Název školy Integrovaná střední škola technická, Vysoké Mýto, Mládežnická 380
Yüklə 35,51 Kb.
|
- Bu səhifədəki naviqasiya:
- PRACOVNÍ LIST - ČESKÁ LITERATURA 2. poloviny 20. stolETÍ
- PRACOVNÍ LIST - INTERPRETACE TEXTU - ČESKÁ LITERATURA 2. POL. 20. STOLETÍ
Pokud není uvedeno jinak, materiál pochází z vlastních zdrojů autora PRACOVNÍ LIST - ČESKÁ LITERATURA 2. poloviny 20. stolETÍBOHUMIL HRABAL: OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY interpretace textu(…) A já kráčel podle kolejí. Přes měsíc přeběhl dlouhý oblak a začal se sypat zmrzlý sníh, otočil jsem se a viděl v dálce cloněné světlo lokomotivy. Měsíc vyplul z toho oblaku sněhu a v mrazivé noci se pláně polí jiskřily a zase jsem slyšel, jak všechny ty zmrzlé krystalky tikají, jako by se v každém pohybovala barevná ručička vteřin.(…) Rozpřáhl jsem ruce a lehl si na záda, koutkem úst mi tekla krev a hruď jsem měl plnou ohně. A najednou jsem uviděl to, co asi pořád viděl pan výpravčí Hubička, že jsem ztracený, že mohu jedině čekat, až ten vlak vyletí do povětří, že kdyby nic jiného, tedy jen tohle mi v téhle situaci musí stačit, protože nic mne nemůže čekat než smrt, buďto umřu na ten průstřel, nebo mne najdou a Němci mne pověsí nebo zastřelí, tak jak to mají zvykem, a tak mi přišlo a došlo, že jsem byl určen pro jinačí smrt, než o kterou jsem se pokusil tam v Bystřici u Benešova, akorát mne mrzelo, že jsem postřelil do břicha toho Němce, který se pořád držel v tříslech a pořád těma botama kráčel, a já jsem věděl, že mu taky už nikdo nepomůže, protože prostřelené břicho je smrtelné, jenže ta smrt, ke které kráčel ten Němec, byla daleko, jako by k ní nemohl takhle nikdy dojít, protože šel na místě a do taktu si opakoval: „Mutti, Mutti, Mutti…“ A ty jeho vojenské boty mi hrabaly v mozku. Překulil jsem se a po loktech jsem se dostal až k těm vojákovým botám, oběma rukama jsem je chtěl zadržet, ale nohy byly tak v pohybu, že se mi vyškubly, jako by to byly páky nějakého stroje. (…) a ten voják hlasitěji volal: „Mutti! Mutti! Mutti!“ A tím víc mi připomínal, nač jsem nechtěl myslit, na to, jak maminka bude ráno stát za záclonou a bude čekat, ale já už nikdy nevejdu a nezahnu z uličky na náměstí a ona nepohne záclonou a bude čekat, ale já už nikdy nevejdu a nezahnu z uličky na náměstí a ona nepohne záclonou na znamení, že mne očekávala a že mne vidí a že je šťastná, protože moje maminka nikdy klidně nespí, když jsem na noční, zrovna tak možná manželka tohohle vojáka od té doby, co on je na frontě, taky neusne, taky stojí někde u záclony a čeká, až kdosi vejde do uličky, nebo zahne k ní a bude to ten, který tady kráčí na místě a volá ji, a jde a jde, ale dopracovává se jedině do smrti. (…) Nasadil jsem mu pušku tam, kde bývá srdce (…) aby už nevolal, aby mi už nešel v hlavě, a stiskl jsem spoušť. (…)ale ten voják jen víc volal matku svých dětí, svou manželku, a ještě zrychleněji kráčel na místě (…) A přestal padat sníh, vyšel krásný měsíc, po kraji tikaly vteřinové barevné ručičky ve všech vločkách, a na krku toho vojáka se zaleskl bílý stříbrný řetízek a potom na tom řetízku cosi, čeho se ten voják chytil oběma rukama a ještě hlasitěji volal: „Mutti! Mutti!“ A já mu nasadil hlaveň pušky k oku a stiskl spoušť, tak divně jsem při tom ležel. A pak jsem slyšel, jak zmlkl, viděl jsem jak jeho nohy zvolna a tiše došly, zastavily se, ležel jsem na něm a slyšel, jak do vojáka vniká klid a ticho, jak se všechno zastavuje, jak stroje, když padla. A ze mne crčela krev a třísnil jsem vojákovi šaty (…) a začal jsem se dusit, ale vší silou jsem se převalil a natáhl jsem ruku a chytil ten řetízek, kterého se držel voják, jehož obličej zklidněl, jen místo pravého oka byla ožehnutá díra jako modrý monokl… a utrhl jsem ten řetízek, kterého se držel mrtvý, a ve světle měsíce jsem viděl, že to je medailónek, na jehož jedné straně je zelený čtyřlístek a na druhé straně nápis: Bringe Glück. A nepřinesl štěstí ten čtyřlístek ani tomu vojákovi, ani mně, taky to byl člověk jako já nebo pan výpravčí Hubička, taky neměl žádné vyznamenání, žádnou hodnost, a přece jsme jeden druhého postřelili a jeden druhého přivedli ke smrti, ač jistě, kdybychom se někde potkali v civilu, možná, že bychom se měli rádi (…) A potom se ozvala detonace. (…) Do poslední chvíle, než jsem začal ztrácet z dohledu sebe sama, držel jsem se s tím mrtvým za ruku, a pro jeho neslyšící uši jsem opakoval slova vlakvedoucího té rakety, která přivezla ty zbědované Němce od Drážďan: „Měli jste sedět doma, na prdeli…“ HRABAL, Bohumil. Ostře sledované vlaky. Praha: Československý spisovatel, 1965, ISBN 22-029-65. PRACOVNÍ LIST - INTERPRETACE TEXTU - ČESKÁ LITERATURA 2. POL. 20. STOLETÍBohumil hrabal: ostře sledované vlaky otázky1. Doplňte: Bohumil Hrabal se narodil v ………………………. Dětství prožil v nymburském ………………………, kde jeho nevlastní otec pracoval jako správce. Vystudoval ……………………….., ale pracoval převážně v dělnických profesích (např. jako …………………………………………………………………………..) První kniha mu vyšla až v roce ………………. Po roce 1968 patřil mezi zakázané spisovatele. Některá svá díla publikoval oficiálně (s cenzurními zásahy), většinu své tvorby uveřejnil v ……………………. a ………………………. 2. Doplňte název díla: Povídkový soubor pojednávající o celé řadě svérázných postav ………………………….. Novela odehrávající se na železniční stanici v Kostomlatech……………………………… Román o tragikomickém osudu číšníka a hoteliéra na pozadí historických zvratů 1. poloviny 20. století …………………………………………………………………. Vzpomínková próza zachycující autorovo dětství v Nymburce …………………………………. 3. Zařaďte novelu Ostře sledované vlaky do kontextu české literatury 20. století 4. Charakterizujte zvláštnosti Hrabalova autorského stylu, doložte konkrétními příklady z textu
5. Popište téma novely 6. Charakterizujte typ vypravěče 7. Pojmenujte kompoziční postup PRACOVNÍ LIST - INTERPRETACE TEXTU - ČESKÁ LITERATURA 2. POL. 20. STOLETÍBohumil hrabal: ostře sledované vlaky Řešení1. Doplňte: Bohumil Hrabal se narodil v Brně. Dětství prožil v nymburském pivovaru, kde jeho nevlastní otec pracoval jako správce. Vystudoval práva, ale pracoval převážně v dělnických profesích (např. jako dělník v pivovaru, výpravčí na železnici, balič starého papíru) První kniha mu vyšla až v roce 1963. Po roce 1968 patřil mezi zakázané spisovatele. Některá svá díla publikoval oficiálně (s cenzurními zásahy), většinu své tvorby uveřejnil v samizdatu a exilu. 2. Doplňte název díla: Povídkový soubor pojednávající o celé řadě svérázných postav: Pábitelé Novela odehrávající se na železniční stanici v Kostomlatech: Ostře sledované vlaky Román o tragikomickém osudu číšníka a hoteliéra na pozadí historických zvratů 1. poloviny 20. století: Obsluhoval jsem anglického krále Vzpomínková próza zachycující autorovo dětství v Nymburce: Postřižiny 3. Zařaďte novelu Ostře sledované vlaky do kontextu české literatury 20. století - kniha vyšla v roce 1965, tedy v době jistého oslabení komunistické moci – uvolnění kontroly, větší svoboda (v letech 1958 – 1968) - další autorovy práce vyšly už v samizdatu a exilu (Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota…) - lze zařadit i do 2. vlny válečné literatury (psychologizace postav, realistický pohled na Němce, válka není dominantním předmětem zobrazení…) 4. Charakterizujte zvláštnosti Hrabalova autorského stylu, doložte konkrétními příklady z textu - ve většině Hrabalových próz chybí souvislá dějová linie – automatické prózy, sled vyprávěných epizod. Novela Ostře sledované vlaky se tomuto vymyká – autor zde využil tradiční způsob vyprávění. - poetizace všednosti - kontrasty - - erotika (výpravčí Hubička – scénka s razítky, Milošův intimní problém s Mášou…) - černý humor - tragikomické scény - prolínání nespisovné češtiny (botama, vyškubly, na prdeli…) a básnického jazyka (metafory, kontrasty, přirovnání): …měsíc vyplul….pláně se jiskřily….krystalky tikají….jako by se v každém pohybovala ručička… …hruď jsem měl plnou ohně… …pořád těma botama kráčel… ta smrt, ke které kráčel ten Němec, byla daleko, jako by k ní nemohl takhle nikdy dojít, protože šel na místě…boty mi hrabaly v mozku… …nohy byly tak v pohybu, že se mi vyškubly, jako by to byly páky nějakého stroje… …A přestal padat sníh, vyšel krásný měsíc, po kraji tikaly vteřinové barevné ručičky ve všech vločkách,… - jen místo pravého oka byla ožehnutá díra jako modrý monokl… a utrhl jsem ten řetízek, kterého se držel mrtvý, a ve světle měsíce jsem viděl, že to je medailónek, na jehož jedné straně je zelený čtyřlístek a na druhé straně nápis: Bringe Glück. A nepřinesl štěstí ten čtyřlístek ani tomu vojákovi, ani mně, taky to byl člověk jako já nebo pan výpravčí Hubička, taky neměl žádné vyznamenání, žádnou hodnost, a přece jsme jeden druhého postřelili a jeden druhého přivedli ke smrti, ač jistě, kdybychom se někde potkali v civilu, možná, že bychom se měli rádi - protest proti válce, zbytečné umírání, vztah k nepříteli 5. Popište téma novely - přerod naivního, přecitlivělého, nezkušeného chlapce v muže – vlivem první sexuální zkušenosti i zapojením se do odboje 6. Charakterizujte typ vypravěče - vypravěčem je hlavní hrdina novely – Miloš Hrma (ich- forma – subjektivní pocity, prožitky, názory…) 7. Pojmenujte kompoziční postup - chronologická kompozice s retrospektivními pasážemi (návraty do minulosti, vzpomínky) použitá literatura:ANDREE, Lukáš a kol. Literatura pro 4. ročník SŠ. Brno: Didaktis, 2010, ISBN 978-80-7358-149-7. PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 1998, MARIE, Sochrová. Čítanka IV. k Literatuře v kostce. Havlíčkův Brod: Fragment, 2001, ISBN 80-7200-488-3. HAVLÍČKOVÁ, Iveta a kol. Odmaturuj z literatury 2. Brno: Didaktis, 2004, ISBN 80-86285-83-9. Yüklə 35,51 Kb. Dostları ilə paylaş:
|