Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Walter Gilbert

30. 6. 1926

Nobelovu cenu získal v roce 1980 společně s F. Sangerem a P. Bergem za rozvoj metod pro stanovení sekvencí molekul dědičnosti - deoxyribonukleových kyselin (DNA)

• 
  americký molekulární biolog
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardská univerzita (fyzika)
    
  • 
    univerzita v Cambridgi (matematika; obhájil zde doktorskou disertaci)
    
• 
  v roce 1959 se stal profesorem teoretické fyziky na Harvardské univerzitě v Bostonu, ale pod vlivem J. Watsona (spoluobjevitel dvoušroubovice struktury DNA) začal pracovat v oboru molekulární genetiky
  
• 
  vypracoval jinou, ale stejně účinnou metodu sekvencování DNA, než jakou vypracoval F. Sanger
  
• 
  podílel se na izolaci bílkovinné molekuly (tzv. Lac-represoru), která reguluje zapínání a vypínání přepisu genetické ingormace pro některé enzymy v buňkách bakterie Escherichia coli
  
• 
  izoloval úsek DNA (tzv. operátor), který váže Lac-represor a řídí činnost strukturních genů pro určité enzymy
  

Victor Grignard

6. 5. 1871 - 13. 12. 1935

Nobelovu cenu získal v roce 1912 za objev tzv. Grignardových činidel, kterými přispěl k rozvoji organické chemie

• 
  francouzský organický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Lyonu (matematika, poté přestoupil na chemii)
    
• 
  po ukončení studia se stal profesorem chemie na univerzitě v Lyonu, později působil na univerzitě v Besanconu a Nancy
  
• 
  v roce 1926 se stal členem Francouzské akademie věd
  
• 
  věnoval se výzkumu vytváření účinných vazeb hořčíku v organických sloučeninách
  
• 
  objevil novou metodu syntetizování organických sloučenin pomocí organických sloučenin hořčíku
  
• 
  Roku 1900 objevil, že reakcí kovového hořčíku s alkylhalogenidy nebo arylhalogenidy vznikají velmi reaktivní organokovové látky, které byly později pojmenovány Grignardovými činidly. Později se ukázalo, že tato činidla lze použít v organické syntéze, neboť velmi snadno reagují se všemi skupinami organických sloučenin, které nemají aktivní vodík. Na jeho počest byl pojmenován soubor metod syntézy organických sloučenin – Grignardovy reakce.
  
• 
  věnoval se také studiu tuků, hydrokarbidů, alkoholů, glykolů, dusičnanů a kyselin, chemii terpenů a hliníkoorganických sloučenin, katalytické hydrogenaci při nízkém tlaku
  
• 
  v letech 1915 – 1918 pracoval v chemii vojenských otravných látek
  

Fritz Haber

9. 12. 1868 – 29. 1. 1934

Nobelovu cenu získal v roce 1918 za průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku

• 
  německý fyzikální chemik
  
• 
  narodil se v rodině obchodníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Heidelbergu
    
  • 
    technika v Berlíně
    
  • 
    technika v Curychu (chemická technologie)
    
• 
  po studiích působil na Univerzitě v Mnichově jako soukromý docent, vedoucí oddělení organické chemie a mimořádný profesor
  
• 
  v roce 1906 se stal soukromým docentem chemické technologie na technice v Karlsruhe a později profesorem fyzikální chemie a elektrochemie
  
• 
  od roku 1911 byl ředitelem Ústavu císaře Wilhelma pro fyzikální chemii a elektrochemii
  
• 
  po nástupu Hitlera k moci emigroval do Švýcarska, kde v roce 1934 zemřel
  
• 
  věnoval se elektrochemii a v roce 1898 vyšlo jeho dílo Základy technické elektrochemie
  
• 
  roku 1905 vyšla knižně jeho další práce Termodynamika plynů v technice
  
• 
  zkoumal problémy tuhých elektrolytů, emisí elektronů, věnoval se problémům fyzikální a organické chemie
  
• 
  Velký význam měly jeho práce o reakcích dusíku, které vyřešily problém rostoucí poptávky po amoniaku, kterou přírodní zdroje nestačily pokrýt. V roce 1904 totiž teoreticky prozkoumal reakci, při které vzniká amoniak z dusíku a vodíku při vysokých teplotách a tlacích. Vypracoval syntézu amoniaku společně s Boschem, který se zabýval problémem vysokotlakové nádoby na průmyslovou výrobu amoniaku přímou syntézou dusíku a vodíku ze vzduchu.
  

Otto Hahn

8. 3. 1879 – 28. 7. 1968

Nobelovu cenu získal v roce 1944 za objev štěpení těžkých atomových jader

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Marburku
    
  • 
    technika v Mnichově (doktorát z organické chemie)
    
• 
  v roce 1904 pracoval v laboratoři u W. Ramsaye v Londýně
  
• 
  v roce 1905 pracoval u E. Rutheforda v Kanadě
  
• 
  v roce 1906 pracoval u E. H. Fischera v Berlíně
  
• 
  v roce 1912 nastoupil do nově založeného Ústavu císaře Wilhelma v Berlíně, oddělení chemie, který také v letech 1928–1944 vedl
  
• 
  v roce 1944 se společně s dalšími německými fyziky dostal do anglické internace, a tak Nobelovu cenu převzal až v roce 1946
  
• 
  po druhé světové válce se podílel na vybudování společnosti Maxe Plancka a v letech 1946–1960 byl jejím prezidentem
  
• 
  na počátku své kariéry se věnoval otázkám radioaktivity
  
• 
  v roce 1904 objevil radiothorium, v roce 1907 mezothorium I a II, v roce 1917 společně s Meitnerovou protaktinium
  
• 
  jeho největším úspěchem byl objev štěpení atomového jádra uranu v roce 1938, který se stal počátkem cesty vedoucí k uvolnění jaderné energie – společně se svým asistentem Strassmannem ostřeloval uran neutrony a zjistil, že se uran rozpadá na prvky ze střední části periodické soustavy
  
• 
  celý život odmítal zneužití svého objevu pro vojenské účely a v roce 1957 vydal společně s dalšími osmnácti německými atomovými fyziky prohlášení (tzv. Göttingenský manifest), ve kterém se tito vědci odmítali účastnit výroby a zkoušení atomových zbraní