Příprava na hodinu české literatury

příprava na hodinu české literatury:
ZŠ – 9.třída, 25 žáků
téma: Karel Čapek

cíl: seznámit žáky s významným českým autorem, jeho životem, dílem, přínosem (ve výkladu) a na ukázce zjistit, co je (česká) sci-fi literatura. Při práci budou žáci rozvíjet fantazii a budou se učit spolupráci.

VM: Osobnost Karla Čapka obohotila nejen naši literaturu, ale i náš slovník. K.Čapek měl co říct jak dospělým čtenářům, tak dětem.

1. 
   nejprve ukázat žákům přinesené fotky – Čapkovu fotku, karikaturu, obrázek Dášeňky – žáci mají poznat, o koho jde a komu tedy věnujeme dnešní hodinu (2 min)
   
2. 
   zjistím, co žáci o autorovi už vědí, co od něj, příp. o něm četli a co si o tom myslí, co se jim ne/líbilo (3 min)
   
3. 
   výklad (10 min)
   
4. 
   práce ve skupině - jak si žáci představují robota – popis, nákres, činnost, ovládání;
   

práce pro jednotlivce - chtěli by robota a proč ano/ne;

vědí něco o slově „robot“ (+ vysvětlení, pokud ne) – 5 min

5. 
   čtení ukázky R.U.R.(10 min) – rozdělení rolí mezi žáky
   
6. 
   k textu (5 min)– představovali si roboty takto? V čem se liší, v čem odpovídají jejich představám?
   

Přijde žákům, že je tato ukázka z neexistujcího světa?

ve skupinách (8 min) - Jak by mohla ukázka pokračovat? Co uvidí Helena v továrně? Chtěli by takovou továrnu taky vidět?

7. Četli žáci něco podobného? Vzbuzovalo v nich dílo strach? Nebo zájem, zvědavost?

(2 min)

Karel Čapek - R.U.R. (ukázka)
(Rossum´s Universal Robots)
Kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích
OSOBY (v celé hře)

Harry Domin: centrální ředitel Rossumových Univerzálních Robotů

Inž. Fabry: generální technický ředitel R.U.R.

Dr. Gall: přednosta fyziologického a výzkumného oddělení R.U.R.

Dr. Hallemeier: přednosta ústavu pro psychologii a výchovu robotů R.U.R

Konzul Busman: generální komerční ředitel R.U.R.

Stavitel Alquist: šéf staveb R.U.R.

Helena Gloryová

Nána: její chůva

Marius: Robot

Sulla: Robotka

Radius: Robot

Damon: Robot

1. Robot

2. Robot

3. Robot

4. Robot

Primus: Robot

Helena: Robotka

Robotský sluha

a četní Roboti
Domin: v předehře asi osmatřicetiletý, vysoký, oholený
Fabry: rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře
Dr. Gall: drobný, živý, snědý, s černým knírem
Hallemeier: ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým

kartáčem vlasů

Busman: tlustý, plešatý, krátkozraký žid
Alquist: starší než ostatní, nedbale oblečený, dlouhých, prošedivělých

vlasů a vousů

Helena: velmi elegantní
Ve vlastní hře všichni o deset let starší.
Roboti v předehře oblečeni jako lidé. Jsou úsečná v pohybech i

výslovnosti, bezvýrazných tváří, upřeného pohledu. Ve vlastní hře mají

plátěné blůzy v pasu stažené řemenem a na prsou mosazné číslo.
Po předehře a druhém aktu přestávka.

Předehra
Ústřední kancelář továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny

v průčelní stěně pohled na nekonečné řady továrních budov. Vlevo další

ředitelské místnosti.

Domin: (sedí u velikého amerického psacího stolu v otáčecím křesle. Na

stole žárovka, telefon, těžítka, pořadač dopisů, atd., na stěně vlevo

veliké mapy s lodními a železničními liniemi, veliký kalendář, hodiny,

jež ukazují něco málo před polednem; na stěně vpravo tištěné plakáty:

"Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti" "Tropičtí Roboti, nový vynález.

Kus 150 d." "Každý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje

výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní

lodní řád, tabulka s telegrafickými záznamy kursů atd. V kontrastu k

této výzdobě stěn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý

stůl, pohovka, kožená klubovní křesla a knihovna, v níž místo knih

stojí láhve s vínem a kořalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu

psací stroj, na němž píše dívka Sulla.)

Domin: (diktuje) "--že neručíme za zboží poškozené dopravou. Upozornili

jsme vašeho kapitána hned při nakládání, že loď je nezpůsobilá k

dopravě Robotů, takže zkáza nákladu nepadá na náš účet. Znamenáme se--

za Rossum s Universal Robots--" Hotovo?

Sulla: Ano.
Domin: Nový list. Friedrichswerke, Hamburk.--Datum.--"Potvrzujeme

objednávku patnáct tisíc Robotů--" (zazvoní domácí telefon. Domin jej

zvedne a mluví do něho) Haló--Zde centrální--ano.--Zajisté. Ale

ano, jako vždycky.--Ovšem, kabelujte jim.--Dobrá--(zavěsí telefon)

Kde jsem přestal?
Sulla: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R.
Domin: (zamyšleně) Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R.
Marius: (vstoupí) Pane řediteli, nějaká dáma prosí--
Domin: Kdo?
Marius: Nevím. Podává vizitku.
Domin: (čte) Prezident Glory.--Že prosím.
Marius: (otevře dveře) Račte, paní.
(vejde Helena Gloryová. Marius odejde)
Domin: (vstane) Račte.
Helena: Pan centrální ředitel Domin?
Domin: Prosím.
Helena: Jdi k vám--
Domin:--s lístkem prezidenta Gloryho. To stačí.
Helena: Prezident Glory je můj otec. Jsem Helena Gloryová.
Domin: Slečno Gloryová, je pro nás neobyčejnou ctí, že--že--
Helena:--že vám nemůžeme ukázat dveře.
Domin:--že smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posaďte se.

Sullo, můžete odejít. (Sulla odejde)

Domin: (usedne) Čím mohu posloužit, slečno Gloryová?
Helena: Já jsem přijela--
Domin:--podívat se na naši tovární výrobu lidí. Jako všechny návštěvy.

Prosím, beze všeho.

Helena: Myslela jsem, že je zakázáno--
Domin:--vstoupit do továrny, ovšem. Jenže každý sem přijde s něčí

vizitkou, slečno Gloryová.

Helena: A vy ukážete každému ... ?
Domin: Jen něco. Výroba umělých lidí, slečno, je tovární tajemství.
Helena: Proč mne nenecháte domluvit?
Domin: Prosím za prominutí. Chtěla jste snad říci něco jiného?
Helena: Chtěla jsem se jen zeptat--
Domin:--zda bych vám zcela výjimečně neukázal naši továrnu. Ale zajisté,

slečno Gloryová.

Helena: Jak víte, že jsem se na to chtěla ptát?
Domin: Všichni se ptají stejně. Vstane. Ze zvláštní úcty, slečno, vám

ukážeme víc než jiným a--jedním slovem--

Helena: Děkuji vám.
Domin: Zavážete-li se, že nikomu neprozradíte ani to nejmenší--
Helena: (vstane a podává mu ruku) Mé čestné slovo.
Domin: Děkuji. Nechtěla byste snad sejmout závoj?
Helena: Ach ovšem, vy chcete vidět--Promiňte.
Domin: Prosím?
Helena: Kdybyste mi pustil ruku.
Domin: (pustí) Prosím za prominutí.
Helena: (snímá závoj) Chcete vidět, nejsem-li vyzvědač. Jak jste opatrní.
Domin: (pozoruje ji nadšeně) Hm--ovšem--my--tak jest.
Helena: Vy mi nedůvěřujete?
Domin: Neobyčejně, slečno hele--pardon, slečno Gloryová. Vskutku

neobyčejně potěšen--Měla jste dobrou plavbu?

Helena: Ano. Proč--
Domin: Protože--míním totiž--že jste ještě velmi mladá.
Helena: Půjdeme hned do továrny?
Domin: Ano. Myslím dvaadvacet, ne?
Helena: Dvaadvacet čeho?
Domin: Let.
Helena: Jedenadvacet. Proč to chcete vědět?
Domin: Protože--poněvadž--(s nadšením) Zdržíte se déle, že ano?
Helena: Podle toho, co mi ukážete z výroby.
Domin: Čertova výroba! Ale zajisté, slečno Gloryová, všechno uvidíte.

Prosím, posaďte se. Zajímala by vás historie vynálezu?

Helena: Ano, prosím vás. (usedne)

http://www.gutenberg.org/etext/13083