Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

John E. Walker

7. 1. 1941

Nobelovu cenu získal v roce 1997 společně s P. D. Boyerem a J. C. Skou za objesnění mechanizmu syntézy ATP

• 
  anglický biochemik
  
• 
  Nobelovu cenu získal společně s P. D. Boyerem za objasnění mechanismu syntézy ATP enzymovým komplexem H⁺-ATPsyntázou
  

Otto Wallach

27. 3. 1847 – 26. 2. 1931

Nobelovu cenu získal v roce 1910 za zásluhy o rozvoj organické chemie a za práce v oblasti alicyklických sloučenin

• 
  německý organický chemik
  
• 
  narodil se v rodině vysokého státního úředníka
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Göttingenu
    
  • 
    univerzita v Berlíně (žákem A. W. Hoffmanna)
    
• 
  po ukončení studia pracoval na univerzitě v Berlíně a v Bonnu a několik let působil v továrně na výrobu anilínových barev
  
• 
  v roce 1873 se stal docentem a v roce 1876 profesorem chemie na univerzitě v Bonnu
  
• 
  věnoval se výzkumu chemické povahy přírodních vonných látek – éterických olejů (jsou směsí látek, které patří převážně do skupiny terpenů a získávají se izolací z rostlinného materiálu). Podařilo se mu vypracovat metody jejich extrakce a objevil i umělou cestu získávání terpenů. Wallach terpeny chemicky analyzoval a uspořádal je podle chemické struktury
  

Alfred Werner

12. 12. 1866 – 15. 11. 1919

Nobelovu cenu získal v roce 1913 za práce o vazbách atomů v anorganických sloučeninách

• 
  švýcarský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Curychu (technická chemie)
    
• 
  po ukončení studia začal pracovat na technice v Curychu jako asistent a získal zde doktorát za svou práci o prostorovém uspořádání atomů v dusíkatých molekulách, v roce 1892 se zde stal docentem a v roce 1895 profesorem anorganické chemie
  
• 
  roku 1894 publikoval své celoživotní dílo věnované problematice konstituce anorganických sloučenin – v tomto díle rozlišil hlavní a vedlejší valenci a vytvořil novou systematiku a nomenklaturu komplexních sloučenin
  
• 
  jeho největší zásluhou v oboru anorganické chemie bylo zavedení poznatků stechiometrie založených a rozvíjených van´t Hoffem, přičemž vycházel z výzkumu uhlíkatých sloučenin
  

Heinrich Otto Wieland

4. 7. 1877 – 5. 8. 1957

Nobelovu cenu získal v roce 1927 za objasnění struktury žlučových kyselin a cholesterolu

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Berlíně a v Mnichově
    
• 
  v roce 1904 se stal na univerzitě v Mnichově soukromým docentem a v roce 1909 mimořádným profesorem
  
• 
  v letech 1921–1925 byl profesorem na univerzitě ve Freiburku
  
• 
  byl ředitelem oddělení organické chemie Ústavu císaře Wilhelma v Berlíně
  
• 
  zaměřil se na výzkum konstituce steroidů, na teorii dehydrogenace (tj. odštěpování vodíku), na oxidační a redukční procesy, na výzkum dusíku a žlučových kyselin a na chemický výzkum přírodních látek – alkaloidů, šípových jedů a jedů ropuch, barvu motýlů
  
• 
  mezi jeho nejvýznamnější úspěchy patří studium žlučových kyselin, které se tvoří v játrech z cholesterolu a jsou vylučovány žlučí – jeho poznatky o žlučových kyselinách se staly základem chemie pohlavních hormonů a společně s A. Butenandtem a A. Windausem se podílel na získávání ucelených poznatků o izolaci a syntetické výrobě pohlavních hormonů
  
• 
  svým výzkumem žlučových kyselin přispěl k objevu světoznámého léku proti revmatickým nemocím – kortizonu
  
• 
  společně s A. Windausem synteticky vyrobil antirachitický vitamín D
  

Geoffrey Wilkinson

14. 7. 1921 – 26. 9. 1996

Nobelovu cenu získal v roce 1973 společně s E. O. Fischerem za výzkum v oblasti chemie organometalických sloučenin sendvičové struktury

• 
  anglický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Londýně
    
• 
  v roce 1943 odjel do Kanady, kde se v rámci atomového výzkumu do toku 1946 věnoval studiu dělení radioaktivních izotopů
  
• 
  poté přešel do radiační laboratoře Kalifornské univerzity v Berkeley, kde se pod vedením G. T. Seaborga podílel na přípravě izotopů, které vznikají při štěpných reakcích těžkých kovů
  
• 
  od roku 1950 pracoval v oboru chemie komplexních sloučenin
  
• 
  v roce 1951 se stal mimořádným profesorem chemie na Harvardské univerzitě
  
• 
  v roce 1956 se stal profesorem anorganické chemie na univerzitě v Londýně
  
• 
  je autorem mnoha prací věnovaných studiu cyklopentadienylových komplexů přechodných kovů, významu struktury a vlastností komplexních hydridů a komplexů kovů s olefiny pomocí moderních spektrálních metod; je také spoluautorem velmi úspěšné učebnice anorganické chemie
  
• 
  v sedmdesátých letech se věnoval studiu koordinačních sloučenin z hlediska homogenní katalýzy – objevil např. vysoce účinný trifenylfosfinový komplex rhodia, který se stal nejznámějším systémem tohoto typu pod názvem „Wilkinsonův katalyzátor“
  
• 
  jeho koncepce π-komplexů se uplatnila při řešení teorie chemické vazby a radioaktivity a v chemické syntéze
  

Richard Martin Willstätter

13. 8. 1872 – 3. 8. 1942

Nobelovu cenu získal v roce 1915 za výzkum rostlinných barviv a zejména chlorofylu

• 
  německý organický chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Mnichově (přírodní vědy)
    
• 
  po studiích působil na Univerzitě v Mnichově jako soukromý docent, vedoucí oddělení organické chemie a mimořádný profesor
  
• 
  v roce 1912 se stal profesorem na technice v Curychu
  
• 
  v letech 1912–1915 byl ředitelem Chemického ústavu císaře Wilhelma v Berlíně a profesorem na zdejší univerzitě
  
• 
  v roce 1939 na protest proti pronásledování Židů emigroval do Švýcarska
  
• 
  zabýval se určováním struktury a syntézou rostlinných alkaloidů, hlavně atropinu a kokainu, zkoumal také chinony a jejich sloučeniny
  
• 
  nejvýznamnější jsou jeho práce z oblasti rostlinných a živočišných barev – rozpracoval chemickou metodu zkoumání těchto barev a s jejich pomocí získal nové informace o chlorofylu
  
• 
  zkoumal složení chlorofylu a jako první objevil, že základní složkou čistého chlorofylu je hořčík
  
• 
  mimo chlorofylu zkoumal i jiná barviva, která jsou produkována např. krví, květy, natí a plody rostlin, objasnil složení modrého pigmentu – antokyaninu
  
• 
  zkoumal enzymy a rozpracoval způsoby jejich získávání, vytvořil teorii dvousložkové podstaty enzymů, podle které se enzymy skládají z koloidního nositele a aktivní skupiny
  
• 
  je označován za zakladatele rostlinné chemie