Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə47/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   43   44   45   46   47   48   49   50   ...   64

Archer John Porter Martin


1. 3. 1910 – 28. 7. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1952 společně s R. L. M. Syngem za objev rozdělovací chromatografie

  • anglický chemik

  • studium:

      • univerzita v Cambridgi (chemie, fyzika, matematika a mineralogie)

  • v letech 1933–1938 pracoval v Dunnově potravinářském výzkumném ústavu

  • po roce 1938 se stal vedoucím oddělení fyzikální chemie v Národním ústavu lékařského výzkumu v Londýně

  • zpočátku se zabýval problémy pyroelektřiny a vypracoval metodu jejího výzkumu, která byla založena na pozorování přitažlivosti kovové destičky na krystalech uložených v zkapalněném vzduchu

  • studoval UV absorpční spektra, izoloval vitamín E, zkoumal vitamín B2 a kyselinu nikotinovou

  • při svých výzkumech použil k oddělování různých látek s podobnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi adsorpční chromatografii

  • společně s R. Syngem se zaměřil na analýzu aminokyselin – k jejímu studiu bylo ale nutné rozpracovat nový typ chromatografické analýzy, a to rozdělovací chromatografii, u které se používá rozdílnosti rozdělovacích koeficientů oddělovaných látek pro dvě vzájemně omezené mísitelné kapaliny

  • v roce 1944 se Syngem vypracovali papírovou chromatografii

  • později s anglickým chemikem A. T. Jamesem objevil metodu plynové rozdělovací chromatografie

Edwin Mattison McMillan


18. 9. 1907 – 1991

Nobelovu cenu získal v roce 1951 společně s G. T. Seaborgem za objevy v oblasti chemie transuranů

  • americký radiochemik

  • narodil se v rodině lékaře

  • studium:

      • technika v Kalifornii

      • univerzita v Princetonu

      • univerzita v Berkeley

  • po ukončení studia pracoval v Ústavu E. O. Lawrence

  • stal se profesorem fyziky na univerzitě v Berkeley

  • v letech 1940–1945 se podílel na vývojových úlohách souvisejících s obranou USA

  • zpočátku své vědecké dráhy se věnoval problému magnetického momentu protonu

  • od roku 1934 se věnoval urychlování elementárních částic

  • v Ústavu E. O. Lawrence se účastnil konstrukce cyklotronu, jehož vynálezcem byl právě Lawrence

  • společně s M. L. E. Oliphanem vypracoval projekt zdokonaleného cyklotronu – synchrocyklotronu, s jehož pomocí překročila atomistika zdánlivě nepřekonatelnou hranici v urychlování částic

  • těžištěm jeho vědecké práce byl výzkum transuranů

  • v roce 1940 společně s P. H. Abelsonem ostřeloval uran pomalými neutrony a zjistil, že se jádro 238U mění na jádro 239U, které se po vyzáření elektronu mění na prvek s protonovým číslem 93 – objevil tak první transuran, který nazval neptunium

  • v roce 1940 společně s americkými fyziky G. T. Seaborgem, J. W. Kennedym a E. C. Wahlem zjistil, že jádro neptunia se po vyzáření elektronu mění na prvek s protonovým číslem 94 – tak objevil další transuran, který pojmenovali plutonium

Robert Bruce Merrifield


15. 7. 1921 – 14. 5. 2006

Nobelovu cenu získal v roce 1984 za objev syntézy peptidů v pevné fázi

  • americký biochemik

  • studium:

      • univerzita v Pasadeně (chemii)

      • univerzita v Los Angeles

  • po roce 1949 nastoupil do laboratoře biochemie v Rockefellerově institutu v New Yorku

  • v roce 1953 se seznámil s problematikou syntézy peptidů při práci na výzkumu růstových faktorů bílkovinného původu

  • v roce 1959 formuloval princip pevné fáze a ke schůdnému schématu dospěl experimentální prací v roce 1963 - první fungující prototyp syntetizátoru postavil společně s J. M. Stewardem ve sklepě svého domu v New Jersey

  • jeho nová metoda se postupně prosadila na celém světě a v roce 1969 mu za ni byla udělena cena Alberta Laskera jako ocenění významu jeho metody pro lékařský výzkum

  • jeho metoda syntézy* byla s úspěchem použita pro přípravu řady nízkomolekulárních peptidů

Hartmut Michel


18. 7. 1948

Nobelovu cenu získal v roce 1988 společně s J. Deisenhoferem a R. Huberem za stanovení trojrozmějné struktury reakčního centra bakteriální fotosyntézy

  • německý chemik

  • studium:

      • univerzita ve Würzburku (získal zde doktorát u profesora Oesterhelta)

  • v roce 1978 začal na univerzitě ve Würzburku krystalizovat bakteriorhodospin (krystalografii bakteriorhodospinu následně plně využil při svém výzkumu krystalů fotosyntetických reakčních center)

  • v roce 1979 s celým Oesterheltovým oddělením přešel do Martinsriedu

  • v roce 1979 získal první krystaly bakteriorhodospinu, které by mohly vyhovovat pro strukturní analýzu - seznámil s nimi R. Hubera a později s nimi odjel do Cambridge, kde byly získány jejich difrakčníobrazy - výsledky byly tak dobré, že byla v Huberově laboratoři instalována měřící aparatura

  • v roce 1980 publikoval první difrakční obrazy bakteriorhodospinu - v té době se tako pokoušel o krystalizaci fotosyntetického reakčního centra z purpurových nesirných bakterií (pro svou práci si vybral druh bakterie Rhodopseudomonas viridis)

  • v roce 1981 získal vůbec první krystaly komplexu membránových bílkovin

  • v roce 1982 začal se strukturní analýzou získaných krystalů pomocí difrakce rentgenových paprsků a výsledky své práce publikoval o několik let později

  • v roce 1988 se stal vedoucím oddělení molekulární biologie membrán v Ústavu pro biofyziku Maxe Plancka ve Frankfurtu nad Mohanem


Dostları ilə paylaş:
1   ...   43   44   45   46   47   48   49   50   ...   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə