Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Dmitrij Ivanovič Mendělejev

8. 2. 1834 – 2. 2. 1907

• 
  pokládán za nejslavnějšího ruského a slovanského chemika
  
• 
  objevitel periodického zákona vlastnosti prvků
  
• 
  pracoval ve všech oborech chemie, zejména v chemii fyzikální, anorganické a v technologii
  
• 
  měl velké zásluhy o ruský průmysl (petrolejový, hutnický, třaskavin), působil i ve veřejném životě a zasloužil se o spisovnou ruštinu
  
• 
  veškeré laboratorní práce prováděl v soukromé laboratoři, kterou mu poskytl k užívání bohatý amatér
  
• 
  již na začátku své vědecké činnosti se věnoval systematice chemických prvků; byl přesvědčen, že existuje zákonitá souvislost, která spojuje prvky do jediné soustavy – došel k závěru, že tímto pojítkem je „atomová váha“ (dnes relativné atomová hmotnost)
  
• 
  roku 1869 poprvé publikoval v časopise Ruské chemické společnosti svou tabulku prvků a na základě periodického zákona nově uspořádal a napsal základy anorganické chemie
  
• 
  roku 1870 předložil tabulku přesnější, doplněnou o další prvky
  
• 
  předpověděl také existenci prvků do té doby neobjevených, pro které rezervoval v tabulce přesná místa a určil jejich fyzikální a chemické vlastnosti
  
• 
  kromě anorganické chemie se věnoval i problémům organické a fyzikální chemie, vzduchoplavbě, meteorologii, technice měření, atd.
  
• 
  usiloval o využití minerálního bohatství a o rozvoj průmyslu v Rusku, navrhl průmyslový způsob ratifikace ropy, vyrobil bezdýmný střelný prach
  
• 
  z jeho přednášek vznikla v letech 1869-1871 dvousvazková učebnice Osnovy chemii (Základy chemie), podle níž se několik desetiletí učilo v Rusku i zahraničí
  

Paracelsus 1493 – 24. 9. 1541 vlastním jménem Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim přezdívka „Paracelsus“ měla naznačit, že byl svými schopnostmi „nad“ Corneliem Celsiem, starořímským, v té době velmi uznávaným lékařem švýcarský chemik, astrolog a lékař, který předznamenal vznik novodobého lékařství část života strávil v Moravském Krumlově, kde léčil zemského maršálka Jana z Lipé zavrhnul Aristotelovu teorii čtyř živlů jako hmotný základ reálných látek a doplnil jednu ze základních alchymistických teorií, Geberovu teorii dvou principů - rtuti a síry o sůl, čímž zavedl teorii tří principů podle jeho představ byl člověk zdravý tehdy, pokud v těle nastala harmonie rtuti, síry a soli vyslovil teorii o vnějším znaku, podle které např. rostliny s červenými květy léčí podle něj krvácení, rostliny se žlutými květy slouží proti žloutence, rostliny s listy ve tvaru srdce léčí choroby srdce aj. poprvé použil termín „alkohol“ jako produkt destilace, destilaci vína pojmenoval termínem alcool vini jako označení pro konzistenci látky získával reakcí železa s kyselinou sírovou plyn - vodík, který nazval „hořlavý vzduch“ z jeho děl vynikají Die große Wundarzney (Velké ranhojičství) a Die große Sternkunde (Velká astronomie), která dokončil na našem území

Louis Pasteur

27. 12. 1822 - 28. 9. 1895

• 
  francouzský chemik, zakladatel mikrobiologie a lékařské imunologie
  
• 
  jako mladý chemik se uvedl svými pracemi o rozštěpení hroznové kyseliny na optické antipody, které vedly k vybudování stereochemie – opticky neúčinná hroznová kyselina je směsí dvou opticky aktivních vinných kyselin – pravotočivé a levotočivé
  
• 
  určil vztah mezi molekulární stavbou látky a její krystalickou mřížkou a jeho význam pro polarizaci světla
  
• 
  vynikl obzvláště v mikrobiologii – prvním průkopnickým objevem bylo zjištění, že kvašení je biologický jev zapříčiněný mikroorganismy
  
• 
  dokázal, že štěpení cukrů při alkoholovém kvašení je způsobeno činností kvasinek
  
• 
  známý je jeho spor s německým chemikem L. von Liebigem – Pasteur zastával názor, že zkvašení je proces vázaný na živé buňky, Liebig zase tvrdil, že kvašení je čistě chemický proces – rozklad mrtvých částí buněk
  
• 
  vyvrátil učení o samooplození, na čemž má podíl jeho objev z roku 1861, že každý organismus pochází z jiného mateřského organismu a že podstatou nákazy jsou zárodky různých mikroorganismů
  
• 
  dokázal, že některé mikroorganismy jsou schopny žít bez kyslíku a vytvořil za pomoci profesora řečtiny Chassanga dvě nová jména – „Aerobie“ pro bytosti potřebující vzduch a „Anaerobie“ pro bytosti žijící bez kyslíku
  
• 
  objevil ochranu před kvašením, tzv. pasterizaci (tepelná sterilizace potravinářských produktů), když v roce 1865 zjistil, že příčinou kysnutí vína jsou mikroorganismy, které však při teplotě 60°C hynou
  
• 
  roku 1865 zjistil mikrobiální původ ničivé choroby bource morušového zajišťujícího výrobu přírodního hedvábí a podařilo se mu zabránit rozšíření této choroby
  
• 
  roku 1880 získal původce slepičí cholery a dosáhl odolnosti slepic proti této chorobě
  
• 
  vynalezl léčivé sérum proti vzteklině a provedl úspěšná očkování – roku 1885 poprvé zachránil před jistou smrtí člověka, později stejným způsobem vyléčil na 350 lidí
  
• 
  byl poctivým a pracovitým člověkem, díky své velmi tolerantní ženě se mohl celý oddat svým pokusům a objevům, jeho dílo pomohlo vědě kupředu a pomohlo zachránit spoustu lidských životů
  

Joseph Priestley 13. 3. 1733 – 8. 2. 1804 anglický teolog, filozof, chemik a fyzik objevil „sodovku“ (1767) – roztok „fixního vzduchu“ (oxid uhličitý ve vodě), za tento objev získal nejvyšší vyznamenání královské společnosti – Copleyovu medaili zjistil, že kaučuk lze používat k odstraňování tuhy nebo inkoustu z papíru objevil kyslík (1774) zahříváním červeného oxidu rtuťnatého a nazval jej „deflogistovaným vzduchem“, protože se podobal flogistonu více než obyčejný vzduch objevil také dusík, kyselinu siřičitou, oxid uhličitý, amoniak a oxid dusný svou vědeckou dráhu odstartoval v roce 1767 dílem History of Electricity (Historie elektřiny)