Konflikt seminární práce sociologie



Yüklə 40,37 Kb.
tarix20.09.2017
ölçüsü40,37 Kb.
#846



KONFLIKT

Seminární práce - sociologie

Alžběta Černá prosinec 2003

Obor sociální práce

1.ročník

Konflikt je jak se zdá všudypřítomný. Setkáváme se sním ve svém osobním životě, doma, ke konfliktům dochází mezi rodiči a dětmi, manželi a partnery. V práci může konflikt nastat mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Do vzájemného konfliktu se dostávají muži a ženy. Konflikty propukají mezi národy a lidmi odlišného náboženského přesvědčení. Konflikt je tématem, které prolíná celou lidskou historii. V důsledku rostoucí složitosti života na této planetě, populační exploze a existence hrozivých zbraní, které by mohly způsobit naprosté zničení lidstva, se konflikt stal kritickým problémem naší doby [1987: Crumm].

Co je to „konflikt“?

Slovo „konflikt“ je latinského původu (conflictus, us, m.-srážka. Toto slovo se skládá z předpony con (vzájemné střetnutí dvou účastníků, ne jednostranná záležitost) a slovesa fligo, ere (udeřit). Confligere tedy podle toho znamená nejen někoho zasáhnout (boj), ale vzájemně se zasahovat (souboj)…V podstatě jde o vyjádření současného simultánního nároku dvou až zcela na opačných stranách stojících a diametrálně rozdílných zájemců o tutéž věc a s tím spojený boj. Konflikt pak znamená střetnutí dvou nebo více zcela nebo do určité míry navzájem se vylučujících či protichůdných snah, sil a tendencí [2002: Křivohlavý].



Slaikeu a Hanssen tvrdí, že „problémem je neřešený konflikt-nikoliv konflikt sám o sobě“. Podle nich je konflikt „nedílnou součástí dynamiky růstu a rozvoje živoucích organismů a skupin. Nastává v momentech, kdy se střetávají myšlenky, zájmy nebo chování dvou či více jednotlivců nebo skupin.“

Peter Block říká, že „konflikt je důsledkem rozdílností (názorů a postojů), které prostě existují a je třeba se
s nimi nějak vyrovnat…Konflikt je též nevyhnutelný, neutrální až pozitivní, týká se určitého problému, nikoliv osob, které tyto postoje zaujímají, je zdrojem energie…Konflikt je výsledkem těchto rozdílností, nikoliv jejich příčinou.“
Počátky teorie konfliktu můžeme nalézt v 19. století v sociálním darwinismu (od Darwina se zde přejímá teorie boje o přežití), rasově-antropologickém směru a marxismu (třídní protiklady, třídní boj, revoluční změna poměrů). Teorie konfliktu pak vzniká v 50. letech 20. stol. A navazuje na konsenzuální teorii (Parson) – konsenzus je zárukou lidské soudržnosti, vše co je proti konsenzu je považováno za nebezpečné. Zatímco Parson považoval konflikt pouze za negativní, jeho oponent L. Coser tvrdí, že konflikt může být jak negativní, tak pozitivní. [2003:Šubrt,J.]
Osobnosti teorie konfliktu:
Coser-konflikt=boj, zápas o hodnoty, moc, zdroje, kde cílem oponentů je neutralizovat, postihnout, likvidovat soupeře. Coser rozlišuje konflikty vnitřní (ve skupině) a vnější (mezi skupinami). Dále pak k. pravé-realistické (ve vztahu mezi účastníky k., jsou řešeny účastníky k.;k. vznikají z nějaké frustrace, zmařené touhy, která se obrací proti protivníkovi a k. nepravé – nerealistické, které se dají řešit dvěma způsoby a)ventilující instituce – přirovnávání společnosti k parnímu kotli a jeho upouštěcím ventilům (humor, satira), b) princip obětního beránka – společnost má problémy a tak si její vládní skupina najde ob. beránka, ke kterému konflikt svede. Jestliže se v nějaké společnosti s k. nesetkáváme, neznamená to, že je skupina zdravá, ale že se členové bojí své zájmy vyjádřit. Při tom roste napětí, které může jednou vybouchnout. Pro velké skupiny je charakteristické spružnění při k., u malých skupin dochází k zesílení stěn. Ideologie v teorii konfliktu. Coser rozlišuje 2 typy konfliktu. 1. osobní, subjektivní – motivovány osobními pocity, člověk bojuje o osobní cíle, 2. neosobní, objektivní – k. člověk, kterému jde o něco vyššího, o společnost;tyto konflikty jsou mnohem závažnější, hlubší a hůře řešitelné. Konflikty původně osobní jsou většinou přesouvány na neosobní, čímž se stávají hlubší. Pozitvní pohled Cosera na konflikt je takový, že k. mohou lidi i spojovat, např. různé závěry bitev, bojů (ustanovení pravidel, tam, kde před k. žádné vztahy neexistovaly, uzavírání koalic..)
Dahrendorf – němec, působící ve Velké Británii. Jeho teorie se zabývá intenzitou konfliktu (množství energie, která je při k. vydávána) a násilností konfliktu (=krvavost, do jaké míry je/není k. krvavý). Tvrdí, že by k. neměly být krvavé, mělo by dojít k nastolení všeobecně respektovaných pravidel pro řešení k., aniž by docházelo k násilí. Vytvořil tabulku možných konfliktů:

Možnosti k.
Úrovně 
Rovnocenné postavení
Nadř./podř. Postavení
Část/celek
H.sociologicus
Uvnitř sk.
Mezi sk.
Celospol.(třídy)
Mezin. (státy)
R. Collins- současný teorietik konfliktu. Tvrdí, že vliv na násilnost konfliktu má emocionalita, jazyk a řečová komunikace.
Ch.W.Mills – amer. sociolog, představitel radikální sociologie, teoretik mocenské elity. Jeho teorie spol. kritická, tvrdí že společnost je sama o sobě konfliktní.
[2001:Keller]

Konflikt nastává na všech úrovních společnosti:

- mezi jednotlivci

- v rodinách

- mezi organizovanými skupinami

- mezi zeměmi, náboženstvími a politickými ideologiemi

- v komunitách

Konflikt je výsledkem:

- neslučitelnosti cílů

- chybných informací

- rozdílnosti hodnot životního stylu, náb. vyznání,…

- zásad, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou správné

- potřeby „zachovat si tvář“…
„Konflikt vzniká, když 1) nesouhlas, 2) rozpory, 3) trampoty či mrzutosti, 4) konkurence, 5) nespravedlnost ohrožují něco důležitého.“ [1997:Society of Friends].

Dynamika konfliktu


Konflikt se vyvíjí v určitých předvídatelných stádiích…Odborníci na zvládání konfliktů definují tato stádia různě: John Crawley mluví o výbušných a konstruktivních konfliktech (zvládnuty v časných fázích neshody). Oba tyto druhy konfliktu začínají od složek (rozdíly v dané situaci) ke kombinacím a od podmínek (kontakty mezi lidmi) k podnícení konfliktu (zážeh, kdy rozdíly vyvolají střet).

Peter Block uvádí, že konflikt nepropuká náhle, ale vyvíjí se v pěti stádiích:



  1. Předjímání, očekávání (konflikt ještě nenastal, ale už se pro něj připravuje půda)

  2. Nevyjádřená neshoda (napětí roste, konflikt není otevřený)

  3. Diskuse (sdělování názorů)

  4. Otevřený konflikt (neshody se vyjasní)

  5. Otevřený neproduktivní konflikt (obě strany se „zakopou“ ve svých pozicích a válčí)



Rozdělení základních druhu konfliktů


Podle počtu zúčastněných osob je konflikty možné rozdělit do čtyř tříd:

  1. intrapersonální konflikty – vnitřní, osobní konflikty jedné osoby (konflikty představ, konflikt názorů, konflikt postojů, konflikt zájmů, konflikt zájmů osobních a společenských);

  2. interpersonální konflikty – konflikty mezi dvěma lidmi;(konflikty představ – kognitivní konflikty, konflikty názorů, konflikty postojů, konflikty zájmů);

  3. skupinové konflikty – konflikty, které existují uvnitř dané skupiny lidí;

  4. meziskupinové konflikty – konflikty mezi dvěma skupinami lidí

  5. konflikt jedince se skupinou – zvláštní druh skupinového konfliktu

[2002:Jaro Křivohlavý]
Styly zvládání konfliktu

Model, který jak se zdá mnohým pomáhá uspořádat si myšlenky o individuálním chování v konfliktních situacích je dvojrozměrný a rozlišuje pět strategií zvládání konfliktu. První dimenzí je asertivita – míra, do jaké se jedinec pokouší uspokojit své vlastní zájmy, druhou je spolupráce – míra, do jaké se pokouší uspokojit zájmy protistrany. Pět strategií lze charakterizovat takto:



  1. Soutěž, konkurence. Asertivní chování, neochota spolupracovat, soustředěnost na vlastní zájmy na úkor zájmů ostatních.

  2. Snaha vyhovět. Neasertivní chování, ochota spolupracovat, obětování vlastních zájmů ve prospěch zájmů druhých.

  3. Snaha vyhnout se konfliktu. Neasertivní, nekooperativní chování, bez ohledu na vlastní zájmy i zájmy druhých.

  4. Spolupráce. Asertivní a kooperativní chování,s důrazem na spolupráci s druhou stranou s cílem uspokojit její zájmy stejně jako zájmy vlastní.

  5. Kompromis. Postoj někde mezi asertivitou a spoluprací, často označovaný jako rozdělení rozdílu (neshody, rozporu), ve snaze rychle najít střední cestu.

Teritorium zvládání konfliktů vymezují především dvě specifické role a disciplíny: mediace (zprostředkování) a vyjednávání. V rámci každého z těchto přístupů ke zvládání konfliktů najdeme stále širší škálu názorů a doporučení, jak je používat v praxi…Úlohou mediátorů je pomáhat řešit konflikty. V typickém případě jejich služeb využívají účastníci sporu v situaci, kdy vymezili své pozice, avšak nejsou schopni postoupit dále a dohodnout se na řešení, s nímž se dokáží vyrovnat…Za jednu z hlavních hodnot vymezující proces mediace je tradičně považována neutralita mediátora;v posledních letech však bývá zpochybňována…



    • Mediátoři nacházejí uplatnění tam, kde konflikt již vznikl… Klienti mediátorů uznávají význam třetí strany – díky němu nemusí svůj spor řešit soudní cestou a ztratit tak přímý vliv na proces řešení a jeho výsledek.

    • Od vyjednávačů se očekává, že pro své klienty vyjednají co nejlepší výsledek, který pro ně bude mít co nejmenší okamžité a dlouhodobé nepříznivé důsledky. Do konfliktů jsou zapojováni proto, aby překonali neshodu a minimalizovali nebezpečí budoucích konfliktů.

„Zvládání konfliktů, neshod a sporů bude nadále zaměstnávat mysli mnoha teoretiků a praktiků, kteří hledají lepší způsoby, jak dostát svému mandátu a napomáhat míru v mnoha částech světa; a nadále bude třeba mu věnovat hodně času, úsilí i jiných prostředků.“

(Fred Fisher)

Použitá literatura:




  • Block, Peter, Petrella, Tony, Weisbord, Marvin. Managing Differences and Agreement (Jak zvládat neshodu a shodu). Plainfield,NJ,1985.

  • Crawley, John. Constructive Conflict Management (Konstruktivní zvládání konfliktu). London: Nicholas Vrealey Publishing, 1992

  • Crumm, Thomas F. The magic of Conflict.New York: Simon and Shuster, 1987.

  • Fisher, Fred. Jak zvládat konflikty a neshody, koncepce a strategie. 2002.

  • Friends Conflict Resolution Programs. The Conflict Core.1997.

  • Keller, Jan. Úvod do sociologie. Praha: SLON 2001.

  • Křivohlavý, Jaro. Konflikty mezi lidmi. Praha:Portál, 2002.

  • Slaikeu, Karl A., Hasson Ralph H. Controlling the Cost of Conflict (Jak udržet pod kontrolou cenu, kterou za konflikt platíme). San Francisco: Joessey-Bass Publishers, 1998.

  • Šubrt, J. Přednáška Teorie konfliktu. FFUK, 16.12.2003.



- -

Yüklə 40,37 Kb.

Dostları ilə paylaş:




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə