Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Adolf Otto Reinhold Windaus

25. 12. 1876 – 9. 7. 1959

Nobelovu cenu získal v roce 1928 za výzkum struktury sterolů a jejich vztahu k vitamínům

• 
  německý chemik a lékař
  
• 
  studium:
  
  • 
    medicína a lékařská chemie u E. H. Fischera
    
  • 
    soukromá škola (získal poznatky z analytické a experimentální chemie)
    
• 
  v roce 1901 se stal docentem na univerzitě ve Freiburku a v roce 1905 profesorem na univerzitě v Insbrucku
  
• 
  po svém příchodu na univerzitu v Göttingenu v roce 1815 se zde stal ředitelem ústavu obecné chemie
  
• 
  věnoval se výzkumu sterolů, které patří do skupiny látek majících obrovský význam pro lékařskou chemii a pro léčení nemocí – zjistil příbuznost mezi cholesterolem a žlučovou kyselinou a tento poznatek byl základem jeho výzkumu v oblasti vitamínů
  
• 
  zjistil, že se ergosterol mění po ozáření ultrafialovými paprsky na vitamin D, což byl velmi důležitý objev, neboť se později ukázalo, že ozařováním kůže horským sluncem (umělý zdroj ultrafialového záření) vzniká v kůži vitamin D
  
• 
  byl první, komu se podařilo objasnit strukturu vitaminu D a později se mu podařilo tento vitamin vyrobit i uměle
  
• 
  cenné jsou jeho poznatky o vitaminech B₁, B₂ a B₃
  

Georg Wittig

16. 6. 1897 – 26. 8. 1987

Nobelovu cenu získal v roce 1979 za vypracování nových metod organické syntézy

• 
  německý chemik
  
• 
  narodil se v rodině vysokoškolského profesora
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Tübingenu
    
  • 
    univerzita v Marburku
    
• 
  v letech 1932–1937 působil na univerzitě v Marburku
  
• 
  po krátkém pobytu ve Freiburku v roce 1937 se stal ředitelem ústavu v Tübingenu a v roce 1944 profesorem chemie na univerzitě v Tübingenu
  
• 
  v letech 1956–1967 působil na univerzitě v Heidelbergu
  
• 
  jeho nejznámější práce pocházejí z let 1944–1956, kdy pracoval v Tübingenu – zjistil, že účinkem fenyllithia na alkylbenzylétery vznikají alkylfenylmetanoly – tato reakce, kterou provází změna uhlíkaté kostry molekuly, je v literatuře známa jako Wittigův přesmyk – díky této reakci mohla chemie připravovat alkylfenylmetanoly, které jsou jinými způsoby jen velmi těžko dostupné
  
• 
  v roce 1953 společně s Geisslerem ukázal, že z fosforových solí snadno získatelné alkyldentrifenylfosforany reagují s aldehydy – díky tomu mohla organická syntéza nechat spolupůsobením různých ketonů a aldehydů s vhodně substituovaným činidlem připravit prakticky jakoukoliv nenasycenou sloučeninu
  
• 
  během svého působení na univerzitě v Heidelbergu publikoval společně s R. Polsterem α´a β mechanismus rozkladu amoniových solí, které probíhají přes stadium ylidu
  
• 
  jako první experimentálně prokázal schopnost dehydroaromatických sloučenin arinů reagovat s dieny
  

Robert Burns Woodward

10. 4. 1917 – 8. 7. 1979

Nobelovu cenu získal v roce 1965 za výsledky v oblasti syntézy přírodních látek

• 
  americký biochemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Pasadeně (chemie)
    
• 
  po ukončení studia pracoval na Massachussetském technologickém institutu
  
• 
  stal se profesorem na Harvardově univerzitě v Cambridgi
  
• 
  významných úspěchů dosáhl při syntéze mnoha důležitých organických sloučenin
  
• 
  v roce 1944 se mu podařila úplná syntéza chininu, známého léku proti malárii
  
• 
  v roce 1951 uskutečnil první úplnou syntézu nasyceného steroidu s přírodním uspořádáním uhlíku
  
• 
  v roce 1954 dosáhl úplné syntézy známé jedovaté látky – strychninu
  
• 
  za jeho nejvýznamnější úspěch je považována úplná syntéza chlorofylu z roku 1960 – tento úspěšný objev vedl od objasnění úlohy fotosyntézy ve vytváření rostlinného organismu a pochopení funkce chlorofylu* v tomto procesu k objevení podobnosti vitamínu B₁₂ a chlorofylu Crowfoot-Hodgkinovou
  
• 
  objasnil také zajímavé souvislosti mezi vlastnostmi chlorofylu a vlastnostmi červeného barviva životně důležitého pro živočichy – hemoglobinu
  
• 
  v roce 1960 určil konstituci C-tetracyklonu a uskutečnil jeho syntézu
  
• 
  v roce 1964 prozkoumal strukturu obranné látky japonské ryby kugel a nervového jedu tefrodotoxinu
  

*Chlorofyl, kterého existují čtyři druhy označované písmeny a, b, c, d, patří do skupiny porfyrinů a obsahuje ve svém centru ion Mg²⁺

Karl Ziegler

26. 11. 1898 – 11. 8. 1973

Nobelovu cenu získal v roce 1963 společně s G. Nattem za objevy v oblasti chemie a technologie vysokých polymerů

• 
  německý chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    Univerzita v Marburku
    
• 
  po ukončení vysokoškolského studia působil na univerzitě v Marburku, deset let na univerzitě ve Frankfurtu a od roku 1936 na univerzitě v Halle
  
• 
  v roce 1943 se stal ředitelem Ústavu Maxe Plancka pro výzkum uhlí v Mülheimu
  
• 
  po druhé světové válce se stal spoluzakladatelem Společnosti německých chemiků a v letech 1954–1957 byl také jejím prezidentem
  
• 
  byl prezidentem Společnosti pro vědu o minerálních olejích a o chemii uhlí
  
• 
  celý svůj život se zabýval makromolekulární chemií
  
• 
  věnoval se studiu struktury makromolekulárních organických sloučenin a syntéze cyklického systému
  
• 
  studoval syntézu a reakci organohliníkových sloučenin, rozpracoval technologickou metodu získávání nových syntetických látek cestou katalytické polymerizace nenasycených uhlíkatých sloučenin
  
• 
  objevil, že směs aluminium-trialkylů a malého množství titantetrachloridu (tzv. Zieglerův katalyzátor) je velmi dobrým katalyzátorem, který je vhodný pro polymerizaci etylénu a pro další tzv. stereospecifické polymerizace
  
• 
  zabýval se také syntézou polyetylénu
  
• 
  svými vědeckými pracemi se zasloužil o rozvoj makromolekulární chemie a především o její odvětví vysoké polymerizace
  
• 
  jeho poznatky společně s poznatky Nattovými našli uplatnění ve výrobě plastických hmot a syntetických textilních vláken