Masarykova univerzita V Brně Přírodovědecká fakulta



Yüklə 316,02 Kb.
səhifə1/5
tarix15.03.2018
ölçüsü316,02 Kb.
#31977
  1   2   3   4   5


Masarykova univerzita v Brně

Přírodovědecká fakulta

Ústav antropologie

Pohřební ritus a rituály v Koreji

Bakalářská práce

Diana Havleová



Vedoucí práce: prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc.

Brno 2006

Poděkování

Děkuji panu prof. PhDr. Jaroslavu Malinovi, DrSc. za jeho pomoc při zpracovávání mé bakalářské práce. Děkuji také mému příteli Markovi Cendelínovi za podporu při, pro mne, obtížných situacích spojených s vyhledáváním materiálů k sepsání této práce.



Formální prohlášení

Prohlašuji, že při zpracování bakalářské práce jsem vyhledávala a vypracovávala informace samostatně.



Obsah

Abstrakt………………………………………………………………………………….7

Klíčová slova.……………………………………………………………………………8

1. Úvod………………………………………………………………………………....9

2. Dějiny Koreje…..…………………………….………………………………….....10

2.1. Paleolit……………………………….……………………………….....10

2.2. Neolit…………………………….……………………………………...10

2.3. Doba bronzová……………………………………………………….....10

2.4. Pujŏ, Kogurjŏ a Činguk…………………………………………………11

2.5. Tři království………………………………………………..…………..13

2.6. Sjednocená Silla…………………………………………..…………….14

2.7. Korjŏ…………………………………………………..………………..14

2.8. Čosŏn…………………………………………………..……………….14

2.9. Japonská nadvláda…………………………………..………………….15

2.10. Korejská republika.…..………………………………...……………….15

2.11. Rozdělení republiky….………………..………………...……………...16

3. Pohřební ritus……………………………………………………………………….16

3.1. Dolmenové pohřbívání………………………………..………………...16

3.2. Hrobky z období Tří království………………………..………………..19

3.3. Hrobky z období království Sjednocená Silla…………..………………21

3.4. Hrobky z období království Korjŏ…………………..………………… 22

3.5. Hrobky z období dynastie Čosŏn…………………..…………………...23

3.6. Kremace……………………………………………..………………….25

3.7. Stromový pohřeb………………………………..………………………25

4. Rituály závislé na lunárním kalendáři……………………..……………………….26

4.1. 1. lunární měsíc…………………………………..………………………26

4.1.1. Seol…………………………………..…………………………26

4.1.2. Jongwol Daeborum……………………..………………………30

4.1.3. Ďábelský rok…………………………..………………………..31

4.1.4. Čchŏjong ……………………………..………………………...31

4.1.5. Yakbap……………………………..…………………………...31

4.1.6. Pouštění draků………………………..………………………...32

4.2. 2. lunární měsíc………………………………..…………………………32

4.2.1. Hansik………………………………..…………………………32

4.3. 3. lunární měsíc………………………………...…………………………33

4.3.1. Květinový piknik………………………..……………………...33

4.3.2. Soutěž v lukostřelbě……………………...……………………..33

4.4. 4. lunární měsíc……………………………………..……………………34

4.4.1. Buddhovy narozeniny…………………..………………………34

4.5. 5. lunární měsíc………………………………..…………………………34

4.5.1. Dano...……………………………..…………………………..34

4.5.2. Ssireum …….……………………..…………………………..35

4.5.3. Vějíře..……….……………………..………………………….35

4.6. 6. lunární měsíc………………………………..…………………………35

4.6.1. Farmářská hudební skupina………..…………………………...35

4.6.2. Yudu……………………………..……………………………..36

4.7. 7. lunární měsíc…………………………..………………………………36

4.7.1. Chilseok………………………..……………………………….36

4.7.2. Baekjung…………………..……………………………………36

4.8. 8. lunární měsíc……………..…………….………………………………37

4.8.1. Čchusŏk…………..…………….……………………………….37

4.9. 9. lunární měsíc………………...…………………………………………38

4.9.1. Jungyangjeol……….….………………………………………..38

4.10. 10. lunární měsíc……………..………………….………………………39

4.10.1. Kimchi………………………………...……………………….39

4.11. 11. lunární měsíc…………………………..….…………………………40

4.11.1. Dongjitdal…………………..……….…………………………40

4.12. 12. lunární měsíc……………………..…….……………………………40

4.12.1. Seotdal …………………..…….………………………………40

5. Rituály nezávislé na lunárním kalendáři………………………………………….41

5.1. Narození dítěte……….………………………………..………………….41

5.2. Oslavy narozenin…...…….……….………………….………….……….43

5.3. Svatební rituál………………………………………...…………………..45

5.4. Pohřební rituál…..………….……………………………………………..49

5.5. Pamětní rituál – chesa…….…………………………..…………………..53

6. Závěr…………….………………………………………………..……………….57

7. O autorce………………………………………………………...………………...58

8. Výkladový slovník důležitých jmen a pojmů………….……………...…………..59

9. Rejstřík…………………………………………….…………………...…………62

10. Literatura………...……………..………….…………………………….……......65



Abstrakt

Práce pojednává o pohřebním ritu a rituálech v Koreji. První část práce nás seznamuje s dějinami Koreje. V druhé kapitole se zabývá způsobem pohřbívání od nejstarších dob po současnost. Ve třetí části jsou popsány rituály, které se vykonávají v závislosti na lunárním kalendáři. Jsou to obřady, jenž se provádí každoročně ve stanovenou dobu. Poslední kapitola se zabývá rituály, jejichž průběh nezávisí na lunárním kalendáři. U těchto typů rituálů je v práci popsán průběh oslav narozenin, svatebního, pohřebního a pamětního rituálu.



Klíčová slova

Korea


Lunární kalendář

Pohřební ritus

Rituál (obřad, ceremonie)

1. Úvod

Většina rituálů vznikla v Koreji ve starověku, tedy před jejím rozdělením na Korejskou republiku a Korejskou lidově demokratickou republiku. Lidé v Koreji velmi respektují a dodržují hierarchii společnosti, na níž je průběh veškerých rituálů založen. Některé obřady ze života korejského lidu vymizely, jiné se stále dodržují. Zachované obřady vycházejí ze stejného základu z minulosti, ovšem některé detaily rituálů se odstranily, zjednodušily či zkrátily dobu trvání. Průběh obřadů se může lišit v různých regionech Koreje.

Rituály vykonávající se v Koreji mají složitý průběh, který se řídí přísnými pravidly, jež si mnozí z nás nedokáží představit.

Prameny této práce tvoří publikovaná odborná literatura, dále jsem se opírala o kriticky analyzované informace uveřejněné na internetu. Určité problémy mi činily korejské názvy, protože při přepisu těchto slov do angličtiny, češtiny a jiných jazyků se termíny značně lišily; zde jsem se opírala zejména o terminologii z prací české koreanistky doc. PhDr. Miriam Löwensteinové, Ph.D.



2. Dějiny Koreje

2.1. Paleolit

V období paleolitu žili lidé převážně v jeskyních, pod převisy skal a případně si stavěli přístřešky. Obydlí měla vždy výhodnou pozici. Nacházela se v místech, kde bylo dostatek slunečního světla a především vody. K úpravě potravy a také jako zdroj tepla využívali ohně. Paleolitičtí lidé se živili sběrem plodů, lovem zvěře a rybolovem. Ke své činnosti používali nástroje, které si vyráběli štípáním kamene. Nalezly se i pomůcky ze zvířecích rohů a kostí. Jelikož se tito lidé živili lovem, k němuž je potřeba síla skupiny, je pravděpodobné, že vzniklo určité společenství (Eckert 2001, s. 5-6).


2.2. Neolit

Kolem roku 5 500 př. n. l. se v Koreji objevil neolitický člověk. Lidé žili v sídlištích, jež se nacházely v blízkosti vody, která pro ně znamenala hlavní zdroj potravy. Tehdejší obyvatelé se zabývali také lovem zvěře, ale již v tomto období se nespoléhali pouze na tento způsob obživy. Začali se věnovat zemědělství. Se zemědělstvím souvisí usazování jednotlivých obydlí na jednom místě a vznik určité formy usedlého společenského života (Eckert 2001, s. 6-9).

Základní jednotku společnosti tvořil rod. S každým rodem byl spjat konkrétní totem, převážně se jednalo o přírodní útvar, který nesloužil jen k posílení soudržnosti rodu, ale odlišoval jeden rod od druhého. V čele rodu stál náčelník, kterého vybírali členové rodu. Rodové společenství bylo hospodářsky nezávislé a soběstačné, docházelo však k určité obchodní výměně mezi rody. Kromě rodů existovaly vetší sociální skupiny, kmeny. Tyto kmeny vznikaly spojováním spřízněných rodů, které se při růstu počtu členů oddělovaly, nebo vznikaly z rodů spojených manželskými svazky. O záležitostech kmene se rozhodovalo na shromážděních rodových náčelníků, kteří vybírali vůdce kmene (Eckert 2001, s. 6-9).
2.3. Doba bronzová

V době bronzové bylo obyvatelstvo závislé na zemědělství, proto si pro svá obydlí vybíralo vhodné výše položená místa (výhled na roviny podél řek). Obydlí se spojovala do větších osad. Členové osady byli společensky rozvrstveni. Náčelníci osad spravovali ne příliš veliká území a jejich pevnosti byly stavěny na vyvýšeninách, odkud vládli lidu, který se věnoval zemědělství. Tyto městské státy zachovávaly kmenový charakter, ale jejich politická struktura se zakládala na územní jednotce, v níž žila i jiná populace než daný kmen (Eckert 2001, s. 11-12).

Kolem opevněných městských států se vytvářela společenství se zřetelnou politickou strukturou. Patřilo zde Pujŏ, Jemäk, Ko Čosŏn, Imdun, Činbon a Činguk. K nejrozvinutějším patřil Ko Čosŏn, který se rozkládal v povodí řek Liao - che a Tädonggang. Na počátku 4. století př. n. l. se spojil s jinými státečky kolem opevněných sídel a vytvořil tak silné společenství s králem v čele. Koncem 4. století př. n. l. začala moc Ko Čosŏnu postupně upadat vlivem mocného severočínského státu Jen, se kterým se dostal do rozbrojů. V letech mezi 194-180 př. n. l Üman - čínský zběh, svrhl panovníka Ko Čosŏnu, jménem Čuna, a stal se vládcem nově nazvané říše Üman Čosŏn. Tato říše byla vojensky i hospodářsky silná a územně se rozprostírala na sever, východ i jih. Üman Čosŏn se snažil o to, aby se stal prostředníkem v obchodu čínské dynastie Chan a vzdálenými oblastmi, což vyvolalo čínskou nespokojenost. Začaly boje mezi dynastií Chan a říší Üman Čosŏn, které byly nerozhodné. Roku 108 př. n. l. Üman Čosŏn podlehl a stal se čínskou kolonií. Čínská správa se nevyznačovala tvrdým politickým útlakem, spokojili se s určitým stupněm kontroly a lidu poskytovali základní politickou svobodu (Eckert 2001, s. 12-15).
Kogurjŏ_a_Činguk'>2.4. Pujŏ, Kogurjŏ a Činguk

K nejstarším korejským říším patřilo Pujŏ, Kogurjŏ a Činguk. První informace o říši Pujŏ pocházejí ze 4. století př. n. l. Tato říše vedla přátelské vztahy s Čínou, která vypomáhala v bojích proti Kogurju na jihu a nomádským národům na severu. Ve 4. století př. n. l. spojenectví s Čínou skončilo a říše Pujŏ se vzdala Kogurju (Eckert 2001, s. 16-17).

Říše Kogurjŏ se rozprostírala v oblasti středního toku řeky Ja - lu a Tchung - ťia. Podle legendy byla založena roku 37 př. n. l. Říše byla velmi vojensky zaměřena, válkami si obstarávala to, čeho měla nedostatek. Snažila se rozšířit území do všech stran. Jelikož okolní oblasti patřily Číně, docházelo mezi nimi k vojenským konfliktům (Eckert 2001, s. 16-17).

Na jih od řeky Hangang se nacházela říše Činguk. První zmínky se objevují ve 2. století př. n. l., kdy se Činguk snažila navázat kontakt s dynastií Chan v Číně. Chtěla získat informace o zpracování kovů a o čínské kultuře. Uprchlíci, kteří utíkali z Ko Čosŏnu do Činguku, přinášeli se sebou své znalosti a Činguk se rychleji rozvíjel. Tento rozvoj způsobil rozdělení říše Činguk do tří nových politických celků, jež se společně jmenovaly Samhan. Patří zde Mahan, Činhan a Pjonhan (Eckert 2001, s. 16-17).

Korejská společenství Üman Čoson, Kogurjŏ, Pujŏ a Samhan představovala sloučení několika státečků kolem opevněných sídel. Jejich politické změny se vyvíjely různým tempem. Nejrychleji probíhaly v Puju a Kogurju. Do čela společenství byli voleni panovníci a na trůnu se mohli střídat členové dvou nebo více královských rodů. Postupně si právo na trůn přisvojil jediný královský rod a následnictví se stalo dědičným. V Kogurju od vlády krále Tchädžoa (53–46?) se právo na trůn trvale udržovalo v jedné královské rodině. Královna se vybírala z jednoho určitého rodu a tento rod neměl tedy důvod bránit rozkvětu moci. Moc Kogurja vzrůstala. Říše se snažila ovládnout území směrem na západ k povodí řeky Liao - che a na jih k řece Tädonggang. Na jihu se však Kogurjŏ dostalo do konfliktu s říší Päkče. Pro oslabené Kogurjŏ, stálými útoky Päkče, byla nezbytná reorganizace jeho vnitřní struktury. Proto král Sosurim přijal roku 372 n. l. buddhismus, jenž měl upevnit duchovní jednotu národa. Za vlády krále Kwanggätcho se území Kogurja velmi rozšířilo. Tento král vedl řadu vojenských výbojů, jimiž ovládl více než 2 třetiny Korejského poloostrova a velikou část Mandžuska. Svého vrcholu dosáhla říše Kogurjŏ v 5. století (obr.1) za krále Čangsua, který udržoval přátelské vztahy s Čínou. Roku 427 přesunul hlavní město na jih. Přemístění hlavního centra Kogurja vytvářelo hrozbu pro Päkče a Sillu. Ohrožené říše spojily své síly a požádaly o pomoc Čínu. Jejich snaha o zastavení rozmachu Kogurja byla marná. Kogurjŏ obsadilo hlavní město Päkče a jeho území zasahovalo do Mandžuska a daleko na jih Korejského poloostrova. Začalo ohrožovat i Čínu (Eckert 2001, s. 22-25).

Kogurjŏ

Päkče

Obr. 1 Kogurjŏ v 5. století (podle Macha 2002).
2.5. Tři království

Království Päkče bylo založeno v roce 18. př. n. l. na jihu od řeky Hangang. Rozvinulo se z jednoho z městských státečků v oblasti Mahanu (Eckert 2001, s. 22-25).

Říše Silla vznikla v jihovýchodní Koreji ze státečku Saro roku 57 př. n. l. Sillu oslabovaly nájezdy Kogurja, proto vytvořila spojenectví s Päkče. V roce 551 spolu zaútočili na Kogurjŏ a vybojovali oblast v povodí řeky Hangang. Silla však zradila spojenectví s Päkče a vybojovanou oblast obsadila sama. Od této doby se stala hlavním nepřítelem říše Päkče (Eckert 2001, s. 22-25).

Doba, ve které vznikla a rozvíjela se království Kogurjŏ, Päkče a Silla, je označována obdobím Tří království. Každé ze Tří království organizovalo své vlastní armádní jednotky. Království Kogurjŏ vedlo boje s Čínou, král Uidža z Päkče zaútočil na Sillu. Silla hledala pomoc u čínské dynastie Tchang. Číňané na žádost přistoupili. Dohodli se na strategii, že nejprve obsadí Päkče a potom Kogurjŏ. Království Päkče bylo úspěšně poraženo, Kogurjŏ do roku 668 odolávalo. Čína předpokládala, že dobytím obou království získá nadvládu nad celým Korejským poloostrovem. Proti jejímu úmyslu vystoupila Silla a zahájila vojenská tažení o znovuobnovení říše a vyhnání Číňanů (Eckert 2001, s. 36-37).



2.6. Sjednocená Silla

V roce 671 se Sille podařilo získat dřívější území království Päkče a vyhnat Číňany z oblasti řeky Hangang na sever. Tak vznikla říše Sjednocená Silla. Ke sjednocení země nedošlo na celém původním území Tří království. Většina území bývalého Kogurja zůstala vně sillského panství. V této oblasti pobývali uprchlíci z Kogurja a založili zde království Parhä (Eckert 2001, s. 36-37).


2.7. Korjŏ

V 9. století se ve Sjednocené Sille rozrůstala moc velmožů. Oslabili vliv centrální vlády nad sillským venkovem, což znemožňovalo výběr daní od rolníků. Vláda roku 889 nařídila nucené vybírání daní z provincií. Rolníci tak museli platit svému velmoži a vládě (Eckert 2001, s. 51-53).

Začaly rolnické nepokoje, které přerostly ve velké vzpoury po celé zemi. V čele ozbrojených povstalců stáli dva vůdci Kjŏn Hwŏn a Kung - je. Byli dostatečně silní, aby založili nové státní útvary. Kjŏn Hwŏn vyhlásil založení státu Hu Päkče v roce 892. Kung - je nazval nově založený stát Hu Kogurjŏ v roce 901. Jeho nástupce Wang Kŏn chtěl také navázat na tradice dávné říše Kogurjŏ a zemi roku 918 přejmenoval na Korjŏ (Eckert 2001, s. 51-53).

Korjŏ a Hu Päkče byly stále ve válečném stavu, Korjŏ však bylo vojensky úspěšnější zemí. Roku 935 před Korjem kapitulovala Silla a o rok později padlo Hu Päkče. Království Korjŏ se podařilo sjednotit zemi (Eckert 2001, s. 51-53).


2.8. Čosŏn

Dynastie Korjŏ vládla do konce 14. století. V roce 1392 převzal vládu Song - gje, velitel vojenského tažení proti Japoncům. Svou dynastii pojmenoval Čosŏn, po nejstarším korejském království. Hlavním centrem bylo město Hanjang, dnešní Soul. Dynastie Čosŏn vládla do roku 1910 (Eckert 2001, s. 83).

V 16. století prošla Korea sedmiletou válkou s Japonskem. Vládnoucí dynastie Čosŏn odmítla vypomoci Japonsku v boji proti Číně, proto japonský vládce Tojotomi Hidejoši na jaře roku 1592 zahájil boj proti Korejcům. Japonská výprava je v korejských dějinách označována jako Imdžinská válka (1592-1598), podle cyklického kalendáře imdžin (Šelenberk 2002, s. 14-15).

Během 19. století se korejská společnost uzavřela vůči svému okolí. Spolupracovala pouze s Čínou, u které Korea hledala ochranu. Čína čelila vojenským výpravám mnoha cizích armád, zvláště Japonska, jemuž se podařilo Čínu dobýt a stalo se tak novou asijskou velmocí. V roce 1910 obsadilo Koreu, jež se stala japonskou koloniální zemí (Šelenberk 2002, s. 15).


2.9. Japonská nadvláda

Japonská nadvláda v letech 1910-1919 se v politickém a kulturním životě korejské kolonie nazývá „doba temna“. Byl zakázán tisk všech významných novin, rozšířil se vzdělávací systém, který sloužil pro ekonomický rozvoj a pro vzdělávání Korejců v japonských zvycích, kultuře a jazyce (Eckert 2001, s. 190).

Úředním jazykem se stala japonština a každý si musel změnit i své jméno. Dějiny Koreje byly upravovány a sloužily jen k propagaci japonské ideologie. Japonci prováděli archeologické a historické výzkumy, jejichž cílem bylo dokázat podřízenost Koreje Japonsku z hlediska historie. Korejci značně protestovali proti tomuto nátlaku. Protijaponský odpor vyvrcholil 1. března 1919. Vůdci hnutí sepsali Deklaraci nezávislosti. Masové demonstrace, které nastaly po zveřejnění deklarace republiky, byly tvrdě potlačeny (Šelenberk 2002, s. 15).
2.10. Korejská republika

Hnutí 1. března 1919 nedokázalo zbavit Korejce japonské nadvlády, ale stalo se důležitým mezníkem v korejských dějinách. Korejští vlastenci v zahraničí se pokusili sjednotit, sestavit exilovou vládu a napojit se na vlastenecké hnutí v Koreji. 9. dubna 1919 vznikla v Šanghaji Prozatímní vláda Korejské republiky. Korea byla vyhlášena republikou (Eckert 2001, s. 203).

Japonská nadvláda v Koreji skončila 15. srpna 1945 poté, co byly svrženy atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Porážka Japonska ve 2. světové válce přinesla Korejskému poloostrovu svobodu. O Korejský poloostrov měli zájem nejenom Korejci, ale také obě poválečné velmoci, Spojené státy americké a Sovětský svaz. Vzájemné rozbroje vedly k národnímu rozdělení a občanské válce v Koreji (Eckert 2001, s. 236).

Sovětská armáda obsadila severní část Korejského poloostrova a americké jednotky jižní část. 10. května 1948 se na jihu konaly všeobecné volby, jejíž členové doufali v dohodu se severem. O dva měsíce později byla přijata ústava a 15. srpna byla vyhlášena Korejská republika s hlavním městem v Soulu. Ve funkci prvního prezidenta stál Li - Syn - man. Vláda Korejské republiky se prohlásila za jedinou legitimní vládu v Koreji. Na to reagoval sever konáním vlastních voleb 25. srpna 1948 a v září byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika. Vláda v čele s Kim Ir - senem se rovněž prohlásila za jedinou legitimní vládu na celém poloostrově (Eckert 2001, s. 247).


2.11. Rozdělení republiky

Na základě těchto událostí vypukla roku 1950 korejská občanská válka. Válku zahájily severokorejské jednotky, které prorazily 25. června 1950 do Jižní Koreje (Catchpole 2003, s. 15). Zpočátku byla armáda Severní Koreje úspěšná, později byla postupně zatlačena spojeneckými vojsky nad 38. rovnoběžku k řece Ja - lu (Catchpole 2003, s. 63-72). Do bojů zasáhla čínská armáda, zatlačila spojenecké a jihokorejské jednotky zpět do jižní části poloostrova a boje se ustálily podél 38. rovnoběžky (Eckert 2001, s. 249). 27. července 1953 bylo podepsáno v Pchanmundžomu příměří a skončila tak korejská občanská válka (Eckert 2001, s. 303).

Korejský poloostrov je dosud rozdělen hranicí, ostnatými dráty, tankovými prapory, ideologií a dvěma zcela odlišnými politickými a ekonomickými systémy. Demilitarizovaná zóna dělí Korejský poloostrov na chudou komunistickou (Severní Korea) a bohatou proamerickou část (Jižní Korea). Tato zóna je 248 km dlouhá a 4 km široká - 2 km na sever a 2 km na jih od hraniční čáry. V posledních letech se situace trochu uvolnila, ale napětí na hranici stále zůstává a armády obou zemí jsou v bojové pohotovosti (Vltchek 2002).
3. Pohřební ritus

3.1. Dolmenové pohřbívání

V období neolitu vyznávali Korejci animistickou víru, podle které má každý předmět v přírodě duši. Také člověk má podle této víry duši, která se považovala za nesmrtelnou a proto se současně s tělem zemřelého pohřbívaly předměty, které zesnulý používal během svého života (Eckert 2001, s. 9)

Hlavním způsobem pohřbívání v době bronzové (8.-4. st. př. n. l.) byly dolmeny a menhiry, které byly nalezené v téměř všech částech Koreje s výjimkou severovýchodní oblasti. Účel menhirů - sondol, obrovských kamenných pilířů není známý, dolmeny - koindol byly hrobky významných osob (Nahm 1993, s. 10-11).

Pojem dolmen pochází z keltského jazyka. „Dol“ znamená v překladu stůl a „men“ označuje kámen (Young - Moon Lee 2000).

Podle dat shromážděných v roce 1999 se v Koreji nachází 36 000 dolmenů. Z toho 20 000 dolmenů v Jeonnam regionu, 4 800 v Yeongnam regionu, 2 000 v Gyungki a Kangwon regionu, asi 1 000 dolmenů v Chungjungdo, 2 000 v Jeonbuk a více než 4 200 dolmenů se nachází v Severní Koreji (Young - Moon Lee 2000). Tyto pravěké kamenné monumenty ochraňuje a provádí na nich výzkumy Světová megalitická asociace (WMA) (Archeo News 1999).

Člověk, který byl pochován v dolmenovém hrobu, musel disponovat velkým množstvím pracovních sil, neboť krycí kameny byly velmi těžké. Jsou uspořádány v příčné linii, což ukazuje, že stavba dolmenových hrobů probíhala organizovaně. V hrobkách nebyli pohřbíváni pouze vůdcové občinové společnosti, ale i členové se značnou mocí a autoritou v rozvrstvené společnosti (Eckert 2001, s. 11-12).

Dolmeny se obvykle skládají ze dvou nebo více neopracovaných kamenných desek podpírající obrovský vrchní kámen klenby. Jsou to jednoduché pohřební komory postavené nad těla zemřelých. Komory byly kryté násypy země, ale ty postupně zmizely následkem zvětrávání a činností zvířat. Ve Východní Asii jsou rozpoznány dvě hlavní skupiny dolmenů, klasifikované podle jejich tvaru: 1. stolní typ (severní typ)

2. šachovnicový typ (jižní typ)

Stolním typem je stavba nadzemní. Skládá se ze čtyř kamenných desek, které jsou sestaveny do tvaru krabice nebo cisty a na vrchol je položen velký vrchní kámen klenby (obr. 2). Ve druhém případě je pohřební komora vybudovaná pod zemí. Stěny tvoří kamenné desky nebo nahromaděné kameny a závěrnou desku podpírá několik kamenů položených na zemi (obr. 3) (Culture Heritage Administration 1998).

Obr. 2 Stolní typ (dostupné z http://www.dolmen.or.kr/e_html/e_park/e_park_index.html)


Obr. 3 Šachovnicový typ (dostupné z http://www.dolmen.or.kr/e_html/e_park/e_park_index.html)
Příklady dolmenového pohřbívání v Koreji se nachází v oblastech Gochang, Hwasun a Ganghwa. Dolmeny jsou obvykle postaveny na vyvýšeninách, aby je viděli lidé z níže ležících sídel. Skupina dolmenů Jungnim - ri v Gochang pochází ze 7.-3. st. př. n. l. Jsou umístěny v nadmořské výšce 15-50m. Vrchní závěrné kameny měří na délku 1-5,8m a váží 10-300 tun (Culture Heritage Administration 1998). Dolmeny v Hwasun také leží na svazích nižších kopců a nachází se zde 1 323 dolmenů seskupených do 160 skupin. 535 dolmenů v 56 skupinách se rozprostírají v povodí řeky Yongsan a 419 dolmenů v 46 skupinách se nachází v povodí řeky Boseong (Hwasun County 2002). Jednotlivé dolmeny jsou více poškozené než v oblasti Gochang a pocházejí z 6.-5. st. př. n. l. Dolmeny v oblasti Ganghwa se nacházejí na pobřeží ostrova Ganghwa, opět na horských svazích (Culture Heritage Administration 1998).

Pozůstatky nalezené v oblastech korejských dolmenů se rozdělují do dvou skupin. Do první skupiny patří pohřební předměty nalezené v pohřební komoře a druhá skupina pozůstatků zahrnuje ceremoniální předměty nalezené kolem pohřební komory. Předměty uvnitř pohřební komory byly zbraně, červený leštěný porcelán a osobní ozdoby. Zbraně ukazovaly postavení majitele a také naději, že zesnulý bude žít v bohatství v budoucím životě. Červený porcelán symbolizoval lidskou krev a naději na znovuzrození (Young - Moon Lee 2000).

Existují tři hypotézy o původu korejských dolmenů. Tyto teorie zahrnují teorii severního původu, jižního původu a teorii spontánního vytváření. Teorie severního původu je založena na historickém faktu, že bronzová kultura přišla na Korejský poloostrov přes severní oblast včetně severovýchodního Mandžuska. Teorii jižního původu vychází ze skutečnosti, že rýžová kultura dorazila do severovýchodní Číny a Koreje po moři z jihovýchodní Asie. Podle teorie spontánního vytváření korejské dolmeny nevznikly pod vlivem sousedních regionů. Tuto teorii podporuje skutečnost, že na korejském poloostrově se nachází největší množství dolmenů na světě, jsou mnohotvárné a jejich datování stavby předchází ostatní zámořské dolmeny (Young - Moon Lee 2000).

Korejské dolmenové oblasti Hwasun, Gochang a Ganghwa byly v prosinci roku 2000 zapsané na seznam světového dědictví UNESCO (Young - Moon Lee 2000).

Neolitické tradice pohřbívání byly v nejstarších korejských říších stále silné. Lidé věřili v nesmrtelnost duše. V Puju se do hrobů vkládaly četné hrobové předměty a v některých případech byla pohřbena spolu s pánem i jeho družina, kterou tvořilo až sto osob. Také v Kogurju obsahovaly hroby různé předměty a hrobky se překrývaly hromadami kamenů, jenž byly vršeny do pyramid. V Samhanu se do hrobů dávala křídla velkých ptáků, s jejichž pomocí měla duše opustit tělo. Tyto pohřební zvyklosti byly spojené s vírou, že duše předků má vliv na štěstí a blahobyt potomků v dalších generacích (Eckert 2001, s. 21).


Yüklə 316,02 Kb.

Dostları ilə paylaş:
  1   2   3   4   5




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə