Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə57/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   53   54   55   56   57   58   59   60   ...   64

James Batcheller Summer


19. 11. 1887 – 12. 8. 1955

Nobelovu cenu získal v roce 1946 za objev krystalizační schopnosti enzymů

  • americký biochemik

  • studium:

      • Harvardova univerzita (chemie, fyziologie, biochemie)

  • byl asistentem na univerzitě v západní Kanadě

  • v roce 1914 se stal profesorem biochemie na lékařské fakultě Cornellovy univerzity v Ithace

  • během svých dvou studijních pobytů ve Švédsku pracoval na univerzitě ve Stockholmu u H. Eulera-Chelpina a na univerzitě v Uppsale u T. Svedberga

  • všechna jeho vědecká práce je zaměřena na výzkum enzymů

  • v roce 1926 objevil mimořádně jednoduchou metodu izolace enzymu ureázy v čisté krystalické formě – tento enzym, který je velmi rozšířený v rostlinách a mikroorganismech, má vlastnost chemicky rozkládat močovinu

  • zkoumal mouku ze semen rostliny, která je v Americe známa pod názvem námořnický bob – tuto mouku smíchal s acetonem, suspenzi potom filtroval a chladil v ledničce, po 24 hodinách našel v roztoku krystalky, které oddělil v odstředivce a podrobným výzkumem zjistil, že krystalky ureázy byly asi sedmsetkrát chemicky aktivnější než mouka z námořnického bobu

  • analýzou krystalů ureázy zjistil, že svým chemickým složením patří mezi bílkoviny

  • společně s T. Svedbergem určil molekulovou hmotnost ureázy a jiných bílkovin

Theodor Svedberg


30. 8. 1884 – 25. 2. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1926 za práce v oblasti disperzních soustav

  • švédský fyzikální chemik

  • studium:

      • univerzita v Uppsale

  • po ukončení studia se stal na univerzitě v Uppsale nejprve asistentem, v roce 1900 docentem chemie a po absolvování studijní cesty v Německu, Holandsku a Francii se na univerzitě v Uppsale stal vedoucím katedry fyzikální chemie a v roce 1912 profesorem fyzikální chemie

  • během života se stal členem mnoha akademií věd a vědeckých instituc

  • na začátku své vědecké dráhy se zabýval získáváním koloidních soustav, zejména hydrosolů kovů rozptýlených elektrickou jiskrou při kolísajícím napětí

  • experimentálně potvrdil správnost Einsteinovy a Smoluchowského teorie, Brownova pohybu a také experimentálně prověřil Smoluchowského teorii fluktuace, což mělo veliký význam pro důkaz existence molekul a pro vznik představ o rychlosti a mechanismu chemických reakcí

  • zkoumal optické vlastnosti koloidních roztoků, studoval problémy elektroforézy, rozpracoval ultramikroskopickou metodu pozorování koloidních částic, objevil metodu ultracentrifugace a zkonstruoval ultracentrifugu, s jejíž pomocí odděloval molekuly bílkovin a polymerů

  • převážnou část života se věnoval studiu disperzních soustav, což jsou soustavy tvořené částečkami rozptýlenými v disperzním prostředí (plyn, kapalina, tuhá fáze), a jeho práce mají obrovský význam pro oblast bílkovin a polymerů

Richard Laurence Millington Synge


28. 10. 1914 – 18. 8. 1994

Nobelovu cenu získal v roce 1952 společně s A. J. P. Martinem za objev rozdělovací chromatografie

  • anglický chemik

  • studium:

  • po ukončení studia pracoval ve vlnařském průmyslu

  • v letech 1946–1947 pracoval na univerzitě v Uppsale u A. Tisela

  • po návratu ze Švédska se stal členem Rowettova výzkumného ústavu v Bucksburne

  • rozvíjel chromatografii při hledání nových cest v analýze aminokyselin a při studiu fyzikálních a chemických vlastností různých látek

  • v roce 1941 objevili společně s Martinem nový typ chromatografické analýzy, tzv. rozdělovací chromatografii, která jim umožnila zkoumat makromolekulární sloučeniny

  • zkoumal makromolekuly peptidů, antibiotik a mezilátek při látkové výměně proteinů

  • za pomoci rozdělovací chromatografie se mu podařilo izolovat a prozkoumat nové antibiotikum – gramicidin, který působí aktivně proti různým bakteriím

  • za pomoci rozdělovací chromatografie se mu podařilo také izolovat z bílkovin některé do té doby neznámé aminokyseliny

  • věnoval se také studiu trávení proteinů, uhlovodíků a mikroorganismů souvisejících s tímto trávením – k tomu používal elektrokinetické ultrafiltrace, kterou nahradil složité separační metody, a tato metoda vedla téměř ve všech oblastech chemie k novým objevům

Henry Taube


30. 11. 1915 – 16. 11. 2005

Nobelovu cenu získal v roce 1983 za výzkum mechanismu přenosu elektronu v koordinačních sloučeninách

  • americký chemik kanadského původu

  • studium:

      • univerzita v Sascachevanu

      • univerzita v Berkeley (obhájil zde disertační práci)

  • v roce 1941 získal americké občanství a stal se profesorem

  • v letech 1946 - 1961 působil na univerzitě v Chicagu, kde v letech 1956-1959 vedl chemickou fakultu

  • v roce 1962 se stal profesorem na univerzitě ve Stanfordu

  • v roce 1952 publikoval práci, která se zabývala vztahem mezi strukturou komplexních sloučenin a rychlostí jejich substitučních reakcí* - na jeho práci navázala řada škol, které studovaly detaily jednotlivých reakcí

  • v následujícím období se soustředil na reakce přenosu elektronu (tj. reakce dvou různých komplexů, při kterých dochází ke změně formálního mocenství centrálních atomů) - tyto reakce rozdělil do dvou typů, podle mechanismu interakce obou reaktant, a to na reakce vněsférní a na rekace můstkové, později nazvané vnitrosférní

* Taube si všiml, že komplexy některých kovů podléhají substituční reakci velmi rychle, jiné pomalu, a to nezávisle na povaze koordinační sféry. Roztřídil tedy komplexy na substitučně labilní (podléhají rychlé substituci) a substitučně inertní (podléhají pomalé substituci), přičemž ukázal, že labilita a inertnost souvisí s elektronovou strukturou centrálního atomu




Dostları ilə paylaş:
1   ...   53   54   55   56   57   58   59   60   ...   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə