Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə12/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   8   9   10   11   12   13   14   15   ...   64

Organická chemie


Vývoj organické chemie získal od roku 1900 na spádu jako velmi významné pole chemického výzkumu. Zlepšení aparatur, dostupnost reagencií a vývoj analytických metod umožňují atakovat komplexní problémy (reakční mechanismy, stereochemie, syntézy, studium přírodních látek – sacharidy, proteiny, aminokyseliny, steroidy,…)

Biochemie


Biochemie se ve 20. století prudce specializovala. Na počátku století byl učiněn pokrok na poli hormonů a výživy. Přestože počáteční studie byly prováděny těžkopádnými metodami, poskytly povzbuzující výsledky. Téměř všechny práce o vitamínech byly uskutečněny v období, kdy analytické výsledky byly získány pracovními postupy využívajícími živé organismy.

Pokrok v porozumění vitamínům byl pomalý, protože teorie stopových živin byla neznámá. Nemoci související s nesprávným příjmem vitamínů bylo obtížné zkoumat z důvodu závislosti na kombinacích živin. I přes některé obtíže však byla problematika vitamínů z větší části vyřešena kolem roku 1940.

Problematice fotosyntézy a metabolismu začala být zvláštní pozornost věnována po roce 1940 díky využití izotopového značení. Zkušenosti získané při výzkumu vitamínů a hormonů (včetně chromatografie) byly zúročeny při práci na metabolických procesech.

Důležitý je výzkum nukleových kyselin, který po roce 1953 vyústil ve vznik nového vědního oboru - molekulární biologie.


Průmyslová chemie


Na počátku 20. století byl chemický průmyslu dominantou Německa a během První světové války narostl do celosvětových proporcí. Významným trendem byl odklon od kamenouhelného dehtu jako primárního zdroje syntézy organických látek; jeho místo převzaly ropné produkty a produkty zemědělství.

Obě světové války stimulovaly expanzi průmyslu. Byly zkoumány a využívány nové přírodní zdroje a byly vyráběny nové látky, aby uspokojily nenasytné potřeby válečného úsilí. Po příchodu míru využívání nových přírodních materiálů pokračovalo a bylo vynaloženo značné úsilí, které odklonilo využívání nových produktů k mírovým účelům (např. yperit – bojový plyn; dusíkatý yperit – základ léku proti rakovině).

Zejména Druhá světová válka měla obrovské požadavky na chemický průmysl, nejen na tradiční výbušniny a ostatní chemické látky, ale také na lehké kovy, syntetický kaučuk, vysoce kvalitní letecké benzíny, syntetické oleje a tuky, léčiva a čisté izotopy pro nukleární zbraně.



Období studené války mělo také značný vliv na chemický průmysl, který musel vyhovět požadavkům jaderného výzkumu, poskytnout vhodná paliva pro trysková letadla a rakety,… Kosmický věk obrátil pozornost na řadu prvků a sloučenin, které dříve bývaly vzácnými zajímavostmi v laboratořích jedinců. Tím se takové kovy jako titan nebo zirkonium a paliva jako hydrazin nebo borany náhle staly předmětem poptávky.

Vývoj průmyslové chemie 20. století se týká výroby standardních chemikálií, průmyslových plynů, rozpouštědel, řady dalších organických látek, chemických látek získávaných z produktů zemědělství, nových kovů a slitin, syntetických léků, výbušnin a dalších bojových látek, průmyslu ropy, plastů, textilií, průmyslu kaučuku a látek důležitých pro zemědělství.


Chemické látky

Prvky

Antimon


  • chemická značka: Sb

  • název: - český: Antimon, - anglický: Antimony, - latinský: Stibium

  • původ názvu: Plinius (50 let n. l.) pojmenoval prvek jako stibium, z něhož byla odvozena chemická značka, název antimon je pravděpodobně odvozen od podobnosti srostlých krystalů sulfidu antimonitého s květy (řecky anthemonion – květ, odkvět)

  • doba objevu: : 4 000 – 3 000 let př. n. l.

  • získávání v době objevu: z minerálu antimonitu (sulfid antimonitý) – dříve nazývaný stimmi

  • použití v době objevu: antimonit užívaly ženy jako kosmetický prostředek pro zvýrazňování a zkrášlování obočí, k výrobě líčidel a k přípravě léčebných mastí

  • naleziště v době objevu: Egypt, Čína

  • naleziště v Čechách v době objevu: oblast Příbramska

Arsen


  • chemická značka: As

  • název: - český: Arsen, - anglický: Arsenic, - latinský: Arsenicum

  • původ názvu: původ řeckého názvu arsenikon je odvozen příponou -on z perského az-zarníkh

  • doba objevu: vlastnosti sulfidu arsenitého a odvozených sloučenin byly známy v 5. století př. n. l., elementární arsen až ve 13. století n. l.

  • získávání v době objevu: o izolaci elementárního arsenu se zasloužil Albertus Magnus, který jej získal zahříváním auripigmentu (As2S3) s mýdlem

  • použití v době objevu: sloučeniny arsenu se používaly jako jed při nástrahách na hlodavce, byly také častým nástrojem travičů, některé sloučeniny arsenu se užívaly jako léky

  • naleziště v době objevu: oblast Zakavkazska

  • naleziště v Čechách v době objevu: není známo

Beryllium


  • chemická značka: Be

  • název: - český: Beryllium, - anglický: Beryllium, - latinský: Beryllium

  • původ názvu: současný název navrhl Wöhler odvozením od nerostu beryllu

  • doba objevu: zelená odrůda berylu, byl znám již ve starověku, avšak nebyly známy jeho nejdůležitější složky; kovové beryllium se podařilo připravit až v roce 1828

  • získávání v době objevu:

    • kovové beryllium bylo poprvé připraveno nezávisle dvěma vědci: F. WöhleremA. Bussym

    • roku 1898 poprvé kov elektrolyticky připravil P. Lebeau

    • první technickou přípravu beryllia navrhl v roce 1932 A. Stock a H. Goldschmidt

  • použití v době objevu: výroba různých slitin (např. s mědí tvoří berylliový bronz) nebo jako konstrukční materiál pro letectví

  • naleziště v době objevu: Evropa

  • naleziště v Čechách v době objevu: není známo



Bor


  • chemická značka: B

  • název: - český: Bor, - anglický: Boron, - latinský: Borum

  • původ názvu: pojmenován podle sloučeniny boraxu, ve kterém byl objeven; název boron navrhl H. Davy, aby vyjádřil zdroj prvku i jeho podobnost s uhlíkem = bor (ax + carb)on = boron

  • doba objevu: sloučenina borax byla známa již v raném středověku, objev boru pochází z 19. století

  • získávání v době objevu: v roce 1808 izolovali H. Davy, J. L. Gay-Lussac a L. J. Thénard velmi nečistý bor, až v roce 1892 získal H. Moissan vzorky o 95 – 98% čistotě redukcí oxidu boritého hořčíkem; bor o čistotě 99 % se podařilo získat až na konci 20. a na začátku 21. století

  • použití v době objevu: použití boraxu jako tavidla je doloženo ve spisu Nauka o vysokém umění zušlechťovat kovy ze 13. století, později měl uplatnění při výrobě tvrdých borosilikátových skel

  • naleziště v době objevu: borax se získával ze solných jezer ve Střední Asii, pod názvem „tinkal“ se dostal i do Evropy

  • naleziště v Čechách v době objevu: není známo


Dostları ilə paylaş:
1   ...   8   9   10   11   12   13   14   15   ...   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə