Masarykova univerzita přÍrodovědecká fakulta ústav geologických věD



Yüklə 115,97 Kb.

tarix11.04.2018
ölçüsü115,97 Kb.


MASARYKOVA UNIVERZITA 

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA 

ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nefrity Švýcarska a jejich využívání v pravěku  

 

Nina Juranová 



 

 

REŠERŠE 


 

 

Vedoucí práce:



 prof. RNDr. Antonín Přichystal, DSc. 

 

 



 

Brno 2015

 

 

 




 

Osnova 

1. Úvod.........................................................................................................................2 

2. „Jade“- jadeitity a nefrity a jejich mineralogická charakteristika.............................3-4 

                         2.1. „Jade“............................................................................................3  

                         2.2. Nefrit.............................................................................................3   

 

 

 2.3. Jadeitit a omfaciti...........................................................................4 



3. Nejvýznamnější zdroje nefritu ve světě a v Ervopě.................................................4-6 

 

 



3.1. Nejčastější geneze nefritu...............................................................4-5 

 

 



3.2. Fyzikální vlastnosti nefritu..............................................................6 

 

 



 

3.2.1. Barva nefritu.....................................................................6 

 

 

 



3.2.2. Pevnost a struktura nefritu ...............................................6 

4. Historické využití nefritu ve světě ...........................................................................6-8 

 

 

4.1.  Nefrit v Číně..................................................................................6 



 

 

4.2.  Nefrit na Sibiři ..............................................................................7 



 

 

4.3.  Nefrit na Novém Zélandu..............................................................7  



 

 

4.4.  Nefrit v Rakousku..........................................................................8 



 

 

4.5.  Nefrit v Polsku...............................................................................8 



5. Geologie Švýcarska ..................................................................................................8-12 

 

 



5.1. Švýcarská plošina............................................................................8 

 

 



5.2. Pohoří Jura.......................................................................................9   

 

 



5.3. Švýcarské Alpy................................................................................9-12 

6. Výskyty nefritu ve Švýcarsku...................................................................................13-17  

 

 

6.1. Scortaseo,oblast Poschiavo...........................................................13-14 



 

 

6.2. Val Malenco .................................................................................14 



  

 

6.3. Oberengardin.................................................................................14  



  

 

6.4. Oberhalbstein.................................................................................14-16 



 

 

6.5. Další výskyty nefritu ve Švýcarsku, které byly popsány koncem 



                                19.stol až první pol. 20.stol.  ........................................................16-17 

 

7. Využití nefritu na území Švýcarska...........................................................................18 



 

8. Použitá literatura.........................................................................................................19-20 



 


 

1.  Úvod 

„Nefrity Švýcarska a jejich využívání v pravěku“, mi bylo přiděleno v červnu 2014 na 

Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity jako téma bakalářské práce.    

V poslední době se problematika nefritu v Evropě stává velmi populárním. Stále přibývají 

nálezy artefaktů, u kterých nemůžeme s určitostí tvrdit z jakého zdroje pocházejí. Dobře jsou 

definované zdroje v Polsku a Rakousku, ale o švýcarských nefritech víme stále málo.  

Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. V rešeršní části bude vysvětleno, co je to nefrit, 

jaké druhy geneze nefritu jsou nejčastější. Dále se práce zabývá využitím nefritu v lidské 

historii. Krátce bude shrnuta obecná geologie Švýcarska a k ní přiložená schematická mapka. 

Další kapitola bude patřit geologickým podmínkám míst, odkud pochází vzorky studovaného 

nefritu. V poslední kapitole rešeršní části bude pak uvedeno, jak byl nefrit využíván na území 

Švýcarska.  

V terénní části navštívím lokalitu v kantonu Graubünden a provedu fotodokumentaci. 

Navštívím švýcarská muzea a budu pátrat po předmětech z nefritu a využívání jednotlivých 

zdrojů. V laboratorní části bude provedeno  studium výbrusů pod polarizačním mikroskopem, 

změřím jejich magnetickou susceptibilitu a chemické složení pomocí ED-XRF spektrometru.  

Cílem práce je charakterizovat vlastnosti švýcarských nefritů a určit na základě čeho je možné 

je odlišit od ostatních zdrojů. 

 

 



 

 

 



 

 

 



 


 

2. „Jade“- jadeitity a nefrity a jejich mineralogická charakteristika 



2.1. „Jade“ 

Nefrit bývá velmi často zaměňován za jadeitit. Mají velmi podobné vlastnosti. Bývají proto 

v gemologické a často i archeologické literatuře označovány souhrnným názvem „jade“ 

(Ward, 1987). Tento název pochází ze Španělštiny. V 16. století Španělé v Mezoamerice 

objevili zelený minerál, kterému Aztékové říkali „chalchiutl“, připisovali mu léčivé vlastnosti. 

Dobrý vliv měl mít především na ledviny.  Španělé ho tedy pojmenovali „piedra de 

ijada“(piedra= kámen, ijada= ledvina). V 19 století bylo poprvé použito názvu nefrit, který 

byl odvozen z latinského„lapis nephriticus“. V letech 1846 až 1888 určil francouzský 

mineralog Damour dva typy „jade“. První pocházel z Turkestanu (světle zelený) a byl 

pojmenován nefrit a druhý pocházel z Barmy (smaragdově zelený) a střední Ameriky a byl 

pojmenován jadeitit. Díky podobným vlastnostem (pevnost, dobrá opracovatelnost) byly tyto 

dva minerály používány pro výrobu podobných nástrojů (zejména sekyrek) a předmětů (různé 

sošky a amulety zejména v Číně a na Novém Zélandu).

 

Petrograficky i geneticky jsou ale 



jadeitit a nefrit horniny zcela odlišné a každá z nich je definovaná jiným minerálním 

složením. Jadeit je alkalický pyroxen a hornina z něj se nazývá jadeitit, kdežto nefrit je 

hornina složená z minerálů ze skupiny amfibolu. Pevnost nefritu je téměř dvojnásobná ve 

srovnání s pevností jadeititu (West, 1963).    



2.2. Nefrit 

Nefrit je hornina tvořena vláknitými minerály ze skupiny aktinolit-tremolit patřící do skupiny 

amfibolů a obsahující Ca, Mg, Fe. Tremolit (Ca,Mg amfibol) je bílý, oproti tomu  

aktinolit(Ca, Fe silikát) je díky obsahu železa zelený. Nefrit je světle nebo tmavě zelený, ale 

může být také krémově bílý, žlutý, šedohnědý, namodralý až černý. Vryp je bíle barvy. 

Tvrdosti dosahuje 6.5 na Mohsově škále. Je matný, ale po naleštění dostává mastný lesk. Má 

skvělé mechanické vlastnosti- pevnost, houževnatost. Hlavně díky pevnosti a houževnatosti se 

používal už v neolitu na výrobu nejrůznějších nástrojů a předmětů.  Jeho pevnost je značně 

větší než pevnost nefritu podobné hornině- jadeititu (Baumgärtel, Quellmalz, Schneider

1988). 


 

 

Nefritová sekyrka z Národního 

historického  

a geografického muzea města Jeseník  

Přichystal, et  al.(2011) 

 


 

 2.3. Jadeitit a omfacitit   

Jadeitit je tvořen jadeitem ze skupiny pyroxenu (NaAlSi

2

O



6

). Jadeitit je tvrdší než nefrit- na 

Mohsově škále dosahuje sedmi, ale nefrit je pevnější a tužší (West, 1963). Výskyt jadeititu je 

menší něž výskyt nefritu. Zatím bylo popsáno jen dvanáct zdrojů jadeititu na světě. 

Nejvýznamější výskyt je v Barmě (Harlow, Sorenson, 2005) .Dalším jadeititu podobnou 

horninou je omfacitit. Minerál, kterým je omfacitit tvořen je omfacit, patřící také do skupiny 

pyroxenu- (Ca,Na)(Mg,Fe,Al)Si2O6. Má zelenou až tmavě zelenou barvu. Tvrdosti dosahuje 

pěti až šesti na Mohsově stupnici (Essene, Fyfe, 1967). 



 

3. Nejvýznamnější zdroje nefritu ve světě a v Evropě     

3.1. Nejčastější geneze nefritu 

 Vznik nefritu je většinou spjat s metamorfními nebo metasomatickými procesy 

v serpentinitech nebo dolomitických mramorech.  

Podle Harlowa a Sorensona (2005) jsou nejčastěji definovány dva druhy nefritových ložisek:  



a) Nefrit vznikající metasomatózou dolomitických mramorů, kdy je dolomit, při 

metasomatické reakci postupně nahrazován aktinolitem za vzniku kalcitu. Tento model 

můžeme rovnicí vyjádřit:  

5Ca(Mg,Fe)(CO

3

)



+ 8SiO

2

aq



+H

2

O→  



dolomit 

Ca

2



(Mg,Fe)

5

Si



8

O

22



(OH)

2

+3CaCO3+7CO2



aq    

aktinolit 

 

 

kalcit    



K tomuto procesu dochází při kontaktu dolomitického mramoru s magmatickou žilou nebo 

plutonem. V tomto případě se nefrity nejčastěji vyskytují podél puklin a trhlin, do nichž se 

dostávají postmagmatické fluida (Harlow, Sorenson, 2005). 

Typická ložiska, takto vznikajícího nefritu jsou například v Číně ( White Jade River, Black 

Jade River- Xinjiang, Wenchuan-Sichuan, atd.), v Koreji (Chuncheon), v Austrálii (Cowell) a 

v Rusku (Barguzin- Vitim massif- Jižní Sajany), Švýcarsko                                           

(Scortaseo- Dietrich,Quervain(1968)).  

 



 

b) Nefrit vznikající metasomatózou serpentinitu. Dochází k interakci serpentinitu a horniny 

s vyšším obsahem SiO2-  např.: plagiogranit (leukokrátní tonalit), fylit, silicit. Tato interakce 

je podporována fluidy bohatými na vápník protékajících podél kontaktu těchto hornin nebo 

podél puklin a trhlin. Nefrit potom vzniká ve formě vrstev nebo „lusku“ mezi těmito dvěma 

kontrastními horninami (Harlow, Sorenson, 2005). 

Serpentinové jednotky, ve kterých probíhají tyto procesy a vzniká v nich nefrit, jsou velmi 

často součástí ofiolitového komplexu.  

Tato geneze nefritu je typická pro ložiska na Sibiři (Jižní Sajany), v Austrálii (Tamworth), na 

Novém Zélandu (South Island), Čína (Granite Mountains), Švýcarsko (Val Malenco, Val 

Faller- Dietrich,Quervain(1968)).   

Podle Harlowanda a Sorensona (2005) je výskyt ložisek nefritu, vznikajících metasomatózou  

dolomitu méně častý než výskyt ložisek v serpentinitech.     

Nejznámnější zdroje nefritu ve světě jsou zobrazeny na obrázku. 

 

 

 



 

 

Zdroje nefritu ve světě.  Ward (1987) 

 


 

3.2. Fyzikální vlastnosti nefritu  



 

3.2.1. Barva nefritu 

Pro určení místa původu nefritu, z něhož byl určitý artefakt vyroben, by podle Kostova (2012) 

měl být velký důraz kladen na stopové prvky. Některé z nich ovlivňují i barvu nefritu. 

Nefrit může být zbarven bíle, světle zeleně až tmavě zeleně nebo černě. Proměnlivost barev 

má na svědomí obsah prvků Fe

2+

, Fe



3+

, Cr


3+

, které různou měrou zastupují Mg (Kostov et al, 

2012). 

Nefrity, které vznikají ve styku s ultrabazickými horninami, jsou většinou zelené a mají 



vysoký obsah železa, naopak nefrity jejichž geneze je spojena s karbonáty jsou většinou bíle, 

světle žluté nebo světle zelené s nízkým obsahem železa. Obsah Cr

+3 

ovlivňuje intenzitu 



zelené barvy (Kostov et al, 2012).   

 

 3.2.2. Pevnost a struktura nefritu  

Nefrit i jadeitit jsou pevné a tuhé horniny. Z tohoto důvodu byly také v neolitu používány na 

výrobu  broušených artefaktů. Svojí pevností a tvrdostí převyšují keramické nebo jiné obvyklé 

horninové materiály. Pevnost nefritu je 0.02250 joule/cm

3

. Pevnost jadeititu je nižší (0.0120 



joule/ cm

3

) (Rost,1975).   



 

4. Historické využití nefritu ve světě 

 

4.1. Čína  

Nejvýznamnější asijské zdroje jsou v čínské  provincii Sian-ťiang (Východní Turkestán) 

v pohoří Kchun-Lun. Nefrit se zde těží sázením ohňů. Barva nefritu Východního Turkestánu 

je světlejší než na jiných světových ložiscích. Dějiny ozdob a předmětů z nefritu začínají 

v Číně v neolitu (začal 10 000 př.n.l.). Podle Mrázka (2013) předcházela v Číně době 

bronzové „doba nefritová“. Předměty z nefritu zde zdobily hroby význačných osob. Věřilo se, 

že nefrit má magickou moc uchránit tělo v hrobě před rozkladem a že zahání zlé duchy. Nefrit 

se používal k výrobě pracovních nástrojů, zbraní, ozdob a plastik. Ale všechny tyto předměty 

sloužili k obřadním nikoli užitkovým účelům. Mezi nejpůsobivější z čínských artefaktů patří 

tubusy cchung (kruhová dutina pravděpodobně symbolizuje nebe, vnější čtyřhranný obrys 

zemi), jejich funkce ale zůstává stále záhadou.  K dalším čínským artefaktům patří: prstence, 

poloviční prstence, disky, náramky, ozdoby do vlasů, sekerky, teslice, dláta (Mrázek, 2013).   



 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

 

4.2. Sibiř  

Další zdroj Nefritu  ve střední Asii je na Sibiři. Ložisko in situ se rozkláda podél Řeky Onot 

v Botogolských horách jižně od oblasti Irkutsk( spadá pod jižní Sajany). Typický nefrit z této 

oblasti je tmavě zelený s černými inkluzemi chromitu. V 19. století tímto nefritem Rusové 

zdobili rakve (West, 1963).  

 

4.3. Nový Zéland  

Naleziště in situ je na Novém Zélandu na Jižním ostrově. Nefrit zde vznikl metasomatózou 

serpentinitu. Domorodí  Maoři pojmenovali nefrit punamu a vytvářeli z něj nejrůznější 

nástroje a amulety (Ward, 1987). Například amulety Tiki, které sloužily jako přívěsky 

plodnosti (Přichystal,2009). 

 

  

 



 

 

  



 

 

 

 

 

 

Nefritový kůň, Čína,Ward (1987

)

 



Maorský amulet Heit-tiki z Nového Zélandu  

Ward,  (1987) 

 


 

4.4.  Rakousko   

Velmi dobře je popsaný a definovaný nefrit nalezený v řece Mur z oblasti Štýrska 

v Rakousku. K nálezu nefritových oblázků v řece došlo krátce před nalezením zdroje nefritu 

v Polku v Jordánowě (1884). Od té doby bylo v této oblasti nalezeno nespočet nefritových 

artefaktů ( Modl, Brandl a Postl , 2013). Předchozí studie však byly omezeny na 

makroskopické zkoumání nalezených objektů. Brandl, Modl a Postl (2013) vybrané nefritové 

artefakty podrobili novějším metodám- např.

 

XRD, SEM-EDX, LAICP-MS. Primární zdroj 



dosud není znám ,ale pravděpodobně je v oblasti Zederhaus. Vzhledem ke své pevnosti byl 

štýrský nefrit používán v neolitu na výrobu sekerek ( Modl, Brandl a Postl , 2013). 



4.5. Polsko   

Zdroj nefritu v Polsku, byl prvním nalezištěm in situ nefritu v Evropě. V lomech v oblasti 

Jordánowa se nefrity vyskytují v kontaktní zóně serpentinitů a plagiogranitů. Tělesa nefritů 

zde mají nepravidelný tvar a dosahují mocnosti až 1 m. Jordánowský zdroj nefritu by mohl 

být jedním z potencionálních zdrojů  na výrobu nástrojů a zbraní v neolitu v Evropě, proti této 

hypotéze stojí fakt, že na území Polska je počet nalezených nefritových artefaktů poměrně 

malý a i tělesa nefritu nedosahují takových velikostí, aby se dalo uvažovat a větší výrobě 

nástrojů (Gunia, 2000). 



5. Geologie Švýcarska 

Z geologického a geografického hlediska můžeme Švýcarsko rozdělit na tři části: Švýcarská 



plošina („Mittelland“), pohoří Jura a Alpy. (Labhart, 1992) 

 

5.1. Švýcarská plošina  

Švýcarská plošina je geografické i geologické označení pro poměrně plochou, místy 

kopcovitou oblast, ležící mezi pohořím Jura na severu a Alpami na jihu. (Labhart, 1992) 

Z geologického hlediska odpovídá Švýcarská plošina centrální části „Molassebecken“-

molasové pánvi, která vznikala v terciéru v časovém rozmezí zhruba 30 milionů let. Molasa je 

komplex sedimentárních hornin, převážně pískovců, slepenců a jílovitých břidlic. Podloží 

Švýcarské plošiny je krystalinikum variského stáří tvořeno převážně žulami, rulami a svory. 

Toto krystalinikum je také podložím pro masiv Černého lesa, pohoří Jury nebo Centrálního 

masivu. Na krystalinickém podloží jsou zvrásněné vrstvy vápence, slínu, jílu, anhydritu a 

kamenné soli. Tyto horniny vznikaly v období mezi triasem a jurou. Nadloží mezozoických 

hornin pak tvoří výše zmiňovaná molasa. (Labhart, 1992)  




 

 5.2. Pohoří Jura  



Pohoří leží v severozápadním Švýcarsku a východní Francii. Na jihu je ohraničen Švýcarskou 

plošinou, na severovýchodě masivy Černý les a Vogéz. Podloží tvoří krystalinikum variského 

stáří, které není tektonicky postižené. Na ně dosedají sedimentární horniny druhohorního 

stáří: vápence, jíly, slíny, dolomity, pískovce, anhydrit, kamenná sůl a další. Tam, kde jsou 

mezozoické horniny zvrásněné se v synklinálách usazovala předalpská molasa. Jura se dělí na 

„Faltenjura“- zvrásněnou část jury a „Tafeljura“- nezvrásněnou část jury. Faltenjura-vrásy zde 

mají orientací JZ-SV. Tafeljura- v oblasti kantonů Baselland a Aargau se napojuje na 

Faltenjura. Mezozoické horniny jsou společně s kristalinickým podložím rozděleny zlomy, ve 

směru SSV- JJZ, na kry (Labhart, 1992).   

 

Pohoří Jury: zvrásněné mezozoické vrstvy s molasovými relikty v synklinálách, nezvrásněné kristalinikum varijského stáří. 

Labhart (1992) 

 

5.3. Alpy 

Švýcarské Alpy jsou centrální a nejvýše položená část alpského oblouku, rozkládající se od 

města Nizza ve Francii až k Vídni. Alpy vznikaly během alpinské orogeneze. Tento proces 

začal ve svrchní křídě. Alpy jsou jádrové horské pásmo se složitým příkrovovým systémem 

(Labhart, 1992). 

 Rozlišujeme tři skupiny příkrovů. Jsou to příkrovy helvetika penninika a východoalpské 



příkrovy. Autochton ve Švýcarsku tvoří Centrální masiv, Švýcarská plošina a Tafeljura 

(Labhart, 1992). 



Centrální masivy 

Můžeme jej rozdělit do čtyř komplexů. Ve středním Švýcarsku na severu je to aarský massiv 

na jihu je to svatogotthartský masiv. V západním Švýcarsku na severu Aiguilles Rouges- 

Mont Blanc masiv. Jedná se o slabě metamorfované horniny prekambrického až devonského 

stáří. Na krystalinických jádrech(kvarcity, mramory,pararuly, ortorul, amfibolity, zelené 

břidlice, serpentinity) jsou magmatické horniny karbonského a permského stáří (Labhart, 

1992).   

 

 




10 

 

 



 

 

 



 

 

 



 

 

 

 

Helvetikum 

Oblast ležící severozápadně od centrálního masívu, mezi údolími řeky Rýn a Rhona. Jsou to 

sedimenty mezozoického, terciérního a na východě permského stáří. Z petrologického 

hlediska jsou to vápence, jílové břidlice, slíny. Na jihu byly horniny postiženy nižším 

stupněm metamorfózy (Labhart, 1992).  

 

Penninikum   

Řadí se do interní zóny Západních Alp. Je zřetelně odděleno od kořenové zóny. Příkrovy 

penninika jsou nasunuty na zónu briançonnaiskou(také interní zóna Západních Alp), popř. na 

helvetikum (Mísař,1984). Zahrnuje oblast Walliských Alp jižně od Rhony, severní část 

kantonu Tessino a západní část kantonu Graubünden. Horniny penninika se objevují také jako 

tektonická okna v příkrovech východních alp a helvetika. Původně vznikaly horniny 

penninika na dně Tethysu. Krystalické jádro tvoří ruly, které vytváří mohutné desky. 

(Labhart, 1992)   

Podle Labharta (1992) lze Penninikum rozdělit na několik oblastí:  



Lepontské a Penninské Alpy- nejvyšší jednotku v penniniku tvoří příkrov vrcholu Dent 

Blanche, tvořící např. horu Matterhorn (Mísař, 1984). 



Penninikum v oblasti Westbündenu-tuto oblast tvoří tessinské příkrovy- je to příkrov 

simonský, adulský, tambský a surretský. Jsou nasunuty na lepontské příkrovy. Jižní část všech 

čtyř příkrovů je silně metamorfovaná. Části ofiolitu zde  tvoří masiv Val Malenco a masivy, 

Geologie Aamassivu a Goohardmassivu, 

které jsou součástí centrálního masivu.   

Labhart,1992  

 

Labhart (1992) 




11 

 

které jsou součástí plattského příkrovu. Na těchto masivech je velký výskyt serpentinitů. 



(Labhart, 1992). Na masivu Val Malenco, je popsáno několik výskytů nefritu (Dietrich a 

Quervain,1968).   



Penninikum v oblasti Valais- valaiská zóna s příkrovy: základní tektonická jednotka 

penninika- příkrov vrcholů Monte-Rosa- Saint Bernanrd (granitoudní horniny, ruly, vysoký 

stupeň metamorfózy- eklogitová facie). Vnitřní jednotku příkrovu vrcholů Monte-Rosa tvoří 

jednotka mischabelská jednotka (permokarbonské konglomeráty, pískovce, rula, břidlice, 

svor). Na příkrov vrcholů Monte-Rosa- Saint Bernanrd jsou nasunuty horniny příkrovu 

bündner schiefer, které obsahují části ofiolitového komplexu. Horniny tohoto příkrovu, 

převážně jde o vápnité břidlice, serpentinit, gabro, basalt, tvoří masivy podél valaiských údolí. 

( Grand Combin, Evoléne, Mauvoisin, Zermat-Gornergrat..) Na tyto příkrovy je potom 

nasunut příkrov Dent Blanche (Labhart, 1992). Preiswerk(1926) popsal a analyzoval zdroje 

v oblasti Grand Combe, ležící v blízkosti města Les Hauderes.  

Předalpikum je tvořen bradlovým, brekciovitým, simmenským, niesenským příkrovem 

Východoalpské příkrovy (ostalpinikum)  

Východoalpské příkrovy jsou relikty africké kontinentální desky, která byla během alpinské 

orogeneze nasunuta na euroasijsou. Příkrovy se nasouvají v severovýchodním směru, nasunutí 

je ohraničeno linií Vaduz-Arosa-Oberhalbstein-Sils-Bernina-Poschiavo. Pod terciérními 

sedimenty jsou uloženy sedimenty triasu (dolomity, vápence). Horniny východoalpských 

příkrovů, s výjimkou kořenových zón, jsou slabě metamorfované. Dělí se na: spodní 

ostalpinikum- je tvořeno příkrovem např.: berninským nebo campským. A svrchní 

ostalpinikum- leží mezi městy Arosa a Davos, tvoří ho příkrovy silvretský, ötztalský aj. 

(Labhart, 1992). V oblasti Poschiavo leží dosud největší popsaný výskyt nefritu ve Švýcarsku 

(Giess2003). Rozkládá v místě násunu jednotek ostalpinika na příkrov Margna, jehož je nefrit 

součástí (Dietrich a Quervain 1968). 

 

 




12 

 

 



 

 

 



Schématická geologická mapka Švýcarska. Labhart(1992) 

 


13 

 

6. Výskyty nefritu ve Švýcarsku 



 

Kanton Graubünden 

Všechny níže uvedené oblasti jsou součástí ofiolitové zóny.  

 

6.1. Scortaseo,oblast Poschiavo (německy Puschlav) 

 

Scortaseo je součást obalsti Poschiavo. Je zde dosud největší popsaný zdroj nefritu ve 

Švýcarsku (Giess 2003). 

Zdroj nefritu leží v jižní části oblasti Poschiavo na jihozápadním svahu „Bosco della Notte“. 

Tektonické vztahy mezi horninami jsou značně komplikované. Příkrov Margna, patřící do 

středních jednotek penninika, a jehož je nefrit součástí, se podsouvá pod východoalpské 

krystalinikum a v  průsmyku Passo Canciano tvoří akumulaci, která se dále ve směru VJV 

noří do serpentinového masivu Val Malenco ( Dietrich a Quervain 1968). 

Dietrich a Quervain(1968) se domnívají, že vznik nefritu byl značnou měrou ovlivněn 

horninami serpentinového masivu Val Malenco, který je v blízkosti Scortaseo. Popsali dva 

výskyty nefritu v oblasti Scortaseo. Nefrit se zde vyskytuje společně s mastkem. Zdroj 

označený jako A je čočkovitého tvaru, dosahuje délce 100m a šířky 3-5m. Čočky leží 

diskordantně ke kontaktu metamorfovaných sedimentů paleozoického stáří (tzv. 

„Malojaserie“) a dolomitického mramoru triasového stáří. Nefrit má tmavě zelenou až 

zelenočernou barvu.   

Ve vzálenosti 50-60 m, jihovýchodně od zdroje A leží zdroj B, který dosahuje délky 100m 

a šířky 1-3m. Nefrit světlezelené barvy je zde ve formě žíly, která je obklopena mastkem. Obě 

horniny leží diskordantně k dolomitickému mramoru bílé až šedé barvy. Na kontaktu mezi 

mastkem a dolomitickým mramorem proběhla krystalizace křemene.      

  

Čočka nefritu, označená jako B, 1625 m.n.m. D- dolomitický mramor, T- mastek, N- nefrit, Q- polohy křemene.  



Dietrich, Queivain (1968), upraveno 


14 

 

Popis hornin

 

„Malojaserie“ zdroje nefritu ve Scortaseo leží v horninách tzv. „Malojaserie“,jde o 

kristalinikum paleozoického stáří (Staub 1916), konkrétně ve Scortaseo se jedná o 

muskovitickou, rulu, břidlici, chlorit-muskovitovou rulu, epidotickou břidlici, rulu 

přecházející až v amfibolity. Hlavní minerály „Malojaserie“ ve Scortaseu jsou: albit, křemen, 

muskovit, chlorit, epidot-zoisit, granát, hornblend, aktinolit-tremmolit, biotit, titanit a apatit ( 

Dietrich a Quervain,1968).   

  

Nefrit-čočky nebo pásky jsou oklopeny karbonátem. Kolem každé čočky se vytvořil vláknitý 

obal tvořený mastkem a nefritem. Pásky leží konkordantně ke kalcitu, který je obklopuje. 

Čočky a pásky jsou zelenošedé, světle až tmavě zelené nebo šedé barvy. Z hlediska chemismu 

je převládající složkou tremolitický amfibol, tvořící vláknité útvary. Dietrich a 

Quervain(1968) ho nazvali jako „tremolitický nefrit“. Také se domnívali, že tmavší zbarvení 

nefritu je zapříčiněno stopovou přítomností železa, titanu a grafitu.   

 

  

6.2. Val Malenco  



Leží nedaleko švýcarsko-italských hranic. Hlavní geologickou jednotku tvoří ultramafické 

těleso (masiv Malenco). Masiv je tvořen částmi ofiolitu, který je patří k největším v Alpách. 

Nefrit se vyskytuje v polohách serpentinitu společně s mastkem, ortorulou a břidlicí, 

obklopený kalcitem a dolomitickým mramorem triasového stáří. Podloží tvoří krystalinikum 

paleozického stáří.  Zdroj nefritu leží asi 20 km od zdroje ve Scortaseo (Adamo, Bocchio 

2013)  


 

6.3. Oberengardin  

Lokalita je součástí penninika. Zdroj nefritu byl nalezen na kopci Furchella v Oberergandinu 

(Dietrich a Quervain 1968). O tomto zdroji se zmínil už Staub (1918). Napsal, že nefrit se zde 

vyskytuje ve formě čoček až pásků v serpentinitu.  

 

6.4. Oberhalbstein 

  

Nejdostupnější výskyty nefritu ve Švýcarsku jsou v oblasti Oberhalbstein. Ofiolitová zóna 

začíná v údolí Val Faller, dále se větví – západním směrem pokračuje kolem města Mulegns 

v jižním směru pak pokračuje přes Teifencastel a Julier Pass až k St. Moritzi (Giess,2003).     




15 

 

Na svahu Cuolmsu ve výšce 2200m leží další zdroj nefritu. Má tmavě zelenou barvu a je zde 



ve formě čoček o velikosti dlaně. Je obklopen serpentinitem. Okraje těchto čoček jsou tvořeny 

mastkem a chloritem (Dietrich a Quervain,1968). 

 

Jižně od Fuorela da la Valleta, je zdroj nefritu, který leží na tektonickém kontaktu 



serpentinitu, zelené břidlice a serpentinitové brekcie (Staub1926). 

 

Další zdroj leží 400m jižně od Fuorela da Faller. Nefrit se zde spolu s fylitem, mastkovou 



břidlicí nachází na kontaku mezi mylonitizovaným serpentinitem a budinami hrubozrného 

gabra bohatého na minerál „diallag“, dnes diopsid (Dietrich a Quervain 1968).   

 

Blízko Muntognas digls Lajets, byl zaznamenán další výskyt nefritu. Nejdříve byl popsán a 



zmapován Staubem (1926), poté ho podrobněji popsali Dietrich a Quervain (1968). Nefrit se 

zde vyskytuje ve formě čoček a pásků v silně tektonicky postiženém serpentinitu, který 

obsahuje značné množství gabroidních uzavřenin a serpentinitových brekcií. Dietrich a 

Quervain (1968) ho nazvali jako „Aktinolit-Nephrites“ tzn. nefrit ve, kterém převládá složka 

aktinolitu. Má tmavě zelenou barvu.  

 

 Na západním břehu jezera Marmorera je mocná masa hornin, převážně složená z pillow-láv. 



Na kontaktu této masy, serpentinitu a mastkové břidlice je 20-30cm široký pás nefritu 

(Dietrich a Quervain 1968).   

     

V blízkosti Val Faller v tektonicky postiženém horizontu, mezi serpentinitem a zelenou 



břidlicí, leží asi 5 m dlouhé čočky, které jsou tvořené především tmavě zeleným chloritem a 

zelenobílými šupinatými agregáty nefritu (Dietrich a Quervain 1968).  

 

  

Nefrit z Val Faller. Vzorek je 40mm dlouhý (Giess,2003). 




16 

 

 



Nedaleko města Mulegns na svahu Sblocs se vyskytuje bílo-zelený nefrit, který je obklopen 

serpentinitem (Dietrich a Quervain 1968).   

 

Jižním směrem od hory Crap Farreas  leží  mezi vrstvou diabasu a serpentinitem zdroj 



nefritu o velikosti cca 20cm (Dietrich a Quervain 1968).  

 

 



 

 

 

 

 

 



 

 

Mapka zobrazující dosud popsané výskyty nefritu ve 



Švýcarsku. V červeném rámečku jsou zdroje nefritu 

v kantonu Graubünden. (Péterdi, et al, 2013). 



 

 

6.5.  Další výskyty nefritu ve Švýcarsku, které byly popsány koncem 19. století až první 

poloviny 20. století  

Na základě početných nefritových úlomků a artefaktů nalezených v jezeře Neuenburger a 



Bodamském jezeře se Meyer(1884) domníval,že ve Švýcarských Alpách musí existovat více 

zdrojů nefritu. Preiswerk (1926) popsal dva zdroje nefritu v blízkosti města Les Hauderes 

v kantonu Wallis- první ve výšce 1950 m n.m na hoře Grande Combin a druhý na hoře 

Zable. Nefrit se zde vyskytuje společně s mastkem a serpentinitem v mezozické vápnité 



17 

 

břidlici bezprostředně pod přesmykem příkrovu Dentblanche. Převládající složkou je 



aktinolit. Jeho strukturu Preiswerk (1926) popsal jako „vlnitou“, která je pro švýcarský nefrit 

typická.  

V uvedené tabulce jsou přehledně uvedeny dosud známé a popsané výskyty nefritu ve 

Švýcarsku ( Péterdi et al., 2013) 

 

 



18 

 

7. Využití nefritu na území Švýcarska 



 

Nefrit se využíval v neolitu jako kamenná surovina pro výrobu sekerek. Na objevených 

artefaktech jsou zřetelné stopy po úpravě suroviny. Nefrit byl nejdříve štípán či řezán a to 

pomocí abraziv a pilky, a poté broušen, při čemž byla využita abraziva- pískovcové brousky.  

Nálezy nefritu jsou spojeny s obyvateli tzv. „lake dwellings“ (Dietrich, Quervain, 1968). 

Jedná se o typ pravěkého osídlení, která jsou nalezena v Německu, Švýcarsku a Itálii. Tato 

obydlí byla postavena nad hladinou vody na plošinách, které byly podepřeny piloty.   

Tato obydlí byla na území Švýcarska stavěna pravděpodobně v rozmezí 5000 až 3000 př.n.l.. 

Nejznámější příklady „lake dwellings“ jsou jezero Constance nebo jezero Pfäffikon (Kostov 

2013) . 


Nálezů nefritu pocházející z této doby je nespočet. Na obrázku jsou vidět artefakty objevené 

v Curyšském jezeře. Zdroje, kde byl nefrit na výrobu neolitických nástrojů nalezen, zda to 

byly glacigenní sedimenty nebo aluviální sedimenty z řeky Rýn, Aare nebo Rhony nejsou 

stále jasné (Dietrich, Quervain, 1968). Kalkowski (1906) se domníval, že zdrojem nefritu by 

mohla být moréna. Pro jeho názor svědčil fakt, že téměř žádný nalezený artefakt neměl  

oblázkovitý tvar. Proti jeho mínění ale bylo, že dosud nalezené zdroje nefritu v Alpách jsou 

čočkovitého tvaru, malého rozměru a malé tvrdosti (Dietrich, Quervain, 1968).  

 

Nefritové sekerky z curyšského jezera (Dietrich, Quervain, 1968) 



 

 

 

 

 

 


19 

 

8. Použitá literatura 

  Adamo,I., Bocchio R. (2013): Nephrite Jade from Val Malenco, Italy: Review and Update. – 



Gems&Gemology, 49 

  Essene, E.J., (1967): Omphacite in Californina Metamorphic Rocks. – Contributions to mineralogy and 



Petrology, 15, 1, 1-23.  

   Giess, H. (2003): Jade in Switzerland. – Friends of Jade 



 Gunia, P. (2000): Nephrite from South-Western Poland as potential raw material of the European 

Neolithic artefacts. – Krystalinikum. Contributions the Geology and Petrology of Crystalline 

Complexes, 26, 167-171. Brno 

  Harlow, G.E. and Sorensen, S.S. (2005): Jade (Nephrite and Jadeitite) and Serpentinite: Metasomatic 



Connections. – International Geology Review, 47, 113-146   

  Heierli J.(1902): Die nephritfrage mit spezieller Berücksichtigung der schweizerischen Funde. Anzeiger 



für Schweizerische Altertumskunde.- 11-7.  

   Kalkowski, E.(1906): Der Nephrit des Bodensees. – Abhandlung derNatuwissenschaftlichen 



Gesselschaft, 128-44. Dresden. 

   Kostov, R.I.(2013): Nephrite-yielding Prehistoric Cultures and Nephrite Occurences in 



Europe:Archaeomineralogical Review. – Haemus Journal, 211-30. Sofia.  

  Kostov, R.I. – Protochristov,Ch. – Stoyanov, Ch. – Csedreki, L. – Simon, A. –Szikszai, Z. – Uzonyi, I. 



–Gaydarska, B.  and Chapman, J. (2012): Micro-PIXE Geochemical Fingerprinting of Nephrite 

Neolithic Artifacts from Southwest Bulgaria. –Geoarcheology: An International Journal 27457-469. 

  Labhart, T.P. (1992): Geologie der Schweiz. – Ott Verlag Thun. Schweiz.   



  Meyer, A.B. (1884): Ein weiterer Beitrag zur Nephritfrage. – Mitteilung Antropologisches Geselschaft, 



151-12. Wien  

  Misař, Z.  (1987): Regionální geologie světa. –  Academia. Praha. 



   Modl, D., Brandl, M. and  Postl,W. (2013): Nephrite from Mur river gravels (Styria, Austria). – 

Geological, mineralogical and archaeological remarks. JADE- workshop, Besançon (Frankreich).  

   Mrázek, I. (2013): Drahé kameny starověkých civilizací. – Masarykova univerzita. Brno.   



  Péterdi,B., Szakmány, G., Judik K.,Dobosi G., Kasztovszky Z., Szilágyi V., Maróti B., Bendö, Z. and 

Gil, G. (2014): Petrographic and geochemical investigation of stone adze made of nephrite from the 

Balatonöszdöd- Temetöi dülö site (Hungary), with a rewiev of the nephrite occurences in 

Europe(especially in Switzerland and in the Bohemian Massif). – Geological  

Quarterly, 58, 1, 181-192.  

 



   Preiswerk, H. (1926): Nephrite von Haudéres (Wallis). –  Schweizerische mineralogische und 



petrographische Mitteilungen,6267-277. Schweiz    


20 

 



  Přichystal ,A. – Kovář, J. and Kuča, M. (2011): A Nephrite Axe from the Jeseník Museum.  – Časopis 

Slezského zemského muzea, 60153-159.   

  Rost,R. (1975): Pevnost nefritu a jadeitu. – Vesmír 54,10, 315. Praha 



  Ward, F. (1987): Jade stone of heaven. – National Geographic Magazine, 172, 3, 282-339.      



  West, E.H. (1963): Jade, Its Character and Occucernce. – Expedition  Magazine, 5, 2, 2-11.    





Dostları ilə paylaş:


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2019
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə