MASARYKOVA UNIVERZITA
FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
KATEDRA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ A EVROPSKÝCH STUDIÍ
OBOR MEZINÁRODNÍ VZTAHY
PŘIPRAVENOST UKRAJINY NA VSTUP DO NATO
MAGISTERSKÁ PRÁCE
VERONIKA JANÁKOVÁ
Vedoucí práce: doc. PhDr. Zdeněk Kříž, Ph.D.
UČO: 170390
Obor: MV
Imatrikulační ročník: 2005 Brno, 2010
Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou práci vytvořila samostatně a pouze s využitím níže uvedených zdrojů.
………………………………………..
Veronika Janáková
Chtěla bych poděkovat svému vedoucímu panu doc. PhDr. Zdeňku Křížovi, Ph.D., který si i přes svou pracovní vytíženost našel čas na konzultace a poskytl mi cenné rady, připomínky a podněty.
OBSAH
SEZNAM TABULEK
SEZNAM GRAFŮ
SEZNAM SCHÉMAT
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
ANP
|
Roční národní program (Annual National Plan)
|
ATP
|
Roční cílový plán (Annual Target Plan)
|
CIS
|
Společenství nezávislých států (Commonwealth of Independent States)
|
EAPC
|
Euroatlantická rada partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council)
|
EU
|
Evropská unie (European Union)
|
JWGDR
|
Společná pracovní skupina NATO a Ukrajiny pro reformu obranných sil (NATO-Ukraine Joint Working Group on Defence Reform)
|
KBSE
|
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Conference on Security and Co-operation in Europe)
|
MAP
|
Akční plán členství (Membership Action Plan)
|
NACC
|
Severoatlantická rada pro spolupráci (North Atlantic Cooperation Council)
|
NATO
|
Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization)
|
NRF
|
Síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force)
|
NUC
|
Rada NATO-Ukrajina (NATO-Ukraine Commission)
|
OBSE
|
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Organization for Security and Co-operation in Europe)
|
OSCE/ODIHR
|
Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE Office for Democratic Institutions and Human Rights)
|
OSN
|
Organizace spojených národů (United Nations)
|
PARP
|
Proces plánování a hodnocení PfP (PfP Planning and Review Process)
|
PfP
|
Partnerství pro mír (Partnership for Peace)
|
SOFA
|
Dohoda o statusu ozbrojených sil (Status of Forces Agreement)
|
UAH
|
Ukrajinská hřivna (Ukrainian hryvnia)
|
USD
|
Americký dolar (United States dollar)
|
ZEU
|
Západoevropská unie (Western European Union)
|
1. ÚVOD
1.1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY
Na počátku 90. let 20. století vstoupila Severoatlantická aliance (NATO) do nové fáze své existence, o jejíž relevantnosti však mnozí pochybovali. Důvodem byl jednak zánik SSSR, který byl hlavní příčinou a motivací pro vznik NATO, a jednak celková proměna charakteru mezinárodního systému, včetně aktérů a hrozeb v něm působících. NATO muselo na tyto změny bezpodmínečně reagovat, stanovit si jiné cíle a způsob jejich naplňování. S nutností transformace vnitřních mechanismů souvisela také rozporuplná otázka dalšího rozšiřování, jehož zastánci nakonec zvítězili a Aliance se začala připravovat na vstup nových členských zemí, které však nejprve musely splnit stanovená kritéria, jež byla shrnuta ve Studii o rozšiřování NATO1 vydané v roce 1995. Následovala tři kola přijímání nových členů:
-
Česká republika, Maďarsko a Polsko v roce 1999.
-
Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko v roce 2004.
-
Albánie a Chorvatsko v roce 2009.
Rozšiřování má v budoucnu pokračovat. O členství se ucházejí další postkomunistické státy, a pomyslná hranice NATO se tak může posunout dál na východ směrem k Ruské federaci, proti čemuž tato země od počátku vehementně protestuje. Ve srovnání s předcházejícími vlnami rozšíření budou ty budoucí zcela jistě rozporuplnější a obtížnější, a to nejen z hlediska splnění požadovaných kritérií, ale také v souvislosti s geostrategickými a geopolitickými aspekty.
1.2 CÍLE A METODY PRÁCE
Cílem předložené magisterské práce je zhodnotit, zda je Ukrajina v současné době připravena na vstup do NATO či nikoli. Vzhledem k charakteru zvoleného tématu je nejvhodnější formou zpracování případová studie, konkrétně studie evaluačního typu zaměřující se na jediný případ (single-case study),2 která „musí zohlednit celkový kontext události či objektu (sociální, politický, historický), fenoménu či děje a musí zároveň poskytnout komplexní obrázek – musí být zahrnuto co největší množství proměnných.“3 Tento typ studie umožňuje zaměřit se na vybraný problém, podrobně jej analyzovat, na základě zvolených kritérií jej posoudit a následně interpretovat požadovaný výstup.4 Evaluační případová studie předpokládá existenci jedné objektivní reality a dává důraz na celkový kontext. Pracuje s velkým množství dat, která mohou být kvalitativního i kvantitativního charakteru. Prvním krokem při jejím vypracovávání je shromažďování relevantních informací, které jsou následně využity pro vytvoření koncepčního základu a určení konkrétních kritérií pro evaluaci. Poté následuje shromažďování dat, která vybraný fenomén komplexně popisují, jejich analýza dle zvolených parametrů, během níž jsou uvažovány různé aspekty daného jevu, a vyhodnocení celého problému.5 Evaluace tedy není pouhou akumulací údajů.6
Předložená magisterská práce operuje s konceptem „připravenosti na vstup do NATO“. Na základě Studie o rozšiřování NATO7 byly určeny konkrétní dimenze zmíněného konceptu a v rámci nich pak kategorie ukazatelů, na základě kterých bude posuzováno, zda Ukrajina příslušná kritéria splňuje či nikoli. Teoretická východiska využitá pro stanovení jednotlivých ukazatelů budou podrobně popsána v rámci jednotlivých kapitol týkajících se níže zvolených dimenzí.
Tabulka č. 1: Dimenze a indikátory konceptu „připravenost na vstup do NATO“
DIMENZE
|
UKAZATELE
|
STAV DEMOKRACIE
| -
VOLBY A POLITICKÝ PLURALISMUS – pravidelné a spravedlivé volby, všeobecné a rovné volební právo, právo ucházet se o úřad, politický pluralismus, volení státní zástupci (úředníci), alternace vládní moci a respekt k výsledkům voleb.
-
DĚLBA MOCI – fungující systém brzd a rovnovah, vyřešení vnitropolitických sporů o pravomoci, nezávislost soudnictví.
-
RESPEKTOVÁNÍ LIDSKÝCH A OBČANSKÝCH PRÁV A SVOBOD – rovnost před zákonem, princip nediskriminace, právo na život, zákaz mučení a nelidského či krutého a ponižujícího zacházení, svoboda myšlení a vyznání, právo na shromažďování a sdružování, svoboda projevu, právo na informace, zákaz cenzury, respektování práv menšin.
-
LEGITIMITA DEMOKRACIE – stav občanské společnosti, respektování státních institucí a demokratických principů ze strany občanů.
-
TRŽNÍ EKONOMIKA – makroekonomická stabilita, otevřenost trhu a možnost svobodného vstupu na něj, liberalizace cen a obchodu na národní i mezinárodní úrovni, omezená možnost státních zásahů na trhu, adekvátní legislativní rámec.
-
VYŘEŠENÍ SPORŮ – řešení mezinárodních (teritoriálních a etnických) sporů mírovými prostředky bez hrozby či užití síly.
|
CIVILNĚ-VOJENSKÉ VZTAHY
| -
CIVILNÍ SFÉRA – tvorba právního rámce regulujícího činnost ozbrojených sil, jmenování příslušných civilních osob odpovědných za řízení ozbrojených sil, schvalování rozpočtu.
-
VOJENSKÁ SFÉRA – politická neutralita, odpovědnost civilní autoritě, respektování právního řádu.
|
STAV OZBROJENÝCH SIL
| -
STRUKTURA A ORGANIZACE – struktura velení a ozbrojených sil, kvalitativní a kvantitativní stav personálu a zbrojního vybavení, míra interoperability se silami členských zemí NATO, transparentnost plánování a odpovídající legislativní rámec.
-
FINANCOVÁNÍ – rozpočet na obranu a jeho využívání.
|
POSTOJ UKRAJINY VŮČI NATO
| -
PERCEPCE UKRAJINSKÝCH OBČANŮ – názor veřejnosti a politické reprezentace na vstup do NATO.
|
Práce je založena na bázi fundacionálního přístupu, který vychází z předpokladu, že všechna tvrzení či předpoklady o světě mohou být testovány a hodnoceny dle neutrálních a objektivních kritérií a lze tak rozhodnout, zda jsou pravdivé či nikoli.8 V práci je využito několika obecných metod, konkrétně pak analytické, deskriptivní a komparativní metody s cílem podrobně se s daným problémem seznámit a následně jej posoudit na základě zvolených parametrů.9
1.3 ZDROJE
Podle R. E. Stakea10 a R. K. Yina11 lze při zpracování případové studie využít několik typů zdrojů dat a informací, konkrétně těchto:
-
Dokumenty (dopisy, memoranda, administrativní dokumenty, novinové články apod.).
-
Archivní záznamy (služební a organizační záznamy, výběrová šetření, seznamy apod.).
-
Interview (otevřený rozhovor, strukturovaný rozhovor a další).
-
Přímé pozorování.
-
Zúčastněné pozorování.
-
Fyzické výtvory (nástroje, pomůcky apod.).
Podle P. Baxterové a S. Jackové jsou veškeré shromážděné materiály „(…) konvergovány v analytickém procesu spíše, než aby byly zpracovávány jednotlivě. Každý zdroj dat je jedním dílkem ve skládačce a každý přispívá k tomu, aby výzkumník porozuměl fenoménu jako celku.“12 Vzhledem k dispozicím a reálným možnostem čerpá předložená magisterská práce pouze z písemných textů a záznamů. Z primárních zdrojů byly použity tyto:
-
Oficiální prohlášení, závěrečné deklarace summitů, strategické koncepce a jiné dokumenty zveřejněné příslušnými orgány Severoatlantické aliance.
Jedná se o veřejně přístupné texty psané úředním jazykem, jejichž cílem je informovat veřejnost o soudobé situaci, probíhajících, plánovaných i ukončených aktivitách a programech, záměrech, strategiích a pokrocích, které organizace učinila. Část těchto dokumentů má více méně informativní charakter a povahu konstatování ohledně stávajícího vývoje, některé z nich však mohou obsahovat určité indicie týkající se konkrétních politik NATO, které lze vyčíst buďto přímo nebo mezi řádky a na základě nichž lze do určité míry predikovat budoucí vývoj či požadavky (např. Studie o rozšiřování NATO z roku 1995, která potvrdila podporu politiky „otevřených dveří“ Aliance a stanovila základní rámec kritérií pro potenciální nové členy, nebo strategické koncepce NATO z let 1991 a 1999, jež určují priority Aliance v souladu s vývojem mezinárodního systému a základní linii transformačních procesů uvnitř organizace). Některé texty pak stanovují konkrétní krátkodobé či střednědobé cíle Aliance (např. Iniciativa obranných schopností z roku 1999, Pražský závazek ke schopnostem z roku 2002, partnerské akční plány).
-
Smlouvy, memoranda a další reciproční úpravy vzájemných vztahů uzavřené mezi NATO a Ukrajinou.
Jedná se o formální dokumenty upravující vzájemné vztahy obou aktérů, na základě nichž jsou pak mimo jiné vypracovávány konkrétnější plány týkající se formy a oblastí spolupráce (např. Akční plán NATO-Ukrajina z roku 2002, roční cílové plány).
-
Dokumenty prezentované ukrajinskými státními orgány.
Jde jednak o zákony schválené ukrajinským parlamentem a jednak o texty určené pro veřejnost s cílem informovat o vývoji v příslušných oblastech (např. bílé knihy vydávané ministerstvem obrany, dokumenty prezentované Národním centrem pro euroatlantickou integraci Ukrajiny).
-
Hodnotící zprávy mezinárodních vládních organizací, které s Ukrajinou spolupracují s cílem podpořit demokratický vývoj v zemi (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Rada Evropy a další).
Texty mají deskriptivní a hodnotící charakter, často obsahují doporučení obecnějšího rázu a jejich kritičnost je tlumena diplomatickým jazykem. Týkají se různých oblastí (volební proces, lidská a občanská práva, fungování demokratických institucí apod.), jsou veřejně dostupné a adresované především institucím příslušných organizací.
-
Průzkumy statistického charakteru.
Jsou určeny pro širokou i odbornou veřejnost a média. Kromě průzkumů veřejného mínění jde především o volební statistiky a sčítání lidu. Autory těchto průzkumů jsou jak státní instituce (Centrální volební komise Ukrajiny, Státní statistická komise Ukrajiny), tak soukromé společnosti (Razumkov Centre, Kiev Gorshenin Institute of Management Issues).
-
Další typy dokumentů a textů.
Programy ukrajinských politických stran, jejichž cílem je získat podporů voličů, a rozsudky a zprávy mezinárodních soudních těles (Evropský soud pro lidská práva, Mezinárodní trestní soud).
Práce čerpá také ze sekundárních zdrojů, konkrétně těchto:
-
Publikace, které byly využity pro určení nejvhodnějšího metodologického postupu při tvorbě této práce a pro stanovení odpovídajících referenčních rámců hodnocení jednotlivých oblastí s cílem posoudit připravenost Ukrajiny na vstup do NATO.
-
Hodnotící zprávy a analýzy nevládních organizací (Amnesty International, Freedom House, Human Rights Watch, Transparency International), které jsou určeny hlavně pro veřejnost s cílem informovat o vývoji na Ukrajině, a think-tanků (Heritage Foundation, PRIF, RAND, SIPRI a další), jejichž výstupy jsou určeny spíše pro akademickou obec, experty a analytiky, kteří na základě nich zpracovávají studie pro politická uskupení, státní instituce či jiné specifické subjekty.
-
Články z časopisů (např. Information & Security: An International Journal, Mezinárodní politika, NATO Review) a publikace, které se věnují problematice mezinárodní politiky a vztahů.
-
Informace ukrajinských i zahraničních médií a zpravodajských agentur (Kyiv Post, Interfax, BBC Monitoring a další).
Z výše uvedeného je patrné, že předložená magisterská práce čerpá pouze z veřejně přístupných materiálů různorodého charakteru (prohlášení, deklarace, statistiky, průzkumy veřejného mínění, zprávy medií a zpravodajských agentur, studie think-tanků či hodnotící zprávy nevládních organizací atd.). Některé zdroje jsou určeny široké veřejnosti s cílem informovat a nevyžadují hluboké znalosti ohledně dané problematiky, jiné se orientují na odbornější publikum, které příslušné prameny využívá k dalšímu zpracování, a část je určena pro instituce mezinárodních organizací či státních struktur s cílem popsat danou problematiku, ohodnotit ji a případně doporučit další kroky a predikovat budoucí vývoj. Vybrané zdroje dat, které ovlivňují charakter a kvalitu předložené práce, je třeba posuzovat kriticky. Většina oficiálních dokumentů zveřejněných institucemi a orgány NATO a Ukrajiny, z nichž tato práce primárně čerpá, je psána úředním a diplomatickým jazykem, který bývá vágní a mnohdy se kulantně vyhýbá citlivým aspektům a tvrdé kritice. Tyto prameny nebývají obsahově komplexní, nezaznívají v nich konkrétní a jasné informace, a proto je třeba nahlížet je s určitou opatrností a odstupem, číst tak říkajíc mezi řádky a především dohledávat fakta z dalších zdrojů reflektujících skutečné jednání a záměry uvedených aktérů. Předložená práce proto čerpá ze zdrojů různorodého původu, z nichž každý má určité přednosti i nedostatky, neomezuje se pouze na oficiální informační kanály a zohledňuje mimo jiné i zprávy a názory relevantních organizací, think-tanků, médií a jiných forem uskupení národního, mezinárodního, vládního, nevládního, veřejnoprávního i soukromého charakteru, čímž se snaží nahlížet danou problematiku z různých úhlů pohledu a reflektovat tak fenomén odlišné percepce ze strany různých aktérů na rozdílných analytických úrovních, to vše s cílem dosáhnout co největší míry objektivity.
1.4 STRUKTURA PRÁCE
Práce je strukturována do tří hlavních částí. První z nich se zabývá procesem rozšiřování NATO po roce 1991, přičemž studuje jeho průběh a klíčové dokumenty a programy, které v rámci něj byly vypracovány, realizovány nebo se jej týkaly (Studie o rozšiřování NATO, program Partnerství pro mír, Akční plán členství, strategické koncepce). Druhá část pojednává o vývoji vztahů mezi NATO a Ukrajinou po roce 1991. Poslední a nejrozsáhlejší kapitola pak posuzuje připravenost Ukrajiny na vstup do NATO ze čtyř klíčových hledisek, kterými jsou stav demokracie v zemi, civilně-vojenské vztahy, stav ozbrojených sil a postoj Ukrajiny vůči NATO.
2. ROZŠIŘOVÁNÍ NATO PO ROCE 1991
2.1 PRŮBĚH PROCESU ROZŠIŘOVÁNÍ13
Debata týkající se budoucnosti NATO, která probíhala na počátku 90. let v důsledku pádu SSSR, jenž byl hlavní příčinou vzniku Aliance, vyústila v celkovou transformaci organizace a položila základy politiky „otevřených dveří“, která si kladla za cíl rozšířit řady členů o postkomunistické státy střední a východní Evropy, to vše ve snaze posílit a udržet bezpečnost, stabilitu a mír v euroatlantické oblasti a podpořit státy, jež měly v následujících letech projít politickou a ekonomickou tranzicí ústící ve vytvoření demokratických tržně ekonomických systémů. Ačkoli rozšiřování mělo řadu odpůrců, kteří zdůrazňovali příliš vysoké náklady, dopady na efektivitu fungování Aliance a negativní vliv na vztahy s Ruskem, jejichž destabilizace mohla mít fatální následky, podařilo se především díky entuziastickému přístupu americké administrativy Billa Clintona, jenž se stal silným zastáncem rozšíření NATO a učinil z dané záležitosti velké téma své zahraničněpolitické agendy, politiku „otevřených dveří“ prosadit.
V listopadu 1991 podepsali zástupci členských zemí NATO na summitu v Římě14 Deklaraci o míru a spolupráci15 (neboli Římskou deklaraci), na základě níž byla vytvořena Severoatlantická rada pro spolupráci (NACC) jakožto diskusní fórum podporující kooperaci mezi členy NATO a postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy. V lednu 1994 byla na summitu Aliance v Bruselu představena iniciativa Partnerství pro mír (PfP), jejíž principy určoval tzv. Rámcový dokument.16 Jejím cílem bylo prohloubit spolupráci s partnerskými zeměmi a pro mnohé z nich také představovala pomyslný krok k budoucímu členství v NATO, ačkoli ho nezaručovala. V září 1995 byla prezentována Studie o rozšiřování NATO,17 která mimo jiné stanovovala určitá kritéria, jež museli potenciální kandidáti na vstup do Aliance splnit. V květnu 1997 byla NACC nahrazena Euroatlantickou radou partnerství (EAPC). Na madridském summitu v červenci 1997 členské země NATO potvrdily, že Česká republika, Maďarsko a Polsko budou přizvány ke členství, v prosinci téhož roku uvedené státy podepsaly přístupové protokoly a v březnu 1999 se staly oficiálními členy NATO. Na summitu ve Washingtonu v dubnu 1999 byl představen Akční plán členství (MAP)18, který měl napomoci dalším budoucím členům Aliance v jejich přípravách na vstup. Prvními účastníky tohoto programu se stlaly mimo jiné Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko, tedy země, které byly na pražském summitu v listopadu 2002 přizvány k přístupovým rozhovorům, v následujícím roce podepsaly přístupové protokoly a v březnu 2004 rozšířily řady členů NATO. Na programu MAP participovaly také státy, které se k NATO připojily ve třetí vlně rozšiřování, a to Albánie a Chorvatsko, jež byly na bukurešťském summitu v dubnu 2008 vyzvány k zahájení přístupových rozhovorů, ještě téhož roku podepsaly přístupové protokoly a v dubnu 2009 byly přijaty. V současné době se MAP účastní Makedonie (od roku 1999) a Černá Hora (od prosince 2009).
Politika „otevřených dveří“ je implementována v souladu s novými strategickými koncepcemi NATO vydanými po studené válce, z nichž první byla schválena na londýnském summitu v roce 1991 a druhá na summitu ve Washingtonu v roce 1999. Je pravděpodobné, že bude i nadále podporována, což představitelé NATO dávají při různých příležitostech a v rámci oficiálních dokumentů a prohlášení jasně najevo.
2.2 STUDIE O ROZŠIŘOVÁNÍ NATO19
Studie byla zveřejněna v září roku 1995 s cílem zodpovědět otázky typu „proč a jak“ ohledně rozšiřování Aliance. Je strukturována do šesti tematických kapitol.
PRVNÍ KAPITOLA. Zabývá se účelem a principy rozšiřování. Primárním cílem je zlepšit bezpečnostní situaci v euroatlantické oblasti a zajistit její stabilitu. Bezpečnost je chápána jako široký koncept zahrnující politické, ekonomické a obranné aspekty. Přijetí nových členů v souladu se Článkem 10 Washingtonské smlouvy20 má napomoci dosáhnout stanoveného cíle, a to prostřednictvím podpory demokratických reforem a vzájemné spolupráce, budování lepších sousedských vztahů, zajišťování společné obrany, podporování integrace a kooperace v Evropě a posilování transatlantických vztahů. Rozšíření má proběhnout na základě přistoupení kandidátského státu k Washingtonské smlouvě, má brát v potaz roli PfP a být v souladu s principy Charty Organizace spojených národů (OSN) a Článkem 10 Washingtonské smlouvy. Nový členský stát, který se vstupem do Aliance stane součástí širší evropské bezpečnostní struktury, může následně využívat všech práv vyplývajících z Washingtonské smlouvy a musí plnit příslušné závazky související se členstvím a být schopen podílet se na kolektivní obraně. Jedním z kritérií, které budou hrát roli při posuzování připravenosti k přijetí potenciálního kandidáta, bude otázka vyřešení vnějších teritoriálních i vnitřních kompetenčních sporů mírovými prostředky v souladu s principy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Rozhodnutí o přijetí bude výsledkem postupného, rozvážného, transparentního a rozsáhlého dialogu všech zainteresovaných stran a nebude založeno na hodnocení plnění předem daných rigidních kritérií. Každý případ bude posuzován individuálně. Žádná země vně NATO nebude mít v rámci tohoto procesu rozhodování právo veta.
DRUHÁ KAPITOLA. Zabývá se vztahem mezi rozšiřováním NATO a zachováním jeho efektivity v oblasti zajišťování bezpečnosti a stability v euroatlantické oblasti. NATO hraje zásadní roli v rámci rozvoje evropské bezpečnostní struktury a rozšiřování je jen jedním z mnoha kroků, které mají napomoci tuto strukturu tvořenou různými evropskými a transatlantickými institucemi, jako jsou Evropská unie (EU), Západoevropská unie (ZEU) či OBSE, rozvíjet a napomoci překonat zastaralou představu o dělících liniích napříč Evropou. Současné bezpečnostní hrozby se liší od těch studenoválečných. Rozšiřování NATO bude mít vliv na všechny evropské státy včetně těch, co nejsou členy Aliance. V současné Evropě již nelze hovořit o sférách vlivu, a proto je důležité, aby NATO spolupracovalo se všemi evropskými státy včetně Ruska, které vyjádřilo určité znepokojení nad rozšiřováním Aliance, a také s výše zmíněnými organizacemi. Zásadní význam pro bezpečnost a stabilitu v Evropě mají smlouvy a dohody týkající se odzbrojení, kontroly zbrojení a kontroly proliferace zbraní hromadného ničení. Rozhodování o přijetí nových členů bude probíhat v souladu s Washingtonskou smlouvou a bude řešeno individuální formou, tedy s každým kandidátem samostatně. V budoucnu musí být zabráněno tomu, aby nově přistoupivší země politiku „otevřených dveří“ zablokovaly.
TŘETÍ KAPITOLA. Mapuje roli NACC a programu PfP v procesu rozšiřování. Oba aktéři představují nejdůležitější formu spojení a kooperace mezi NATO a partnerskými zeměmi a mají význam z hlediska jejich politické a vojenské přípravy na vstup, díky čemuž přímo participují na rozvoji evropské bezpečnostní struktury a zároveň pomáhají šířit principy OSN a OBSE.
ČTVRTÁ KAPITOLA. Zabývá se otázkou dopadu rozšiřování na efektivitu činnosti a fungování NATO. I po přijetí nových členů si NATO musí zachovat schopnost okamžitého rozhodování na základě konsenzu a musí být nadále schopno rychle, rozhodně a efektivně plnit klíčové úkoly, proto musejí noví členové akceptovat veškeré závazky plynoucí z Washingtonské smlouvy (včetně Článku 5)21, v době svého vstupu musejí souhlasit s principy, politikami a procedurami přijatými všemi členy Aliance a musejí být schopni konstruktivně pracovat v rámci procesu rozhodování. Za tímto účelem budou posuzovány vojenské aspekty připravenosti jednotlivých kandidátů, konkrétně tyto:
-
Schopnost přispět ke kolektivní obraně.
-
Zapojení se do činnosti struktury velení, jejímž klíčovým rysem je mnohonárodnost.
-
Podílení se na cvičeních a jiných aktivitách NATO a za určitých okolností ochota povolit přítomnost jednotek NATO na svém území.
-
Podpoření konceptu deterrence a akceptování role jaderných zbraní ve strategii NATO na prevenci války.
-
Schopnost a ochota účastnit se operací, přispívat ke zlepšení mobility, flexibility a interoperability ozbrojených sil.
-
Schopnost zajistit ochranu dat a informací v souladu se standardy NATO.
-
Plnění finančních závazků vyplývajících ze členství a účasti na společných aktivitách.
PÁTÁ KAPITOLA. Věnuje pozornost závazkům a právům vyplývajícím ze členství v NATO. Z politického hlediska se od nových členů očekává podřízení se principům Washingtonské smlouvy a Rámcového dokumentu PfP, respektování principů a norem OBSE, akceptování Aliance jako uskupení stejně smýšlejících národů usilujících o kolektivní obranu a zachování míru a stability, zavázání se k ochotě dosahování konsensu, participace v rámci konzultací a rozhodování NATO, ustavení odpovídající reprezentace ve strukturách NATO, přispívání do společného rozpočtu, výměna informací zpravodajských služeb, aplikace bezpečnostních pravidel a procedur NATO a akceptování příslušných dokumentů. Z vojenského hlediska musejí být noví členové připraveni sdílet rizika, zodpovědnost, výhody a náklady společné bezpečnosti a kolektivní obrany a provést standardizaci ozbrojených sil za účelem dosažení interoperability.
ŠESTÁ KAPITOLA. Zabývá se procesem rozšiřování z hlediska jeho průběhu. Rozšiřování má probíhat v souladu se Článkem 10 Washingtonské smlouvy. Proces přijímání nových členů bude transparentní, postupný a individuální a bude probíhat v návaznosti na přípravy realizované jednotlivými kandidáty ve spolupráci s Aliancí.
2.3 PROGRAM PARTNERSTVÍ PRO MÍR
Program Partnerství pro mír (PfP) byl vytvořen s cílem prohloubit bilaterální spolupráci mezi NATO a partnerskými zeměmi, z nichž některé měly zájem do Aliance vstoupit, to vše za účelem posílení stability, míru a bezpečnosti ve světě. Základní principy programu jsou shrnuty v Rámcovém dokumentu PfP22, který byl představen v lednu roku 1994.
Tabulka č. 2: Rámcový dokument Partnerství pro mír23
-
Státy se zavazují:
-
prohloubit politické a vojenské vazby založené na společných demokratických principech (ochrana základních svobod a lidských práv, zajištění spravedlnosti, svobody a míru) s cílem posílit bezpečnost v euroatlantické oblasti;
-
respektovat povinnosti vyplývající z Charty OSN, Všeobecné deklarace lidských práv, Helsinského závěrečného aktu a dalších dokumentů Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (KBSE).
Nečlenské státy NATO se zavazují:
-
spolupracovat s NATO na dosažení stanovených cílů (transparentnost plánování a financování obrany, demokratická kontrola ozbrojených sil, schopnost účastnit se operací pod záštitou OSN a KBSE, rozvoj spolupráce s NATO, zkvalitnění ozbrojených sil);
-
vypracovat tzv. Prezentační dokument shrnující kroky učiněné příslušným státem při naplňování stanovených cílů, na jehož základě bude pro každý stát vytvořena individuální forma PfP;
-
financovat své aktivity v rámci programu PfP;
-
vytvořit zastupitelský úřad v ředitelství NATO v Bruselu.
Členské státy NATO se zavazují:
-
spolupracovat a poskytovat podporu zemím účastnícím se PfP;
-
jednat se kterýmkoli aktivním účastníkem PfP v případě, že se daný aktér cítí být ohrožen z hlediska teritoriální integrity, politické nezávislosti či bezpečnosti.
|
Dostları ilə paylaş: |