Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Sidney Altman

7. 5. 1939

Nobelovu cenu získal v roce 1989 společně s T. R. Cechem za objev katalytické aktivity ribonukleové kyseliny

• 
  americký chemik kanadského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardská univerzita
    
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  společně s Cehcem studoval pochod zkracování molekuly RNA
  
• 
  společně se svými spolupracovníky ukázal, že enzym zodpovědný za zkrácení molekul tRNA v bakterii Escherichia coli (tj. ribonukleáza P), je složen ze dvou částí - RNA a proteinu, a že obě tyto části jsou nezbytné pro správnou funkci enzymu
  
• 
  společně se svými spolupracovníky studoval maturaci rRNA u bičíkovce Tetrahymena thermophila a jako první dokázali, že vystřižení úseku RNA z prekurzoru je katalyzováno samotným prekurzorem - tedy molekulou RNA a nikoliv proteinem
  
• 
  Altmanova skupina později prokázala enzymovou aktivitu té součásti ribonukleázy P, která je tvořena molekulou RNA
  
• 
  práce Altmana a Cecha mají obrovský teoretický a praktický význam pro zkoumání života na Zemi, jelikož do jejich objevu katalytické aktivity ribonukleové kyseliny se předpokládalo, že všechny pochody v živém organismu jsou výsledkem chemických reakcí katalyzovaných proteinovými molekulami, které se nazývají enzymy
  

Christian Boehmer Anfinsen

26. 3. 1916 – 14. 5. 1995

Nobelovu cenu získal v roce 1972 společně s S. Moorem a W. H. Steinem za studium vztahu mezi strukturou a funkcí biologicky aktivních bílkovin, zvláště enzymu ribonukleázy

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardova univerzita
    
• 
  pracoval v mnoha zahraničních biochemických laboratořích – v roce 1939 v Carlsbergské laboratoři v Kodani, v letech 1954–1955 v Nobelově lékařském ústavu ve Stockholmu, v roce 1958 ve Weizmannově ústavu v Bethesdě
  
• 
  v letech 1962–1963 působil jako profesor biochemie na Harvardu
  
• 
  v roce 1952 publikoval svou práci o štěpení pankreatické hovězí ribonukleázy pepsinem, kterou započal studium funkce a struktury tohoto enzymu
  
• 
  v padesátých letech publikoval práce věnované struktuře bílkovin a jejich vztahu k funkci ribonukleázy, které přinesly velmi cenné základní poznatky
  
• 
  v roce 1959 společně se svými spolupracovníky prokázal, že je možno přes lysinové zbytky navázat na pankreatickou ribonukleázu osm polyalanylových řetězců, každý o 5–7 zbytcích alaninu, aniž by došlo ke ztrátě enzymatické aktivity – na základě studia chymotrypsinu vznikla v roce 1965 v Anfinsenově laboratoři hypotéza, že hormon inzulín je v organismu syntetizován ve formě jednořetězcového prekursoru, která byla v roce 1967 potvrzena nalezením proinzulínu D. F. Steinerem
  

Svante August Arrhenius

19. 2. 1859 – 2. 10. 1927

Nobelovu cenu získal v roce 1903 za mimořádné zásluhy o rozvoj chemie, hlavně za teorii elektrolytické disociace

• 
  švédský fyzikální chemik a badatel
  
• 
  narozen v rodině zeměměřiče
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Uppsale (v sedmnácti letech)
    
• 
  pracoval v laboratoři švédské akademie věd
  
• 
  v roce 1884 se stal docentem fyzikální chemie na univerzitě v Uppsale
  
• 
  v roce 1882 vymyslel teorii elektrolytické disociace, za kterou získal roku 1903 Nobelovu cenu
  
• 
  Arrheniova teorie se stala základem elektrochemie, ve 20. století byla ještě zdokonalena a sehrála významnou úlohu v rozvoji vědy
  

Francis William Aston

1. 9. 1877 – 20. 11. 1945

Nobelovu cenu získal v roce 1922 za objev izotopů několika neradioaktivních prvků pomocí hmotnostního spektrografu a za objev tzv. zákona celých čísel

• 
  anglický fyzik
  
• 
  studium:
  
  • 
    universita v Birminghamu
    
• 
  v roce 1909 se stal docentem na univerzitě v Edgbanstonu
  
• 
  několik let pracoval v Cavendishově laboratoři u J. J. Thompsona
  
• 
  během první světové války pracoval u letectva a zkoumal povětrnostní účinky a účinky slune
  
• 
  ního světla
  
• 
  v roce 1921 se stal členem anglické akademie věd Royal Society v Londýně
  
• 
  od roku 1919 rozvíjel hmotnostní spektroskopii a dokázal, že chemické prvky obsahují atomy nestejných hmotností – sestrojil hmotnostní spektrograf, ve kterém jsou svazky iontů odchylovány elektrickým a magnetickým polem, a podle této odchylky lze zjistit poměr velikosti náboje a jejich hmotnosti
  
• 
  na základě svých pozorování hmotnostním spektrografem zjistil, že většina prvků je směsí izotopů
  
• 
  v roce 1925 spektrograf zdokonalil a určil s jeho pomocí hmotnosti mnoha stabilních izotopů vědci pomocí jeho spektrografu objevili stovky dalších izotopů, což přispělo k rozšíření periodické soustavy chemických prvků
  

Johann Friedrich Wilhelm Adolf von Baeyer

31. 10. 1835 – 20. 8. 1917

Nobelovu cenu získal v roce 1905 za své práce o organických barvivech a hydroaromatických sloučeninách

• 
  německý chemik a zakladatel německého chemického průmyslu barviv
  
• 
  narozen roku 1835 v rodině důstojníka a zeměměřiče
  
• 
  ve svých dvanácti letech učinil svůj první objev – objevil novou podvojnou sůl mědi
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Berlíně (matematika, fyzika a později chemie u W. R. Bunsena)
    
• 
  na univerzitě v Berlíně se stal docentem
  
• 
  dvanáct let působil jako učitel na průmyslovém ústavu
  
• 
  pracoval na univerzitě ve Freiburku
  
• 
  od roku 1875 pracoval jako profesor na univerzitě v Mnichově
  
• 
  v letech 1878-1883 provedl úplnou syntézu indiga a určil jeho strukturu
  
• 
  určil strukturu alizarinu, uskutečnil jeho syntézu a připravil první technickou výrobu přírodního barviva
  
• 
  věnoval se výzkumu kondenzačních reakcí, kde proslul objevy kondenzace anhydridů a fenolů, studiu pyrolových a piridinových základů sloučenin ze skupiny kyseliny močové, výrobě maleinového a antracénového barviva (hlavně syntéze fluoresceinu, který společně se svým derivátem rhodaminem poskytl průmyslu nádherná barviva), syntéze terpinů atd.
  
• 
  zasloužil se také o objev barbiturátů, které znamenaly pokrok v medicíně při aplikaci nitrožilní narkózy