|
il .
ek zařízený> sice spartánsky , ale pohodlně , zbývají jenom drobné doplňky . Potřebných pár kusů nábytku jsem si opatřil v bazaru a s dopravou mi pomohli kolegové z transportu od divadla .
Tentokrát jo . Budu do konce života ! hulákal šťastně . To je to tak dobrý ? divila se .
Někdy už ležela v posteli , ale při tom kodrcavém hukotu pokaždé vysko
ila a neklidně sledovala , jestli letadlo nezakopne o některý
inžák . Věděla , že jednou se to stane , a plán obrany . Hned po nárazu by pozotvírala všechna okna , aby je následný výbuch nevyrazil , ve zbývající vteřině by doběhla do sklepa a tam by po
kala na Standu , až ji přijde zachránit .
A von se zase ke mně přitisk a str
il mi ksicht do vlasů a tak mi tam s nim dělal . , Pro
to děláte , když ? ` , Toníku , to já jen tak , ` řek .
Některý mu vypadly a kejvavym letem se snesly na mramorovanou podlahu . Nepřestal , dokud , dokud jí tam nenašlapal celý to peklo peněz . Všichni v lokále na ně koukali .
Tam ,
tyry metry pode mnou , zápasil Jozka o život mezi jejíma kolenama . Odhozená zástěra ležela daleko od nich , cikánka až pod bradu a její lesklý , ocelově hnědý kolena mířily špi
atě do no
ního nebe . Kolo v písku se okolo nich zvětšovalo , jako by byli jeden jedinej , do vody hozenej kámen , kolem kterýho se začíná rozbíhat kruh .
Kolo v písku se okolo nich zvětšovalo , jako by byli jeden jedinej , do vody hozenej kámen , kolem kterýho se začíná rozbíhat kruh . Rajo
ka za jeho hlavou . Ze smíchovský strany , ze seřazovacích nádraží houkaly lokomotivy a jejich stříbrný a bílý tendry se blejskaly v bílý páře a podobaly se modrejm stehnům
ernošek v parní lázni , stehnům
ernošek z přírodopisnýho filmu , na kterým jsme byli v druhý obecný se školou , abysme se pou
ili .
Vpravo myl u
edník mercedesku . na hydrantu a dělal s proudem všelijaký srandy . Vrata do haly byly votevřený a vevnitř stálo dobrejch patnáct vozů .
Měl na sobě pruhovaný skampolo okrový barvy a na krku
ervenej šátek . A hlavu na
elo . Mával na nás , jak jsme k němu šli .
a já povídám , nebyl , a ten železničář jel dál na šlapce , než přehodil nohu , volal a votáčel se , děkuju ti , pravda vítězí , jseš charakter ! to volal , poněvadž mě si hodně lidí pletlo s fotbalovejma soudcema , nebo filmovejma hercema , i když jsem nikdy fotbál nehrál , a když , tak jen z legrace , Mozart a Goethe , ti taky fotbál nehráli , ani ne císař , ten radši jel honit kamzíky do Išlu , nosil ty kalhoty jak mají děti , kalhoty s padacím mostem , rád měl lidi a jedl vepřovou , udělal za celou svou vládu jen jednu měnovou reformu a dal oběsit Šlosarka a Hugo Šenka , a mojí mamince dal jako nadaci pětadvacet zlatek , maminka když šlapala zelí , tak měla bílý ponožky , to byly zrovna u nás manévry , který vedl císařův strejda Albrecht , ten co měl vyceněný zuby , a byl ubytovanej s císařem u nějakýho Koláře , kterýho potom císař za to ubytování povýšil do šlechtického stavu a ten baron Kolář pak postavil za to povýšení před svým barákem pomník , a já jsem jel s matkou na pařezy , vojáci vedli koně a jedli konzervy a my zatím nadělali dva traga
e dříví a ještě jsme jeli pro dva traga
e trávy pro naši krávu , byla to škaredá patěna , ale měla patnáct telat , celá ulice k nám chodila pro mlíko a když ta kráva umřela , celá ulice plakala , zůstalo ale po ní telátko , vzali jsme ho do seknice a krmili ho z flašky , to vždycky ráno to telátko přišlo a lézalo nás a brácha Adolf říkal , vono nás přišlo orazírovat , když to tele vyrostlo v krávu , pantáta Zpurnej říkal , že tak krásný zvíře ještě neviděl , jenže ta kráva nesměla vidět ani vlak , nebo bicykl , tak jsme jí dávali klapky na vo
i , církev se zlobila s
eským národem tisíc let , aby ztlumila ty vášně , ale kampak se kdo na národy hrabe , ti jdou spíš podle spisku páně Batisty , o zárukách blaha manželského , že jak uvidí mužskej krásnou ženskou , hned po něm lezou mravenci a hned takovej mužskej přemejšlí , jak ji dostat do postele , jak říká básník Bondy , to je ta touha převádět ženský z polohy vertikální do polohy horizontální a že on , a
básník , z tý horizontální polohy má teďka dvě děti , který musí pořád s sebou vozit v kočárku , moje maminka ale byla světice , vychovávala nás sama , tehdejšího
asu byla údernice na pěstování řípy , zalejvala ji z potoka , když padlo sucho , a řípu měla jak kbelíky , ovšem kampak se kdo hrabal na Hanáky , ty potvory vycouvali z pole když okopávali řípu , nenechali na poli ani cápotu , takovej mistr vysokejch sklizní byl Mejtnej , bejval kaprálem u hulánů , bradu jak Eliáš , zastr
ený ty fousy v letě do poklopce , v zimě tu bradu nosil jak šálu , dříč , kterej vydržel jedním tahem v lese , jen se pomodlil a už to zase hnal s babama na pole a lítal tam s kravama a baby povzbuzoval dobrým příkladem a bi
em , z takovýho by měl pan prezident i dneska radost , kdyby jich tak bylo dvě stě tisíc , při hospodářství měl ještě hospodu , ale jeho žena místo aby nalejvala hostům , tak nalejvala sobě a tak on , že byl katolicky vychovanej , tak ju bil a bil až ju ubil , podle Starýho zákona , ovšem krávy a koně měl vypucovaný , kufr peněz a knížky v záložně , jedna baba jménem Šumplica , aby nemusela nosit vyvoraný brambory , tak je zahrnovala bosou nohou , ale starej Mejtnej ju viděl a pošlohal ju bi
em až omdlela , a ve
er spravoval škrpály a
etl vzdělávací knihu , než ale zasel , tak pšenici vypral v modrý skalici , zabíjel rád prasata a do polívky dával koření až odněkud z Afriky , javanská skořice je sle
ny lepší než cejlonská , skořice je tak lahodná do svařenýho vína a na povidlový tašti
ky , za Rakouska ale byli lidi taky hrozně zavostalý , jeden tutan kopal na poli motykou a ukopl si palec , protože myslel , že to je ponrava , u
itel Látal mlátil a pral žákům hlavou do tabule , že kluci špatně ovládali měřické tvaroznalství , farář Zbořil , ten zase rafal kluky za krk a třepal s nima jak s králíkama , že nedovedli pochopit , že milost je přirozenost boží a nadpřirozená zásluha , proto se taky náš farář musel v jednom tahu modlit , aby nebyl tak zlej , protože ten nechal kalich kalichem a zpohlavkoval ministranty a potom pokra
oval ve mši dál , to byla ta rakouská disciplína , která si potrpěla na parádu a barvy , arcibiskup nosil fialovej kvadrátek a fialovej kabát , generál Lukas
erveným hedvábím , jeden voják už tenkrát řekl , vysrat se na válku ! a už visel na stromě přetržený , Syna
lověka prodali za třicet zlatek , ale sultán kupoval krasavice za sto tisíc a víc , kapacitu svatýho Petra pověsili na kříž hlavou dolů , ale papež jeho nástupce , ten dneska obchází Laterán a Vatikán , těch tisíc pokojů a musí mít turistický zna
ky aby nezabloudil , s kardinálama se ani tak nebaví o účinný lásce k bližnímu , ale o valutách a katolických základnách , to jsou sle
ny ty okýnka do světa , co vám teďka povídám , ty góly , body , vteřiny , jak nebožtík Strauss pěstoval zásadu , aby fajnový melodie vládly světem , aby bylo zjemnění citu , ta evropská renesance , o kterou usilovali Themistokles a Miltiades a Sokrates a Goethe a Mozartek , že to už nejde říct , když se nám krasavice omrzela , sle
no polibte si nohu , adijé !
a dostal ji , až omdlel a když se probral , řekl mu Benda , u nás se říká : prosím ? ale potom se dostal na šikmou dráhu , zdědil po matce jmění a tak chlastal až někde zmrzl , to samý neštěstí , jako když dítěti dáte do ruky nůž , náš farář měl malér , že přistihl jednoho kluka jak hobloval u kostela v noci jednu holku , nejdřív se lekl , že to je kaplan , ale i tak musel potom podat zprávu a přišli k nám misionáři , protože se zhoršily mravy v kraji , a přišli
tyři fotbalisti , tak vypadali ty
tyři misionáři , provazem a nakonec tak napravovali mravy , že museli zakro
it
etníci , protože sociální demokrati dávali pobuřující otázky , ohledně vývoje
lověka z vopice , pak se pohádali , z
eho je slepice ? no z vejcete !
To
lověku dodává sílu jak železité víno . V průjezdu vidím do hodinářského krámu , u
edník , který zametá , stále mrká a
i plné> cukrkandlu , jistě má zanícené spojivky , jistě si každé ráno musí trhat víčka , aby trefil k umyvadlu . Dneska potkávám chodce v seriálech , jako by byli spojeni neviditelným lanem neštěstí .
Jistě zase má na stole hrnec a o něj opřenou rozevřenou bibli . Z Dlouhé třídy vyšel strážník , jako by do sádry . Myslím , Poldinko , na tebe , jak jsi mi řekla :
" Ano , " řekl vrátný a díval se na pronikavě
ervený koberec na schodišti , pak vzal od keře buxusu kbelík a hadr , " další lucký bojovník ! " zvolal a vyběhl s nastaveným kbelíkem vstříc . A pan Valerián malinko odzvracel na trávníček a potom s panem Míťánkem utíkali pěšinkou libosadem , do kterého teď vešli dva umělci a také do prostěradla . A ozvala se temná detonace , uprostřed konstrukce se rozstříklo světlo a vytryskl oblak a jakási síla roztrhla lešení , lehounce zvedla první patra a do výšky po
aly hustě lítat trubky z konstrukce , pořád výš a výš , a když síla , která ta kopí vymrštila , zeslábla , trubky se zastavily , pak se obracely a hustě padaly do okolí , vytvořily strom s větvemi z kopí a půlka konstrukce se zřítila a druhá půlka se odchlípla , odtáhla od sochy jak lyžařský můstek , chvíli váhala , ale nezřítila se .
U nohou ležela poražená kamna , kouřová roura tr
ela ze zdi jak lejno žertovného obra . A Jarda Jezule se posadil na palandu , lehl jsem si na pry
nu pod ním , Jarda si vyzul botu a ponožku a
ku
ervenou> od spály a sraženou jak nárt čínské dívenky nebo buldočí tlama . A potom si rukou prokrvoval prsty u té nohy , a pak si vycpával novinami špi
ku té prázdné boty a přitom komíhal tou
ervenou nožkou kolem mého obli
eje , ležel jsem na palandě pod kožešníkem jak v řece , ve které si špláchá tu nohu .
Ovšem , vám by se , pánové , nejvíc líbilo na Coney Islandu , zábavní podniky už jsou opuštěný , oceán už je studenej , ale slunce tam svítí jak v Tatrách a na pláži jsou jen starý lidi , tam na prknech za Wonder Wheel nebo Sea and Sky a Fascination nebo The Wonderful Sea . . . tam sedějí na slunci stařeny a v jednom kuse krafají a látají starý šaty , vlasy jak koudel , takový žokejský
apky na hlavách , brejle všelijak zdrátovaný , ale v jednom kuse krafají a jedna se nemůže do
kat , až přestane krafat ta , která právě krafá , stačí , že zakašlá , a už to pálí ta šťastná , která str
ila špi
ku botky do pootevřených dveří krafání . . . Tam jsem litoval , že jsem neuměl americky , to by byly tyranský příběhy a události , viděl jsem to těm věštkyním na očích . . . a kolem nich se procházely stovky opuštěných ko
ek . . . ale starci stojí ml
enlivý v písku a dívají se na obzor , celý hodiny až do zapadání slunce stojí jak sochy a dívají se na oceán , jak odplouvají nebo připlouvají lodě , do toho klinká jak umíráček zvonec na pohupující se bóji , a staří pánové , nějací mašinisti nebo šoféři , lodníci ve výslužbě nebo co , pořád stojí a slunce svítí , ale oni se dívají na oceán . . . s jedním jsem stál , byl to obr , ne dědek , ale pořád chlap , měl bílý rukavice a klobouk diplomata , vypadal jak panský kočí . . . s tím jsem potom dal dohromady vyplavený dříví a dělali jsme oheň , ale foukal vítr a ten oheň byl krátký jak křovisko a on , podle bílé košile , si myslel , že jsem Germán a pozdravil mne lámanou něm
inou , a já jsem se oto
il a povídám německy , jak odtud je krásnej Manhattan , ale on mi řekl a nepřestal se dívat na obzor , že on bydlí už
tyřicet let v Bronxu , ale na Manhattanu nikdy ještě nebyl , protože to nepotřeboval . . . a potom prostředkem pláže se brouzdal stařec s klapkami na uších a omotaný šálou , a pod molem seděli tři starci nehnutí jak uškrcení nějakým divným mu
icím nástrojem , kolem krku staniolem , takže slunce je víc opalovalo , jak bifteky měli hnědý tváře , jako by si narazili hlavy do plynový pouli
ní lucerny , a kus dál desky vylepené staniolem a nastavené proti slunci tak , že těla jiných staříků se opalovala uprostřed , jak uzenáči tam leželi . . . a potom pláží kráčel
ernoch , v jedný ruce nesl kufr , od kterýho vedly kabely ke sluchátkům , ve druhý ruce měl stříbrnou hůl zakon
enou stříbrným kotou
em , k tý holi taky vedl kabel , a
ernoch prozkoumával ten písek opuštěný pláže , metr za metrem nesl ten kotou
pět centimetrů nad povrchem a tak hledal do písku ztracený mince , náušnice . . . a tak . A starci hleděli na oceán a za ni - mi se ty
il Brooklyn a skoro neskute
ný Manhattan .
Červená koncová světla posledního vagonu se vzdalovala . Uprostřed kufrů a kufříčků stála bledá dívka a dívala se do podchodu , odkud vynášeli trégři na kurtech mladíka , který
esané> přes o
i a odtud se nedůvěřivě díval na svět . Pomohl jsem kufry , pak jsme seděli v nádražní restauraci , hladil jsem mladíka po rukách , dívka mi pak řekla , že se jmenuje Deborah a její bratr Jakob , že oba jsou z Filadelfie a že se vydali na cestu kolem světa .
a řekl mi o té vysíla
ce : ukradl ji na vojně , hned v pěta
tyřicátém , sotva pe
livě schoval kulomet ukradený bratrancem Bobem v osmatřicátém , měl vždycky naprostou důvěru ve válku , že neskončí , v letech našeho života nikdy neskončí , všechno se bude ještě hodit . A
ku ukrytou> v šatníku , jenomže já už nebyl , já snad nikdy nebyl tak jednozna
ný , neúchylný , věřící , skálopevný , já ( prostě ) nikdy nic nevěděl jistě , a tohle bylo pár měsíců potom , právě zemřel prezident , a za dlouhých konverza
ních nocí končícího mládí leželi jsme s Bennem v ložnici vdovy Ledvinové a Benno mluvil jako Démosthenes , hlodal na mně , ve mně , jako kdysi , když ještě byla sociální demokracie , ale já si nikdy nebyl jistý , nikdy do žádné strany , ne z lhostejnosti , naopak , a taky ze strachu , vždy jsem byl obklopen děsy , nemohu za to , peklem hodin katechismu , plynovou válkou ve vzduchu ( v osmatřicátém plynové masky , proměnil jsem se v nestvůru z Marsu před zrcadlem a poděsil se sám sebe ) , a předtím upíry z pohádek , které mi vyprávěla služebná ( tehdy to ještě existovalo ) , pak sko
ila pod vlak , byl jsem sám , rodi
e dlouho do noci v městském baru , plný byt duchů a netopýrů , upírů , vrahů , zamykal jsem se na záchodě , tam zády ke dveřím , o
i vytřeštěné na okno do světlíku . A za ním stíny , a půlno
ní meluzína , rodi
e zatím v baru , meluzína saxofonu , probouzel jsem se ve vlastním zmrzlém potu , pak koncentráky , teti
ka Pavla v dalekém Rusku , pan u
itel Katz v blízké Osvětimi , začátkem války poslali ještě malou plechovou rakev s panem poručíkem Penningerem , neodvratné děsy , úzkosti , neboť jak Přema věděl jsem , že neskončí nikdy , neskončí v letech našeho života , větší
i menší , ty menší vždycky jen předzvěst možnosti větších , a tak jsem neustoupil .
Život je neuvěřitelný vtip . Rodina z dome
ku na Hadrnici nejenom skrývala litevskou inženýrku , ale na Slovensko , za sedláčka , a teta měla dceru . A dceři se stal malér , zas jiný , s tou armádou ozdobenou básněmi laureátů a úvodníky poput
iků .
Tu noc jsme se dostali do Orleans a zastihli tam šťastně Ameri
any . Dali mi šoférskou uniformu ARCu a nějaký falešný doklady , bůhví , jak je Jennifer splašila nebo jestli je , nevim . Zkrátka dostal jsem se s těma Ameri
anama do Bordeaux , na americkou loď a tam jsem se oženil s Jennifer .
Před výlohou kožešnictví tam stál v pruhovaném vytahaném svetru mládenec s bílým obli
ejem a zavřenýma o
ima . Obli
ej
i obtažené>
erní , ústa rumělkou . Na prstech obou rukou bílé rukavice .
Ty dva dny se připravoval na audienci , sbíraje všechny své duševní schopnosti , jako k vrcholné zkoušce . Úvod , krátký , protože markýz jistě nebude as poslouchat ře
i nepodložené> fakty , ale přece jen mu musí napřed objasnit své smýšlení a důvody , které ho vedou k tomu udání ; poté bod za bodem doloží fakta .
Aglaja se umyla , vzala si bílý šátek a šla do modlitebny ke svému milovanému bratrovi , už tichá a pokorná . Když mluvila s Matvějem nebo v hospodě podávala mužikům
aj , byla to vyzáblá , zlá stařena s pichlavýma o
ima , ale v modlitebně
istou> , dojatou , po každé jaksi celá omládla , způsobně si sedala a dokonce špulila rty do srdíčka . Jakov Ivany
za
al číst hodinky tiše a unyle , jako je čítal vždycky o velikém postě .
Aglaje se zdálo , že chce Jakova bít , vykřikla , popadla láhev s postním olejem a vší silou praštila nenáviděného bratrance rovnou do temene . Matvěj se zapotácel a obli
ej , lhostejný ; Jakov , celý udýchaný a podrážděný , potěšený tím , že láhev při ráně do hlavy vzlykla jako živá , nenechal Matvěje padnout , několikrát ( to si velmi dobře pamatoval ) ukázal Aglaje prstem na žehli
ku , a teprve když se mu po rukou řinula krev a ozval se hlasitý pláč Dašutky a když s rachotem spadlo žehlicí prkno a Matvěj se na ně těžce svalil , přestal Jakov cítit zlobu a pochopil , co se stalo .
Ach , pánové , jak tady můžete žít ! až k zalknutí ! Vy že jste profesoři , pedagogové ?
pak šli do Sašova pokoje , kde bylo také nakouřeno a napliváno , na stole vedle studeného samovaru ležel rozbitý talířek s tmavým papírem , na stole a na podlaze bylo plno mrtvých much . Ze všeho bylo vidět , že , žil jak se dalo , opovrhoval pohodlím , a kdyby s ním někdo chtěl hovořit o jeho osobním štěstí , o jeho vlastním životě , o lásce k životu , nechápal by ho a jen by se zasmál . " Všechno je v pořádku , dobře to dopadlo , " vypravovala rychle Naďa .
Kone
ně jsem spatřil denní světlo , ale skrz sníh , pane ! V té chvíli jsem si uvědomil , že . Naštěstí na mně sražená krev , moje vlastní nebo krev mých kamarádů , anebo možná také rozdupaná kůže mého koně , co já vím , vytvořila jakousi přirozenou náplast .
Živý zesnulý přijel tedy ve velice slušném kabrioletu . Na hlavě jeho fyziognomii , byl v modrém soukenném obleku , měl bílé prádlo a k vestě měl připjatou rudou stužku velkodůstojníka Čestné legie . Spolu s návyky blahobytného života se mu vrátila i jeho někdejší vojácká elegance .
" Kamilo , budete - li se i nadále chovat k mladému hraběti de Restaud tak , jako jste se chovala dnes ve
er , donutíte mne , abych ho již nepřijímala . Poslyšte , mé dítě , lásku , nechejte mne vést vás životem . V sedmnácti letech
lověk ještě neumí soudit ani o budoucnosti , ani o minulosti , ani o jistých ohledech spole
enských .
Budu k vám chodit , abych se přesvěd
il , jste - li zdráv . Budu do vaší hlavy , ha , ha ; musím se informovat o vašich obchodech .
Ale než rozepjal křídla , spadla třetí kapka , vlaštováček pohlédl vzhůru a uviděl - ach , co jen to uviděl ? Šťastný princ i zalité> slzami a slzy mu stékaly i po zlatých lících . A tvář měl v tom měsíčním světle tak krásnou , že vlaštováčka zaplavil soucit .
A rybář vstal a plížil se ke kupcově světnici . Kupec zakřivený me
a na podnose po svém boku devět váčků zlata . Rybář vztáhl ruku a sáhl po me
i , ale jen se ho dotkl , kupec sebou trhl a probudil se , vysko
il , sám se chopil me
e a rozkřikl se na rybáře : " Ty tedy za dobro vracíš zlo a krveprolitím chceš splatit laskavost , kterou jsem ti prokázal ? "
Tak ubíhají dny , už všechno Holzknechtové postavili , už gramofon vyhrává ve
er co ve
er a přitahuje malé i velké zákazníky . Přitahují je oslnivě osvětlené střelnice , vábí je přepestré výhry , graciézní pohyby žen , které s půvabem obsluhují vzduchovky a někdy , ve vzácných případech , podávají výhru tomu
i onomu , který . Tak se kvapem blíží pouť , to vyvrcholení snahy Holzknechtů .
Mnohokrát se ztratí za ten rok do nové pouti a zrovna tolikrát se zase najde . Budeme ho vytahovat z kanálů , ze silni
ních příkopů , z okapových rýn , budeme ho přinášet ze selských dvorců , kde nám bude hrozit obzvlášť nebezpečí , protože pantátové nemají pro takové věci pochopení , k bi
i , i z těchto dvorů , kam se zakutálí pod vraty , ho budeme vynášet , vyškemráme ho i od panímámen , které ho zabaví v parádní světnici , kam vlétne otevřeným nebo - což bude horší - zavřeným oknem a uvelebí se mezi soškami svatých na domácím oltáříčku instalovaném na parádním prádelníku , mezi všemi těmi soškami svatých Marií a Josefů a Terezi
ek a Antoníčků , mezi spanilými andělíčky strážnými i těmi oby
ejnými , mezi soškami donesenými z každé pouti , takže si snadno můžeme spočítat , kde jsme to všude byli . Jak se tak probíráme těmi zážitky minulých let a jak si pod jejich dojmy představujeme zážitky nové , které se uskute
ní ve dvou měsících prázdnin , které nás
ekají , ani netušíme , že nás kone
ně zmáhá spánek , že do něj vklouzáváme jako do mamin
iny náru
e , náru
e teplé a bezpe
né .
A tak pomalu odložil vercajk a šel k druhým dveřím , aby jejich otevřením rozezněl řetězy a tím zvukem přivítal syna domů , což by nemohl u
init
lověk se zmrzlým kamenem v hrudi , takový by ani neodpověděl na inzerát v Českém slově , ve kterém se nabízelo bezdětným manželům dítě pod zna
kou Chlapec , který teď v rukou své nové matky ztichl a díval se jí do tváře tak upřeně , že ani nemohl uvidět , jak odcházejí ženy , které ho před chvílí přivezly , jak jdou z krámu k autu , v němž šofér tlu
e špa
ky za volantem , jak odcházejí jedna v bílém plášti pod
erným hubertusem , druhá v obnošených , někým darovaných šatech a ve vlňáku , který v poslední chvíli vzala z pultu , kam jej odložila nová matka dítěte , když je brala do náru
e . Ona na sobě a musí být těžký , protože ji ohnul téměř do předklonu , je těžký obrysem tělíčka , který v něm zanechalo dítě , i jeho vůní je těžký , vůní mléka , prsů , slin , slz a slabé mo
i , jeho slz , protože její se vyřinuly až teď , jak jde od dítěte k autu v předklonu , ve kterém bude jednou chodit i chlapec , kterého právě nesou druhými dveřmi z krámu do síně a třetími dveřmi do průchodní světnice a z té pak do kuchyně , kde ho položí do dohotovené postýlky , aby v ní rostl a sílil do předklonu , ve kterém bude chodit vždy , když na něj dolehne tíha z podobné trýzně , kterou trpí jeho už bývalá matka , jež nastupuje do auta , aby se vrátila bez chlapce , jenž se v té chvíli stal synem bezdětných manželů , kteří jediní tenkrát odpověděli na inzerát . V tom autě , s o
Dostları ilə paylaş: |
