Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Jean-Marie Lehn

4. 10. 1918 – 1998

Nobelovu cenu získal v roce 1987 společně s D.J. Cramem a Ch. J. Pedersenem za objev syntetických makrocyklických látek se selektivními vlastnostmi pro vazbu iontů a molekul

• 
  francouzský chemik
  
• 
  narodil se v rodině stavitele varhan
  
• 
  působil jako profesor na Pasteurově univerzitě ve Strasburgu
  
• 
  v 60. letech (přibližně ve stejnou dobu jako Pederson) společně se svými spolupracovníky syntetizoval skupinu makrocyklických látek - polyetherové diaminy čili kryptáty*
  
• 
  dokázal syntetizovat nejfantastičtější struktury, zjistit vztahy mezi strukturou a stabilitou komplexů, prozkoumat kinetiku tvorby komplexů, jejich pčinky na membrány a fotochemické efekty
  

* termín kryptát byl odvozen na základě toho, že výborně skrývají kovové ionty uvnitř dutiny ve své struktuře - nyní se používá pro komplexy a pro samotné látky se užívá termín kryptand

Luis F. Leloir

6. 9. 1906 – 2. 10. 1987

Nobelovu cenu získal v roce 1970 za objev aktivačních cukrů a jejich funkce v biosyntéze polysacharidů

• 
  argentinský biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Buenos Aires (lékařství)
    
  • 
    univerzita v Cambridgi (u F. Hopkinse)
    
• 
  v době udělení Nobelovy ceny měl velmi neobvyklou profesi – byl soukromý vědec pracující v ne právě ideálních podmínkách pro laboratorní práci na předměstí v Buenos Aires a prostředky pro svou vědeckou práci si obstarával z vlastních zdrojů a z části z podpory mecenáše, po kterém byla jeho laboratoř nazvána Fundación Campomar
  
• 
  jeho vědecká práce navázala na dřívější výzkumy vysvětlující funkci fosforylázy*, za které byla udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství již v roce 1947 – Leloir se ale zabýval procesem opačným, a to výstavbou polysacharidového řetězce glykogenu z molekul glukózy – ukázal, že navázání další glukózy ke glykogenovému řetězci se děje v biologických podmínkách přenosem z uridinfosfátglukózy
  
• 
  jeho práce, která ukázala obecnou důležitost sloučenin cukrů s uridinovými nukleotidy, měla zásadní význam pro vysvětlení biosyntézy polysacharidů
  

*Fosforyláza je enzym, který se účastní odbourávání řetězce polysacharidu (škrobu, glykogenu, apod.) za přítomnosti kyseliny fosforečné – produktem tohoto odbourávání je fosfát glukózy.

Willard Frank Libby

17. 12. 1908 – 8. 9. 1980

Nobelovu cenu získal v roce 1960 za metodu použití uhlíku ¹⁴C k určování stáří v archeologii, geologii, geofyzice a jiných oborech

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Berkeley
    
• 
  působil na univerzitě v Syracuse, na Trinity College v Dublinu, od roku 1933 na univerzitě v Berkeley, na univerzitě v Princetonu a na Columbijské univerzitě v New Yorku
  
• 
  po druhé světové válce se stal profesorem v ústavu jaderné fyziky v Chicagu
  
• 
  byl členem komise pro atomovou energii, poradcem několika společností v oblasti atomového průmyslu a technickým poradcem ministerstva obrany
  
• 
  celosvětově se proslavil jako tvůrce radiokarbonové metody, která byla důsledkem jeho výzkumu a objevu z roku 1939, který se týkal radioaktivního izotopu uhlíku* ¹⁴C
  
• 
  od roku 1939 vyhodnocoval poznatky a dospěl k závěru, že měřením radioaktivity 14C lze velmi přesně vypočítat dobu od smrti zkoumaného organismu do okamžiku měření
  
• 
  v roce 1947 začal provádět měření radioaktivity, aby mohl vypočítat stáří archeologických nálezů
  

William N. Lipscomb

9. 12. 1919 - 14. 4. 2011

Nobelovu cenu získal v roce 1976 za práce v oblasti sloučenin boru s vodíkem

• 
  americký fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Kentucky
    
  • 
    Kalifornský technologický institut
    
• 
  od roku 1950 byl mimořádným a od roku 1954 řádným profesorem na univerzitě v Minnesotě
  
• 
  v roce 1959 se stal profesorem na univerzitě v Minnesotě
  
• 
  v roce 1959 se stal profesorem na Harvardově univerzitě
  
• 
  získal mnoho čestných doktorátů, čestných uznání a cen, v roce 1958 získal Harrisonovu-Howeovu cenu a v roce 1972 Debyovu cenu
  
• 
  vytvořil první racionální teorii sloučenin boru, odhalil základní příčiny unikátní stavby molekul boranů a heteroboranových analog, ve své topologické teorii publikované v roce 1954 vysvětlil podstatu vazebných poměrů v těchto molekulách
  
• 
  základem jeho teorie je koncepce třístředové vazby, ve které tři skeletální atomy sdílejí jeden elektronový pár, jako primárního vazebného elementu ve sloučeninách boru
  
• 
  v pozdějších pracích se věnoval objektivnímu mapování rozložení elektronových hustot mezi jednotlivými atomy a dokázal, že tento základní předpoklad odpovídá skutečnosti
  
• 
  systematicky se věnoval rentgenové strukturní analýze po stránce metodické i teoretické
  
• 
  určil strukturu desítek boranů a jejich derivátů, ale také složitých biologických látek včetně enzymů
  
• 
  publikoval stovky prací z oblasti strukturní analýzy, nukleární magnetické rezonance a teorie chemické vazby v boranech
  

Rudolph Arthur Marcus

21. 7. 1923

Nobelovu cenu získal v roce 1992 za svůj přínos k teorii přenosu elektronů v chemických soustavách

• 
  americký chemik kanadského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    McGillova univerzita (v roce 1946 zde získal doktorát)
    
• 
  v roce 1951 začal pracovat na polytechnice v Brooklinu, kde se nakonec stal řádným profesorem - odtud potom přešel na Kalifornský technologický institut
  
• 
  teoreticky se zabýval jednoduchými redoxními reakcemi jak v homogenních roztocích, tak na elektrodách - koncem 50. let přišel s teorií těchto reakcí, která byla založena na reorganizační energii
  
• 
  jeho teorii vyhovovala řada reakcí hlavně v anorganické chemii, a to jak reakce výměnné, tak reakce elektrodové
  
• 
  v dalších studiích se zaměřil na systémy důležité v biochemii, např. složky řetězce přenosu elektronu, na přenos elektronu přes rozhraní dvou nemísitelných kapalin a svou teorii rozšířil také na přenos protonu