Habeo adj rtf #



Yüklə 7,04 Mb.
səhifə8/61
tarix14.05.2018
ölçüsü7,04 Mb.
#43961
1   ...   4   5   6   7   8   9   10   11   ...   61
Je zřejmé , že nejvhodnějšími vlnovými délkami jsou ty , které odpovídají maximu respektive minimu rozdílové křivky absorbancí obou barevných forem a nikoliv t . zv . korespondující vlnové délky jak uvádí Ringboom . Ringboom totiž měřit poměry absorbancí , takže i za cenu ztráty citlivosti a rozlišovací schopnosti používal vlnových délek odpovídajících stejným hodnotám abs . koeficientů první a druhé formy indikátoru . Z kombinace nahoře uvedených rovnic vyplývá pro stupeň ekvivalence e = c / x vztah :
2 . Osobní odběr , při něm na oděvu co nejblíže dýchací zóny , k prosávání ovzduší slouží malé

erpadlo upevněné na opasku pracovníka . Takto se zjišťuje expozice pracovníka škodlivinami při prováděných pracovních

innostech .
Oba vstupy je nutno vybavit vysoce citlivými detek

ními rámy , které budou schopny detekovat ( zachytit ) cca 75 % radioaktivních materiálů , které by mohli způsobit znehodnocení tavby . Pravděpodobnost detekce a odhalení radioaktivního záři

e ve šrotu není stoprocentní , protože na indikaci radionuklidů vnější faktory jako např . : - aktivita ( se snižující se aktivitou pravděpodobnost odhalení zdroje klesá ) ,
Zadní kontakt je spojen s předzesilova

em , kde nábojový impuls vzniklý v diodě je integrálně shromažďován . V obvodech předzesilova

e se vytváří napěťové impulsy , které velikosti náboje . Předzesilova

je osázen polem řízenými tranzistory ( FET ) a je zčásti chlazen ve spole

ném kryostatu s detektorem .
V podstatě jde o výstup jednotlivých paměťových míst ( kanálů ) , které jsou v ur

itém energetickém rozsahu použity . Na vodorovné energetické ose energetický rozdíl . Při nejjemnějším dělení připadá 10 eV / kanál .


Najednou jsem si připadala hrozně nemotorná . Jako bych . A ještě k tomu to nemožné oble

ení .
" Ty tomu věříš ? " " Kdyby ses vláčela po světě s těmihle kily , " řekla jsem jí zkušeně , " názor ! " " Čokoládovej přece můžeš ! " pobízela mne .


Byl dokoncem

lenem reprezenta

ního družstva naší republiky . Znal stadióny v Itálii i v Jugoslávii , viděl olympiádu v Helsinkách , dostal se do Anglie , závodil v Belgii , všichni potvrzovali , že diplomů , pohárů a medailí . " Každý atlet by měl umět několik řečí .
Ohlédnu se a ona jako by ucítila můj pohled , zopakuje s úsměvem ještě jednou a mnohem hlasitěji : " Jitka noc . Měla strach , že pan Sýkora nevydrží , a zatím je chlapík .
U bílého umývadla stojí mladá žena . V ruce

ku plnou> vody . Když se naše pohledy setkají , nese ji na Bohouškův stolek .


V posledním dopise , který Břeťovi přišel , naléhala Ivanka , aby mě vzal ur

itě s sebou . Nemohla tušit , že pravidelným studiem . Protáhla jsem se a zakňourala : " Nevím . . . " Maminka se zvedla a odcházejíc do kuchyně pravila :


Po ve

eři je prý bude rozdávat . V motorestu jsme dřevěnou zástěnou od ostatních . Bylo odtud dobře vidět na vchod , v němž se neustále objevovali noví příchozí , a kone

ně i na velký bar , za nímž dívka s medovými vlasy připravovala řidičům různé nealkoholické utrejchy .
Kone

ně stojíme v požadovaném dvojstupu a můžeme být vypuštěny do ulic . Některé z nás uniformu . " Děv

ata , " přehlédne Jandová samozřejmě přítomnost našeho Stáni , " soudruh správce vám ještě něco řekne . "
Dílo zachycuje vynálezce postele v posteli nadpostelové velikosti , přikrytého peřinou nadpeřinové velikosti . A zachycuje ho právě ve chvíli , kdy přes hlavu a je zcela pod peřinou , takže dosud nikdo neví , jak vynálezce postele vypadal a kdo to vlastně je . Zpod peřiny vykukuje jen chodidlo vynálezcovy pravé nohy v nadchodidlové velikosti , jehož prsty míří k radnici .
" Pan Tau ! Prostě za

al zuby a šel pry

, ale to je dlouhá historie . . . "
O Popelce Bohatý

lověk ženu . Když cítila , že se blíží její konec , zavolala si k sobě jedinou dceru a řekla jí :


Tak tancovali až do třetí hodiny ranní . Na úsvitu dne , když už všechny , převezli je princové na druhý břeh . Voják si tentokrát přisedl dopředu k nejstarší .
Podojím kravku a pochutnám si na mléku . Přivázal krávu k suchému stromu , a protože

apku . Ale ať se namáhal sebevíc , ani kapku mléka z krávy nedostal .


Prase sundali z trakaře a Honza si ho na provázku vedl domů . Vykra

oval si a dumal , jakou ruku . Jen se mu přihodí mrzutost , hned se všechno v dobré obrátí .


Jen cínový vojáček a malá tane

nice se nehýbali z místa . Ona stála zpříma na špi

ce jedné nohy a , on se zas postavil a stál pak právě tak vytrvale na jedné noze a ani na okamžik neodvrátil o

i od tane

nice . Vtom hodiny odbily dvanáct a cvak !
už je tady nový rok , zuby , překul se na druhý bok !
z průhledného mostu sestupují na nástupiště , každý ten ostrůvek má krakorec a na něm visí číslo , oznamující místo odplutí autobusu . . . a tady stojí nebo sedí na lavi

kách cestující se svými barevnými bágy , kufry , taškami , někde už stojí autobus , cestující už usedají , nastupují , nebo ještě se svého autobusu nedo

kali . . . a tady jsou i ty moje zakřiknuté Vietnamky , a taky se liší od ostatních cestujících svojí jednoduchou krásou nejen svých postav , nejen svých účesů , nejen oble

ení , ale svým pohybem . . . Já sedím u mého nástupiště na lavi

ce , přede mnou stoupá schodiště na ten dlouhý průhledný zasklený most , tam přichází několik Vietnamek , jejich barevná bága a ruksáčky se sunou po vertikále , , teď některé sestupují po schodech na nástupní ostrůvek , zastavují se a zase . . . je jich tady ani ne deset na tom celém autobusovém nádraží , ale jsou tady jako drahokamy , zastavují se na schodišti a tu chvíli se podobají manekýnkám , je to opravdu přehlídka , módní přehlídka , protože dneska a snad každý den Vietnamky kde jsou , tam vnášejí dimenzi krásy a elegance . . . a na jednom schodišti , po kterém nikdo nesestupuje , sedí ta moje Vietnamka z bufáčku na Florenci , sedí na jedenáctém schodu , sedí na novinách , boti

ky má na devátém schodu , lokte opřené o kolena , dlaně jí visí tak , jako by je ukazovala hada

ce Osudu z otevřených dlaní a

ar , hlavu má téměř mezi koleny a dívá se někam do samotného srdce věčnosti a slzy jí kapou z řas , zatímco autobusovým nádražím kmitají sem a tam cestující , a vůbec celé to ohromné nádraží tiká tolika stovkami ru

i

ek , kolik je tváří a rukou a vůbec lidí , kteří před chvilkou přijeli nebo za chvilku budou odjíždět za svým cílem , srdcem . . . Podobá se tady to autobusové nádraží gigantické pouťové střelnici , taky je tak přede mnou rozevřené a taky tak barevné a taky tak plné pohybu figurín . . .


Ta Tvoje cesta vlakem z 22 . září například , to je jazykové

ernokněžnictví , kterým zaklínáš

tenáře do krajiny jeho země . Vůbec bych řekl , že krajina než ta tolik otázek vzbuzující vlastní jména postav . Krajina konkrétní , ať už ta z výše jmenované cesty třeba , nebo krajina Ludvíkovy zahrady ( všímáš si , že neříkám Tvé zahrady , ale Ludvíkovy zahrady ? ) .
Zdálo se mi zpětně , jak přihlížím v minulém

ase svazácké schůzi a jak její účastníci vehementně odhalují a potírají " hejzlarovštinu " , aniž vědí , co potíraný skute

ně dělal , říkal , psal . Všichni účastníci měli podoby našich známých - byť méně svazácké - jen ten odhalovaný a potíraný . A teprve , když jsem vyslovil na závěr svého diskusního vystoupení " Neostrakizujte Vaculíka " , uvědomil jsem si , že to - žel - nebyl jen zlý sen .
A já jsem chodil a hada nosil a svatební hosté se lekali a někteří žárlili a já jsem kone

ně byl ten , který jsem , trochu komediant a trochu šmírák , protože , miss April , k umění patří taky tak trochu Schmierenkomendiantentum , jak jím kon

il Friedrich Nietzsche , autor knihy Pro

píšu tak krásné knihy . . . Miss April , vyřiďte tohle Dubence , že já jsem s hadem dokonce přešel až pod Velké Parohy , tam seděla nevěsta , právě dojedla se ženichem knedlíčkovou polévku z jednoho talíře . . . a já si sedl vedle ní , její svatební šaty z valencijských krajek se třpytily zrovna tak , jako kůže růžového hroznýše královského , seděl jsem vedle nevěsty a ona naklonila hlavi

ku a had jí

erveným jazýčkem šeptal slovíčka lásky do ucha . . . stůl

išel kyticemi růží a mne tiskl ten had tak pevně , že jsem lehce z

ervenal a hmatový prožitek , že ten had , to je Dubenka , která se stala šifrou mého vztahu k ní a prodlouženou rukou ze San Franciska až do Prahy . . . a tak jsem znovu vstal , procházel jsem se svatebním veselím , hudba kráčela chvíli přede mnou , chvíli za mnou , smy

ce a cikánské o

i mne doprovázely a já jsem viděl , že tohle , co dělám , že by se neodvážil udělat nikdo , protože tenhle had je škrti

, tenhle had váží šest kilogramů , je studený , jako by byl z mosazi , lehce páchne vůní pižma a růžovými voňavkami . . . a sta

ilo by , kdyby se trochu více svinul kolem mého krku a ten jeho dlouhý hřbet by mne uškrtil . . . a já jsem i tomu přitakal , protože jsem měl hmatový dojem , že ten had je Dubenkou , a tak jsem řekl . . . Kdybych si měl vybrat , jak umřít . . . tak touhle smrtí , tak ať mi ten hroznýš královský škrtí . . .


A já jsem chodil a hada nosil a svatební hosté se lekali a někteří žárlili a já jsem kone

ně byl ten , který jsem , trochu komediant a trochu šmírák , protože , miss April , k umění patří taky tak trochu Schmierenkomendiantentum , jak jím kon

il Friedrich Nietzsche , autor knihy Pro

píšu tak krásné knihy . . . Miss April , vyřiďte tohle Dubence , že já jsem s hadem dokonce přešel až pod Velké Parohy , tam seděla nevěsta , právě dojedla se ženichem knedlíčkovou polévku z jednoho talíře . . . a já si sedl vedle ní , její svatební šaty z valencijských krajek se třpytily zrovna tak , jako kůže růžového hroznýše královského , seděl jsem vedle nevěsty a ona naklonila hlavi

ku a had jí

erveným jazýčkem šeptal slovíčka lásky do ucha . . . stůl

išel kyticemi růží a mne tiskl ten had tak pevně , že jsem lehce z

ervenal a hmatový prožitek , že ten had , to je Dubenka , která se stala šifrou mého vztahu k ní a prodlouženou rukou ze San Franciska až do Prahy . . . a tak jsem znovu vstal , procházel jsem se svatebním veselím , hudba kráčela chvíli přede mnou , chvíli za mnou , smy

ce a cikánské o

i mne doprovázely a já jsem viděl , že tohle , co dělám , že by se neodvážil udělat nikdo , protože tenhle had je škrti

, tenhle had váží šest kilogramů , je studený , jako by byl z mosazi , lehce páchne vůní pižma a růžovými voňavkami . . . a sta

ilo by , kdyby se trochu více svinul kolem mého krku a ten jeho dlouhý hřbet by mne uškrtil . . . a já jsem i tomu přitakal , protože jsem měl hmatový dojem , že ten had je Dubenkou , a tak jsem řekl . . . Kdybych si měl vybrat , jak umřít . . . tak touhle smrtí , tak ať mi ten hroznýš královský škrtí . . .


Rašelinné zábaly jsem si myslel , to že bude von

o , to bude něco pro mne , rád jsem jako chlapec si líhal a zahrabával se do písku , do labského blátíčka , rádi jsme se pomazávali jeden druhého odpadem , který u železni

ního mostu vytékal z pivovaru , odpadový kal , a pak jsme nalámali rákosí a pomazali si i obli

ej a hráli jsme si na divochy . . . Na Auroře ale oddělení rašelinových koupelí a zábalů bylo slavnostní , oddělení bylo na severní straně , modré kachlíčky a bílá lože zvyšovaly atmosféru anatomie doktora Tulpeho , na ložích spočívala nahá mužská těla , s rašelinou obalenýma nohama a rukama podle těla , o

i , jako by byli v somnambulním spánku , dokonce jako by ležely mrtvoly v ulici Morgue , utopenci , kteří dlouho spočívali na dně Seiny v bahně , když jsem sem přišel poprvně , byl jsem uchvácen , sestři

ky nosily kbelíky rašeliny , v kabině jsem se vysvléknul do naha a sestři

ka nabírala oběma dlaněma řašelinu a pokládala ji na bílé lože , pak mne požádala , abych se posadil do bahna uprostřed lože , z toho rašelinného bahna stoupal dým , posadil jsem se , a pak jsem si lehl na záda a sestři

ka z kbelíku dál brala rašelinu a zalila mi nohy po kotníky a pak i ruce , a tak jsem se stal uvězněnou hmotou , dlaněmi upravila sestři

ka tu rašelinu , která mne tížila , a představoval jsem si , jak Ludvík Jagellonský u Moháče se zvolna , ale jistě i s koněm probořoval do močálu , jak jej zalívala ta rašelinná nedobrovolná koupel . . . . a tak mi tady léčili páteř a dnové klouby a ruce zjizvené na dipytrenově zkracovaných a chirurgicky opravených dlaních , a kolem mne přešla sestři

ka a zni


ehonic koštětem odháněla z matného okna pavouka a optala se mi , jestli chci vědět pohádku o tomhle pavouku , který vlastně je zakletý princ . . . ale já jsem měl uvězněné ruce a hrozně se mi chtělo podrbat se v nose . . . povídám , pro smilování , sestři

ko , něčím mi podrbte nos , pro smilování , podrbte mi nos ! Já nemůžu vytáhnout ruce !


A pak přijížděli z emigrace výtvarníci a všichni chtěli nazpátek ateliéry , které dříve měli . . . dobrá . . . ale všichni byli evropské jedni

ky , všichni o sobě a pak jeden o druhém , že jsou mistři téměř světa a dívali se na nás U tygra jako na autsajdry , objednávali nám metry piv . . . A vrchol byl americký emigrant , snad už ob

an , který přijel jako živoucí reklama amerického letectva a měl krásné šedivé vlasy a šedivé vousky a oble

ek a pruhovanou bíle a modře košili a kravatu posetou barevnými letadlíčky a byl tak právě vyholený a

istulinký , dokonce jsem skrz šaty viděl , že má vydrakslovanou i řiť . . . a byl sebejistý a zvu

ným hlasem mi řekl , že je můj

tenář , že je letec , že zatímco já jsem dělal za protektorátu výpravčího , on jako letec bojoval za naši svobodu , a že musím U tygra s ním jít k výčepu a že mi musí představit svoji paní , která mi chce vidět . . . ale já jsem řekl , že ale já jeho paní vidět nemusím , že já nemusím vůbec nic , co chce ten letecký major . . . opravil mne , že je plukovník a že tedy musím k výčepu , aby mi ukázal jeho paní . . . a já jsem dostal mindráka , měl jsem komplex z lex americana , jak prostince chodí oble

en Jirka Bušů , jak teatrální je tento

eský bývalý letec , který mi omazal U tygra o hubu to , že zatímco já jsem sloužil Němcům jako výpravčí , on state

ně bojoval proti Němcům . . . a jeho povýšený tón U tygra a jeho supermanství jsem s námahou , ale přece rozhřešil . . . že jsem ho poslal do prdele . . . Ne

ekal to a já taky ne , a proto znovu . . .
Ještě jednou díky a s pozdravem L . V . Milá Dubenko , už zase mám otevřené okno i dveře , už zase do špalku kousek ode dveří , už se nebojím , protože jsem Immanuel , dítě Boží , tak jako jsme všichni děti Boží . Teď vešel do otevřených dveří můj

erný kocour Cassius a posadil se mi do klína .


Když jsem rukama ,

ernýma od výměny kola , prohledal všechny kapsy , uvědomil jsem si klíče trčící v zámku . Já totiž nejen že jsem položil kufr , ale zasunul jsem taky klíče do zámku , abych a mohl hledat klíče . Pak jsem odemkl , a že jako půjdu dovnitř .


Je to fajn , jako je třeba fajn pos1ouchat hezkou muziku . Ko1ik lidí rádio a nevnímá ty hezký kombinace tónů . To je přece škoda , ne ?
Marie měla na sobě tmavomodrý plášť k tělu s kapucí a tu kapuci lemovanou bílou kožešinou . Takže ej zarámovaný> obráceným V jako fau fýr viktoria a taky zlatýma kadeřema , a koukala do bílé tmy o

ima jako pomněnky . Jak jsem se zmítal v lásce , hrozně se mi líbila .
" Musím , " řekla . " Strýček už

eři uvařenou> . " " Strýček ? "


Co to bylo za idioty , ti Fausti , když takhle pitomě zahodili svou normální , od Pána Boha garantovanou šanci dostat se do nebe , a přesto si dost užít , za nějaké požitky , které podle všeho ani nebyly nijak zvláštní . Já být Faustem , pomyšlením na to tutově zasichrované peklo . To je přeci , jako kdyby odsouzence k smrti nechali celý rok hodovat , já bych si sebelepší takové hody nemohl užít " Nemluvíte , " oznámila mi Karla - Marie .
Koukal jsem jí do těch očí , medové rybi

ky pluly v bílé kávě . Pak jsem sklouzl zrakem tam , kde

ko cudný> výstřih . Irena pořád držela zavřenou pěsti

ku před sebou .


" Heleď . Helenku Teichmannovou , Jarmilu Dovolilovou , Láďu Hornychovou a tak dál , já paměť , ty bych ti vodpustila . Holky Weberovic taky , a

koliv to sou vzdálený sestřenice .


Pod pršáky , když zafoukal vítr , jim bylo vidět šaty do tane

ních . Všechny se na to nakadeřily a šátky , aby jim je nerozcuchal vítr . Táhli jsme do kopce , který pomalu stoupal , a pod námi v údolí se Kostelec leskl v dešti , visely nad ním

erné a šedivé mraky a z lesů stoupala pára .
" Ale božínku , " pravila stará dáma pokojně , " to se stává . Tahle osůbka ke mně přišla lehkomyslně nastrojená , ale ; tedy nemá nazbyt peněz , ale chce honit vodu .
Jinak to byl tlustý

lověk s tlustými zlatými brýlemi a tlustým zlatým srdcem ; hořel pro umění , samými obrazy a oddaně miloval herce Bendu , který k němu choval přátelské opovržení a s jistou blahosklonností mu dovoloval , aby za něj platil ; což , mezi námi , nebyla zrovna mali

kost .
On mě s tím posílá do lázní , ale tak se mně zdá , že tomu sám nevěří . Strej

ku , sáhněte , jak , jako by mrtvá byla . On doktor říká , že to je špatný oběh krve , - nemyslíte , že mně ta noha uhnije ?


