Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Ilja Prigogine

25. 1. 1917 – 28. 5. 2003

Nobelovu cenu získal v roce 1977 za teoretické výzkumy v oblasti termodynamiky

• 
  belgický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Bruselu
    
• 
  v roce 1947 se stal profesorem fyzikální chemie na univerzitě v Bruselu – patří k nejvýznamnějším představitelům bruselské termodynamické školy, kterou založil DeDonder
  
• 
  je čestným doktorem mnoha světových univerzit a členem mnoha akademií věd
  
• 
  v roce 1962 se stal ředitelem Mezinárodního ústavu fyziky a chemie a v roce 1968 ředitelem Centra statistické mechaniky a termodynamiky Texaské univerzity v Austinu
  
• 
  v roce 1947 Prigogine ve své práci došel k závěru, že je nutné v termodynamice ireverzibilních procesů používat tzv. Curierův princip, podle kterého může například průběh chemické reakce v izotropním prostředí vyvolat vektorový tok nějaké látky – od té doby se tento princip označuje jako Curieův-Prigogineův teorém a Prigogineových teorémů se v termodynamice ireverzibilních procesů používá celá řada
  
• 
  nejznámější z těchto teorémů je ten, který ukazuje, že časová změna produkce entropie v systému je v oblasti blízké rovnováze při stálých vnějších podmínkách vždy záporná nebo nulová – proto dochází v této oblasti k ustavování stabilních ustálených stavů
  

Sir William Ramsay

2. 10. 1852 – 23. 7. 1916

Nobelovu cenu získal v roce 1904 za objev vzácných plynů v atmosféře a za určení jejich místa v periodické soustavě prvků

• 
  německý organický chemik a biochemik
  
• 
  narodil se v rodině obchodníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Glasgow
    
  • 
    univerzita v Tubingenu
    
• 
  v roce 1880 se stal profesorem anorganické chemie na univerzitě v Londýně
  
• 
  během svého života se stal členem Petrohradské akademie věd a mnoha dalších vědeckých institucí
  
• 
  r. 1893 uveřejnil svůj způsob určování hmotnosti molekul kapaliny pomocí povrchového napětí
  
• 
  v roce 1886 společně s J. Jensenem a A. Loskyerem pomocí spektrální analýzy zjistili výskyt helia na Slunci
  
• 
  v roce 1895 nezávisle na Rayleighovi objevil argon a během následujících pěti let společně s M. Traversem v atmosféře další vzácné plyny – krypton, xenon a neon
  
• 
  v roce 1910 sestrojil speciální mikrováhy, s jejichž pomocí se mu podařilo určit atomovou hmotnost radonu
  

Theodore William Richards

31. 1. 1868 – 2. 4. 1928

Nobelovu cenu získal v roce 1914 za přesné určení atomové hmotnosti velkého počtu prvků

• 
  americký chemik
  
• 
  narodil se v rodině malíře
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardova univerzita
    
• 
  v roce 1901 se stal profesorem a v roce 1903 vedoucím oddělení chemie na Harvardově univerzitě
  
• 
  byl členem mnoha světových vědeckých společností a institucí
  
• 
  téměř polovinu svého života strávil přesným určováním atomové hmotnosti chemických prvků (již ve svých dvaceti letech se pokoušel určit atomovou hmotnost kyslíku a mědi)
  
• 
  v letech 1888–1923 vypracoval novou revoluční metodu na určování atomové hmotnosti prvků, pomocí které určil atomovou hmotnost 21 prvků
  
• 
  roku 1902 experimentálně potvrdil přesnost Faradayova zákona, podle kterého množství látky vyloučené při elektrolýze je přímo úměrné chemickému ekvivalentu dané látky a množství elektrického náboje
  
• 
  od roku 1905 se zabýval určováním měrného tepla a neutralizačního tepla, termochemickými konstantami látek
  
• 
  zkoumal podvojné soli, elektrický odpor, tepelnou expanzi plynů
  
• 
  v roce 1913 přišel s jedním z prvních důkazů existence izotopů poté, co zjistil, že olovo z uranové a thoriové rudy nemá stejnou atomovou hmotnost
  

Sir Robert Robinson

13. 9. 1886 – 8. 2. 1975

Nobelovu cenu získal v roce 1947 za výzkumy biologicky důležitých rostlinných látek a hlavně alkaloidů

• 
  anglický chemik
  
• 
  narodil se v rodině majitele továrny na lepenky a průkopníka zavádění bavlněného materiálu ve zdravotnictví
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Manchesteru
    
• 
  v roce 1902 se stal profesorem všeobecné a aplikované organické chemie na univerzitě v Sydney
  
• 
  v roce 1915 se stal profesorem organické chemie na univerzitě v Liverpoolu, pak v Manchesteru a Londýně
  
• 
  v roce 1929 se stal vedoucím katedry organické chemie na univerzitě v Oxfordu a ředitelem Dysonova-Perrinova ústavu
  
• 
  v roce 1945 se stal prezidentem anglické akademie věd
  
• 
  v roce 1947 byl prvním delegátem Velké Británie na první konferenci Unesca
  
• 
  jeho hlavní pozornost byla věnována studiu některých rostlinných látek, především alkaloidů a některých dusíkatých barviv
  
• 
  prozkoumal a chemicky izoloval mnohé z jedovatých přírodních látek, jako nikotin, který je obsažen v tabákových listech, kokain, který se získává ze suchých kokových listů, chinin, který je obsažen v chininové kůře, kofein, který je obsažen v zrnkách kávy, atd. – díky těmto výzkumům získala medicína nové poznatky
  
• 
  věnoval se speciálním výzkumům v oblasti lékařské chemie, které se týkaly především syntézy ženských hormonů
  
• 
  jeho práce přispěly k poznání struktury penicilínu
  
• 
  v roce 1951 uskutečnil syntézu cholesterolu
  

Frank Sherwood Rowland

28. 6. 1927

Nobelovu cenu získal v roce 1995 společně s P. Crutzenem a M. Molinem za práci v chemii atmosféry

• 
  americký chemik
  
• 
  jeho otec byl profesorem matematiky
  
• 
  studium:
  
  • 
    Chicagská univerzita (obhájil zde doktorskou disertaci z chemie)
    
• 
  několik let působil na Princestonské a Kansaské univerzitě
  
• 
  v roce 1964 se stal profesorem na Kaliornské univerzitě v Irvine, kde působí dodnes a kde založil chemické oddělení
  
• 
  je členem Americké akademie umění a věd a zahraničním sekretářem Národní akademie věd USA
  
• 
  v roce 1972 jeho pozornost upoutaly práce angličana Jamese Lavelocka, který vyvinul vysoce citlivé zařízení na měření organických plynů, kterým detekoval přítomnost freonu CFC-11 v atmosféře
  
• 
  požádal svého sponzora, Komisi pro atomovou energii, o podporu projektu zaměřeného na zjišťování růstu obsahu halogenovaných uhlovodíků v atmosféře - nabídl také spolupráci Molinovi, který se již ve své disertačné práci zabýval chemickými lasery
  
• 
  v roce 1973 se společně s Molinem začali věnovat výzkumu atmosféry
  
• 
  v lednu roku 1974 popsali s Molinem možné ovlivnění ozonové vrstvy freonovými plyny - podle této jejich teorie chemicky inertní freony pronikají až do ozonosféry, kde jsou vystaveny intenzivnímu ultrafialovému záření, jehož působením dochází k rozkladu chlorovaných uhlovodíků až na elementární chlor, který přispívá ke snižování obsahu ozonu*
  

* ve výškách do 25 km nedochází k rozpadu freonů a malá část těchto plynů se dostává do stratosférických výšek