Masarykova univerzita přírodovědecká fakulta

2.2Správní uspořádání

Co se týče administrativního a správního rozdělení, Brno bylo vždy ze všech měst v českých zemích nejsložitější. Do roku 1850 byl okolo města situován prstenec samostatných obcí, které náležely nebrněnské vrchnosti (KUČA, 2000,
s. 181). Těchto dvaatřicet obcí bylo toho roku připojeno k Brnu a počet obyvatel
se tím zdvojnásobil na 46 tisíc (Brno.cz). Z důvodu dosažení snazší obecní správy bylo tehdejší město rozděleno do čtyř samosprávných okresů, které ovšem zanikly roku 1905. Po vzniku Československé republiky byla 16. dubna 1919 k Brnu spolu s 21 obcemi připojena města Královo Pole a Husovice.³ Druhá katastrální reforma proběhnuvší mezi lety 1966-1969 rozdělila vnitřní město do nových katastrálních území nerespektující historické hranice. Z hlediska přirozeného členění však přinesly příznivý výsledek. Roku 1947 bylo Brno rozděleno na deset obvodů,
o dva roky později na třináct. V roce 1970 se město rozrostlo o nově připojené venkovské obce a v následujících letech se integrovaly další. Takové uspořádání vydrželo až do počátku 90. let, kdy bylo v rámci decentralizace území města rozděleno na 29 samosprávných městských částí (KUČA, 2000, s. 154, 181-182). Tuto podobu rozdělení si město zachovalo do dnešní podoby.

Všech 29 městských částí má bez rozdílu v rozloze a počtu obyvatel svůj vlastní úřad vykonávající základní agendu. Některé složitější úkony (matriční agenda a jiné činnosti v rámci státní správy) jsou v menších městských částech převedeny na úřady sídlící ve větších územních celcích jako je například Královo Pole, Brno-střed, Brno-sever a Židenice. Každý územní celek má svého starostu

(a až tři místostarosty) a zastupitelstvo, jehož počet členů se odvíjí od populační velikosti území, ve kterém působí. Ořešín má například pouze sedm zastupitelů, větší městské části pak desítky a k tomu radu⁴ (Brno.cz).


Obrázek 4: Administrativní dělení Brna na městské části. Zdroj: Vlastní tvorba

2.3Koncepční plánování a územní plány

Plánovací koncepce jsou jakýmsi celkovým náhledem do budoucnosti města, které zahrnují samotné město a jeho obyvatele v současnosti a zároveň prognózují do dalších let vývoj, v jakém by se měl administrativní celek vyvíjet. Mají být předobrazem dalšího územního plánu města.
V knize Meno, mesto, vec Slavomíry Ferenčuhové jsou k dispozici stručné analýzy takových koncepcí. Jedná se o: Brno – směrný územní plán (1951), Koncepce rozvoje města Brna I. (1966), Koncepce města Brna (1973), Strategie pro Brno: Strategický plán rozvoje města Brna (2002) a Strategie pro Brno (2007), (FERENČUHOVÁ, 2011, s. 141).

Hned první zmiňovaný dokument z roku 1951 je přímo navázaný

na zpracování územního plánu na rok 1950-1951. Byl důslednou analýzou podmínek života v Brně a reagoval na nové zákony z poválečného období. Koncepce z tohoto roku se zaměřuje na výstavbu, růst a progres spojený s průmyslem. Dokument z roku 1966 se nese v duchu životního prostředí. Část dokumentu o životním prostředí zahrnuje kapitoly obytné prostředí a společenské prostředí. Dále upozorňuje na jednostrannost rozvoje města, což může mít negativní dopady. Vzhledem ke kritické povaze koncepce bylo vydáno upozornění, aby s dokumentem nakládali jen odborníci a zabránilo se kontaktu s laickou veřejností. Koncepce města Brna z roku 1973 má jako hlavní předmět kromě plnění usnesení normalizačního XIV. sjezdu opět životní prostředí. Tentokrát jako prostředek ovlivňování života obyvatel. Cílem dokumentu bylo ověřit vhodnost projektů připravovaných v rámci územního plánování (FERENČUHOVÁ, 2011, s. 147-172).

Strategie pro Brno: Strategický plán rozvoje města Brna (2002) je prvním koncepčním dokumentem města od roku 1989. Nemá jedno hlavní téma jako předešlé koncepce, ale věnuje se napříč spektrem všem stránkám života v Brně. Ve strategické vizi se mluví o perspektivním, prosperujícím, fungujícím

a obyvatelném městě. Co se bydlení týče, má Brno jako strategický záměr rozšíření a diferenciace nabídky bydlení ve městě, oživení a zpřehlednění trhu s byty
a podporu regenerace a výstavby bydlení (Strategie pro Brno: Strategický plán rozvoje města Brna, 2002, s. 66, 116-126).

Zatím poslední koncepční dokument Strategie pro Brno z roku 2007 s aktualizací v roce 2012 vstupuje do problematiky s tezí, že by město mělo mít vyřešeny všechny složky života ve městě, které jejich obyvatelé považují

za samozřejmé. V návrhové části si Brno dává slib rozvoje variabilní nabídky bydlení, kam patří koordinace v oblasti bytové politiky, podpora projektů pro bydlení specifických skupin obyvatelstva, příprava nových ploch pro komerční výstavbu rodinných domů a podpora projektů adaptace brownfields pro bydlení (Strategie pro Brno, 2007, s. 107).
Regulační plán z roku 1926 i přes sníženou kvalitu příslušného výkresu ukazuje, že nová rezidenční výstavba (do výšky dvou pater) je plánována v oblasti Černých Polí, Žabovřesk, Žlutého Kopce a Komárova. Bytové domy přes čtyři patra pak v Zábrdovicích, Králově Poli a v prostoru mezi výstavištěm
a Mendlovým náměstím (Brno.cz – Z historie územního plánování v Brně).

Plánované zastavění v Regulačním a zastavovacím plánu města Brna (1938) je už oproti předchozímu o poznání rozlehlejší. Zejména je patrný trend jižně

a severně od města. Z nákresu je patrné, že architektura nebyla uvolněná do takové míry jako dnes, což dokládají pravoúhle navrhované ulice mezi bloky
a téměř úplná absence abstraktnějších (např. oválných) tvarů (Brno.cz – Z historie územního plánování v Brně).

O poznání přehlednější a podrobnější Směrný plán města Brna (1952) ukazuje, že obytná výstavba pokračuje v severojižním směru, což je patrné

na nových zastavěných plochách v okolí Černovic na jihu a Husovic na severu. V sousedství Králova Pole se profiluje rozsáhlý průmyslový areál Královopolských strojíren, další pak východně od Starého města a na jihu
(Brno.cz – Z historie územního plánování v Brně).

Směrný územní plán města Brna z roku 1968 přehledně znázorňuje současnou výstavbu, plánovanou výstavbu, výstavbu na dožití a rezervy, kde by se v budoucnu mohl dále stavět. Od posledního směrného plánu je patrné další rozšíření severojižním směrem a na východ. Plánována je dostavba sídliště Líšeň

a v lokalitě Komína a Jundrova. Zároveň je v plánu zaplnění proluk blíže k centru (Brno.cz – Z historie územního plánování v Brně).

Územní plán města Brna (1982) má legendu jasně rozdělenou na funkci k roku 2000 a rezervy po roce 2000. Bez doprovodného textu lze však jen těžko posoudit, co přesně tyto kategorie znamenají. Funkce k roku 2000 zřejmě ukazuje plochy, které mohou být do konce tisíciletí zastavěny. Oproti předchozímu směrnému plánu je patrná plánovaná výstavba v okolí Brněnské přehrady v městské části Bystrc. Též je prodlužuje osa sever-jih, především pak v Brněnských Ivanovicích a Modřicích (Brno.cz – Z historie územního plánování

v Brně).

Současný platný územní plán nepočítá s velkou souvislou zástavbou obytných budov. Jedná se především o zaplňování proluk a přisedání novostaveb k okrajovým částem Brna. Souvislejší celky navrhované zástavby můžeme pozorovat v oblasti Přízřenic, Tuřan nebo mezi Lesnou a Královým Polem (Brno.cz – Odbor územního plánování a rozvoje).