Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Antoine Laurent de Lavoisier

26. 8. 1743 – 8. 5. 1794

• 
  všestranný francouzský vědec, vynikající experimentátor, autor četných pojednání z oboru geologie, fyziky, matematiky a především z chemie
  
• 
  věnoval se obchodní činnosti, nejprve jako podílník, později jako vedoucí továrny na výrobu ledku
  
• 
  zabýval se i takovými problémy, jako systém osvětlení ulic, pokusné zemědělství
  
• 
  ředitel prachárny (stavení, kde byl uchováván střelný prach), člen výboru pro střelný prach
  
• 
  člen komise pro nové míry a váhy
  
• 
  vodu dokázal rozložit na vodík a kyslík a zpětně synteticky získat, čímž vyvrátil tvrzení Aristotela i starých alchymistů, že voda je jedním z elementů
  
• 
  dokázal, že oxid uhličitý je sloučenina kyslíku s uhlíkem a vzniká při dýchání
  
• 
  jeho hlavní zásluhou bylo vytvoření základů vědecké chemie, stojící na kvantitativních metodách měření a vážení
  
• 
  přispěl k vysvětlení procesu dýchání a hoření a tím i k vyvrácení flogistonové teorie, mezi jejíž stoupence zpočátku též patřil; v roce 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační teorií
  
• 
  podařilo se mu dokázat, že živý organismus zpracovává („spaluje“) látky obsažené v potravě a uvolňuje takto získanou energii jako teplo – stal se tak otcem kvantitativní fyziologie
  
• 
  zanalyzoval řadu organických látek, spolu s Laplacem podal základy termochemie, spolu s Laplacem stál u vzniku kalorimetrie, , spolu s M. V. Lomonosovem autor zákona zachování hmotnosti (1779), spoluautor pokusu o první racionální názvosloví chemických látek, návrh vyšel knižně roku 1787 a byl vysvětlen v jeho učebnici z roku 1789
  
• 
  za francouzské revoluce byl revolučním tribunálem označen za nepřítele lidu a v roce 1794 byl popraven
  

Justus von Liebig

12. 5. 1803 - 18. 4. 1873

• 
  proslulý německý chemik
  
• 
  od dětství prováděl experimenty
  
• 
  původně se učil lékárníkem, pak studoval chemii na univerzitě v Bonnu, Erlangenu a v Paříži u J. L. Gay-Lussaca, Thénarda a Dulonga
  
• 
  již v mládí se proslavil přípravou třaskavého stříbra
  
• 
  na doporučení A. Humboldta získal roku 1824 profesuru chemie na univerzitě v Giessenu – zde vybudoval jednu z prvních chemických vědeckých laboratoří a jako jeden z prvních zaváděl praktická chemická cvičení pro studenty
  
• 
  je jedním ze zakladatelů organické chemie jako vědní disciplíny
  
• 
  ovlivnil vývoj chemie v celé Evropě
  
• 
  roku 1826 začala jeho celoživotní spolupráce a přátelství s F. Wöhlerem
  
• 
  v roce 1852 přešel jako profesor na univerzitu v Mnichově
  
• 
  byl zakladatelem významné chemické školy, jeho žáky byla řada významných chemiků – např. A. W. Hofmann, Kopp, Strecker, Fresenius, Gerhardt, Wurtz, F. A. Kekulé, Frankland, Volhard a řada jiných
  
• 
  zdokonalil organickou analýzu, spolu s F. Wöhlerem objevil izomerii, z chemických látek objevil chloroform a aldehydy
  
• 
  s J. B. Dumasem formuloval teorii radikálů
  
• 
  pracoval také v oblasti anorganické chemie (např. studoval sloučeniny antimonu a hliníku)
  
• 
  v druhé polovině života se zabýval zejména biochemií – studoval fyziologické pochody, hlavně procesy kvašení a hnití (při jejich zkoumání popsal koloběh organických a anorganických látek v přírodě) a problémy hodnoty potravin ve výživě lidstva
  
• 
  proslavil se mimo jiné svou minerální teorií, v níž zdůraznil význam jednotlivých prvků pro výživu rostlin a jako první navrhnul používání určitých hnojiv – stal se tak zakladatelem agrochemie
  
• 
  založil mezinárodní časopis Annalen der Chemie
  

Michail Vasilijevič Lomonosov

19. 11. 1711 – 15. 4. 1765

• 
  světově významný ruský chemik, básník, historik a uznávaný odborník mnoha dalších oborů
  
• 
  řazen mezi zakladatele chemické atomistiky – v představách o atomové a molekulární struktuře vycházel z Boylovy korpuskulární teorie
  
• 
  v první práci z let 1742-1744 postavil atomovou teorii na reálný základ předpokladem, že všechny látky jsou složeny z nepatrných částeček (korpuskulí), které jsou rozdílné pro jednotlivé druhy látek; rozmanitost hmoty a její projevy vysvětloval různou kombinací částeček a rozdílností jejich pohybu
  
• 
  byl jedním ze zastánců názoru vysloveného v 17. století, že teplo je výsledkem rotací a vibrací nepatrných částic látky
  
• 
  spoluautor formulace zákona zachování hmotnosti (1748)
  
• 
  z jeho četných prací jsou známé například O jevech vzduchových elektrickou silou způsobených, Teorie elektřiny nebo Základy matematické chemie
  
• 
  Lomonosov rozvinul mnohostrannou vědeckou činnost také v astronomii (první kometu popsal již v roce 1744), geologii, geografii (připravil první přesnou mapu Ruska), historii (napsal dějiny Ruska), jazykovědě (v roce 1755 sepsal ruskou gramatiku), vydal 15 svazků básní, ale i překlady Homéra, Horátia a Seneky
  
• 
  byl členem Švédské akademie věd v italské Boloni, na jeho počest byla pojmenována univerzita v Rusku
  

Albertus Magnus

1193 – 1280

• 
  „otec“ evropské alchymie, německý teolog, filozof a přírodovědec
  
• 
  učitel filozofa Tomáše Akvinského
  
• 
  za svou badatelskou činnost v oboru přírodních věd získal titul Doctor Universalis (lat. „univerzální učitel“)
  
• 
  věřil v transmutaci, ale domníval se, že je tak obtížná, že ji alchymisté nemohou provést, a proto připravovali jen napodobeniny drahých kovů
  
• 
  zavedl pojem „afinita“, čímž myslel ochotu určitého kovu reagovat s jiným kovem navzájem
  
• 
  popsal dělení zlata lučavkou královskou a účinek síry na kovy
  
• 
  ve svém spisu De mineralibus (O nerostech) popsal výrobu rtuti z rumělky, oddělení stříbra od olova oxidačním tavením jejich slitin, výrobu arsenu z rud a arseniku sublimací