Microsoft Word Celakovsky 1 doc

William Shakespeare, Král Jindřich IV. Díl I. (př. Ladislav Čelakovský, 1859) 

4 

pak žádal na konec mé zajaté. 

Tu já, v ustydlých ranách bolest cítě, 

že bych měl být tak škádlen papuchem, 

v své nevrlosti netrpělivé 

nedbanlivě jsem na to odvětil 

již nevím co, že dám je, či že nedám; 

neboť mne dopálil, že vyhlížel 

tak ulízán a tak slaďounko voněl, 

a štěbetal, jak pravá komorná, 

o dělách, bubnech, ranách (žehnejž bůh!), 

a děl, na vnitřné rány ve světě 

že není léku nad tuk velrybí; 

a velmi že jest litovat, převelmi, 

že kope taškářský se sanytr 

z nevinné naší země útroby, 

jenž mnoho dobrých, štíhlých hochův zhubil 

tak zbaběle; a kdyby děl nebylo, 

bylby se prý na vojnu oddal sám. 

To matné, mělké žvání, pane můj, 

bez úmyslu jsem splácel, jak jsem řek’. 

A žádám o to, aby nevedrala 

se jeho zpráva platnou žalobou 

mezi mou lásku a váš Majestát. 

Blunt. Tu okolnosť uvážíc, dobrý pane, 

nech, cokoliv řek’ tehdy Hynek Percy, 

k takové osobě, na takém místě, 

v takýto čas – a jiná všecka stížnost 

nech zahyne a nikdy nevstane 

na káru jemu nebo jaký výčet, 

co tehdy řek’, nyní-li odříká. 

Král Jindřich. Však proto předce vězně vydat nechce, 

leč s výhradou a pod výminkami, 

abysme my svým zlatem vyplatili 

hned jeho svakra, blouda Mortimra, 

jenž přísámbůh předc zradil s úmyslem 

životy těch, jež vedl do bitvy 

protiv onomu velečaroději, 

prokletému Glendowru, jehož dcera, 

jak doslýcháme, za hraběte z Marche 

se provdala. Máme-liž skříně své 

vyprázdnit, bychom zrádce do vlasti 

vyprostili? Zdaž máme samu zradu 

vykoupit, smlouvat o nepřátely, 

když vinou svou se dali sami v zkázu? 

Ne, nechať zhyne v horských pustinách. 

Neb toho nikdy přítelem nenazvu, 

kdo o halíři jen propustí slova 

na výkup odpadlce Mortimra. 

Hotspur. Mortimer odpadlec! 

Ten, pane mocný, nikdy neodpad’, 

krom vojny osudem. To dosvědčí 

jediným jazykem ty rány všecky, 

ty rány, jako ústa, kteréž mužně 

byl obdržel, když na sítinovém 

Severny lepotvárné břehu sám 

hruď proti hrudi, v zvláštním souboji 

po největší část celé hodiny 

se chrabře měřil s velikým Glendowrem. 

Třikrát si oddechli a třikrát pili 

po úmluvě z Severny bystrotoké, 

jež, uleklá jich krvavými zraky, 

uprchla teskně v síti třesavé 

a skryla kučery své v dutém břehu, 

od mužných zápasníkův skrveném. 

Leč nikdy podlé, hnilé smýšlení 

v tak smrtných ranách sebe nezrudilo. 

S tím nikdy nemohl ctný Mortimer 

tak mnoho ran svést a tak ochotně. 

Protož ať není tupen odpadlictvím. 

Král Jindřich. Ty v něm se klameš, Percy, ty se klameš, 

on boj s Glendowrem nikdy nepodstoupil. 

Ba pravím ti, 

tak rád by se byl setkal s ďáblem sám, 

jak s Owen Glendowrem v poli válečném. 

I nestydíš se? Ať, mladíku, víc 

o Mortimru tě mluvit neuslyším. 

Co nejspíš zajaté mně pošlete, 

sic o mně již tou měrou uslyšíte, 

že bude žel vám. – Lorde Northuberlande! 

vám s vaším synem volno odejít. – 

Ať vězně pošlete, neb o zlém zvíte! 

 

Odejde Král s Bluntem a družinou. 

Hotspur. A přijď si pro ně řvoucí ďábel sám, 

předc nepošlu jich. V patách půjdu za ním, 

a povím mu to, srdci bych ulehčil, 

třebas i s odvážením hlavy své. 

Northumberland. Jak? zlostí bez sebe? Stůj, posečkej. 

Tam jde tvůj strýc. 

Worcester se vrací. 

Hotspur.   

 

 

 

Nemluvit o Mortimru! 

Blesk boží! mluvit chci, a zatracena 

buď duše má, s ním-li se nespojím. 

Ba, jemu k vůli rozervu ty žíly, 

do kapky drahou krev svou proliji, 

neb zdvihnu šlapaného Mortimra 

na stejnou výš’, jak nevděčný ten král, 

ten křivý, jedovatý Bolingbroke. 

Northumberland (k Worcesterovi). Král zbláznil, bratře, tvého 

synovce. 

Worcester. Kdo znítil, když jsem odešel, ten hněv? 

Hotspur. On chce mít, ejhle, všecky zajaté; 

a když na svakra svého výkupné 

jsem znova tlačil, aj! tu barvu ztratil, 

a smrtný zrak vzpřel na můj obličej, 

při pouhém jmenu Mortimra se třesa. 

Worcester. Nemám mu za zlé. Zdaž ho neprohlásil 

mrtvý teď Richard nejbližším své krvi? 

Northumberland. Tak jest, já sám slyšel jsem prohlášení. 

Byl právě hotov nešťastný ten král, 

(na němž nám zradu bůh rač prominout), 

vydat se na svou irskou výpravu, 

z níž volán nazpět k tomu jen se vrátil, 

by svržen byl a v brzku usmrcen. 

Worcester. Pro jehož smrt my v světa šírých ústech 

jsme roznešeni s jmenem hanlivým. 

Hotspur. Prosím, jen strpení. Král Richard tedy 

prohlásil bratra mého Mortimra 

za nástupce? 

Northumberland.  Tak jest; sám jsem to slyšel. 

Hotspur. Pak nemám za zlé jeho strýci, králi, 

jenž přál mu zhynout v horských pustinách. 

Však smí-liž být, by vás, již kladli vínek 

nepamětlivci tomu na hlavu, 

a nosili proň skvrnu ohyzdnou 

vraždy naosnování; – smí-liž být, 

vás aby stihnul klateb celý svět, 

již mu jste náhončí, neb podlý nástroj, 

provazce, žebříky, ba katani? 

Ach, odpusťte, že sestoupám tak nízko, 

bych vám ukázal řád a postavení, 

kam zatisknul vás zchytralý ten král. 

Má-liž, nám k hanbě, v oněch dnech být díno, 

neb v dějův deskách psáno budoucnosti, 

že muži vaší vzácnosti a moci 

jich použili obou ve zlý prospěch? 

Jakž, bůh to odpusť, učinili jste, 

vytrhnouc Richarda, tu libou růži, 

a stěpíc tento bodlák Bolingbroka. 

---