hynku; neboť doba přišla, 

že lehne jeden z nás. I kéž by bůh dal, 

by tvého jména zvuk byl roven mému. 

Princ Jindřich. Však zvýším jej, než tebe opustím, 

a květnou čest tam na tvém chocholi 

chci pro svou hlavu servat na věnec. 

Hotspur. Dél marnou tvoji chloubu nestrpím. 

 

Oni bojují. 

Vchází Falstaff. 

Falstaff. Výborně, Jindro, jen do toho, Jindro! – Věru nebudete 

míti žádnou dětskou hračku před sebou, tolik vám mohu 

pověděti. 

Vchází Douglas a dotírá na Falstaffa, jenž na tvář padne, jako 

usmrcen. Douglas odstoupí. Hotspur obdrží smrtnou ránu a 

klesá. 

Hotspur. Ó Hynku, zloupil jsi mne o mou mladost, 

spíš oželím však ztrátu kvapných dnův, 

než oněch pyšných znakův, jež’s mi odňal. 

Těch ztráta raní hůře mysl mou, 

než meč tvůj moje tělo, myšlénka však 

jest robem života, ten bláznem času, 

a čas, jenž nad vším světem rozhled má, 

též přestane. Ó já bych věštit moh’, 

však studená a zemná ruka smrti 

můj jazyk drží. Percy, již jsi prach 

a pastva – 

 

Umře. 

Princ Jindřich. Pastva červův, hodný Percy. 

Jdi s bohem, srdce veliké. 

Jak scvrkla jsi, zle tkaná ctižádosti. 

Dokud to tělo ducha jímalo, 

bylyť mu úzké meze království, 

leč teď dvou krokův nejpodlejší země 

jest místa dost. Zem ta, tvou mrtvol nesouc, 

tak bodrých hrdin nemá na živu. 

Kdybys moh’ ještě cítit přátelství, 

tak vroucí soustrast bych ti neprokázal; 

teď zahal zedranou tvou tvář má zdoba, 

a sám již jménem tvým si děkuji, 

že splnil jsem ten jemný lásky mrav. 

Buď s bohem, 

a vezmi s sebou v nebe chválu svou, 

tvá hana ale s tebou v hrobě dřímej, 

a hrobní nápis tvůj jí nespomínej. 

 

Uvidě Falstaffa, tváří v zemi. 

Jakž, starý známy? ani ten vrch masa 

nezdržel v sobě drobet života? 

Měj též se dobře, Jene ubohý, 

ač líp bych želel muže lepšího. 

Ba, těžce bych tě pohřešiti chtěl, 

bych ještě srdcem na marnosti lpěl. 

Šíp smrti zvěř tak silnou nesklal dnes, 

ač mnohý z silných v této honbě kles. 

Však dám tě vykuchat co nejdřív, tím se těš, 

zatím tu v krvi s bodrým Percym lež! 

 

Odejde. 

Falstaff (pomalu se zdvihaje). Vykuchati! Jestliže mne dnes 

vykucháš, dovolím ti, abys mne zítra naložil a třeba snědl. 

Hrome! měl jsem čas se přetvářiti, neb ten z horka 

nakvašený, moranonosný Skot byl by mne skotil, jako jedli, 

na věky. Přetvářiti se? Není pravda, já se nepřetvářil. Ano, 

přetvářkou bych nyní byl, kdybych byl usmrcen, neboť 

ten, kdo v žilách nemá život člověka, jest toliko přetvářkou 

člověka; pakli ale přetvařuji smrt, nejsem nikoli přetvářkou, 

nýbrž v skutku pravým a dokonalým obrazem života. Lepší 

částka udatnosti jest obezřelost, kteroužto lepší částkou 

jsem obhájil svého života. – U šlaka, tento prach a broky-

Percy nahání mi strachu, třebas mrtev; – jak pak, kdyby se 

byl také přetvářil a takhle nyní vstáti chtěl? Mám strach, že 

by si mohl na lepší přetvářku zahráti. Pročež jej učiním 

neškodným, ano a zapřisáhnu se, že jsem ho sám zabil. A 

proč by nemohl tak dobře se zvednouti jako já? Nic nemůže 

má slova porazit, kromě dvou očí, a tu mne nikdo nevidí. 

Tedy chutě, brachu, 

 

Bodá jej. 

s novou ranou v stehně pocestuj ty se mnou. 

 

Béře Hotspura na záda. 

Vrací se Princ Jindřich a Princ Jan. 

Princ Jindřich. Pojď, bratře Jene, chrabře panenský 

svůj meč jsi nasytil. 

Princ Jan. 

 

 

 

Však pozor! kdož to zde? 

Což’s nepravil, že tlustý muž ten mrtev? 

Princ Jindřich. Zajisté; mrtev, bezduch v krvi své 

an ležel na zemi, jsem viděl jej. 

Jsi-liž ty živ, či jest to matný zjev, 

jenž klame naše oko? promluv předce, 

svým očím nedůvěřím bez uší. 

Ty nejsi, co se býti zdáš. 

Falstaff. Nejsem, boží pravda, já nejsem dvojaký muž

58)

. Pakli 

ale nejsem Jan Falstaff, ať jsem Janek. Tuto jest Percy. 

 

Shodí ho na zem. 

Chce-li mne váš otec něčím vyznamenat, dobře; nechce-li, 

ať si budoucně své Percy usmrcuje sám. Doufám, že se 

stanu nejméně hrabětem ne-li vévodou, tím vás ujišťuji. 

Princ Jindřich. Vždyť Percyho zabil jsem já sám a tebe jsem 

viděl mrtvého. 

Falstaff. Tys ho zabil, Hynku? – Ó bože, bože, jak tento svět 

jest lhářství oddán. Věřte mi, ležel jsem na zemi celý bez 

ducha, a tak též on; my však oba v jednom mžiku se 

vzchopíme a zápasíme spolu dobrou hodinu po zvonku v 

Shewsbury. Uvěří-li se mně, dobře; pakli neuvěří, ať si 

vezmou ti, kterýmž udatnosti se odměňovati náleží, hřích 

ten na své svědomí. Umříti chci na to, že jsem mu tuhle 

ránu do stehna zasadil; kdyby ten dobrý muž, jsa nyní živ, 

chtěl zapírat, musil by kus mého meče snísti. 

Princ Jan. Kdo slyšel kdy o tak podivném sběhu? 

Princ Jindřich. A o tak divném chlapíku, viď bratře? 

Pojď, pones hezky na zádech svou brašnu, 

a pro mne, můž-li lež ti dodat zdoby, 

svým nejhezčím ji slovem pozlatím. 

 

Troubí se k návratu. 

Trouba zní k návratu; náš jest ten den. 

Pojď, bratře, na poli slezt výšiny, 

ať spatříme, kdo z přátel živ, kdo mrtev. 

 

Odejdou Princ Jindřich a Princ Jan. 

Falstaff. Jak jsou mi řekli, půjdu za nimi pro odměnu. Kdo 

mně se odmění, tomu se odměň bůh. Stanu-li se velikým 

mužem, tedy se stanu menším mužem, neboť budu brát pro 

počistění a nechám pití sektu, a budu střídmě živ, jako se na 

šlechtice sluší. 

 

Odejde, nesa s sebou mrtvolu. 

 

Výjev pátý. 

Jiný díl pole. 

Zazní hlahol trub. Na to vcházejí Král Jindřich, Princ 

Jindřich, Princ Jan, Westmoreland, s jinými pány; 

Worcester a Vernon co zajatí. 

Král Jindřich. Tak došla vždycky zpoura svého trestu. 

Zlomyslný Worcestře, neslali jsme milost, 

prominutí a lásky vzkaz vám všem? 

---

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  25 

Jak směl’s převrátit naše nabídnutí? 

Bratrovce zneužít ctnou důvěru? 

Tři rytíři, dnes padší z naší strany, 

pak statný hrabě, mnohý lidský syn 

by po tu dobu byli na živu, 

kdybys co křesťan věrně mezi vojsky 

našimi býval poslem pravdivým. 

Worcester. Má jistost kázala mně takto jednat, 

a los ten přivítám, seč budu, statně, 

jenž na mou hlavu pade neodvratně. 

Král Jindřich. Buď veden na smrt Worcester i Vernon. 

S druhými provinilci shovíme. 

 

Odejdou Worcester a Vernon se strážemi. 

Jakž stojí bitva? 

Princ Jindřich. Udatný Skot, lord Douglas, vida již 

že odvrací se štěstí toho dne, 

ctný Percy zabit jest a jeho sbor 

na nohou strachu, dal se též na útěk; 

leč s hory spadna porouchal se tak, 

že jsou ho dopadnuli. V stanu mém 

dlí nyní Douglas. I žádám lásku vaši, 

bych s ním moh’ naložit. 

Král Jindřich.   

 

 

Od srdce rád. 

Princ Jindřich. Vám tedy, bratře Jene z Lancastru 

tu čestnou dobrotivosť uložím. 

Jděte k Douglasu a na vůli mu dejte, 

svobodně, bez výplaty odejít. 

Svou statností, již nám na lebkách ztvrdil, 

nás poučil, že velkých činův zdar 

i v prsou protivníkův hoden cti. 

Princ Jan. Za slušný úděl ten vám díky vzdávám, 

jejž bez odkladu v skutek uvedu. 

Král Jindřich. Pak nám jen zbývá rozdělit svou moc. 

Vy, synu Jene a strýče Westmorelande, 

se beřte k Yorku v spěchu horlivém, 

kdež prý Northumberland a prelát Scroop 

se pilně zbrojí; těm vy jděte vstříc. 

Já s synem Hynkem k Walesu pospěším 

ve boj s Glendowrem a s hrabětem z Marchu. 

Vzdor v zemi bude podpor pozbaven, 

zatřese-li jím druhý rovný den. 

A žeť měl dnešní čin tak pěkný zdar, 

než dojdem všeho, čas nedejme v zmar. 

 

 

Připomenutí. 

Dějiny v Jindřichu IV. rozvinuté pojí se 

úzce k dějům v „Richardu II.“: od usmrcení 

nešťastného panovníka v Pomfretu až do 

sběhu událostí, ježto se na počátku našeho 

dramatu oznamují, neuplynulo více dvou 

let, a jakož tam nově povýšený Král 

Jindřich k posledu projevil úmysl 

válečného tažení do země svaté, aby umyl 

krev s rukou kralovraždou zprzněných, tak 

otvírá básník touž myšlénkou výstup 

„Jindřicha IV.“ Veškerá doba historická 

tohoto kusu obnáší toliko asi deset 

měsícův, neboť vítězství Jindřicha Percyho 

nade Skoty (výjev 1.) získáno dne 14. září 

1402, a porážka spikelcův u Shrewsbury 

v V. jednání stala se 21. července 1403. 

K porozumění nepokojné vládě Jindřichově 

dostačí podotknutí, že král ten pochybným 

právem koruny hájil, pocházeje od čtvrtého 

syna Edwarda IV., ješto byl na živu 

potomek třetího syna Edwardova, hrabě de 

la Marche, tehdy jsa pachole sedmileté. S 

pyšným a nespokojeným panstvem, kteréž 

právo Mortimera předstírajíc na krále se 

rotilo, povstal k stejnému cílu stejnou 

dobou ve Walesu, zemi tolikrát od 

Angličanův vybojované a tolikráte zase 

hrdinsky odpadlé, nový nepřítel ze starého 

walesského rodu knížecího, Owen Glendower; 

rovněž Skotové, vedeni od hraběte 

Douglasa, plenili odbojnými vpády hranice 

anglické. Válečné zmatky z těch okolností 

v říši vzrostlé činí historický rámec I. i 

II. dílu Jindřicha IV., jejž Shakespeare, 

co možná věrně vypravování Holinshedova 

díla History of England se přidržuje, 

okolo charakterův osob ovinul. 

Nejvíce proslulé jsou obě tato dramata 

skvělou osobou Falstaffa: nejskvostnější 

rozmar vtělil se v genialně rozpustilých 

scénách mladého prince s prostopášně 

veselou čeládkou, jejížto duše Falstaff 

však zůstane vždy nepostiženým výtvorem 

komičnosti. První podmět k humoristické 

čísti obou her vzal Shakespeare neomylně 

ze staršího kusu již před rokem 1588 na 

divadle se objevivšího: The famous 

victories of Henry the Fifth, ve kterémž 

látka nejen „Jindřicha IV.“ ale i V. 

směstnána jest. Ale přechatrné jsou slabé, 

nevtipné ty zárodky v něm, a nesmírný 

rozdíl se vidí mezi Falstaffem a původním 

Oldcastlem starší hry, v prose a bez ceny 

básnické sepsané. 

První vydání Jindřicha IV. díl I. v 

quartu vyšlo r. 1598, druhé méně správné 

rok na to, jiné roku 1604, 1608 a 1613; 

poslední ve foliu od r. 1623, ačkoli v 

mnohém lepší než předcházející, předce 

není zcela bezvadné, tak že první vydání 

vždy přednost zasluhuje. O mnoho-li dříve 

před vytištěním kus tento sepsán byl, není 

žádnou zprávou dochováno, sotva však se to 

stalo mnohem později po Richardu II., s 

nímž první díl úzce se pojí, jako zas 

druhý díl vnitřní souvislostí „Jindřicha 

V.“ předchází. 

 

 

Poznamenání. 

1)

 Tažením křižáckým do Jerusaléma chtěl 

Jindřich IV. odvraceti mysli národu od 

věcí domácích, a krvavé různice domácí, 

jichž první verše dotýkají, povstaly na 

pomstění Richarda II.; ale byly 

potlačeny, a původci Kent, Salisbury a 

jiní, o krk připraveni. 

2)

 Podle Holinsheda. 

3)

 14. září 1402. 

4)

 Jindřich Percy byl přezděn Hotspur 

(horká ostruha) t.j. z horka nakvašený, 

pro svou prchlivou bojovnou povahu. 

5)

 Mordake omylem tu jmenován synem 

Douglasovým, jsa bratrovcem Skotského 

krále Roberta III. 

6)

 Percy měl v skutku právo k svým zajatým, 

toliko Mordake z krve královské slušel 

králi samému. 

7)

 Nepochybně citát z ballady o slunečném 

---

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  26 

rytíři. 

8)

 Hra ve slovech, neboť grace, milost, 

jest titul královský, pak milost u boha 

a pak modlitba před jídlem. 

9)

 Hybla nedaleko Syrakus, medem proslulé 

město sicilské. 

10)

 V anglickém old lad of the castle, což 

pak staženo v sir Oldcastle, znamenajíc 

práče a marnochlubníka. Co se zčeštění 

týče, připomínám pořekadla: „stříleti 

Chlumeckým prachem“ a „poříditi jako 

sedláci u Chlumce“. 

11)

 Bůvolí kazajku nosili pochopové. 

Falstaff se táže, není-li hostinská 

roztomilá ženuška, půjčujíc totiž 

peníze, a princ na to připomíná na drába 

dlužníky zavírajícího. 

12)

 Zde jsem vypustil nepřeložitelnou hru 

ve slově suit, což znamená šat i také 

prosbu, žádost. 

13)

 Lincolnshirští dudáci často se jmenují, 

jako u nás Strakoničtí. 

14)

 Z přísloví Šalamounových. 

15)

 Míněn jest Mordake, hrabě Fife. 

16)

 Vůz na nebi, medvědice. 

17) 

Vtip to prostonárodní; za pasem tolik 

co: hned, tu jsem. 

18)

 Sv. Mikuláše rota žertem tolik co 

zákeřnická rota, jelikož byl sv. Mikuláš 

patron pocestných žáků a poběhlíků. 

Rovněž eufemisticky později Trojan – 

tolik co hrdina, odvážlivý lupič. 

19)

 V originálu hra ve slovech pray 

(modliti se) a prey (loupežiti, 

kořistiti); potom pak boot, což znamená 

kořist, ale i botu. 

20)

 Výraz eufemistický místo loupež. 

21)

 Jméno Johna z Gauntu, strýce Jindřicha 

III., raději jsem češtinou vyložil, 

poněvadž se žertovně naráží na význam 

gaunt, totiž hubený. 

22)

 List ten od jiného hraběte z Marchu než 

Mortimera, totiž Jiřího Dunbara ve 

Skotsku. 

23)

 Heslo domu Percy’ch. 

24)

 V originálu tato hra ve slovech: 

crack’d crowns – rozbité lebky, i také 

tolik co vylámané peníze, kteréž tedy v 

oběhu neplatné bývají. 

25)

 Korinťan tolik co rozkošník, zvláště v 

zacházení s ženským pohlavím. 

26)

 Takové kornoutky mívali sklepníci ve 

vinárnách vždy pohotově, kteréž hostům k 

vínu dávali. 

27) 

Zde jsem vynechal za příkladem 

Collierovým několik nezřetelných slov. 

Ostatně jest smysl této řeči: jako 

máslo, na něž slunce svítí – tak jest na 

pohled tučný, zpocený Falstaff. 

28)

 Vápno míchali hospodští do vína, aby se 

lépe drželo. 

29)

 Kalvinisté, z Nizozemska před zuřivostí 

Španělů uprchlí, a nejvíce co tkalci a 

bavlníci v Anglicku usedlí, byli známi 

svým zlíbením ve zpěvích duchovních. 

30)

 Zelený kendal, druh látky v Kendalu, v 

hrabství Westmorelandském tkané, sloužil 

za kroj pověstnému, v balladách 

veleslavenému vůdci pytláckého sboru 

Robinu Hood’ovi. 

31)

 Přezmen (strappado) byl nástroj 

mučitelský, jímž nešťastník po provazích 

vzhůru vytažen a tak prudce spuštěn 

býval, že se mu klouby vyvrtkaly a hnáty 

polámaly. 

32) 

Princ Jindřich byl opak svého 

společníka Falstaffa – štíhlý a vytáhlý. 

33)

 V originálu nobleman (šlechtic) a royal 

man (muž z krve královské). Poněvadž 

peníz noble platí 6 šelinků 8 pens, 

royal ale 10 šilinků, tedy praví 

Jindřich: dodej mu tolik, co schází 

noblu, aby byl royal. 

34)

 To jest Skotův. 

35)

 Bázeň domácí války doháněla mnohé k 

tomu, že na spěch a dost lacino 

prodávali své nemovité statky, jimž 

nebezpečenství hrozilo. 

36)

 Míří se na starou tragédii (1570) od 

Tomáše Prestona. 

37)

 Manningtree v Essexu, kdež o výročním 

trhu celý vůl býval pečen. V týž den 

provozovala se allegorická divadla: tím 

přichází Jindřich z Manningtreeského 

vola na osoby na těch tak zvaných 

moralitách vůbec obyčejné: bezbožnost a 

nevěra, veselá osoba, z čehož se pak 

vyvinul šašek Clown; marnivost – 

allegorická figura, a rufian – kazimír. 

38)

 Přísloví anglické, nejspíš od Puritanů 

pošlé, jimžto se hudba a tanec hnusily. 

39)

 Smysl jest: tvým slzavým očím rozumím, 

a kdybych se nestyděl, slzami bych též 

chtěl odpovídat. 

40)

 Rohožemi a sítím se postýlávala podlaha 

toho času; byl galantní způsob téhož 

věku, že mužští kladli hlavu na klín 

svých paniček a milenek (srovnej Hamlet 

jedn. III. výj. 2.). 

41)

 Cukrářova žena na místě žen měšťanských 

vůbec; dušování se anobrž i klení 

dodávalo prý rozprávkám onoho času 

jadrnosti; sama panenská královna 

Alžběta znala se v tom výborně. 

42)

 Finsbury, veřejné místo mimo tehdejší 

město Londýn, kde měšťané se 

procházívali. 

43)

 To jest zmalatněti, zbaběti. Krejčí 

jako tkalci byli velmi zpěvumilovní. 

44)

 Tento skotský Mortimer jest zcela 

rozdílný od anglického, a přítel králův, 

s nímž bojoval také u Shrewsbury. 

45)

 Lodí admirálská má lucernu na zadním 

dílu, kterouž se ostatní lodí v noci 

spravují; k té se přirovnává červený nos 

Bardolfův, pro nějž také se nazývá rytíř 

hořící lampy, což jest název dramatu 

Beaumonta a Fletchera. 

46)

 Divoký oheň jest smíšenina hmot 

zápalných, těžko zhasitelná. 

47)

 Rich face (bohatá tvář) slove 

Angličanům tvář brunatná, plná přímětův. 

48)

 Dušené švestky se dostávaly v 

hampejsích. 

---

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859)  27 

49)

 Maid Marian byla obligatní osoba z 

maurského tance (morris-dance), jenž se 

prvního května a o letnicích na ulicích 

provozovával; ona značila milenku již 

jmenovaného Robina Hooda, a ješto mužský 

ji představoval, nebyla ovšem vzorem 

ženskosti. 

50)

 Stowe dí o princi Walesském, že byl v 

běhu tak náramně hbitý, že s dvěma 

dvořany v parku divokou kachnu neb 

králíka rukama chytil. 

51)

 To jest obrazy svatých, o svátcích 

skvostně vyozdobované. 

52)

 Princ Walesský sám napotom co Jindřich 

V. v bitvě u Acincourtu prokázal takové 

přátelství svému bratru Gloucestru. 

Princ opět naráží na tlouštku 

Falstaffovu, přes níž kdyby někdo měl 

překročit, musil by býti tak veliký, 

jako Kolossus Rodýzský. 

53) 

Hrabě Westmoreland totiž byl v zástavě 

u povstalců, když Worcester a Vernon 

před králem mluvili, na rukojemství za 

jejich bezpečný návrat. Viz jend. IV. 

výj. 3. 

54) 

V originalu hra ve slově shot, což 

znamená výstřel i oučet hospodský. Abych 

žert aspoň nápodobil, vyložil jsem to 

místo svobodněji, klada hru v koule a 

kulky ručnic proti sobě. 

55) 

Falstaff myslí na své rozjímání o cti v 

prvním výjevu, a vidí v tom, že se pro 

čest zabiti dal, pravou marnost, kdežto 

prý jen smrt sama marnost není. 

56)

 Turek jest zde nepřítel křesťanstva, 

hrozný hrdina staroanglického divadla; 

podobně mohútný papež Řehoř sedmý u 

anglického lidu značil násilníka. 

57)

 Princ Jindřich byl v bitvě střelou blíž 

oka poraněn. 

58)

 To jest já a Hotspur, jehož nesu na 

zádech, nejsme toliko jedna osoba.