Tisíce nových přátelství , milióny návštěvníků na obou stranách hranice , úspěšně se rozvíjející spolupráce mezi podniky již dávno naplňují podepsanou smlouvu a dokazují , že dnešní

eskoslovensko - německé vztahy , v

etně regionální spolupráce , se mohou stát dobrým příkladem pro spolupráci celoevropskou . Myslím , že první úspěchy této spontánní spolupráce jsou ovlivňovány i tím , že Němci porozumění , protože je dobře znají z nových spolkových zemí . - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Když už byl skoro ve

er , něco zamumlal , odešel ke skříni a vytáhl nebezpe

nou zbraň , dlouhou nažloutlou trubici zakon

enou měchem a spouští . Obrátil se a na obli

eji ze stříbrného kovu , úplně bezvýraznou masku , kterou nosil , kdykoliv chtěl zastřít své city , masku která tak znamenitě přiléhala k oblinám a důlkům hubených tváří , brady a

ela . Maska se leskla a on svíral v ruce krutou zbraň a prohlížel si ji .


Člověk si musí hledět toho , co dělá tady , a jak je to tu jinačí . Já zábavu už jen ze zdejšího po

así . Je to marťanské po

así .
Pošli mi , kdož mají hlad , staroušku Země . Tady je Sam Parkhill , horké párky , všechno jako v klícce . Dělej , ty moje Země , pošli mi svoje rakety ! "
V sousedním pokoji , který zůstal nezměněn , spala moje žena , šťastná pomyšlením , že nově a lépe vyřešila můj pokoj . Vzbudil jsem ji s dotazem , kde . Od té doby se to stalo

astěji .
Měl jsem je . Měl jsem už několik kapek jedů Machoninových i několik dobře míněných a ještě lépe mířených úderů Hájkových , několik obecně platných vět použitelných kladně

i záporně na kohokoli , pro zachování jisté intelektuální pověsti , když jsem zaslechl zpěv . Kdyby se mi to stalo dnes , kdy mému synu je skoro sedmnáct let , věděl bych ovšem , že je to jeho tranzistor , kterým se uspává , ale v tom případě bych slyšel Armstronga nebo Beatles a nikoli husitský chorál .
Přes

etná varování naší maminky před záhadnými mucholapkami vydal se tatínek do jámy muší k firmě DERSOL . Firma sestávala z vysokého inženýra Václava Jehli

ky s huňatým obočím , z hubeného šoféra Franty Hodka , Polku , do které se později zamiloval můj starší bratr , a vozu DKW 600 , dvou velkých místností , několika kusů nábytku a jednoho překrásného koberce z domácnosti paní Jehli

kové , která ho sem půj

ila s přáním , aby se panu inženýrovi hýbaly obchody . Aby rozhýbal obchody , první

in mého tatínka u této firmy byl , že prodal okamžitě tento perský koberec .


Potom dodal : " A teď už jdi a kulhej . Kulhej až domů , jako tenkrát , když jsme se poprvé potkali a ty jsi epici naraženou> až po uši a kulhal jsi , abych tě nepoznal . Víš , tenkrát , jak sis mě prohlížel , jak vůbec vypadám . "


Domácí chleba ještě voněl . hlad . Ale nebyl to chleba pro mě .
Viděl jsem po šesti letech zase řeku . na skle , aby mi nic neuniklo . Řeku jsem měl rád víc než cokoli na světě a styděl jsem se tehdy za to .
To se zřejmě tak spravil v naší studánce . Pro mne výhodu , že jsem aspoň trochu pochopil význam slova pumprdentlich . Je to výborný , ale přitom to stojí za hovno .
Chvíli seděl s tím svým tichým úsměvem , a pak jestli mi může něco věnovat , vytáhl Saint - Exupéryho Citadelu a dal mi ji . Právě vyšla , zahlédl jsem , že výtisků , chodil a rozdával je kamarádům . Zabo

ili jsme , už zase ml

ky , nahoru do Sněmovní a myslili jsme nejspíš na totéž , že jeden bude zase chybět , až se někde sejdeme v tom důvěrném kruhu , kde se jedině cítíme volně , protože nikdo z pozvaných není fízl .
Byla za panka

ku v patři

ně ušpiněných plesnivých džínách . Po stranách vlasy až na kůži a ve zmalované tvářince převládala fialová barva . Na uších se jí klimbaly plechové náušnice takových rozměrů , že by se s nimi dala imitovat bouřka v loutkovém divadle .
V budování jsem úspěšně pokro

il a dnes , po nedlouhé době , jsem svůj cíl v hlavním objemu dokon


Yüklə 7,04 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   ...   4   5   6   7   8   9   10   11   ...   61




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə