Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Archer John Porter Martin

1. 3. 1910 – 28. 7. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1952 společně s R. L. M. Syngem za objev rozdělovací chromatografie

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Cambridgi (chemie, fyzika, matematika a mineralogie)
    
• 
  v letech 1933–1938 pracoval v Dunnově potravinářském výzkumném ústavu
  
• 
  po roce 1938 se stal vedoucím oddělení fyzikální chemie v Národním ústavu lékařského výzkumu v Londýně
  
• 
  zpočátku se zabýval problémy pyroelektřiny a vypracoval metodu jejího výzkumu, která byla založena na pozorování přitažlivosti kovové destičky na krystalech uložených v zkapalněném vzduchu
  
• 
  studoval UV absorpční spektra, izoloval vitamín E, zkoumal vitamín B₂ a kyselinu nikotinovou
  
• 
  při svých výzkumech použil k oddělování různých látek s podobnými fyzikálními a chemickými vlastnostmi adsorpční chromatografii
  
• 
  společně s R. Syngem se zaměřil na analýzu aminokyselin – k jejímu studiu bylo ale nutné rozpracovat nový typ chromatografické analýzy, a to rozdělovací chromatografii, u které se používá rozdílnosti rozdělovacích koeficientů oddělovaných látek pro dvě vzájemně omezené mísitelné kapaliny
  
• 
  v roce 1944 se Syngem vypracovali papírovou chromatografii
  
• 
  později s anglickým chemikem A. T. Jamesem objevil metodu plynové rozdělovací chromatografie
  

Edwin Mattison McMillan

18. 9. 1907 – 1991

Nobelovu cenu získal v roce 1951 společně s G. T. Seaborgem za objevy v oblasti chemie transuranů

• 
  americký radiochemik
  
• 
  narodil se v rodině lékaře
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Kalifornii
    
  • 
    univerzita v Princetonu
    
  • 
    univerzita v Berkeley
    
• 
  po ukončení studia pracoval v Ústavu E. O. Lawrence
  
• 
  stal se profesorem fyziky na univerzitě v Berkeley
  
• 
  v letech 1940–1945 se podílel na vývojových úlohách souvisejících s obranou USA
  
• 
  zpočátku své vědecké dráhy se věnoval problému magnetického momentu protonu
  
• 
  od roku 1934 se věnoval urychlování elementárních částic
  
• 
  v Ústavu E. O. Lawrence se účastnil konstrukce cyklotronu, jehož vynálezcem byl právě Lawrence
  
• 
  společně s M. L. E. Oliphanem vypracoval projekt zdokonaleného cyklotronu – synchrocyklotronu, s jehož pomocí překročila atomistika zdánlivě nepřekonatelnou hranici v urychlování částic
  
• 
  těžištěm jeho vědecké práce byl výzkum transuranů
  
• 
  v roce 1940 společně s P. H. Abelsonem ostřeloval uran pomalými neutrony a zjistil, že se jádro ²³⁸U mění na jádro ²³⁹U, které se po vyzáření elektronu mění na prvek s protonovým číslem 93 – objevil tak první transuran, který nazval neptunium
  
• 
  v roce 1940 společně s americkými fyziky G. T. Seaborgem, J. W. Kennedym a E. C. Wahlem zjistil, že jádro neptunia se po vyzáření elektronu mění na prvek s protonovým číslem 94 – tak objevil další transuran, který pojmenovali plutonium
  

Robert Bruce Merrifield

15. 7. 1921 – 14. 5. 2006

Nobelovu cenu získal v roce 1984 za objev syntézy peptidů v pevné fázi

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Pasadeně (chemii)
    
  • 
    univerzita v Los Angeles
    
• 
  po roce 1949 nastoupil do laboratoře biochemie v Rockefellerově institutu v New Yorku
  
• 
  v roce 1953 se seznámil s problematikou syntézy peptidů při práci na výzkumu růstových faktorů bílkovinného původu
  
• 
  v roce 1959 formuloval princip pevné fáze a ke schůdnému schématu dospěl experimentální prací v roce 1963 - první fungující prototyp syntetizátoru postavil společně s J. M. Stewardem ve sklepě svého domu v New Jersey
  
• 
  jeho nová metoda se postupně prosadila na celém světě a v roce 1969 mu za ni byla udělena cena Alberta Laskera jako ocenění významu jeho metody pro lékařský výzkum
  
• 
  jeho metoda syntézy* byla s úspěchem použita pro přípravu řady nízkomolekulárních peptidů
  

Hartmut Michel

18. 7. 1948

Nobelovu cenu získal v roce 1988 společně s J. Deisenhoferem a R. Huberem za stanovení trojrozmějné struktury reakčního centra bakteriální fotosyntézy

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita ve Würzburku (získal zde doktorát u profesora Oesterhelta)
    
• 
  v roce 1978 začal na univerzitě ve Würzburku krystalizovat bakteriorhodospin (krystalografii bakteriorhodospinu následně plně využil při svém výzkumu krystalů fotosyntetických reakčních center)
  
• 
  v roce 1979 s celým Oesterheltovým oddělením přešel do Martinsriedu
  
• 
  v roce 1979 získal první krystaly bakteriorhodospinu, které by mohly vyhovovat pro strukturní analýzu - seznámil s nimi R. Hubera a později s nimi odjel do Cambridge, kde byly získány jejich difrakčníobrazy - výsledky byly tak dobré, že byla v Huberově laboratoři instalována měřící aparatura
  
• 
  v roce 1980 publikoval první difrakční obrazy bakteriorhodospinu - v té době se tako pokoušel o krystalizaci fotosyntetického reakčního centra z purpurových nesirných bakterií (pro svou práci si vybral druh bakterie Rhodopseudomonas viridis)
  
• 
  v roce 1981 získal vůbec první krystaly komplexu membránových bílkovin
  
• 
  v roce 1982 začal se strukturní analýzou získaných krystalů pomocí difrakce rentgenových paprsků a výsledky své práce publikoval o několik let později
  
• 
  v roce 1988 se stal vedoucím oddělení molekulární biologie membrán v Ústavu pro biofyziku Maxe Plancka ve Frankfurtu nad Mohanem