Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə58/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   54   55   56   57   58   59   60   61   ...   64

Arne Wilhelm Kaurin Tiselius


10. 8. 1902 – 28. 10. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1948 za výzkumy elektroforézy adsorpční analýzy a za objevy komplexní povahy sériových bílkovin

  • švédský přírodovědec

  • narodil se v rodině profesora matematiky

  • studium:

      • univerzita v Göteborgu (chemie)

  • po ukončení studia se stal asistentem T. Svedberga na univerzitě v Uppsale

  • během svého pobytu v USA pracoval v Ústavu H. S. Taylora na univerzitě v Princetonu

  • po svém návratu do Švédska se stal profesorem a vedoucím katedry obecné a organické chemie na univerzitě v Uppsale

  • v roce 1938 mu byla zřízena katedra biochemie a později také vlastní biochemický ústav

  • proslavil se především pracemi z oblasti chemie koloidů – ke svým výzkumům potřeboval oddělit a analyzovat různé sloučeniny velmi složité struktury (bílkoviny, hormony, viry, enzymy), proto objevil a rozpracoval metody, které byly pojmenovány elektroforéza a adsorpční analýza (oddělil a prozkoumal aminokyseliny, polysacharidy a peptidy)

Sir Alexander Robertus Todd


2. 10. 1907 – 10. 1. 1997

Nobelovu cenu získal v roce 1957 za práce o nukleotidech a nukleotidových koenzymech

  • anglický chemik

  • studium:

  • působil na univerzitě v Oxfordu a Londýně

  • v roce 1938 se stal profesorem na univerzitě v Manchesteru

  • od roku 1944 byl profesorem na univerzitě v Cambridgi

  • věnoval se především chemii přírodních látek biologického významu

  • svých největších úspěchů dosáhl v biochemii

  • hlavní pozornost soustředil na výzkum nukleotidů, nukleotidových koenzymů, na chemii vitamínů B1, B12 a E, na parazity, plísně a protihmyzová barviva

  • výrazně přispěl k objevu nukleotidových řetězců se čtyřmi zásadami

  • studoval makromolekuly s tisíci jednoduchých molekul, kde se vyskytuje velký počet kombinačních možností a na základě svých výzkumů dospěl k závěru, že život každého individua záleží na tom, vytvoří-li se právě ta správná kombinace ze všech možných kombinací – to vedlo k objasnění přenosu dědičných informací

Harold Clayton Urey


29. 4. 1893 – 5. 1. 1981

Nobelovu cenu získal v roce 1934 za objev těžkého vodíku:21H

  • americký chemik

  • narodil se v rodině anglikánského faráře

  • studium:

      • univerzita v Montaně (získal akademický titul ze zoologie)

  • během 1. světové války pracoval v chemickém průmyslu ve Philadelphii

  • po válce se stal asistentem na univerzitě v Montaně

  • roku 1921 přešel na Kalifornskou univerzitu, kde začal pracovat na doktorské disertaci věnované problému entropie dvouatomových plynů

  • v roce 1923 se stal členem Americko-skandinávské nadace a rok pracoval v Kodani u N. Bohra v ústavu teoretické fyziky

  • roku 1934 se stal řádným profesorem chemie na Columbijské univerzitě v New Yorku

  • středem pozornosti jeho práce byla oblast fyzikální chemie, a to především problémy kinetiky chemických reakcí, absorpčního spektra, Ramanova jevu, Ramanova spektra atd.

  • v roce 1931 objevil metodu koncentrace určitého izotopu vodíku a po dalších výzkumech se mu frakční destilací tekutého vodíku podařilo v prosinci roku 1931 objevit těžký vodík (deuterium), jehož existenci teoreticky předpokládal už Heisenberg

  • ve spolupráci s Washburnem objevil elektrolytickou metodu separace izotopů vodíku – lehkého od těžkého

Vincent du Vigneaud


18. 5. 1901 – 11. 12. 1978

Nobelovu cenu získal v roce 1955 za práci o biologicky významných sírových sloučeninách, zejména za syntézu polypeptidového řetězce

  • americký biochemik

  • narodil se v rodině vynálezce

  • studium:

      • univerzita v Chicagu

  • po studiích pracoval nejprve v nemocnici v Philadelphii, později na lékařské fakultě na univerzitě v Pensylvánii a v Národní radě pro výzkum

  • pracoval na několika amerických univerzitách, stal se vedoucím biochemického oddělení na univerzitě G. Washingtona a pak profesorem na Cornellově univerzitě v Ithace

  • ve své práci se zabýval výzkumem hormonů, aminokyselin, peptidů, bílkovin a vitamínů

  • stal se světově uznávaným specialistou pro oblast organických sloučenin obsahujících síru

  • v roce 1920 zjistil, že síra hraje důležitou roli v inzulínu, který byl právě v té době objeven Bantingem a Macleodem

  • významné jsou jeho práce o aminokyselinách, které ve svých molekulách obsahují síru – jsou to hlavně cystin, homocystin a metionin

  • od roku 1923 začal studovat hormony, které vylučuje hypofýza zadního laloku, a to oxytocin (reguluje stahování dělohy) a vasopresin (reguluje krevní tlak), postupně určil strukturu jejich molekul a podařila se mu také jejich laboratorní syntéza

  • cenných úspěchů dosáhl také při výzkumu molekulární struktury penicilínu a synteticky vyrobil malé množství tohoto antibiotika

Artturi Ilmari Virtanen


15. 1. 1895 – 11. 11. 1973

Nobelovu cenu získal v roce 1945 za výzkumy v oblasti zemědělské a potravinářské chemie, zejména za způsob uchovávání krmiv

  • finský biochemik

  • studium:

      • univerzity v Helsinkách, v Curychu a v Münsteru (chemie, zoologie, botanika, biochemie, bakteriologie)

  • byl profesorem biochemie na univerzitě v Helsinkách, kde byl pro něj v roce 1931 vybudován výzkumný ústav

  • na počátku své vědecké dráhy se zabýval problémy fyzikální chemie a chemie koloidů, později přešel ke studiu enzymů, vitamínů, syntézy aminokyselin, růstových hormonů a účinnosti bakterií v rostlinách a půdě

  • Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl v biochemickém výzkumu v oblasti agrochemie – neuspokojivý stav výživy dobytka ve Finsku způsobený nedostatkem dusíkatých sloučenin v půdě vedl jeho vědeckou práci dvěma směry. Za prvé se rozhodl prozkoumat rostlinné látky bohaté na bílkoviny a ta druhé hledal metodu skladování krmiva pro dobytek, aby ztráty bílkovin a vitamínů ve výživě byly co nejmenší. Druhý směr Virtanen úspěšně zakončil objevem nové metody konzervování zeleného krmiva silážováním. Tato metoda pojmenovaná na počest autora „AIV“ (podle iniciál jeho jména) tkví v tom, že se krmivo uložené na siláž polévá zředěnou kyselinou chlorovodíkovou s malým množstvím kyseliny sírové, což podporuje dýchání rostlinných buněk v krmivu.


Dostları ilə paylaş:
1   ...   54   55   56   57   58   59   60   61   ...   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə