Republika a diktatura

---

 

 

Republika a diktatura  

Rakousko 1918 až 1945

 

 

 

Národnosti Rakousko-

Uherska již nechtěly po První světové válce zůstat součástí společné říše. Proto vyhlásili i 

zástupci německy mluvících částí monarchie samostatnost a vlastní stát. Podmínky pro vznik no

vého státu byly 

ale  určeny  vítěznými  mocnostmi.  Karel  I.,  poslední  rakouský  císař,  byl  poslán  s  rodinou  do  exilu.  Připojení 

Rakouska k Německu, které bylo vyžadováno všemi politickými stranami v Rakousku, zakázali spojenci dohody. 

Diplomatickým  způsobem,  ale  i  zbraněmi  se  bojovalo  o  stanovení  nových  hranic.  Jížní  hranice  Korutanska  a 

připojení  Burgenlandu  byly  obzvláště  spornými  otázkami.  Dále  bylo  i  velmi  těžké  vytvořit  stabilní  hospodářský 

základ pro nový stát. 

 

Spor mezi politickými sílami v Rakousku se 

čím dál více přiostřoval a násilí v politice patřilo ke každodennímu 

životu.  Proto  vznikly  v  této  době  v  Rakousku  paramilitární  svazy,  které  byly  rozděleny  podle  politického 

příslušenství  buď  k  občanskému  hnutí 

nebo 

k  socialně  demokratické  straně.  K 

 

občanskému  hnutí  patřily 

například Heimwehr (Domobrana), svazy frontových bojovníků a později i takzvané Ostmärkische Sturmscharen

. 

Paramilitární  svaz  socialních  demokratů  byl  takzvaný

  Republikanischer  Schutzbund  (Republikánský  ochranný 

svaz). Dodatečně  existovaly  ještě paramilitární formace nacionálních socialistů.  Všechny dohromady  v číslech 

několikrát  předčily  řádnou  rakouskou  brannou  moc,  takzvanou  Bundesheer  (spolkové  vojsko),  které  podle 

mírové smlouvy ze St. Germain bylo vytvořeno jenom vojáky z povolání.

 

Od roku 1927 byly v Rakousku poměry 

podobné  občanské  válce.  Vláda  křesťansko

-

sociálního  spolkového  kancléře  Dollfußa  se  čím  dál  více  stávala 

autoritativním režimem. V roce 1933 Dolfuß dokonce využil patové situace v

 

parlamentu k rozpuštění sněmovny 

a nahr

adil dosavadní demokratickou ústavu takzvanou „stavovskou“. Na počátku roku 1934 se vyhrotilo napětí 

mezi  vládou,  která  se  svými  názory  a  postoji  blížil

a  pozicím  Heimwehru  (domobrany)  a  sociálními  demokraty, 

kteří odmítali autoritativní vládní kurs. Následkem bylo povstání již zakázaného

 Schutzbundu (Republikánského 

ochranného  svazu)  a  roszáhlé  boje  ve  Vídni  jakožto  i  v  několika  spolkových  zemích  Rakouska.  Vrcholem 

občanské války bylo zavraždění Dollfuße v červenci 1934 příslušníky ilegální nacistické skupi

ny.  Rakousko  se 

potom  příklonilo  politicky  k  fašistické  Itálii,  kterou  považovalo  za  ochrannou  moc.  Po  dohodě  Mussoliního  s 

Hitlerem přišlo k úplné politické izolaci Rakouska. Nový rakouský spolkový kancléř Schuschnigg byl pod tlakem 

donucen uzavřít smlouvu s Německem. Schuschnigg se pokoušel čelit německému tlaku a proto rozhodl provést 

13. března 1938 plebiscit o samostatnosti Rakouska. Hitler hrozil rakouské vládě okamžitým vojenským vpádem 

v případě provedení plánovaného plebiscitu. Schuschnigg zastrašen Hitlerem odstoupil 11. března a brzy na to i 

spolkový prezident Miklas. 12. března vstoupily německé jednotky na rakouské území, radostně uvítany částmi 

obyvatelstva. Příštího  dne  legalizovala nová nacionálně

-socialistická  rakouská  vláda,  která  byla  sestavena  11. 

března

, 

násilné připojení k Německé ríši. Rakousko přestalo existovat jako suverénní stát. 

 

 

Nacionálně

-

socialistická  diktatura  vedla  nejenom  ke  změně  elity,  k  nucené  emigraci  a  stíhání,  ale  hlavně 

připravila Rakousko k schopnosti vést za krátkou

 

dobu válku. Rakouští vojáci byli v průběhu války nasazeni na 

všech  frontách.  V  bitvě  o  Stalingrad  bojovalo  obzvláště  mnoho  Rakušanů.  Rakušané  ovšem  také  vstoupili  do 

služeb spojeneckých armád. Od roku 1943 se území, které bylo nazýváno Alpská

- a dunajská 

říšská župa, stalo 

dějištěm  letecké  války  a  v  jejich  jížních  oblastech  došlo  k  partizánské  válce,  která  byla  především  vedena 

Jugoslávií.  Mezitím  dosáhlo  pronásledování  židů  a  protivníků  NS

-

režimu  vrcholu.  Přestože  se  v  Rakousku 

pomalu  ale 

postupně  organizoval  odpor  a  Rakušané  se  i  aktivně  zúčastnili  atentátu  na  Hitlera  20.  července 

1944, zůstala země části politických a vojenských struktur Německé říše. Od března až do května 1945 zažilo 

Rakousko válku na vlastním území, osvobození spojenci a kapitulaci We

hrmachtu. V polovině dubna se podařilo 

Karlu Rennerovi sestavit novou rakouskou vládu, vyhlásit samostatnost země a tak umožnit Rakousku začátek 

nové politické epochy.  

---

Vitríny a volně vystavené předměty

 

 

Nástěnná vitrína:  exponáty k  založení republiky, k demokratické ústavě a k parlamentu jakož  i k ozbrojeným 

silám (národní obrana, spolková armáda) a k boji o státní hranice.  

Uprostřed síně:

 

„reklamní sloup Litfaße“ s politickými plakáty.

 

 

Vitrína polovpravo od vchodu a předměty u oken: exponáty k osobě císaře Karla I., ke kritické hospodářské 

situaci a k důležitosti železné drahy v rámci zásobování obyvatelstva a v rámci udržování styků se zahraničím.

 

3  za  sebou  šikmě  postavené  vitríny,  u  oken: 

exponáty  k  paramilitárním  sva

zům,  k  přibývajícímu  násilí  v 

politice  a  k  občanským  válkám.  Za  nimi,  volně  vystavené  respektive  uprostřed  síně  zavěsené:

  policejní 

rychlozátarasy; 8 cm polní dělo spolkové armády, olejová malba „Revoluce“ od M. Floriana;  na zadní stěně 1. 

videokomory: por

tréty rakouských spolkových prezidentů a spolkových kancléřů.

 

2 vitríny u oken, po 8 cm polním dělu: výstroj, ozbrojení, výzbroj příslušníků spolkové armády, dobrovolného 

střeleckého sboru a frontové milice.

 

 

Nástěnná  vitrína  vlevo,  po  1.  videokomoře:

 

pamětní  předměty  na  spolkové  kancléře  Seipela,  Dolfuße  a 

Schuschnigga;  exponáty,  které  poukazují  na  marný  pokus  rakouskou  samostatnost  zachránit,  k  plebiscitu  o 

připojení dne 10. dubna 1938 jakož i k začínajícímu „usměrňování“, k začlenění spolkové armády a k 

rozdrcení 

a  částečnému  začlenění  Československa.  Uprostřed  síně  za  videokomorou:

 

pamětní  deska  o  zavedení 

stavovské ústavy; „reklamní sloup Litfaße“ s výzvami a s reklamními plakáty vlastenecké fronty a nacionálních 

socialistů; na levé stěně síně šikmo za 

reklamním sloupem: F. Liebermann: bysta Adolfa Hitlera. 

Nástěnná  vitrína  vlevo,  po  bystě  Hitlera:  „kult  Vůdce“;  výzbroj,  uniformy  a  výstroj  Wehrmachtu,  říšské 

pracovní služby a Hitlerov

a 

mládež

 

(Hitlerjugend); přilby a pokrývky hlav

y 

příslušníků armád poražených států.

 

Vitrína uprostřed síně: figurína německého výsadkáře; jeho výzbroj a výstroj. 

 

 

Nad 

vitrínou je umístě

n: lehký letoun Fi 156 C-

trop („Fieseler Storch“); 

vedle oken

: německý „Kübelwagen“  VW 

typ 82, 

něměcký protitankový kanon (PAK) 40; německý

 

kolopásový motocykl „NSU

-

Kettenrad“.

 

V

itrína uprostřed síně,

 

po „výsadkářské vitríně“:  figurína sovjetského dělostřeleckého důstojníka; zbraně a 

výzbroj sovjetské armády; „válečný odpad“ ze Stalingradského bojiště.

 

 

3  vitríny  u  oken: 

skupina  objektů  od  C.

 

Stenverta:  „Stalingrad 

nebo 

výpočet  výnosnosti  vraždy  tyrana“. 

Na 

zadní stěně 

2 

videokomory a na stěně s okny:

 

malby a fotografie, které ukazují různé aspekty války; vedle stěny 

s okny: 

německý 8,8 cm protiletadlový kanon 36 a německý 60 cm protiletadlový

 

světlomet.

 

 

Vitrína za 8,8 cm protiletadlovým kanonem: figurína amerického pilota bombardovacího letounu. Za ní, visící 

ze  stropu:  2  americké  letecké  pumy;  pod  tímto  objektem:  kulometné  palebné  postavení  amerického 

bombardovacího letounu. 

 

Nástěnná vitrína vlevo, po 2. videokomoře: protiletecká ochrana, faksimile „Moskevské deklarace“; německý 

demoliční tank „Goliath“; exponáty k různým tématům, jako například: odpor, partyzánská válka, Rakušané ve 

spojeneckých  armádách,  koncentrační  tábory,  nucená  práce,  zbrojařský  průmysl;    uprostřed  síně:

 

„reklamní 

sloup Litfaße“ a hesla NS

-

režimu; 

v pozadí: 

H. Fronius: „Die Erschießung“ („Zastřelení“).

 

 

Poslední  nástěnná  vi

trína  vlevo:  exponáty  k  vojenské  duchovní 

správě  a  k  lékařské  péči

 

jakož  i 

k  válce  na 

rakouském území, ke kapitulaci německých ozbrojených sil, k válečnému zájetí, k obnovení rakouské státnosti a 

k vojenské správě západních spojenců.

 

 

Vitrína uprostřed síně: části uniforem, zbraně, v

ýzbroj a letáky Rudé armády. Za 

tě

mito exponá

ty, podél stěny 

s okny  jsou  vystaveny: 

německý  pásový  tahač  typu  Ost  (Východ),  protitankový  zátaras;  sovjetský  7,62  cm 

protitankový kanon M 42; polokulatý bunkr; americké terénní vozi

dlo MB Willy's „Jeep“; na stěně s

 okny vidíme: 

malby od M. Floriana: „Brand der Stefanskirche“ („

P

ožár kostela sv. Štěpána“)

; 

na zadní stěně síně vpravo

  se 

nachází:  olejová  malba  od  H.  W

ulze:  „Die  Heimkehr“  („Návrat“)

;  nalevo:  G.  Ambrosi:  bysta  spolkového 

prezidenta  Dr.  Karla  Rennera;  nad  pr

ůchodem  do  síně  „námořní  velmoc  Rakousko“:

    od  R.  Hammerstiela: 

triptych „Abend, Nacht und Morgen“ („Večer, noc a ráno“).

 

 

V těch dvou videokomorách: 

dokumentá

rní filmy o První republice a o Druhé světové válce.