Husserl – Ideje I

J. Čapek – Fenomenologie vnímání, ZS

5. Husserl: vnímání a smysl

5. Husserl: vnímání a smysl

1. Idea fenomenologie

• 
  zjevování je primárním dějem. Není to proces, v němž by se to, co již jest, až takříkajíc druhotně dávalo najevo. Pokud lze mluvit o bytí, nemůžeme je oddělit od zjevování.
  

R. Boehm a idea fenomenologie

„Obsahová změna vnímaného předmětu pozorovaná na něm samém jako proměna nebo pohyb liší se v evidenci zřetelně od změny způsobů, v nichž se nám předmět jeví (např. při změně perspektivy jevů zblízka nebo zdaleka) a při níž se toto objektivno zjevuje jako samopřítomné.“ (E. Husserl, Krize 126, Krisis 107)

Boehmova parafráze:

- „První typ změny se nám představuje (se présente à nous) jedině skrze druhý typ změny, je v něm zahrnut (et enveloppé par lui)“.¹

„Zde spočívá pravda relativismu: svět života se odhaluje v objektivně nerozhodnutelné divergenci pohledů. Ale je to, co je objektivně nerozhodnutelné, opravdu nerozhodnutelné (jak se podle všeho domnívá Jacques Derrida)?“ (str. 143)

• 
  Eugen Fink: Bytí, pravda, svět² - zjevování není dějem s již jsoucími věcmi, nýbrž dějem, v němž povstává jsoucí samo
  
• 
  R. Barbaras
  

2. Husserlova analýza vnímání a úvodní otázky

1. v jakém vztahu stojí mnohost smyslů a jednota vnímaného?

• 
  Smysly nejsou pro Husserla východiskem analýzy vnímání
  
• 
  vnímané nelze redukovat na „vlastní předměty smyslů“.Pro pochopení toho, co zde znamená smysl, není relevantní odvolávat se na smysly.
  

2. Co je předmětem vnímání? Co je to vnímané?

• 
  Ideje I : §43 Vyjasnění principiálního omylu.
  
• 
  smyslem vnímání je pronikat k věci samé
  
• 
  Sartre, Základní myšlenka Husserlovy fenomenologie: intencionalita.³
  

3. Je vnímání aktivita či receptivita?

• 
  Ideje I: téma aktivity – receptivity vnímání uchopeno tradičním rozlišením látka – forma.
  

4. jak popsat bezprostřednost vnímání?

• 
  Husserl: vnímání skýtá „tělesnou“, „originární“ danost věcí. Vnímání „klade“ věc.
  

5. jak souvisí „aktivace orgánů“ s rozuměním smyslu?

• 
  Ideje I: § 150 - vnímání je samo spoluurčeno naším tělem, které je „centrem všech orientací“ (313)
  

3. Husserlova analýza vnímání: pokračování

Kromě toho [kromě imanentních vjemů] existují mezi prožitky také transcendentně zaměřené vjemy, tzv. vnější vjemy, které ve stejném smyslu kladou bytí. „Vjem“ v normálním smyslu slova neznamená jen obecnou okolnost, že nějaká věc se zjevuje v tělesné přítomnosti pro Já, nýbrž že Já postřehuje zjevující se věc, uchopuje ji, klade ji jako skutečně existující. § 131, str. 231.
1. Vnímání a smysl: Senzuální hylé, intencionální morfé (§85)

1 Rudolf Boehm, Le sensible et l’insensible, in : Phénoménologie et politique. Mélanges offerts à Jacques Taminiaux, Bruxelles 1989, str. 137 – 156, citát str. 138.

2 E. Fink, Bytí, pravda, svět. Předběžné otázky k pojmu „fenomén“, Praha 1996. Viz též texty in: E. Fink, Nähe und Distanz. Phänomenologische Vorträge und Aufsätze, Freiburg/Mnichov 1976.

3 J.-P. Sartre, Základní myšlenka Husserlovy fenomenologie: intencionalita, přel. P. Horák, Filosofický časopis 2001, č. 4, str. 618 – 621.