Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə60/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   56   57   58   59   60   61   62   63   64

Adolf Otto Reinhold Windaus


25. 12. 1876 – 9. 7. 1959

Nobelovu cenu získal v roce 1928 za výzkum struktury sterolů a jejich vztahu k vitamínům

  • německý chemik a lékař

  • studium:

      • medicína a lékařská chemie u E. H. Fischera

      • soukromá škola (získal poznatky z analytické a experimentální chemie)

  • v roce 1901 se stal docentem na univerzitě ve Freiburku a v roce 1905 profesorem na univerzitě v Insbrucku

  • po svém příchodu na univerzitu v Göttingenu v roce 1815 se zde stal ředitelem ústavu obecné chemie

  • věnoval se výzkumu sterolů, které patří do skupiny látek majících obrovský význam pro lékařskou chemii a pro léčení nemocí – zjistil příbuznost mezi cholesterolem a žlučovou kyselinou a tento poznatek byl základem jeho výzkumu v oblasti vitamínů

  • zjistil, že se ergosterol mění po ozáření ultrafialovými paprsky na vitamin D, což byl velmi důležitý objev, neboť se později ukázalo, že ozařováním kůže horským sluncem (umělý zdroj ultrafialového záření) vzniká v kůži vitamin D

  • byl první, komu se podařilo objasnit strukturu vitaminu D a později se mu podařilo tento vitamin vyrobit i uměle

  • cenné jsou jeho poznatky o vitaminech B1, B2 a B3

Georg Wittig


16. 6. 1897 – 26. 8. 1987

Nobelovu cenu získal v roce 1979 za vypracování nových metod organické syntézy

  • německý chemik

  • narodil se v rodině vysokoškolského profesora

  • studium:

      • univerzita v Tübingenu

      • univerzita v Marburku

  • v letech 1932–1937 působil na univerzitě v Marburku

  • po krátkém pobytu ve Freiburku v roce 1937 se stal ředitelem ústavu v Tübingenu a v roce 1944 profesorem chemie na univerzitě v Tübingenu

  • v letech 1956–1967 působil na univerzitě v Heidelbergu

  • jeho nejznámější práce pocházejí z let 1944–1956, kdy pracoval v Tübingenu – zjistil, že účinkem fenyllithia na alkylbenzylétery vznikají alkylfenylmetanoly – tato reakce, kterou provází změna uhlíkaté kostry molekuly, je v literatuře známa jako Wittigův přesmyk – díky této reakci mohla chemie připravovat alkylfenylmetanoly, které jsou jinými způsoby jen velmi těžko dostupné

  • v roce 1953 společně s Geisslerem ukázal, že z fosforových solí snadno získatelné alkyldentrifenylfosforany reagují s aldehydy – díky tomu mohla organická syntéza nechat spolupůsobením různých ketonů a aldehydů s vhodně substituovaným činidlem připravit prakticky jakoukoliv nenasycenou sloučeninu

  • během svého působení na univerzitě v Heidelbergu publikoval společně s R. Polsterem α´a β mechanismus rozkladu amoniových solí, které probíhají přes stadium ylidu

  • jako první experimentálně prokázal schopnost dehydroaromatických sloučenin arinů reagovat s dieny

Robert Burns Woodward


10. 4. 1917 – 8. 7. 1979

Nobelovu cenu získal v roce 1965 za výsledky v oblasti syntézy přírodních látek

  • americký biochemik

  • studium:

      • technika v Pasadeně (chemie)

  • po ukončení studia pracoval na Massachussetském technologickém institutu

  • stal se profesorem na Harvardově univerzitě v Cambridgi

  • významných úspěchů dosáhl při syntéze mnoha důležitých organických sloučenin

  • v roce 1944 se mu podařila úplná syntéza chininu, známého léku proti malárii

  • v roce 1951 uskutečnil první úplnou syntézu nasyceného steroidu s přírodním uspořádáním uhlíku

  • v roce 1954 dosáhl úplné syntézy známé jedovaté látky – strychninu

  • za jeho nejvýznamnější úspěch je považována úplná syntéza chlorofylu z roku 1960 – tento úspěšný objev vedl od objasnění úlohy fotosyntézy ve vytváření rostlinného organismu a pochopení funkce chlorofylu* v tomto procesu k objevení podobnosti vitamínu B12 a chlorofylu Crowfoot-Hodgkinovou

  • objasnil také zajímavé souvislosti mezi vlastnostmi chlorofylu a vlastnostmi červeného barviva životně důležitého pro živočichy – hemoglobinu

  • v roce 1960 určil konstituci C-tetracyklonu a uskutečnil jeho syntézu

  • v roce 1964 prozkoumal strukturu obranné látky japonské ryby kugel a nervového jedu tefrodotoxinu

*Chlorofyl, kterého existují čtyři druhy označované písmeny a, b, c, d, patří do skupiny porfyrinů a obsahuje ve svém centru ion Mg2+


Karl Ziegler


26. 11. 1898 – 11. 8. 1973

Nobelovu cenu získal v roce 1963 společně s G. Nattem za objevy v oblasti chemie a technologie vysokých polymerů

  • německý chemik

  • studium:

      • Univerzita v Marburku

  • po ukončení vysokoškolského studia působil na univerzitě v Marburku, deset let na univerzitě ve Frankfurtu a od roku 1936 na univerzitě v Halle

  • v roce 1943 se stal ředitelem Ústavu Maxe Plancka pro výzkum uhlí v Mülheimu

  • po druhé světové válce se stal spoluzakladatelem Společnosti německých chemiků a v letech 1954–1957 byl také jejím prezidentem

  • byl prezidentem Společnosti pro vědu o minerálních olejích a o chemii uhlí

  • celý svůj život se zabýval makromolekulární chemií

  • věnoval se studiu struktury makromolekulárních organických sloučenin a syntéze cyklického systému

  • studoval syntézu a reakci organohliníkových sloučenin, rozpracoval technologickou metodu získávání nových syntetických látek cestou katalytické polymerizace nenasycených uhlíkatých sloučenin

  • objevil, že směs aluminium-trialkylů a malého množství titantetrachloridu (tzv. Zieglerův katalyzátor) je velmi dobrým katalyzátorem, který je vhodný pro polymerizaci etylénu a pro další tzv. stereospecifické polymerizace

  • zabýval se také syntézou polyetylénu

  • svými vědeckými pracemi se zasloužil o rozvoj makromolekulární chemie a především o její odvětví vysoké polymerizace

  • jeho poznatky společně s poznatky Nattovými našli uplatnění ve výrobě plastických hmot a syntetických textilních vláken


Dostları ilə paylaş:
1   ...   56   57   58   59   60   61   62   63   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə