Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Jean Frédéric Joliot-Curie

19. 3. 1900 – 14. 8. 1958

Nobelovu cenu získal v roce 1935 společně s I. Joliot-Curieovou za společné práce na syntéze nových radioaktivních prvků

• 
  francouzský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Paříži
    
• 
  po ukončení studia pracoval v továrně na výrobu oceli v Lucembursku
  
• 
  roku 1925 byl přijat do pařížského Ústavu pro radium, který vedla M. Curie, a v roce 1930 zde obhájil disertaci věnovanou elektrochemickým vlastnostem radioaktivních a stabilních prvků ve zředěných roztocích
  
• 
  v roce 1935 se stal profesorem na Sorbonně
  
• 
  v roce 1943 se stal členem Francouzské akademie věd
  
• 
  po druhé světové válce se stal ředitelem Ústředí vědeckých výzkumů
  
• 
  v roce 1946 byl pověřen vedením Vysokého komisariátu atomové energie
  
• 
  v letech 1946–1957 byl předsedou Světové federace vědeckých pracovníků
  
• 
  v roce 1926 se oženil s Irene Curieovou, dcerou M. Curie, a od roku 1928 společně systematicky studovali jaderné reakce, které probíhaly při ostřelování jader lehkých prvků paprsky alfa emitovanými poloniem – společně zkoumali neutronové záření a zaměřili se na studium jaderných reakcí, při kterých se ostřelováním alfa částicemi uvolňují z jádra protony a neutrony nebo pozitrony
  
• 
  v roce 1934 manželé Curieovi společně objevili umělou radioaktivitu, která měla obrovský význam pro další vývoj fyziky – ukázali, že při umělých přeměnách vznikají nejprve prvky nestabilní, a ty se teprve dalším rozpadem mění na prvky stabilní
  

Jerome Karle

14. 2. 1917

Nobelovu cenu získal v roce 1985 společně s H. A. Hauptmanem za přímé metody řešení krystalových struktur difrakčními metodami

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v New Yorku (matematiku)
    
  • 
    univerzita v Michiganu (obhájil zde doktorskou disertaci v oboru fyzikální chemie-1944)
    
• 
  v roce 1944 se stal vedoucím laboratoře pro strukturální výzkum v Naval Research Laboratories
  
• 
  v roce 1952 byl jmenován profesorem matematiky a fyziky na univerzitě v Marylendu
  
• 
  v roce 1960 se stal hostujícím profesorem na univerzitě v Kielu
  
• 
  v letech 1981-1984 byl prezidentem Mezinárodní krystalografické unie
  
• 
  v roce 1953 využili společně s H. A. Hauptmanem pro popis krystalové struktury statistické metody, pro kterou vypracovali v roce 1950 matematickou teorii nerovností mezi strukturními faktory
  
• 
  společně s H. A. Hauptmanem přinesli řešení přesného popisu krystalových struktur, o které se snažili vědci již od objevu rentgenova záření v roce 1895
  

Paul Karrer

21. 4. 1889 – 5. 6. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1937 za výzkumy karotenoidů, flavinů a vitamínů A a B₂

• 
  švýcarský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Curychu (chemii)
    
• 
  v roce 1918 se stal profesorem organické chemie na univerzitě v Curychu
  
• 
  v roce 1919 se stal vedoucím katedry jako nástupce profesora Wernera
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se věnoval studiu organických sloučenin arzénu, což jej přivedlo ke spolupráci s Ehrlichem, jejímž výsledkem byly práce o organických arzénových preparátech a jejich použití v terapii, kde našel uplatnění především salvarsan při léčení pohlavních chorob
  
• 
  věnoval se studiu sacharidů, polysacharidů, stereochemii aminokyselin, alkaloidů, objevil enzymatický rozklad sloučenin chitinu, ligninu a celulózy; následovaly práce o glykosidech, lecitinech, tříslovinách a jejich seskupení
  
• 
  po roce 1926 se zaměřil na výzkum rostlinných barviv, objevil antokyany, prozkoumal i další rostlinná barviva a zjistil údaje o struktuře jejich molekul, o rozdělení elektronů na atomy v molekule
  
• 
  navázal na výzkumy Euler-Chelpina a podařilo se mu izolovat vitamín A, určit jeho konstitucionální vztahy ke karotenu a bez významu nezůstaly ani jeho výzkumy vitamínů C a B₂
  

John Cowdery Kendrew

24. 3. 1917 – 23. 8. 1997

Nobelovu cenu získal v roce 1962 společně s M. F. Perutzem za studie o struktuře globulárních proteinů

• 
  anglický biochemik
  
• 
  narodil se v rodině profesora klimatologie
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Oxfordu
    
  • 
    univerzita v Bristolu
    
  • 
    univerzita v Cambridgi
    
• 
  během druhé světové války pracoval v Ústavu fyzikální chemie v Cambridgi v oblasti reakční kinetiky a věnoval se problematice radaru
  
• 
  poté se zaměřil na biologii, kde jej zaujal výzkum struktury bílkovin
  
• 
  od roku 1946 pracoval společně s Perutzem v Cavendishově laboratoři pod vedením L. Bragga a trvale se zaměřil na oblast molekulární biologie
  
• 
  stal se vedoucím laboratoře molekulární biologie v Cambridgi a profesorem na zdejší univerzitě
  
• 
  ve svých výzkumech struktury bílkovin navázal na poznatky těch, kteří použili k analýze bílkovinné molekuly rentgenových paprsků – tato metoda ale nevedla k cíli, neboť spirálové uspořádání atomů v molekule bílkovin způsobovalo, že rentgenový snímek nedával jasný obraz
  
• 
  v roce 1955 společně s Perutzem přišel na myšlenku zkoumat místo čistého hemoglobinu jeho sloučeniny se stříbrem a rtutí, neboť atomy těžkých kovů se dají na rentgenových snímcích snáze identifikovat
  
• 
  prozkoumal kolem 110 krystalů, změřil intenzitu kolem 250 rentgenových paprsků a v roce 1957 vytvořil trojrozměrný model myoglobinu a v roce 1960 jeho strukturální vzorec
  

Aaron Klug

11. 8. 1926

Nobelovu cenu získal v roce 1982 za příspěvek k rozvoji krystalografické elektronové mikroskopie a za objevy týkající se struktury nukleoproteinů

• 
  anglický molekulární biolog
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Witwates
    
  • 
    univerzita v Kapském Městě (fyzikální chemii)
    
  • 
    univerzita v Cambridgi (obhájil zde doktorskou dizertaci)
    
• 
  věnoval se fyzikální chemii hemoglobinu
  
• 
  v roce 1953 odešel do Krystalografické laboratoře fyzikálního oddělení Birbeckovy koleje jako spolupracovník Rosalindy Franklinové
  
• 
  v roce 1958 se stal ředitelem projektu pro výzkum virů a několik let byl ředitelem oddělení pro strukturální studia v laboratoři molekulární biologie Britské výzkumné rady
  
• 
  během svého pobytu na Birbeckově koleji se věnoval krystalografickému přístupu ke studiu kulových a spirálových virů
  
• 
  na konci 50. let se podílel na vypracování modeli viru tabákové mozaiky, který je nejznámějším schématem viru vůbec
  
• 
  na po
  
• 
  átku 60. let společně s D. Casparem formuloval fyzikální podstatu stavby jednoduchých samoseskupujících se (samoagregačních) struktur
  
• 
  v letech 1964-1968 vyvinul metody optické a digitální difrakce a trojrozměrné digitální rekonstrukce založené na analýze elektronově mikroskopického obrazu