Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita



Yüklə 1,6 Mb.
səhifə61/64
tarix17.11.2018
ölçüsü1,6 Mb.
1   ...   56   57   58   59   60   61   62   63   64

Richard Adolf Zsigmondy


1. 4. 1865 – 24. 9. 1929

Nobelovu cenu získal v roce 1925 za důkaz heterogenní povahy koloidních roztoků a za jejich výzkum

  • německý chemik

  • narodil se v rodině lékaře

  • studium:

      • technika ve Vídni

      • univerzita v Mnichově (organická chemie)

  • po ukončení studia se stal soukromým docentem na univerzitě v Berlíně

  • od roku 1893 přednášel na univerzitě ve Štýrském Hradci

  • v letech 1897-1900 pracoval ve sklárně v Jeně

  • v roce 1907 se stal profesorem anorganické chemie na univerzitě v Göttingenu a později i ředitelem zdejšího ústavu anorganické chemie

  • na počátku své vědecké dráhy se zabýval studiem duhových barev na skle a porcelánu, při kterém objevil, že zbytek organického roztoku po vypálení má různé zabarvení podle množství obsažených oxidů

  • od roku 1898 se soustředil na rozpracování způsobu získávání koloidních roztoků a jejich ultrafiltrace a vypracoval se na celosvětově uznávaného odborníka v oblasti koloidní chemie

  • roku 1903 společně s H. F. Siedentopfem zkonstruoval ultramikroskop a v roce 1922 vynalezl ultrafiltr – obě tyto pomůcky jsou důležité pro oddělování koloidů z roztoků a s jejich pomocí Zsigmondy předložil klasifikaci koloidních částeček podle jejich viditelnosti v ultramikroskopu a podle vzájemného působení s rozptýleným prostředím

POUŽITÉ INFORMAČNí ZDROJE

Období pravěku


  1. BUDIŠ, J. a kol. Historie chemie slovem a obrazem. Brno: PdF MU, 1995. ISBN 80-210-1080-2.

  2. BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210- 1463-6.

CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.

  1. GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374.

Paleolit. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Paleolit

  1. PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.

Neolit. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Neolit

  1. ROZEHNAL, J. Egyptologie. [online]. © 2010 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: http://www.egyptologie.cz/1645/chetite/

  2. Doba Železná. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 22. 11. 2011 [vid. 2011-12-11].
    Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Doba_%C5%BEelezn%C3%A1.



Období starověku


  1. BUDIŠ, Josef a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6

  2. CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.

  3. PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.

  4. Starověké Řecko. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2010 [vid. 2010-01-25]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Starov%C4%9Bk%C3%A9_%C5%98ecko

Období alchymie


  1. Alchymie. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2011 [vid. 2010-03-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alchymie

  2. Alchymie v historii. PANNA: esoterika a duchovno [online]. ©2004 – 2010 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://www.panna.cz/alchymie.5/alchymie-v-historii.77.html

  3. BANÝR, J. a V. R. NOVOTNÝ. Stručné dějiny chemie a chemické výroby. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

  4. BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6.

  5. CÍDLOVÁ, H., Z. MOKRÁ, a B. VALOVÁ, Obecná chemie. [online]. Brno: PdF MU, 2008.

[vid. 2010-01 -25]. Dostupné z: http://www.is.muni.cz

  1. Inspectus – Alchymie. Kokrouč [online]. ©2012 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://www.kokrouc.estranky.cz/clanky/alchymie/inspectus---alchymie.html

  2. PROCHÁZKOVÁ, K.. Alchymie. Algernon [online]. [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://algernon.webzdarma.cz/svet/svetI.html

  3. FERUS, M. Alchymie. Chemismy [online]. [Praha]: Karlova univerzita, 2005 [vid. 2011-03-18]. Dostupné z: http://chemistry.webzdarma.cz/alchymie.html

  4. SOLÁROVÁ, M. a K. LICHTENBERG. Vybrané kapitoly z historie chemie. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-81-8.


Chemie 17. století


  1. BANÝR, J. a V. R. NOVOTNÝ. Stručné dějiny chemie a chemické výroby. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.

  2. BUDIŠ, J. a kol. Historie chemie slovem a obrazem. Brno: PdF MU, 1995. ISBN 80-210-1080-2.

  3. BUDIŠ, J. a kol. Stručný přehled historie chemie. Brno: PdF MU, 1996. ISBN 80-210-1463-6.

  4. CÍDLOVÁ, H. a B. VALOVÁ. Stručný souhrn historického vývoje chemie. In XXV. mezinárodní kolokvium o řízení osvojovacího procesu. Brno: Univerzita obrany, 2011. s. 379-388. ISBN 978-80-7231-812-4.

  5. PETRÁŇ, J. Královská česká společnost nauk. In Vesmír, 1995, 11. Dostupné z: http://www.vesmir.cz/clanek/kralovska-ceska-spolecnost-nauk.

  6. PICHLER, J. Historie chemie. Brno: PřF MU, 1997. ISBN 80-210-1501-2.


Dostları ilə paylaş:
1   ...   56   57   58   59   60   61   62   63   64


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2017
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə