Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə51/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   47   48   49   50   51   52   53   54   ...   64

Wilhelm Ostwald


2. 9. 1853 – 3. 4. 1932

Nobelovu cenu získal v roce 1909 za své práce o katalýze, za výzkumy podmínek chemické rovnováhy a reakčních rychlostí

  • německý fyzikální chemik

  • narodil se v rodině lotyšského bednáře

  • studium:

      • univerzita v Dorpatě (chemie)

  • Jeho stěžejní práce se týkají teorie elektrolytické disociace, při které dochází ke vzniku iontů v roztocích rozpouštěním elektrolytů v rozpouštědle. Ostwald objevil souvislost mezi elektrickou vodivostí roztoků kyselin a stupněm jejich elektrolytické disociace. Je autorem tzv. Ostwaldova zřeďovacího zákona, který vyjadřuje vztah mezi stupněm disociace elektrolytu a jeho koncentrací.

  • věnoval se problémům chemické kinetiky a katalýzy a v roce 1894 objevil mechanismus katalýzy, rozpracoval základy výroby kyseliny dusičné katalytickou oxidací amoniaku

  • v posledních letech života se věnoval teoretickým a praktickým problémům barev a v této oblasti se stal jedním z nejvýznamnějších celosvětových odborníků

  • byl jedním ze zakladatelů Mezinárodní společnosti chemiků a zasloužil se o vznik základů fyzikální chemie jako samostatné vědní disciplíny

Linus Carl Pauling


28. 2. 1901 – 1994

Nobelovu cenu za chemii získal v roce 1954 za výzkumy podstaty chemických vazeb a jejich využití při objasňování struktury komplexních sloučenin

  • americký chemik

  • narodil se v rodině farmaceuta

  • studium:

      • filosofie, klasická literatura a přírodní vědy

      • Kalifornský technologický institut v Pasadeně (chemie, fyzika, matematika)

  • v Pasadeně působil od roku 1922 a postupně se stal profesorem a vedoucím katedry chemie a chemického inženýrství

  • ve své vědecké práci se zaměřil na studium struktury molekul a problémy chemické vazby, mezomerii a rezonanci za pomoci kvantové mechaniky

  • vypočítal velikost poloměrů iontů, sestavil je do tabulky a zformuloval některá obecná pravidla, podle kterých se ionty formují do krystalických struktur

  • byl prvním, kdo použil kvantové teorie k řešení homeopolárních vazeb a předložil celou řadu empirických metod k určování jejich hodnot

  • v oblasti biochemie zkoumal strukturu molekuly bílkovin a předložil výklad prostorové stavby bílkovin s uspořádáním peptidového řetězce v podobě šroubovice

  • rozvinul také teorii imunity a vytvořil hypotézu o tvorbě antilátek v živém organismu

  • Nobelovu cenu získal dvakrát, ve dvou různých oborech – kromě chemie mu byla v roce 1962 udělena Nobelova cena za mír

Charles J. Pedersen


3. 10. 1904 – 26.10. 1989

Nobelovu cenu získal v roce 1987 společně s D.J. Cramem a J. Lehnem za objev syntetických makrocyklických látek se selektivními vlastnostmi pro vazbu iontů a molekul

  • americký chemik

  • dlouhá léta pracoval v průmyslovém výzkumu

  • v roce 1961 v laboratořích firmy Du Pont de Nemours & Co. dostal za úkol nalézt pro polymeraci olefinů nové katalyzátory, které by obsahovaly ionty vanadu

  • Pedersen chtěl v rámci svého úkolu vázat ionty trojmocného a čtyřmocného vanadu do komplexů s aromatickými látkami s větším počtem skupin, které se účastní tvorby komplexu (tzv. polydentátové ligandy) - jako ligand zvolil bis-2[2-(o-hydroxyfenoxy)ethyl]ether

  • ligand bis-2[2-(o-hydroxyfenoxy)ethyl]ether začal syntetizovat v roce 1962, přičemž si všiml, že se absorpční spektrum této látky rozpuštěné v methanolu dramaticky změnilo po přidání hydroxidu sodného - další výzkum ypomocí infračervené a jaderné magnetické rezonanční spektroskopie jej přivedly k závěru, že se jedná o cyklický polyether, který váže uvnitř dutiny sodné ionty a který Pederson nazval dibenzo-18-crown-6

  • v roce 1967 publikoval své první práce o cyklických polyetherech

  • po tomto základním objevu se intenzivně věnoval dalšímu výzkumu celé skupiny cyklických polyetherů (včetně thiopolyetherů) a vznikla tak nová "crownová" chemie, které se začaly věnovat stovky badatelů po celém světě

Max Ferdinand Perutz


19. 5. 1914 – 6. 2. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1962 společně s J. C. Kendrewem za studie o struktuře globulárních proteinů

  • anglický biochemik rakouského původu

  • narodil se v rodině majitele textilní továrny

  • studium:

      • práva (měl převzít otcovu firmu)

      • univerzita ve Vídni (anorganická analýza)

  • později se věnoval anorganické chemii a biochemii

  • v roce 1936 pracoval u F. G. Hopkinse aj. D. Bernala v Cavendishově ústavu v Cambridgi

  • byl asistentem L. Bragga

  • roku 1947 se stal vedoucím oddělení molekulové biologie v Britské radě pro lékařský výzkum v Cambridgi

  • svou hlavní pozornost zaměřil na výzkum struktury bílkovin, přičemž ke studiu použil hemoglobin* – k výzkumu jeho struktury a také chymotrypsinu** použil metodu ohybu rentgenových paprsků při průchodu krystaly, která ale nevedla k cíli, neboť spirálové uspořádání atomů v molekule bílkovin způsobovalo, že rentgenový snímek nedával jasný obraz

  • v roce 1955 společně s Kendrewem přišel na myšlenku zkoumat místo čistého hemoglobinu jeho sloučeniny se stříbrem a rtutí, neboť atomy těžkých kovů se dají na rentgenových snímcích snáze identifikovat

  • po několika letech studia se jim podařilo zjistit strukturální uspořádání hemoglobinu a myoglobinu, čímž významně přispěli k poznání struktury bílkovin

* Hemoglobin má velmi komplikovanou strukturu a o jeho prozkoumání usilovali vědci již dávno před Perutzem



** Chymotrypsin je zažívací enzym v břišní slinné žláze


Dostları ilə paylaş:
1   ...   47   48   49   50   51   52   53   54   ...   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə