Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə29/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   25   26   27   28   29   30   31   32   ...   64

Antoine Laurent de Lavoisier


26. 8. 1743 – 8. 5. 1794

  • všestranný francouzský vědec, vynikající experimentátor, autor četných pojednání z oboru geologie, fyziky, matematiky a především z chemie

  • věnoval se obchodní činnosti, nejprve jako podílník, později jako vedoucí továrny na výrobu ledku

  • zabýval se i takovými problémy, jako systém osvětlení ulic, pokusné zemědělství

  • ředitel prachárny (stavení, kde byl uchováván střelný prach), člen výboru pro střelný prach

  • člen komise pro nové míry a váhy

  • vodu dokázal rozložit na vodík a kyslík a zpětně synteticky získat, čímž vyvrátil tvrzení Aristotela i starých alchymistů, že voda je jedním z elementů

  • dokázal, že oxid uhličitý je sloučenina kyslíku s uhlíkem a vzniká při dýchání

  • jeho hlavní zásluhou bylo vytvoření základů vědecké chemie, stojící na kvantitativních metodách měření a vážení

  • přispěl k vysvětlení procesu dýchání a hoření a tím i k vyvrácení flogistonové teorie, mezi jejíž stoupence zpočátku též patřil; v roce 1777 vystoupil se svou teorií hoření a dýchání - oxidační teorií

  • podařilo se mu dokázat, že živý organismus zpracovává („spaluje“) látky obsažené v potravě a uvolňuje takto získanou energii jako teplo – stal se tak otcem kvantitativní fyziologie

  • zanalyzoval řadu organických látek, spolu s Laplacem podal základy termochemie, spolu s Laplacem stál u vzniku kalorimetrie, , spolu s M. V. Lomonosovem autor zákona zachování hmotnosti (1779), spoluautor pokusu o první racionální názvosloví chemických látek, návrh vyšel knižně roku 1787 a byl vysvětlen v jeho učebnici z roku 1789

  • za francouzské revoluce byl revolučním tribunálem označen za nepřítele lidu a v roce 1794 byl popraven

Justus von Liebig


12. 5. 1803 - 18. 4. 1873

  • proslulý německý chemik

  • od dětství prováděl experimenty

  • původně se učil lékárníkem, pak studoval chemii na univerzitě v Bonnu, Erlangenu a v Paříži u J. L. Gay-Lussaca, Thénarda a Dulonga

  • již v mládí se proslavil přípravou třaskavého stříbra

  • na doporučení A. Humboldta získal roku 1824 profesuru chemie na univerzitě v Giessenu – zde vybudoval jednu z prvních chemických vědeckých laboratoří a jako jeden z prvních zaváděl praktická chemická cvičení pro studenty

  • je jedním ze zakladatelů organické chemie jako vědní disciplíny

  • ovlivnil vývoj chemie v celé Evropě

  • roku 1826 začala jeho celoživotní spolupráce a přátelství s F. Wöhlerem

  • v roce 1852 přešel jako profesor na univerzitu v Mnichově

  • byl zakladatelem významné chemické školy, jeho žáky byla řada významných chemiků – např. A. W. Hofmann, Kopp, Strecker, Fresenius, Gerhardt, Wurtz, F. A. Kekulé, Frankland, Volhard a řada jiných

  • zdokonalil organickou analýzu, spolu s F. Wöhlerem objevil izomerii, z chemických látek objevil chloroform a aldehydy

  • s J. B. Dumasem formuloval teorii radikálů

  • pracoval také v oblasti anorganické chemie (např. studoval sloučeniny antimonu a hliníku)

  • v druhé polovině života se zabýval zejména biochemií – studoval fyziologické pochody, hlavně procesy kvašení a hnití (při jejich zkoumání popsal koloběh organických a anorganických látek v přírodě) a problémy hodnoty potravin ve výživě lidstva

  • proslavil se mimo jiné svou minerální teorií, v níž zdůraznil význam jednotlivých prvků pro výživu rostlin a jako první navrhnul používání určitých hnojiv – stal se tak zakladatelem agrochemie

  • založil mezinárodní časopis Annalen der Chemie

Michail Vasilijevič Lomonosov


19. 11. 1711 – 15. 4. 1765

  • světově významný ruský chemik, básník, historik a uznávaný odborník mnoha dalších oborů

  • řazen mezi zakladatele chemické atomistiky – v představách o atomové a molekulární struktuře vycházel z Boylovy korpuskulární teorie

  • v první práci z let 1742-1744 postavil atomovou teorii na reálný základ předpokladem, že všechny látky jsou složeny z nepatrných částeček (korpuskulí), které jsou rozdílné pro jednotlivé druhy látek; rozmanitost hmoty a její projevy vysvětloval různou kombinací částeček a rozdílností jejich pohybu

  • byl jedním ze zastánců názoru vysloveného v 17. století, že teplo je výsledkem rotací a vibrací nepatrných částic látky

  • spoluautor formulace zákona zachování hmotnosti (1748)

  • z jeho četných prací jsou známé například O jevech vzduchových elektrickou silou způsobených, Teorie elektřiny nebo Základy matematické chemie

  • Lomonosov rozvinul mnohostrannou vědeckou činnost také v astronomii (první kometu popsal již v roce 1744), geologii, geografii (připravil první přesnou mapu Ruska), historii (napsal dějiny Ruska), jazykovědě (v roce 1755 sepsal ruskou gramatiku), vydal 15 svazků básní, ale i překlady Homéra, Horátia a Seneky

  • byl členem Švédské akademie věd v italské Boloni, na jeho počest byla pojmenována univerzita v Rusku

Albertus Magnus


1193 – 1280

  • „otec“ evropské alchymie, německý teolog, filozof a přírodovědec

  • učitel filozofa Tomáše Akvinského

  • za svou badatelskou činnost v oboru přírodních věd získal titul Doctor Universalis (lat. „univerzální učitel“)

  • věřil v transmutaci, ale domníval se, že je tak obtížná, že ji alchymisté nemohou provést, a proto připravovali jen napodobeniny drahých kovů

  • zavedl pojem „afinita“, čímž myslel ochotu určitého kovu reagovat s jiným kovem navzájem

  • popsal dělení zlata lučavkou královskou a účinek síry na kovy

  • ve svém spisu De mineralibus (O nerostech) popsal výrobu rtuti z rumělky, oddělení stříbra od olova oxidačním tavením jejich slitin, výrobu arsenu z rud a arseniku sublimací


Dostları ilə paylaş:
1   ...   25   26   27   28   29   30   31   32   ...   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə