Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Marie Curie-Sklodowská

7. 11. 1867 – 4. 7. 1934

Nobelovu cenu získala v roce 1911 za objev radia a polonia, výzkum jejich sloučenin

• 
  francouzská chemička polského původu
  
• 
  narodila se v rodině gymnaziálního profesora matematiky a fyziky
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Paříži (fyzika, matematika) - ženy nesměly v Polsku studovat na univerzitě
    
• 
  jako první žena se stala profesorkou na pařížské Sorbonně, jako první žena získala Nobelovu cenu
  
• 
  Její první vědecká práce byla z oblasti magnetických vlastností kalených ocelí. Po Becquerelově objevu záření uranových solí zjistila, že toto záření je vlastností uranu a že jej vysílá i thorium – tento jev nazvala radioaktivitou a příslušné látky radioaktivními.
  
• 
  za výzkumy radioaktivity získala roku 1903 společně s manželem Pierrem Curie a Henri Becquerelem Nobelovu cenu za fyziku
  
• 
  v roce 1898 spolu s manželem Pierem objevila polonium a později radium, za což získala v roce 1911 Nobelovu cenu za chemii
  
• 
  v roce 1903 prokázala existenci radia a určila jeho atomovou hmotnost
  
• 
  v roce 1910 izolovala radium v kovovém stavu
  
• 
  od roku 1914 byla ředitelkou Ústavu radia – pavilonu Curie, kde zdokonalila kvantitativní metodu radioaktivních měření
  
• 
  vychovala celou řadu významných badatelů v nové vědní oblasti, kterou založila – radiochemii
  
• 
  výzkum v oblasti radioaktivity byl jednou z příčin její smrti
  

Robert Floyd Curl Jr.

23. 8. 1933

Nobelovu cenu získal v roce 1996 společně s H. W. Krotem a R. E. Smalleyem za objev fullerenů

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Kalifornská univerzita v Berkeley (roku 1957 zde získal doktorát z chemie)
    
• 
  od roku 1958 působil na univerzitě v Houstonu
  
• 
  v roce 1967 se stal na univerzitě v Houstonu profesorem
  
• 
  pracoval v různých vědeckých institucích v Kanadě, v Japonsku, Německu a na Novém Zélandu
  
• 
  získal řadu ocenění v USA a v Evropě
  
• 
  se Smalleyem pracoval na unikátním zařízení k získávání klastrů (seskupení molekul) lasetovým odpařováním a ochlazováním v nadzvukové trysce; to vedlo v roce 1985 k objevení fullerenů*
  
• 
  v roce 1985 pojmenovali objevitelé fullereny na památku zesnulého architekta R. Buckminstera Fullera, který vynalezl konstrukce hgeometricky velmi podobné obřím molekulám uhlíku
  

* fullereny jsou třetí formou uhlíku vedle hlavních forem - grafitu a diamantu; jsou to obří molekuly složené z dvaceti a více atomů uhlíku ve vrcholech různých mnohostěnů víceméně kulovitých tvarů

Peter Josephus Wilhelmus Debye

24. 3. 1884 – 2. 11. 1966

Nobelovu cenu získal v roce 1936 za studium dipólových momentů a rozptylu elektronů a rentgenova záření v plynech

• 
  holandský teoretický fyzik
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Cáchách (elektrotechnika)
    
  • 
    univerzita v Mnichově (doktorát)
    
• 
  na technice v Cáchách se stal po ukončení studia asistentem technické mechaniky
  
• 
  stal se profesorem teoretické fyziky na univerzitě v Curychu a v roce 1912 na univerzitě v Utrechtu
  
• 
  v roce 1914 se stal ředitelem ústavu obecné fyziky na univerzitě v Gottingenu
  
• 
  v roce 1927 se stal profesorem na univerzitě v Lipsku a v roce 1935 na univerzitě v Berlíně
  
• 
  v roce 1939 emigroval do USA, byl členem mnoha akademií věd
  
• 
  zkoumal difrakci světla, vypracoval teorii měrných tepel krystalů, rozvinul teorii tepelné vodivosti dielektrických krystalů, ve které se tepelná vodivost chápe jako proces šíření ultrazvukových vln
  
• 
  známá je jeho dipólová teorie Debyova dielektrika, která objasňuje anomální disperzi v elektrickém spektru
  
• 
  rozpracoval teorii a interferenční metodu rentgenových paprsků v krystalickém prášku a kapalinách (tzv. metoda Debye-Scherrerova), která našla uplatnění při zkoumání struktury látek
  
• 
  roku 1910 dospěl k vyzařovacímu zákonu jednodušeji než Planck
  
• 
  v roce 1911 zdokonalil představu o poklesu měrného tepla
  
• 
  v roce 1912 ukázal, že Langevinovu teorii magnetismu lze uplatnit přímo na tepelnou závislost elektrické susceptibility takových kapalin a plynů, jejichž molekuly mají konstantní elektrický moment
  

Johann Deisenhofer

30. 9. 1943

Nobelovu cenu získal v roce 1988 společně s R. Huberem a H. Michelem za stanovení trojrozměrné struktury reakčního centra bakteriální fotosyntézy

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    roku 1974 obdržel doktorát z biochemie
    
• 
  pod vedením profesora Hubera pracoval na disertační práci a pak pokračoval v jeho ústavu v práci až do roku 1988, kdy odešel do Centra lékařských věd v Dallasu
  
• 
  Nobelovu cenu získal za studium bílkovinného komplexu, odborně nazývaného pigmento-proteinový komplex, který je složen z několika molekul bílkovin spojených slabými vazebnými silami a který se podílí na fotosyntéze
  

Otto Paul Hermann Diels

23. 1. 1876 – 7. 3. 1954

Nobelovu cenu získal v roce 1950 společně s K. Alderem za objev a rozvoj syntézy dienů

• 
  německý organický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Berlíně (chemie, fyzika, mineralogie, botanika, filozofie, žákem E.H. Fischera)
    
• 
  v roce 1906 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně
  
• 
  od roku 1916 působil jako profesor na univerzitě v Kielu, kde setrval až do konce svého života
  
• 
  na počátku své vědecké činnosti se věnoval výzkumu steroidů
  
• 
  vypracoval nový způsob dehydrogenace, uskutečnil dehydrogenaci cholesterolu a dalších steroidů
  
• 
  za jeho nejdůležitější objev se považuje objev adiční reakce dienových uhlovodíků s nenasycenými karbonylovými a karboxylovými sloučeninami – tuto reakci pojmenovanou syntéza dienů objevil v roce 1928 společně se svým žákem a pozdějším asistentem K. Alderem (na jejich počest ji pak pojmenovali Diels-Alderovou reakcí) a pomocí této reakce oba vědci syntetizovali velký počet polymerů
  
• 
  objev dienové syntézy umožnil syntetickou výrobu mnoha přírodních látek (alkaloidů, voňavek atd.), z nichž největší význam má syntetická výroba vitamínu D
  
• 
  dienová syntéza našla uplatnění také v průmyslu plastických hmot