Pojem konurbace V původním významu naznačoval

OBSAH

1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE 8

2. POJEM KONURBACE A KONCEPT POLYCENTICITY 9

2. 1 Definice konurbace 9

2. 2 Definice a vývoj konceptu polycentricity 10

2. 3 Polycentricita na různých měřítkových úrovních 17

2. 4 Konurbace v rámci polycentrického systému 18

2. 5 Polycentricita v rámci sídelního systému ČR 19

2. 6 Organizace českého sídelního systému 20

3. VYMEZENÍ TYPŮ SOUMĚSTÍ V ČR PODLE VYJÍŽĎKY ZA PRACÍ A DO ŠKOL A OBSLUŽNÉ FUNKCE 23

3. 1 Ostravsko – karvinská konurbace 24

3. 2 Souměstí Zlín – Otrokovice 28

3. 3 Souměstí Uherské Hradiště – Kunovice – Staré Město 30

3. 4 Sídelní soustava Česká Třebová – Ústí nad Orlicí – Choceň – Vysoké Mýto 32

3. 5 Sídelní soustava Hradec Králové - Pardubice 35

3. 6 Souměstí Liberec – Jablonec nad Nisou 36

3. 7 Souměstí Litoměřice – Lovosice – Terezín 37

3. 8 Podkrušnohorská pánevní konurbace 40

3. 9 Postavení sídel v rámci systémů z hlediska obslužné funkce 45

3. 10 Integrita souměstí 46

3. 11 Klasifikace souměstí dle výsledku analýzy dat o dojížďce 48

4. CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH SOUMĚSTÍ SE ZAMĚŘENÍM NA VZÁJEMNOU SPOLUPRÁCI 52

3 .1 Ostravsko – karvinská konurbace 52

3. 2 Souměstí Zlín - Otrokovice 55

3. 3 Souměstí Uherské Hradiště – Staré Město – Kunovice 57

3. 4 Souměstí Česká Třebová – Ústí nad Orlicí 60

3. 5 Souměstí Choceň – Vysoké Mýto 62

3. 6 Souměstí Pardubice - Hradec Králové 64

3. 7 Souměstí Liberec – Jablonec nad Nisou 66

3. 8 Souměstí Litoměřice – Lovosice - Terezín 69

3. 9 Podkrušnohorská konurbace 70

ZÁVĚR 75

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 77

STALÍK, Z.: Problémy Podkrušnohoří. Vesmír 73, 318, 1994/6 [cit. 9 května 2009]. Dostupné na WWW: 78

Internetové a datové zdroje 78

SAURA s.r.o. Konzultační a projektová společnost [on-line]. Dostupný na WWW: 80

Strategický plán města Česká Třebová, 1. návrh k diskusi [on-line]. Česká Třebová, 2002. Dostupný na WWW: 81

Strategický plán města Pardubice [on-line]. Pardubice, 2007. Dostupné na WWW: 82

82

Územní prognóza jádrového území Hradecko-pardubické aglomerace [on-line]. T-Plan s.r.o., Praha, 2003. Dostupný na WWW: 82

1. ÚVOD A CÍLE PRÁCE

Konurbace neboli souměstí lze obecně definovat jako soustavu několika měst, velkoměst nebo aglomerací relativně rovnocenné velikosti, nacházejících v bezprostřední blízkosti nebo dokonce srostlých v jednu souvisle zastavěnou plochu. Na rozdíl od aglomerace existují jednotlivá města jako samostatné celky a nemusí mít společné zázemí ani jednotné centrum, prezentují tedy polycentrickou formu aglomerace.

V současné době je v Evropě kladen důraz na polycentrický rozvoj sídel, na toto téma byla zpracována řada výstupů a publikací jak na celosvětové úrovni, tak i v České republice. Téma konurbací k analýze konceptu polycentricity neodmyslitelně patří, avšak na práce zabývající se konkrétně problematikou klasifikace souměstí na území České republiky a analýzou vztahů uvnitř těchto sídelních celků jsem nenarazila. Proto téma analýzy vybraných souměstí v České republice považuji za aktuální problematiku. Tato diplomová práce se zabývá identifikací nejvýznamnějších souměstí na území České republiky, navrhuje jejích typologii a snaží se zmapovat oblasti spolupráce mezi jednotlivými městy v rámci souměstí.

Práce je členěna na tři kapitoly. Teoretická část se zabývá vznikem a vývojem pojmu konurbace, osvětlením konceptu polycentricity, začlenění pojmu konurbace do toho konceptu a jeho projev v České republice. Praktická část se zabývá vymezením typů souměstí v České republice na základě průzkumu denních vyjížďkových proudů v rámci vybraných souměstí – pomocí dat o dojížďce ze Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) 2001. Na základě těchto dat bude posouzena reciprocita vazeb, míra otevřenosti/uzavřenosti souměstí, pomocí výpočtu tzv. skóre centrality vypočtena hodnota obslužné funkce měst a na základě těchto výsledků navržena typologie souměstí v České republice. Třetí kapitola je zaměřena na přestavení vybraných souměstí zahrnující stručný náčrt historického vývoje, jejích základní socioekonomické charakteristiky, dopravní provázanost. Průzkum strategických plánovacích dokumentů a textových podkladů k územním plánům měst bude zaměřen na hledání prvků vzájemné spolupráce sídel v rámci souměstí. Elektronicky jsem oslovila i městské úřady a magistráty jednotlivých měst s otázkami na téma spolupráce v rámci souměstí, odezva byla bohužel minimální. Proto je průzkum oblastí vzájemné spolupráce omezen na strategické a plánovací dokumenty dostupné na internetu.

2. POJEM KONURBACE A KONCEPT POLYCENTICITY

2. 1 Definice konurbace

Neologismus „konurbace“ poprvé ve svém díle Cities in Evolition (1915) použil skotský biolog a botanik Patrick Geddes, který chtěl tímto termínem popsat transformaci geografického pojetí města a venkova. Svou představu konurbace Geddes popsal na příkladu rozvoje a působení vzájemných vztahů mezi městy na území Velké Británie – zabýval se především dvojicemi Liverpool a Manchester (označenými termínem „Lancaston“), aglomerací v okolí Glasgow (tzv. Greater Glasgow) a Edinburghu a tzv. „Velkého Londýna“ (tzv. “Greater London“).

Konurbace Geddes vysvětluje jako rozšířené geografické oblasti, pro které je charakteristická souvislá síť osídlení v rozsahu od vesnic přes menší města až po města regionálního významu. Řada z těchto prvků osídlení může existovat i samostatně, ale dohromady vytvářejí formu sídelního systému ve větším měřítku. Pozice města regionálního významu v rámci hierarchické struktury je považována za „první mezi rovnými“. Konurbace složené z měst regionálního významu jsou v geografických faktech zakořeněny, a to se jeví jako předpoklad pro jejich plánovaný a řízený rozvoj. Geddesovo pojetí konurbace je pravděpodobně ovlivněno Reclusovou myšlenkou věčně expandující měst¹, která vnukla Geddesovi cíl integrovat existující města do městských regionů a konurbací spíše než je seskupit do menších jednotek (WELTER, 2003).

Další definice konurbace pochází od statistiků v britském General Register Office (GRO; Hlavní registratura), kteří na základě výsledku censu v roce 1951 určili na území Velké Británie sedm konurbací. Dle GRO konurbací by mohlo být nazýváno území se souvislou zástavbou se zřetelem na hustotu obyvatelstva (DAVOUDI, 2003).

Pojem konurbace tedy v původním významu naznačoval fyzickou blízkost jednotlivých městských sídel, v současnosti je však používán i jako termín pro funkčně propojené multinodální městské regiony. Je časté, že i rámci konurbace si určité sídlo udržuje dominantní postavení, jeho centrální pozice však není tak zřetelná jako v případě klasického městského regionu. Funkční složitost konurbace je tak mnohem větší než v případě městského regionu, jelikož se jednotlivá města v konurbaci se často specializují na dílčí, vzájemně komplementární aktivity a vytvářejí vlastní dostředivé vazby k jiným sídlům (TOUŠEK a kol., 2008).

Termín konurbace propojené funkčními vztahy nabývají rovněž tzv. metropolitní areály. Jejích vývoj není většinou spojen s výskytem surovinových zdrojů či dopravních linií jako v případě průmyslových konurbací Anglie či Německa, ale s metropolizačními procesy. Růst metropolitních areálů je v první fázi podobný vývoji městského funkčního regionu dominovaného silným jádrovým centrem, ale s dalším pokračováním růstu je řada funkcí vytlačována (TOUŠEK a kol., 2008).