22. 5. 1912 – 19. 12. 2004
Nobelovu cenu získal v roce 1979 za objev hydroborace a chemii organoboranů
-
americký organický chemik
-
narodil se v rodině ruských emigrantů
-
studium:
-
stal se členem skupiny H. I. Schlesingera na univerzitě v Chicagu, která vytvořila materiální základ chemie sloučenin boru
-
v roce 1947 se stal profesorem na Pardueské univerzitě v Lafayette
-
od roku 1938 se systematicky zabýval novými sloučeninami boru a společně se svými spolupracovníky a žáky studoval zejména reakce borohydridů alkalických kovů a diboranu
-
k jeho velkému objevu došlo v roce 1956, kdy při redukci esteru kyseliny olejové borohydridem sodným za přítomnosti chloridu hlinitého se spotřebovalo podstatně více činidla než u ostatních esterů – hledání příčin jej dovedlo až k překvapivému zjištění, že se v éterickém roztoku aduje na dvojnou vazbu diboran za vzniku organoboranů
-
v mnoha následujících pracích rozvinul syntézu a chemické obměny organoboranů a ukázal, že hydroborace, jak reakci sám nazval, může být jedním z nejuniverzálnějších nástrojů organické syntézy – umožňuje nekatalytickou cestou redukovat acetylény na olefiny, olefiny na parafiny, přeměnu vnitřních olefinů na terminální a oxidativní zdvojení alkylů, původně vázaných k boru
-
užitečné jsou také redukce volných karboxylových kyselin na primární alkoholy
20. 5. 1860 – 3. 8. 1917
Nobelovu cenu získal v roce 1907 za biochemické výzkumy a objev bezbuňkového kvašení
-
německý biochemik
-
narodil se v rodině lékaře
-
studium:
-
pracoval v laboratoři organické chemie
-
později se stal profesorem na univerzitě v Kielu a na univerzitě v Tübingenu
-
v roce 1898 se stal profesorem na zemědělské vysoké škole v Berlíně
-
V roce 1897 zveřejnil výsledky svého dlouholetého výzkumu alkoholického kvašení bez kvasinkových buněk. Zjistil, že příčinou kvašení je neživá chemická látka – enzym zvaný 57káza. Tento první objevený enzym, který Buchner izoloval z kvasinek, vyvolává alkoholické kvašení cukrů i bez přítomnosti živých buněk. Objev se stal základem nového samostatného vědního oboru – biochemie.
Adolf Friedrich Johann Butenandt
24. 3. 1903 – 1995
Nobelovu cenu získal v roce 1939 za práce o pohlavních hormonech
-
německý biochemik
-
studium:
-
univerzita v Marburku (chemie a biologie)
-
univerzita v Göttingenu (u A. Windause)
-
roku 1933 se stal profesorem na technice v Gdaňsku
-
v roce 1936 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně a ředitelem Biochemického ústavu císaře Wilhelma
-
byl nacistickou vládou donucen odmítnout Nobelovu cenu, kterou tak mohl přijmout až po zániku třetí říše
-
v roce 1928 jako žák profesora A. Windause izoloval ženský pohlavní hormon (tzv. folikulární hormon) v čisté krystalické formě a v krátké době se mu podařilo také v krystalické formě izolovat mužský pohlavní hormon (androsteron)
-
z velkého množství moči zjistil chemické složení folikulárního hormonu a vypracoval návod k jeho umělé syntéze a výrobě
-
v roce 1932 objevil folikulární hormony estran a estriol a určil jejich strukturu
-
v roce 1934 se svými spolupracovníky izoloval ze žlutého tělíska vaječníků vepřového dobytka krystalický hormon žlutého tělíska zvaný progesteron
-
díky jeho objevu sterolů a díky jeho poznatkům o izolaci a syntéze pohlavních hormonů se jejich výroba stala jednoduchou záležitostí farmaceutických závodů a došlo k jejich použití jako léků v nejširším měřítku
Melvin Calvin
8. 4. 1911 – 8. 1. 1997
Nobelovu cenu získal v roce 1961 za výzkum asimilace oxidu uhličitého v rostlinách
-
americký chemik
-
narodil se v rodině ruských emigrantů
-
studium:
-
Vysoká škola báňská a technologická v Michiganu
-
v letech 1935–1937 působil na univerzitě v Manchesteru a po svém návratu pracoval na univerzitě v Berkeley, kde se stal profesorem
-
v roce 1946 se stal vedoucím biochemického oddělení Lawrencova ústavu
-
zpočátku se zabýval elektronovou afinitou halogenů, později koordinační katalýzou metalografických porfyrinů, přičemž studoval fotoelektrickou a fotochemickou reakci těchto látek, a problémy struktury organických barviv
-
nejvýznamnějších úspěchů dosáhl ve výzkumu asimilace oxidu uhličitého rostlinami
-
objevil třetí stupeň druhé fáze fotosyntézy* (fixaci oxidu uhličitého) a zjistil, že oxid uhličitý vstupuje při fixaci do fotosyntetických reakcí karbonylační reakcí, tj. naváže se na molekulu ribulózového difosfátu, ze které vzniká kyselina 3-fosfoglycerová a dále 3-fosfoglycealdehyd
-
ke svým výzkumům použil radioaktivního uhlíku a objevil, že v procesu této asimilace vzniká deset meziproduktů a že reakce mezi nimi katalyzuje jedenáct různých enzymů
* Druhá fáze fotosyntézy je tvořena sledem biochemických proměn, které se dělí na tři stupně: fotosyntetická fosforylace, fotolytický rozklad vody a fixace CO2
Thomas R. Cech
8. 12. 1947
Nobelovu cenu získal v roce 1989 společně s S. Altmanem za objev katalytické aktivity ribonukleové kyseliny
-
americký chemik českého původu (sám své jméno vyslovuje jako Ček)
-
studium:
-
Kalifornská univerzita v Berkeley (biochemii)
-
Massachusettská technika (obhájil zde doktorskou disertaci)
-
v roce 1983 se stal profesorem chemie a biochemie na Coloradské univerzitě v Boulderu
-
je členem Národní akademie věd
-
v roce 1988 byl jedním z osmi zvaných řečníků na 14. mezinárodním biochemickém kongresu v Praze
-
právě jeho laboratoř objevila polymeraci jistého typu molekuly RNA
-
práce Cecha a Altmana mají obrovský teoretický a praktický význam pro zkoumání života na Zemi, jelikož do jejich objevu katalytické aktivity ribonukleové kyseliny se předpokládalo, že všechny pochody v živém organismu jsou výsledkem chemických reakcí katalyzovaných proteinovými molekulami, které se nazývají enzymy
Dostları ilə paylaş: |