Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

James Batcheller Summer

19. 11. 1887 – 12. 8. 1955

Nobelovu cenu získal v roce 1946 za objev krystalizační schopnosti enzymů

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Harvardova univerzita (chemie, fyziologie, biochemie)
    
• 
  byl asistentem na univerzitě v západní Kanadě
  
• 
  v roce 1914 se stal profesorem biochemie na lékařské fakultě Cornellovy univerzity v Ithace
  
• 
  během svých dvou studijních pobytů ve Švédsku pracoval na univerzitě ve Stockholmu u H. Eulera-Chelpina a na univerzitě v Uppsale u T. Svedberga
  
• 
  všechna jeho vědecká práce je zaměřena na výzkum enzymů
  
• 
  v roce 1926 objevil mimořádně jednoduchou metodu izolace enzymu ureázy v čisté krystalické formě – tento enzym, který je velmi rozšířený v rostlinách a mikroorganismech, má vlastnost chemicky rozkládat močovinu
  
• 
  zkoumal mouku ze semen rostliny, která je v Americe známa pod názvem námořnický bob – tuto mouku smíchal s acetonem, suspenzi potom filtroval a chladil v ledničce, po 24 hodinách našel v roztoku krystalky, které oddělil v odstředivce a podrobným výzkumem zjistil, že krystalky ureázy byly asi sedmsetkrát chemicky aktivnější než mouka z námořnického bobu
  
• 
  analýzou krystalů ureázy zjistil, že svým chemickým složením patří mezi bílkoviny
  
• 
  společně s T. Svedbergem určil molekulovou hmotnost ureázy a jiných bílkovin
  

Theodor Svedberg

30. 8. 1884 – 25. 2. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1926 za práce v oblasti disperzních soustav

• 
  švédský fyzikální chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Uppsale
    
• 
  po ukončení studia se stal na univerzitě v Uppsale nejprve asistentem, v roce 1900 docentem chemie a po absolvování studijní cesty v Německu, Holandsku a Francii se na univerzitě v Uppsale stal vedoucím katedry fyzikální chemie a v roce 1912 profesorem fyzikální chemie
  
• 
  během života se stal členem mnoha akademií věd a vědeckých instituc
  
• 
  na začátku své vědecké dráhy se zabýval získáváním koloidních soustav, zejména hydrosolů kovů rozptýlených elektrickou jiskrou při kolísajícím napětí
  
• 
  experimentálně potvrdil správnost Einsteinovy a Smoluchowského teorie, Brownova pohybu a také experimentálně prověřil Smoluchowského teorii fluktuace, což mělo veliký význam pro důkaz existence molekul a pro vznik představ o rychlosti a mechanismu chemických reakcí
  
• 
  zkoumal optické vlastnosti koloidních roztoků, studoval problémy elektroforézy, rozpracoval ultramikroskopickou metodu pozorování koloidních částic, objevil metodu ultracentrifugace a zkonstruoval ultracentrifugu, s jejíž pomocí odděloval molekuly bílkovin a polymerů
  
• 
  převážnou část života se věnoval studiu disperzních soustav, což jsou soustavy tvořené částečkami rozptýlenými v disperzním prostředí (plyn, kapalina, tuhá fáze), a jeho práce mají obrovský význam pro oblast bílkovin a polymerů
  

Richard Laurence Millington Synge

28. 10. 1914 – 18. 8. 1994

Nobelovu cenu získal v roce 1952 společně s A. J. P. Martinem za objev rozdělovací chromatografie

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    klasická archeologie
    
  • 
    přírodní vědy
    
• 
  po ukončení studia pracoval ve vlnařském průmyslu
  
• 
  v letech 1946–1947 pracoval na univerzitě v Uppsale u A. Tisela
  
• 
  po návratu ze Švédska se stal členem Rowettova výzkumného ústavu v Bucksburne
  
• 
  rozvíjel chromatografii při hledání nových cest v analýze aminokyselin a při studiu fyzikálních a chemických vlastností různých látek
  
• 
  v roce 1941 objevili společně s Martinem nový typ chromatografické analýzy, tzv. rozdělovací chromatografii, která jim umožnila zkoumat makromolekulární sloučeniny
  
• 
  zkoumal makromolekuly peptidů, antibiotik a mezilátek při látkové výměně proteinů
  
• 
  za pomoci rozdělovací chromatografie se mu podařilo izolovat a prozkoumat nové antibiotikum – gramicidin, který působí aktivně proti různým bakteriím
  
• 
  za pomoci rozdělovací chromatografie se mu podařilo také izolovat z bílkovin některé do té doby neznámé aminokyseliny
  
• 
  věnoval se také studiu trávení proteinů, uhlovodíků a mikroorganismů souvisejících s tímto trávením – k tomu používal elektrokinetické ultrafiltrace, kterou nahradil složité separační metody, a tato metoda vedla téměř ve všech oblastech chemie k novým objevům
  

Henry Taube

30. 11. 1915 – 16. 11. 2005

Nobelovu cenu získal v roce 1983 za výzkum mechanismu přenosu elektronu v koordinačních sloučeninách

• 
  americký chemik kanadského původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Sascachevanu
    
  • 
    univerzita v Berkeley (obhájil zde disertační práci)
    
• 
  v roce 1941 získal americké občanství a stal se profesorem
  
• 
  v letech 1946 - 1961 působil na univerzitě v Chicagu, kde v letech 1956-1959 vedl chemickou fakultu
  
• 
  v roce 1962 se stal profesorem na univerzitě ve Stanfordu
  
• 
  v roce 1952 publikoval práci, která se zabývala vztahem mezi strukturou komplexních sloučenin a rychlostí jejich substitučních reakcí* - na jeho práci navázala řada škol, které studovaly detaily jednotlivých reakcí
  
• 
  v následujícím období se soustředil na reakce přenosu elektronu (tj. reakce dvou různých komplexů, při kterých dochází ke změně formálního mocenství centrálních atomů) - tyto reakce rozdělil do dvou typů, podle mechanismu interakce obou reaktant, a to na reakce vněsférní a na rekace můstkové, později nazvané vnitrosférní
  

* Taube si všiml, že komplexy některých kovů podléhají substituční reakci velmi rychle, jiné pomalu, a to nezávisle na povaze koordinační sféry. Roztřídil tedy komplexy na substitučně labilní (podléhají rychlé substituci) a substitučně inertní (podléhají pomalé substituci), přičemž ukázal, že labilita a inertnost souvisí s elektronovou strukturou centrálního atomu