Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Arne Wilhelm Kaurin Tiselius

10. 8. 1902 – 28. 10. 1971

Nobelovu cenu získal v roce 1948 za výzkumy elektroforézy adsorpční analýzy a za objevy komplexní povahy sériových bílkovin

• 
  švédský přírodovědec
  
• 
  narodil se v rodině profesora matematiky
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Göteborgu (chemie)
    
• 
  po ukončení studia se stal asistentem T. Svedberga na univerzitě v Uppsale
  
• 
  během svého pobytu v USA pracoval v Ústavu H. S. Taylora na univerzitě v Princetonu
  
• 
  po svém návratu do Švédska se stal profesorem a vedoucím katedry obecné a organické chemie na univerzitě v Uppsale
  
• 
  v roce 1938 mu byla zřízena katedra biochemie a později také vlastní biochemický ústav
  
• 
  proslavil se především pracemi z oblasti chemie koloidů – ke svým výzkumům potřeboval oddělit a analyzovat různé sloučeniny velmi složité struktury (bílkoviny, hormony, viry, enzymy), proto objevil a rozpracoval metody, které byly pojmenovány elektroforéza a adsorpční analýza (oddělil a prozkoumal aminokyseliny, polysacharidy a peptidy)
  

Sir Alexander Robertus Todd

2. 10. 1907 – 10. 1. 1997

Nobelovu cenu získal v roce 1957 za práce o nukleotidech a nukleotidových koenzymech

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Glasgowě
    
  • 
    univerzita ve Frankfurtu nad Mohanem
    
  • 
    univerzita v Oxfordu
    
• 
  působil na univerzitě v Oxfordu a Londýně
  
• 
  v roce 1938 se stal profesorem na univerzitě v Manchesteru
  
• 
  od roku 1944 byl profesorem na univerzitě v Cambridgi
  
• 
  věnoval se především chemii přírodních látek biologického významu
  
• 
  svých největších úspěchů dosáhl v biochemii
  
• 
  hlavní pozornost soustředil na výzkum nukleotidů, nukleotidových koenzymů, na chemii vitamínů B₁, B₁₂ a E, na parazity, plísně a protihmyzová barviva
  
• 
  výrazně přispěl k objevu nukleotidových řetězců se čtyřmi zásadami
  
• 
  studoval makromolekuly s tisíci jednoduchých molekul, kde se vyskytuje velký počet kombinačních možností a na základě svých výzkumů dospěl k závěru, že život každého individua záleží na tom, vytvoří-li se právě ta správná kombinace ze všech možných kombinací – to vedlo k objasnění přenosu dědičných informací
  

Harold Clayton Urey

29. 4. 1893 – 5. 1. 1981

Nobelovu cenu získal v roce 1934 za objev těžkého vodíku:²₁H

• 
  americký chemik
  
• 
  narodil se v rodině anglikánského faráře
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Montaně (získal akademický titul ze zoologie)
    
• 
  během 1. světové války pracoval v chemickém průmyslu ve Philadelphii
  
• 
  po válce se stal asistentem na univerzitě v Montaně
  
• 
  roku 1921 přešel na Kalifornskou univerzitu, kde začal pracovat na doktorské disertaci věnované problému entropie dvouatomových plynů
  
• 
  v roce 1923 se stal členem Americko-skandinávské nadace a rok pracoval v Kodani u N. Bohra v ústavu teoretické fyziky
  
• 
  roku 1934 se stal řádným profesorem chemie na Columbijské univerzitě v New Yorku
  
• 
  středem pozornosti jeho práce byla oblast fyzikální chemie, a to především problémy kinetiky chemických reakcí, absorpčního spektra, Ramanova jevu, Ramanova spektra atd.
  
• 
  v roce 1931 objevil metodu koncentrace určitého izotopu vodíku a po dalších výzkumech se mu frakční destilací tekutého vodíku podařilo v prosinci roku 1931 objevit těžký vodík (deuterium), jehož existenci teoreticky předpokládal už Heisenberg
  
• 
  ve spolupráci s Washburnem objevil elektrolytickou metodu separace izotopů vodíku – lehkého od těžkého
  

Vincent du Vigneaud

18. 5. 1901 – 11. 12. 1978

Nobelovu cenu získal v roce 1955 za práci o biologicky významných sírových sloučeninách, zejména za syntézu polypeptidového řetězce

• 
  americký biochemik
  
• 
  narodil se v rodině vynálezce
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Chicagu
    
• 
  po studiích pracoval nejprve v nemocnici v Philadelphii, později na lékařské fakultě na univerzitě v Pensylvánii a v Národní radě pro výzkum
  
• 
  pracoval na několika amerických univerzitách, stal se vedoucím biochemického oddělení na univerzitě G. Washingtona a pak profesorem na Cornellově univerzitě v Ithace
  
• 
  ve své práci se zabýval výzkumem hormonů, aminokyselin, peptidů, bílkovin a vitamínů
  
• 
  stal se světově uznávaným specialistou pro oblast organických sloučenin obsahujících síru
  
• 
  v roce 1920 zjistil, že síra hraje důležitou roli v inzulínu, který byl právě v té době objeven Bantingem a Macleodem
  
• 
  významné jsou jeho práce o aminokyselinách, které ve svých molekulách obsahují síru – jsou to hlavně cystin, homocystin a metionin
  
• 
  od roku 1923 začal studovat hormony, které vylučuje hypofýza zadního laloku, a to oxytocin (reguluje stahování dělohy) a vasopresin (reguluje krevní tlak), postupně určil strukturu jejich molekul a podařila se mu také jejich laboratorní syntéza
  
• 
  cenných úspěchů dosáhl také při výzkumu molekulární struktury penicilínu a synteticky vyrobil malé množství tohoto antibiotika
  

Artturi Ilmari Virtanen

15. 1. 1895 – 11. 11. 1973

Nobelovu cenu získal v roce 1945 za výzkumy v oblasti zemědělské a potravinářské chemie, zejména za způsob uchovávání krmiv

• 
  finský biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzity v Helsinkách, v Curychu a v Münsteru (chemie, zoologie, botanika, biochemie, bakteriologie)
    
• 
  byl profesorem biochemie na univerzitě v Helsinkách, kde byl pro něj v roce 1931 vybudován výzkumný ústav
  
• 
  na počátku své vědecké dráhy se zabýval problémy fyzikální chemie a chemie koloidů, později přešel ke studiu enzymů, vitamínů, syntézy aminokyselin, růstových hormonů a účinnosti bakterií v rostlinách a půdě
  
• 
  Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl v biochemickém výzkumu v oblasti agrochemie – neuspokojivý stav výživy dobytka ve Finsku způsobený nedostatkem dusíkatých sloučenin v půdě vedl jeho vědeckou práci dvěma směry. Za prvé se rozhodl prozkoumat rostlinné látky bohaté na bílkoviny a ta druhé hledal metodu skladování krmiva pro dobytek, aby ztráty bílkovin a vitamínů ve výživě byly co nejmenší. Druhý směr Virtanen úspěšně zakončil objevem nové metody konzervování zeleného krmiva silážováním. Tato metoda pojmenovaná na počest autora „AIV“ (podle iniciál jeho jména) tkví v tom, že se krmivo uložené na siláž polévá zředěnou kyselinou chlorovodíkovou s malým množstvím kyseliny sírové, což podporuje dýchání rostlinných buněk v krmivu.