Příloha č. 4 Vytvořený studijní materiál („verze pro tisk“) masarykova univerzita

Dudley Robert Herschbach

4. 10. 1918 – 1998

Nobelovu cenu získal v roce 1986 společně s Y. T. Leem a J. C. Polanyim za výzkum mechanismů elementárních chemických reakcí a objasnění základních zákonitostí, které určijí průběh chemických procesů na molekulové úrovni

• 
  americký chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita ve Stanfordu
    
  • 
    Harvardova univerzita (získal zde doktorát)
    
• 
  působil na Kalifornské univerzitě v Berkeley - věnoval se zde výzkumu chemických reakcí v molekulových paprscích
  
• 
  v roce 1936 se stal profesorem na Harvardově univerzitě
  
• 
  řadu let byl vedoucím katedry chemie na Harvardově univerzitě
  
• 
  jeho první práce v reakční dynamice vedly k objevu tzv. přímých mechanismů elementárních reakcí, při kterých dochází k přesunu vazeb a vytvoření produktů během velmi krátké doby, kdy se reagující částice vzájemně míjejí
  
• 
  jeho další významnou prací byl kinetnický popis srážkového mechanismu komplexu s dlouhou dobou života (řádově 10^-12 sekund nebo delší)
  
• 
  společně se svými spolupracovníky prokázal statistický charakter rozdělení energie po vnitřních stupních volnosti molekuly komplexu a ukázal rozhodující úlohu celkového momentu hybnosti srážejících se částic pro způsob rozdělení energie v produktech
  
• 
  zabýval se také popisem dynamiky hexacentrických reakcí, přičemž jeho skupina ukázala, že reakce probíhá snadno se slabě vázaným dimerem molekuly chlóru za vzniku cyklického šestičlenného srážkového komplexu
  

Gerhard Herzberg

25. 12. 1904 – 3. 3. 1999

Nobelovu cenu získal v roce 1971 za objev atomových a molekulových struktur mnoha látek

• 
  kanadský fyzik německého původu
  
• 
  studium:
  
  • 
    technika v Darmstadtu
    
  • 
    univerzita v Göttingenu
    
  • 
    univerzita v Bristolu
    
• 
  v roce 1935 emigroval do Kanady, kde přednášel fyziku a spektroskopii na univerzitě v Saskatchewan a v Chicagu
  
• 
  v letech 1949–1969 působil jako ředitel Oddělení čisté fyziky Národní výzkumné rady v Ottawě
  
• 
  Nobelovu cenu získal za více než 40 let studia struktury molekul a atomů s použitím spektroskopických metod, tj. metod, které jsou založeny na měření pohlcení nebo vyzáření elektromagnetického záření atomy nebo molekulami
  
• 
  byl jedním z prvních vědců, kteří poznali mimořádně důležitý význam přesného změření velmi jemných efektů ve spektrech molekul a atomů
  
• 
  společně se svými spolupracovníky konstruoval řadu unikátních spektrometrů, především pro viditelnou a ultrafialovou oblast spektra, na kterých tato měření prováděl – analýzou takto získaných dat došel k neobyčejně přesným hodnotám atomárních a molekulárních konstant, jako jsou např. vzdálenosti mezi atomy v molekulách, hodnoty disociačních energií molekul, ionizačních potenciálů atomů apod.
  
• 
  jeho práce pomohla ověřit základní teorie o vlastnostech mikroskopických částic, našla uplatnění v astrofyzice a při studiu laserových efektů
  

Josef György Hevesy

1. 8. 1885 – 5. 7. 1966

Nobelovu cenu získal v roce 1943 za práce o použití radioaktivních izotopů při výzkumu chemických procesů

• 
  maďarský chemik
  
• 
  studium:
  
  • 
    univerzita v Budapešti
    
  • 
    technika v Berlíně
    
  • 
    univerzita v Freiburku
    
• 
  působil jako asistent na technice v Curychu
  
• 
  pracoval u F. Habera na syntéze čpavku, u E. Rutheforda v Manchesteru a ve vídeňském ústavu pro radium
  
• 
  v roce 1918 se stal profesorem na univerzitě ve Freiburku
  
• 
  v roce 1930 se stal profesorem na Cornellově univerzitě v Ithace
  
• 
  od roku 1943 pracoval ve výzkumném ústavu organické chemie na univerzitě ve Stockholmu
  
• 
  během první světové války se u známého anglického fyzika H. Moseleye účastnil přesného zařazení vzácných zemin do periodické soustavy prvků a v této práci pokračoval i po Moseleyově smrti
  
• 
  během svého působení v Kodani v ústavu teoretické fyziky společně s holandských chemikem D. Costerem objevil nový chemický prvek s protonovým číslem 72, který pojmenovali hafnium
  
• 
  studoval chemické reakce roztavených solí a problémy elektrochemie radioaktivních prvků
  
• 
  ve vídeňském ústavu pro radium poprvé použil radioaktivních izotopů jako indikátorů atomů olova v organických a anorganických sloučeninách – tyto výzkumy jej vedly až k rozpracování metody označených atomů, pomocí které Hevesy dosáhl pozoruhodných výsledků při studiu důležitých životních procesů
  

Jaroslav Heyrovský

20. 12. 1890 – 27. 3. 1967

Nobelovu cenu získal v roce 1959 za objev a rozpracování analytické polarografické metody

• 
  český fyzikální chemik, jediný český Nositel Nobelovy ceny za chemii
  
• 
  narodil se jako páté dítě Leopolda Heyrovského, profesora římského práva na české univerzitě v Praze, a jeho manželky Kláry, rozené Hanlové
  
• 
  studium:
  
  • 
    gymnázium (do roku 1909)
    
  • 
    univerzita v Londýně (1910 – 1914, u sir W. Ramsay)
    
  • 
    Karlova univerzita v Praze (v roce 1918 získal doktorát)
    
• 
  během první světové války dělal službu ve vojenské nemocnici jako lékárník a radiolog
  
• 
  začal svou univerzitní kariéru jako asistent profesora B. Braunera v Ústavu analytické chemie Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1922 byl povýšen na docenta a v roce 1926 se stal prvním profesorem fyzikální chemie na univerzitě
  
• 
  byl členem mnoha zahraničních vědeckých institucí a čestným doktorem několika světových univerzit
  
• 
  založil Polarografický ústav ČSAV a jako jeho profesor a ředitel vychoval velký počet žáků, kteří pracují jeho metodou doma i v zahraničí a vytvořil ve světě uznávanou vědeckou školu
  
• 
  již jako mladý začal z podnětu profesora fyziky na Karlově univerzitě v Praze B. Kučery teoreticky řešit problém anomálie na elektrokapilárních křivkách
  
• 
  zdokonalil Kučerovu metodu, která spočívala v tom, že se za pomocí speciálních elektrod, tvořených rtuťovou kapkou a platinovým drátkem dalo v roztoku určit i nepatrné množství příměsí
  
• 
  objevil originální způsob výzkumu elektrolytických dějů, který byl založen na použití rtuťové kapkové elektrody ve spojení se srovnávací elektrodou a na měření průběhu intenzity elektrického proudu, který prochází elektrolytickým roztokem v závislosti na napětí - tato metoda doznala světového rozšíření a uplatnila se i průmyslově, například v metalurgii a potravinářském průmyslu jako vynikající test na zjištění nepatrného množství cizí látky; první údaje o této metodě publikoval v roce 1922 v časopisech a v roce 1923 ji vysvětlil v přednášce na zasedání Faradayovy společnosti v Londýně
  
• 
  v roce 1925 společně se svým japonským žákem M. Shikatem sestrojil přístroj pro automatický záznam křivek v závislosti intenzity proudu a napětí, který nazvali polarograf –114 od té doby se také tato nová záznamová metoda nazývá polarografií a Heyrovský ji v padesátých letech doplnil oscilografickou polarografií
  
• 
  stal se jediným českým občanem, který obdržel Nobelovu cenu za chemii a jeho vědecká práce proslavila česloslovenskou vědu na celém světě