Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Wilhelm Ostwald

2. 9. 1853 – 3. 4. 1932

Nobelovu cenu získal v roce 1909 za své práce o katalýze, za výzkumy podmínek chemické rovnováhy a reakčních rychlostí

• 
  německý fyzikální chemik
  
• 
  narodil se v rodině lotyšského bednáře
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Dorpatě (chemie)
    
• 
  Jeho stěžejní práce se týkají teorie elektrolytické disociace, při které dochází ke vzniku iontů v roztocích rozpouštěním elektrolytů v rozpouštědle. Ostwald objevil souvislost mezi elektrickou vodivostí roztoků kyselin a stupněm jejich elektrolytické disociace. Je autorem tzv. Ostwaldova zřeďovacího zákona, který vyjadřuje vztah mezi stupněm disociace elektrolytu a jeho koncentrací.
  
• 
  věnoval se problémům chemické kinetiky a katalýzy a v roce 1894 objevil mechanismus katalýzy, rozpracoval základy výroby kyseliny dusičné katalytickou oxidací amoniaku
  
• 
  v posledních letech života se věnoval teoretickým a praktickým problémům barev a v této oblasti se stal jedním z nejvýznamnějších celosvětových odborníků
  
• 
  byl jedním ze zakladatelů Mezinárodní společnosti chemiků a zasloužil se o vznik základů fyzikální chemie jako samostatné vědní disciplíny
  

Linus Carl Pauling

28. 2. 1901 – 1994

Nobelovu cenu za chemii získal v roce 1954 za výzkumy podstaty chemických vazeb a jejich využití při objasňování struktury komplexních sloučenin

• 
  americký chemik
  
• 
  narodil se v rodině farmaceuta
  
• 
  studium:
  
  • 
    filosofie, klasická literatura a přírodní vědy
    
  • 
    Kalifornský technologický institut v Pasadeně (chemie, fyzika, matematika)
    
• 
  v Pasadeně působil od roku 1922 a postupně se stal profesorem a vedoucím katedry chemie a chemického inženýrství
  
• 
  ve své vědecké práci se zaměřil na studium struktury molekul a problémy chemické vazby, mezomerii a rezonanci za pomoci kvantové mechaniky
  
• 
  vypočítal velikost poloměrů iontů, sestavil je do tabulky a zformuloval některá obecná pravidla, podle kterých se ionty formují do krystalických struktur
  
• 
  byl prvním, kdo použil kvantové teorie k řešení homeopolárních vazeb a předložil celou řadu empirických metod k určování jejich hodnot
  
• 
  v oblasti biochemie zkoumal strukturu molekuly bílkovin a předložil výklad prostorové stavby bílkovin s uspořádáním peptidového řetězce v podobě šroubovice
  
• 
  rozvinul také teorii imunity a vytvořil hypotézu o tvorbě antilátek v živém organismu
  
• 
  Nobelovu cenu získal dvakrát, ve dvou různých oborech – kromě chemie mu byla v roce 1962 udělena Nobelova cena za mír
  

Charles J. Pedersen

3. 10. 1904 – 26.10. 1989

Nobelovu cenu získal v roce 1987 společně s D.J. Cramem a J. Lehnem za objev syntetických makrocyklických látek se selektivními vlastnostmi pro vazbu iontů a molekul

• 
  americký chemik
  
• 
  dlouhá léta pracoval v průmyslovém výzkumu
  
• 
  v roce 1961 v laboratořích firmy Du Pont de Nemours & Co. dostal za úkol nalézt pro polymeraci olefinů nové katalyzátory, které by obsahovaly ionty vanadu
  
• 
  Pedersen chtěl v rámci svého úkolu vázat ionty trojmocného a čtyřmocného vanadu do komplexů s aromatickými látkami s větším počtem skupin, které se účastní tvorby komplexu (tzv. polydentátové ligandy) - jako ligand zvolil bis-2[2-(o-hydroxyfenoxy)ethyl]ether
  
• 
  ligand bis-2[2-(o-hydroxyfenoxy)ethyl]ether začal syntetizovat v roce 1962, přičemž si všiml, že se absorpční spektrum této látky rozpuštěné v methanolu dramaticky změnilo po přidání hydroxidu sodného - další výzkum ypomocí infračervené a jaderné magnetické rezonanční spektroskopie jej přivedly k závěru, že se jedná o cyklický polyether, který váže uvnitř dutiny sodné ionty a který Pederson nazval dibenzo-18-crown-6
  
• 
  v roce 1967 publikoval své první práce o cyklických polyetherech
  
• 
  po tomto základním objevu se intenzivně věnoval dalšímu výzkumu celé skupiny cyklických polyetherů (včetně thiopolyetherů) a vznikla tak nová "crownová" chemie, které se začaly věnovat stovky badatelů po celém světě
  

Max Ferdinand Perutz

19. 5. 1914 – 6. 2. 2002

Nobelovu cenu získal v roce 1962 společně s J. C. Kendrewem za studie o struktuře globulárních proteinů

• 
  anglický biochemik rakouského původu
  
• 
  narodil se v rodině majitele textilní továrny
  
• 
  studium:
  
  • 
    práva (měl převzít otcovu firmu)
    
  • 
    univerzita ve Vídni (anorganická analýza)
    
• 
  později se věnoval anorganické chemii a biochemii
  
• 
  v roce 1936 pracoval u F. G. Hopkinse aj. D. Bernala v Cavendishově ústavu v Cambridgi
  
• 
  byl asistentem L. Bragga
  
• 
  roku 1947 se stal vedoucím oddělení molekulové biologie v Britské radě pro lékařský výzkum v Cambridgi
  
• 
  svou hlavní pozornost zaměřil na výzkum struktury bílkovin, přičemž ke studiu použil hemoglobin* – k výzkumu jeho struktury a také chymotrypsinu** použil metodu ohybu rentgenových paprsků při průchodu krystaly, která ale nevedla k cíli, neboť spirálové uspořádání atomů v molekule bílkovin způsobovalo, že rentgenový snímek nedával jasný obraz
  
• 
  v roce 1955 společně s Kendrewem přišel na myšlenku zkoumat místo čistého hemoglobinu jeho sloučeniny se stříbrem a rtutí, neboť atomy těžkých kovů se dají na rentgenových snímcích snáze identifikovat
  
• 
  po několika letech studia se jim podařilo zjistit strukturální uspořádání hemoglobinu a myoglobinu, čímž významně přispěli k poznání struktury bílkovin
  

* Hemoglobin má velmi komplikovanou strukturu a o jeho prozkoumání usilovali vědci již dávno před Perutzem

** Chymotrypsin je zažívací enzym v břišní slinné žláze