Obor: Bezpečnostní a strategická studia

4.7Stávající praktické využití nanotechnologií

Oproti relativně vysokému množství informací o teoretických možnostech a vyvíjených aplikacích je reálné vojenské využití nanotechnologií bohužel zdrojově pokryto velmi nedostatečně. Jak již bylo zmíněno, nanotechnologie jsou relativně vzato²⁶ dosti mladou oblastí, vyznačující se především těžištěm ve výzkumu a vývoji. Přes několik omezených případů dřívějšího využití není s užitím otevřených zdrojů možno informační deficit, bránící odhadu míry aktuálního užívání nanotechnologií obejít.

Určitou indikační hodnotu mají v tomto ohledu dostupné informace o již dokončených programech, avšak míra relevance vůči reálnému využití je sporná. Například nepřítomnost dříve prezentovaného projektu není možno připisovat výhradně zavedení do praxe, ale v potaz přichází i jeho zastavení, přesun do utajované neveřejné oblasti, nebo rozdělení mezi více nových či již probíhajících programů. Ani dosažení předepsaných výsledků nelze automaticky chápat jako předzvěst praktického uplatnění. Nezřídka se jedná o experimentální a vysoce finančně náročné produkty, jejichž používání je závislé na efektivnějších výrobních možnostech a momentálních prioritách.

Z logiky dané oblasti, kromě finančních překážek, nic nebrání využívání široké skupiny produktů, ztotožnitelných s první a druhou generací z typologie zralosti, uvedené na straně 32, se zvláštním důrazem na pasivní technologie ve formě nanočástic, jejich kumulací, a popřípadě rozmanitých nanostrukturovaných materiálů. Tomu odpovídá, že doložitelné vojenské využívání nanotechnologií je ponejvíce spojeno s pasivními produkty, stavícími na základních vlastnostech nanočástic nebo jejich kompozitů, jako vysoká chemická reaktivita a zvýšená mechanická odolnost. První zmiňovaná vlastnost je případ nanočástic hliníku, používaných jako prostředek k posílení chemických reakcí v některých druzích raketových paliv, nebo umocnění explozivní kapacity u nanotermitu (Allhoff et al. 2010: 174, DOD 2009: 6-7).

Za účelem posilování mechanické odolnosti jsou ošetřovány materiály, u kterých se očekává extrémní míra námahy. Uplatnění nanokompozitů a nanopovlaků je možno prokázat u povrchů některých částí letadel, vysoce zatěžovaných součástek jako ložiska a ventily a jejich účinnější lubrikaci, nebo jako prostředek k tvrzení hlavní u některých palných zbraní vyššího kalibru. Nanomateriály se také uplatňují jako těsnící a izolační složky v raketovém průmyslu, kde napomáhají chránit konstrukci od žáru, vznikajícího hořením vysokoenergetického paliva (Ratner a Ratner 2009: 63, Tiwari 2012: 829, DOD 2009: 22).

Patrně nejvýrazněji je dosavadní vojenské využití nanotechnologií zastoupeno v oblasti mikro/opto elektroniky v podobě “standardních” polovodičových součástek a různých komponentů pro tvorbu, modulaci a detekci optických signálů popisovaných v kapitole, věnující se elektronice (Implications of emerging micro- and nanotechnologies 2002: 66). Uvedené komponenty se podílejí na fungování výpočetní a komunikační, potažmo zobrazovací techniky. Široké využití je patrné i u postupně do nanorozměrů prorůstajícího odvětví MEMS, jako systémů sloužících v rámci širokého spektra elektronických komponentů, nebo jejich alternativ, převážně v senzorické oblasti. Některé senzory, využívající nanotechnologií, coby účinné detekční platformy, jsou již také používány pro zaznamenávání infračerveného záření, nebo jako složky detektorů výbušných látek (DOD 2009: 22).

5Predikce nejrelevantnějších budoucích oblastí

5.1Charakterizace oblasti a užité metody

5.1.1Prognostické možnosti

Z hlediska analytické činnosti představuje zjišťování budoucího stavu velmi důležitou oblast, neboť předjímání vývoje určitých fenoménů umožňuje při dostatečných schopnostech a porozumění možnost jeho formování ovlivňovat tak, aby bylo dosahováno co možná nejoptimálnějšího stavu. Odhadování nastávajícího vývoje je spojeno s určitou pravděpodobností, která je k zvolené tématice přiřaditelná, odvíjející se od faktické míry předvídatelnosti, jež je fenoménu vlastní.

Tuto vlastnost lze vyjádřit posouzením podle tzv. Cynefinského rámce, či zjednodušeně v pojetí Roberta Clarka členěním na divergentní a konvergentní fenomény. Clark (2004: 173-175) tak referuje o jevech, které je možno na základě určitých indikátorů předpovídat (konvergentní jevy), nebo v druhém případu fenoménů, s jejichž výskytem naopak není působení kauzality spojeno. Technologický vývoj, jako širokou oblast, je do tohoto schématu těžké jednoznačně zařadit. Zatímco pohyby určitých dějů, jako je principům návaznosti poplatný organizovaně vedený výzkum, který sleduje stanovený cíl, je možno například pomocí extrapolace a určení řídících sil předpovídat s poměrně jistými výsledky, jiné prvky jako náhodné objevy a navazující bezprecedentní technické inovace, které tvoří základy pro pozdější větvení a směřování dalších těžišť zájmu patří rozhodně mezi jevy divergentní. Oblasti nanotechnologií, je co do možností určování budoucího vývoje nejbližší zařazení mezi cynefinské kategorie „komplikované“, kdy vztahy nejsou patrné, ale lze je zjistit, a „komplexní“, která přináleží jevům, jež nejdou předvídat, avšak pokud nastanou, je možno zpětně vysledovat procesy, které vedly k jejich aktivizaci. S platností pro vymezený časový a institutivní rámec se z hlediska kontinuity ve výzkumných projektech daný fenomén kloní spíše ke konvergenci.

5.1.2Limity text miningu a fáze provedení

Analýza textu pro technologické předvídání, jakožto metoda, jejíž formy je v následující části užíváno, je z hlediska odhalování budoucnosti poměrně široce využitelná technika. Pro adekvátní provedení je zejména nutné, chápat limity v jejím použití, které by mohly negativně ovlivnit kvalitu poskytnutého výstupu. Mezi nedostatky uvedené metody patří především nároky na obeznámenost s tématikou. V případech, které vyžadují zdůvodnění výsledků nebo hlubší dedukci, je ideální podoba výstupu odbornou interpretací takřka vždy podmíněna. Obecně však platí, že je při aplikaci analýzy textů pro technologické předvídání potřeba mít o daném poli dostatek znalostí. Dalším nedostatkem je závislost kvality výsledků na použitých zdrojích dat. Při nesprávné volbě, kde potřebné údaje absentují, se logicky nelze požadovaných výsledků dobrat (Porter 2009: 8-9).

Stran uváděných zdrojů možných dat by ideální situací bylo skloubení vývojového zastoupení s dalšími údaji, jako počet vyčleněných pracovníků, nebo zohlednit finanční nároky daných programů. Na druhou stranu je míra, se kterou dané oblasti figurují ve výzkumných zprávách napříč širokou vývojovou komunitou, v tomto ohledu také vypovídající a z hlediska kvality datových souborů prováděný proces nekompromituje. Časový horizont, ke kterému se prognóza vývoje vztahuje, je zvolen v korespondenci s odhadnutým modem trvání vývojových programů, které jsou uváděny ve zdrojových dokumentech jako střednědobý, tedy pro období příštích pěti let.

Porter (2009: 6-7) na obecné rovině doporučuje využívat při designu analýzy textu pro technologické inovace následující proceduru:
1) ujasnění oblasti našeho zájmu

2) výběr vhodných zdrojů

3) určení adekvátního konotačního rozsahu oblasti

4) vložení dat do programu vyhodnocujícího text

5) čištění a organizace dat

6) analýza a interpretace dat

7) prezentace výsledků

8) standardizace a automatizace procesu

Tento design bude dále práce volně sledovat a popisovat realizaci jednotlivých kroků. Je pochopitelné, že není třeba rozvádět bod číslo 1, který je vyjádřen charakterem této práce a pro její účely není nutné zabývat se provedením nebo deskripcí bodu 8.