Temperament

Temperament
Pojem je odvozen z latinského slova temperamentum = náležitý, vzájemný poměr částí. V současné psychologii se používá pro označení souhrnu individuálních zvláštností osobnosti, jimiž se vyznačuje dynamika a intenzita celého prožívání a chování osobnosti.
Dynamikou prožívání a chování rozumíme zejména tempo průběhu, střídání psychických procesů, stavů činností a jednání. Intenzitou prožívání rozumíme jeho hloubku, intenzitou chování jeho vnější výraznost. Dynamika i intenzita duševního života je podmíněna vlastnostmi organismu, zejména jeho nervové soustavy. Proto vlastnosti temperamentu nemají psychický obsah, ale pouze formu (rychlost, sílu). Temperament člověka dává pečeť celému jeho duševnímu životu – vnitřnímu prožívání ( ovlivňuje např. rychlost paměti, myšlení, intenzitu a střídání citů) i vnějšímu chování (ovlivňuje např. výrazovost citů, mimiku, pantominiku, pohyblivost). Nejvýrazněji temperament poznamenává citový život a motoriku jedince. Temperamentové vlastnosti se výrazně uplatňují i při řízení vztahu organismu a prostředí.
Temperament jedince se projevuje velmi záhy po narození. Dítě mívá velmi brzy rozpoznatelnou osobnost právě v oblasti dynamiky. Temperamentová výbava je osobnosti vrozená a nelze ji úplně změnit, lze ji pouze výchovou a sebevýchovou upravovat a korigovat. Tak jak osobnost dospívá, tak klesá vliv temperamentových vlastností na naše prožívání a chování, člověk není pouhým výsledkem temperamentového působení, ale stále více se projevuje jeho zkušenost. Někdy se k nekorigovanému působení temperamentu jedinec vrací v kmetském věku. Temperament se tedy po dobu našeho života vyvíjí, i když základ je daný právě vlivem vrozenosti.
Vlastnosti temperamentu jako nápadné povahové vlastnosti k sobě odedávna poutaly pozornost lidí a velmi staré jsou i pokusy o jejich vysvětlení a zařazení do určitého systému.
Nejstarší teorii temperamentů vypracoval ve starověku řecký lékař Hippokrates (V. – IV. stol.př.n.l.) a později ji déle upravil Galénos ( II.stol.př.n.l.). Podle něho existují v těle 4 tekutiny : krev – sanguis, žluč – chólé, černá žluč – melanchólé a sliz – phlegma. Podle toho která tekutina v těle převládá, vznikají čtyři základní typy temperamentu.

Tekutina	Typ	Vlastnosti
krev	sangvinik	Nestálá povaho, živý, značně pohyblivý, lehce u něho vznikají a rychle se střídají nepříliš hluboké city
žluč	cholerik	Výbušná povaha,vznikají u něho náhlé, silné emocionální reakce, těžko se umí ovládat
černá žluč	melancholik	Laskavá a dobrotivá povaha, city u něho vznikají pomalu, ale jsou zato trvalé
sliz	flegmatik	Je pomalý a klidný, má slabé, pomalu vznikající a navenek málo výrazné reakce

Uvedené rozdělení , pojmenování a charakteristika temperamentů se osvědčilo a udrželo se po staletí, proto je dnes nazýváme klasickými typy temperamentu.

Jak se vyvíjela psychologie jako věda, vznikaly další typologie. Některé na tuto nejstarší typologii navazovaly, některé si jí nevšímaly.
Dalším příkladem, dnes už také klasickým, je konstituční typologie E.Kretschmera. Pracoval jako lékař v psychiatrické léčebně a zjistil, že schizofrenie se častěji vyskytuje u lidí štíhlých, méně otylých, kdežto cyklotymní psychóza se vyskytuje častěji u lidí tlustých. Zjistil, že 66% schizofreniků bylo astenické konstituce a jen 12,8% konstituce pyknické, ale u nemocných cyklotymní psychózou bylo 66,7% pykniků a 23,6% asteniků. Na tomto zjištění vybudoval E.Kretschmer svoji známou typologii. Pyknik a astenik a později k nim přidaný atletik označuje jako tzv. somatotypy a k nim přiřazuje typy charakteru. Kretschmer chápe temperament jako soubor afektivních dispozic. Tato typologie bývá často kritizována, zejména její východiska : že vyšel z patologie a normálním lidem přisoudil patické znaky (Kretschmer však nehovoří o schizofrenicích, ale o schizotymním typu), dále že přecenil vliv endokrinní soustavy a podcenil úlohu centrální nervové soustavy a také, že rozšířil pojem temperament i na obsah psychických vztahů, tj. ztotožnil jej s pojmem charakter.

Somatotyp	Typ charakteru (temperamentový typ)	Duševní choroba	Projevy
Astenik (leptosomní)	Schizotymní	Schizofrenie	Uzavřený, složitý, nepřístupný, vnitřní protiklady, tvrdý, strnulý
Pyknik	Cyklotymní	Maniodepresivita (cyklofrenie)	Otevřený, společenský, družný, přátelský, přirozený, nenucený, veselý, důvěřivý, přizpůsobivý, tolerantní, smysl pro humor, kontakt s realitou, sexuální přirozenost, přátelský, realista
Atletik	Viskózní	Epilepsie	Nekomplikovaný, bez velkých vzruchů, myšlenkově i pohybově těžkopádný, málo aktivní, zaměřen sám na sebe, klidní rozvážní, solidní, při podráždění až brutální, prakticky založený

Jiným příkladem typologie může být typologie zakladatele a hlavního představitele psychologického směru psychoanalýzy Sigmunda Freuda, který prohlásil, že dítě ve svém vývoji prochází 3 stádii, kdy každé je převážně zaměřeno na jednu oblast těla (ústa, anální otvor, obličej). Dojde-li k fixaci na některém stádiu, odpovídá tato fixace některému z následujících typů:

1. 
   orálně – erotický typ : vznikl při nedostatečném uspokojování sacího reflexu a jedinci tohoto typu se vyznačují závislostí na rodičích nebo jiných lidech, celková nezralost, pesimismus, hořkost.
   
2. 
   análně – erotický typ : vznikl fixací libida na anální funkci jako následek dodržování hygienických návyků v dětství. Tento typ se vyznačuje paličatostí, lakotou, odporem a agresivitou.
   
3. 
   falický typ: zaměřený na sebe až k narcismu, projevuje se jako exhibicionista a náladový jedinec.
   

Americký psycholog W.H.Seldon se domníval (podobně jako Kretschmer), že tělesné faktory nejpodstatněji determinují osobnost. Postupoval empiricky. Vyfotografoval 4000 studentů harvardské univerzity ve třech polohách (zpředu, z boku a zezadu). Při porovnávání fotografií zjistil, že se dají utřídit podle tří kritérií, která v kombinaci s dalšími znaky dávají tři základní morfologické tělesné tvary (endomorfní, mezomorfní, ektomorfní). To jsou pouze složky konstituce. Kromě toho zpracoval také složky temperamentu (který také ztotožnil s charakterem) a stanovil 3 skupiny:

1. 
   Viscerotomní – společenskost, pomalejší reakce, uvolněnost, snášenlivost, sklon k tělesnému pohodlí
   
2. 
   Somatotomní – převaha svalové činnosti, zdůraznění svalových komponent, smělost, přímost, pohyb, méně zdrženlivosti, sklon k agresi, touha po dobrodružství.
   
3. 
   Cerebrotomní – chování jako by bylo neustále kontrolováno rozumem (mozkem), rychlá reakce, citová zdrženlivost, sklon k samotářství, k distancování od společnosti.
   

Velmi rozšířená a uznávaná je typologie švýcarského psychiatra a psychologa Carla Gustava Junga. Kritériem pro rozlišení jednotlivých typů byl Jungovi vztah člověka k vnějšímu světu a k sobě samému. Podle těchto hledisek rozlišuje dva typy : introvert, extrovert.

Typ	Projevy
Introvert	Zaměřený na sebe, zahleděný do svého nitra, na své vlastní problémy a duševní stavy. Vůči okolí je uzavřený, nedůvěřivý plachý, nejistý, málo průbojný. Má intenzivní vnitřní život, hluboké city, těžko přizpůsobivý, vztahovačný, přemýšlivý, samotářský.
Extrovert	Zaměřen na vnější svět a ostatní lidi, je společenský, přístupný, agilní, otevřený, aktivní v činnostech i jednání, přizpůsobivý.

V praxi se ukázalo, že neexistují vyhraněné typy, ale že jedinec inklinuje ve svém chování i prožívání buď k extroverzi nebo introverzi.

H.J. Eysenck považuje temperament za „více či méně stabilní a setrvávající systém afektivního chování“. Vychází z výše popsaného pojetí Jungova (extroverze – introverze) a doplňuje jej o další rozměr stabilita – neuroticismus. Neuroticismus je faktor objevený právě Eysenckem. Souvisí s labilní autonomní nervovou soustavou a vyjadřuje lehce vyvolatelné, silně probíhající emoce.

	Extrovert	Introvert
Stabilní	Společenský, přístupný, hovorný, bezstarostný, nenucený, čilý, optimista, dobrý vůdce	Pasivní, obezřetný, rozvážný, smířlivý, ovládá se, spolehlivý, vyrovnaný, klidný
Labilní	Nedůtklivý, neklidný, útočný, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní, aktivní	Náladový, úzkostlivý, rigidní, střízlivý, pesimista rezervovaný, nespolečenský, tichý

U této teorie modelově odpovídá typ stabilní extrovert sangvinikovi (v pojetí Hippokratově i I.P.Pavlova), stabilní introvert flegmatikovi, labilní extrovert cholerikovi a konečně labilní introvert melancholikovi.

H.J.Eysenck vytvořil standardizovaný osobnostní dotazník ( EOD – A), který právě přiřazuje jedince k jednotlivému typu. Tento dotazník i s vyhodnocením je přílohou č.1 této práce.
Snad nejznámější a nejrozšířenější typologií je typologie ruského představitele I.P.Pavlova. Pavlov chápe různé typy temperamentu jako různé typy nervové činnosti, které jsou určeny vlastnostmi procesů dráždění a útlumu (pohyblivost, síla, vyrovnanost). Různým kombinacím těchto vlastností odpovídají různé typy temperamentu – obsah i názvy těchto typů odpovídají původní nejstarší typologii Hippokratově.
Nervová soustava je nejvyšším regulátorem vztahu člověka ke světu i k sobě samému, je základem biologické podmíněnosti psychiky. Hlavními kritérii Pavlovovy typologie jsou základní vlastnosti korových dějů podráždění a útlum, tj. jejich síla, jejich vzájemný poměr a jejich funkční pohyblivost. Temperament je tedy podle Pavlova podmíněn typem vyšší nervové činnosti. Ačkoliv základní vlastnosti nervové soustavy pokládal I.P.Pavlov za vrozené, uznával možnost změny temperamentu v průběhu života.

Typy vyšší nervové soustavy lze podle Pavlova rozdělit takto:

Temperament	Vlastnosti nervové soustavy				Vlastnosti prožívání a chování
	Vzruch	Útlum	Rovnováha	Pohyblivost
Sangvinik	silný	silný	značná	značná	Živost, pohyblivost, nestálost
Flegmatik	slabý	silný	značná	malá	Pomalost, mírnost, malá přizpůsobivost změnám
Cholerik	silný	slabý	Malá (převládá vzruch)	značná	Ukvapenost, výbušnost, neovládání se
Melancholik	slabý	slabý	Malá (převládá útlum)	malá	Pomalost, utlumenost, přetváření citů.

Jaké pravděpodobné vlastnosti bude mít jedinec uvedených čtyř druhů temperamentu ukazuje následující tabulka. Je třeba mít na paměti, že vyhraněný typ téměř neexistuje, že spíš máme více vlastností odpovídajících určitému typu, ale v některých situací a za určitých podmínek se můžeme zachovat jako úplně jiný typ.

	Sangvinik		Cholerik
	Kladné vlastnosti	Záporné vlastnosti	Kladné vlastnosti	Záporné vlastnosti
Celková charakteristika	Optimismus, veselost, reaktivnost, živost, vnímavost, všímavost, přizpůsobivost, lehce se vyrovnává s těžkostmi, iniciativnost, podnikavost, pohyblivost, pohotovost, plynulá řeč, výřečnost	Mělkost citových zážitků, lehkomyslnost, nerozvážnost, přehnaná odvaha, nesoustředěnost, nestálost, labilita, sklon k rozptylování	Síla a hloubka citových zážitků, značná síla reakcí, vášnivost, oduševnělost, živost, vnímavost, schopnost velkého volního napětí, zásadovost, výrazná řeč, citově zabarvená výrazná mimika	Explozívnost, hněvivost, mrzutost, podrážděnost, zvýšená citová dráždivost, nerovnoměrnost zážitků, nespokojenost, přílišná impulsivnost, prudkost, netrpělivost
Vlastnosti projevující se v činnostech (zejména v práci a učení)	Stálá aktivita, značná práceschopnost, schopnost vykonávat několik činností najednou, pestrost činností a zájmů, rychlé tempo činnosti, rychlý přechod od jedné činnosti k druhé, značná síla reakcí, rozhodnost, pružnost jednání	Povrchnost, nedůkladnost, nestálost, rychlé ochabnutí nadšení, bezmyšlenkovitost	Velká práceschopnost, značná kvalita činnosti, rychlé pracovní tempo, rychlý přechod od jedné činnosti k druhé, iniciativnost, agilnost, podnikavost, samostatnost, důkladnost	Nerovnoměrnost činnosti,
Vlastnosti projevující se v chování (zejména ve vztahu k jiným lidem a k sobě samému)	Sdílnost, otevřenost, schopnost podřídit se, bezkonfliktovost, smířlivost, ústupnost, disciplinovanost, kolektivnost, družnost, společenskost, smělé vystupování bez trémy	Upovídanost, ovlivnitelnost, nestálé chování, malá sebekritičnost, spokojenost se sebou, teatrálnost	Rychlé a energické jednání, povídavost, úsilí o uplatnění v kolektivu,	Nesmiřitelnost, nesnášenlivost, tvrdohlavost, vzdorovitost, nepoddajnost, panovačnost, tvrdost, agresivita, přecitlivělost, urážlivost, nespravedlivost, nestálost, impulsivnost, nedisciplinovanost, nesebeovladatelnost

	Flegmatik		Melancholik
	Kladné vlastnosti	Záporné vlastnosti	Kladné vlastnosti	Záporné vlastnosti
Celková charakteristika	Vyrovnanost, spokojenost, duševní klid, chladnokrevnost, trpělivost, rozvážnost, vytrvalost	Nedostatek vášně, lhostejnost, slabé a nevyrovnané city, suchopárnost, nevšímavost, bezzájmovost, apatie, fatalismus, nepružnost, pohodlnost, pomalost, pasivita, neiniciativnost, těžkopádnost, váhavost, nerozhodnost, nevýrazná a pomalá řeč, malá výřečnost	Hloubka a stálost citů, citovost, rovnoměrnost zážitků, vážnost, hlubokomyslnost	Přílišná citlivost, pesimismus, malomyslnost, trudnomyslnost, smutek, sebesoužení, obavy z osudu, plachost, bojácnost, zadumanost, sevřenost, tichost, skleslost, roztržitost, tichá a nevýrazná řeč
Vlastnosti projevující se v činnostech (zejména v práci a učení)	Je schopen vykonávat dlouhotrvající tělesné a duševní práce, vytrvalost, rovnoměrnost činnosti	Nedostatek pracovního nadšení, neiniciativnost, malá aktivita, pasivita, nedostatek zájmů, nepružnost, stereotypnost činnosti, šablonovitost, malé tempo činnosti vůbec, pomalý přechod od jedné činnosti k druhé, sklon k zanedbávání činnosti, nepřesnost, nepořádnost	Svědomitost, vědomí zodpovědnosti, cit pro povinnost, usilovnost, houževnatost, důkladnost, starostlivost	Slabost reakcí, pomalost, strnulost pohybu, menší práceschopnost, menší kvantita činnosti, neschopnost dlouhotrvajícího pracovního vypětí, rychlé vyčerpání, unavitelnost, pedanterie, nepružnost
Vlastnosti projevující se v chování (zejména ve vztahu k jiným lidem i k sobě samému)	Samostatnost, neovlivnitelnost, dobromyslnost, snášenlivost, ústupnost, přizpůsobivost a schopnost podřídit se požadavkům kolektivu, přátelskost, rovnoměrnost a stálost chování, obliba ustáleného denního pořádku, pevné sebeovládání	Malá přizpůsobivost, uzavřenost, malá sdílnost, nesociabilnost, ústupnost, kompromisnost, pomalé odnavykání špatným vlastnostem a návykům, konzervativizmus	Rovnoměrnost, ustálenost chování, disciplinovanost, srdečnost, oddanost, věrnost	Nejistota, nedostatek odvahy, přílišná uzavřenost, samotářství, sklon ponořovat se do vlastních zážitků, pocity méněcennosti, nedostatek přizpůsobivosti, nepatrná sdílnost, nedůvěřivost, urážlivost, přecitlivělost.

Použitá literatura:

Filozofický slovník, Nakladatelství Svoboda, Praha 1976

Psychologie 1, Jozef Štefanovič, SPN, Praha, 1985

Malá encyklopedie současné psychologie, František Hyhlík, Milan Nakonečný, SPN, Praha, 1977

Psychoanalýza a filozofie neofreudismu, V.M.Lejbin, Nakladatelství Svoboda, Praha, 1979