Všechno pro srdce, krev a krevní oběh 114 Léčíme si nervy 138 Boj proti nádorům 148 Problémy s nadváhou 154 Když bolí hlava 160



Yüklə 1,4 Mb.
səhifə5/19
tarix05.06.2018
ölçüsü1,4 Mb.
#47620
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   19

Další recept

Smícháme stejné díly listu medvědice, lípy, břízy, natě hluchavky, petržele a kořene puškvorce. Zevně můžeme léčbu zánětu močového měchýře podporovat obklady z protizánětlivě působících bylinek.



Další recept

Odstavíme čerstvé plody – dva díly černého rybízu a po jednom dílu malin a jahod. Stavu pijeme několik dní 1/4 1 denně jako podpůrnou léčbu při zánětech v močových orgánech.


Sirup sv. Antonína

K přípravě sirupu jemně nasekáme stejné množství kořene celeru a petržele. K 8 lžicím této směsi přidáme 2 lžíce mletého semene kopru a vaříme v 1 l vody na mírném ohni 10-15 minut. Scedíme, přidáme po 5 lžících medu a přírodního cukru, na teplém místě necháme směs zhoustnout. Užíváme denně po 2 lžících. Je to lék na všechny nemoci močových orgánů.


Čajová směs na zánět ledvin

Uděláme je ze dvou dílů natě celíku, k němuž přidáme po jednom dílu listu břízy, medvědice a natě bazalky. Čaj pijeme dvakrát denně po 1/2 množství po dobu 7-10 dní.


Semeno kopru na zánět ledvin

Jednu lžíci semene kopru dáme krátce povařit v 1 dl vody. Scedíme, osladíme medem a pijeme každý den ráno nalačno 1-2 týdny


Močopudný čaj

K podpoře vylučování moče uděláme čajovou směs ze stejných dílů natě popence, celíku, vřesu a listu břízy. Jsou-li potíže mo- čových orgánů provázeny také onemocněním srdce, přidáme do čajové směsi ještě dva díly kukuřičných blizen.



JEHLICE TRNITÁ – Ononis spinosa
Od podobných druhů jehlic můžeme tuto keříčkovitou bylinku rozlišit právě podle pichlavých trnů. Je to rostlina suchých a slunečných míst, objevuje se podél cest a na ladem ležících loukách. Předmětem sběru je kořen, jeho vykopávání je však náročné a rostlinka se zničí, proto je vhodné používat i horní část kvetoucí natě z mladých, ještě nedřevnatých rostlin. Kořenovou drogu můžeme zřídka také koupit.Hlavním léčebným uplatněním jehlice je její působení na kameny a další nemoci močových orgánů, neboť droga je značně močopudná, ale nedráždí ledviny. Tím, že pomáhá odvodnit organismus, prospívá také srdci, krevnímu oběhu, čistí pokožku, odstraňuje revmatické problémy a léčí dnu.

Samostatně se čaj z jehlice používá zřídka, většinou k ní přidáváme jiné močopudné bylinky. I když droga nemá jiné nepříznivé účinky, nedoporučují se větší dávky, ani dlouhodobé u-žívání.




Latinský název jehlice onos –osel vychází ze skutečnosti, že byla vhodným krmivem i ochranou pro dobytek. Lidově se nazývá „babí hněv“, neboť její trny nepříjemně píchají. Naproti tomu se věřilo, že chrání před uřknutím. Patřila také k oblíbeným rostlinám alchymistů, kteří tvrdili, že jehlice proměňuje v hlubinách Země obyčejné kovy na stříbro.

Krev v moči

Na vyčištění krve v moči uděláme čajovou směs, do níž dáme po dvou dílech natě kokošky a medvědice, přidáme po jednom dílu natě celíku a truskavce. Čaj pijeme 2-3krát denně několik dní.


Zastavení močení

Deset lžic natě přesličky krátce povaříme ve 2-3 1 vody, necháme přikryté stát, znovu ohřejeme až k varu, dáme do vhodné nádoby a naparujeme celou dolní část těla 10-15 minut. Opakujeme několikrát denně. Současně pijeme čaj z petrželových listů nebo u-žíváme šťávu z kořene.


Bolest při močení – řezavka

Způsobuje ji obvykle zánět v močových orgánech. Do čajové směsi ke třem dílům natě celíku přidáme po jednom dílu natě svízele, hluchavky a listu břízy. Čtyři lžíce směsi zalijeme 1 1 vroucí vody a necháme přikryté vyluhovat. Pijeme po částech v průběhu celého dne, zvýšíme i příjem dalších tekutin.


Pomočování

U této nepříjemné záležitosti, která se vyskytuje převážně u dětí, ale někdy i u dospělých, užíváme čaj ze stejných dílů mleté dubové kůry a natě řebřícku. Jednu lžíci směsi dáme do 1/41 vody, krátce povaříme, necháme přikryté vychladnout a vlažné vypijeme před spaním.


Čajová směs ar. Thurze na prostatu

Do této osvědčené čajové směsi dáme 4 díly natě vrbovky, po dvou dílech natě celíku a dobromysli a po jednom dílu natě truskavce a listu břízy. Denně pijeme v malých dávkách až 1 1 čaje připraveného obvyklým způsobem.


Tykvová semena na prostatu

Tato semena jsou mimořádně bohatým zdrojem zinku a dalších látek, které pomáhají udržovat normální funkci prostaty. Každý den proto sníme 3 lžíce syrových o-loupaných semen nebo užíváme hotové přípravky z tykve.





VŘES OBECNÝ – Calluna vulgaris

Na místech, kde se keříčkovité býlí vřesu rozmnoží, tvoří celé barevné plochy – vřesoviště. V naší přírodě najdeme vřes často, není problém si jej v dostatečném množství nasbírat. Ke sběru je vděčný, odstříháváme horní část kvetoucí natě, dokud ještě není dřevnatá. Droga se dá běžně koupit i v lékárně.

Dezinfekční působení vřesu se nejlépe osvědčilo v močových cestách při nemocech ledvin a prostaty. Jeho dobrou vlastností je, že podporuje vylučování kyseliny močové z těla, a to i tehdy, když se už ukládá v kloubech. Svojí močo-pudností prospívá, stejně jako celík, také u dalších nemocí, při nichž je zapotřebí tělo odvodnit, například při otékajících nohách.

Vřesový čaj má příjemnou chuť, můžeme jej pít i ve větším množství, což je při ledvinových problémech výhodné, ale dávkování nezvyšujeme.







Vřes byl velmi oblíbený u starých Slovanů. Ženy nosily kytičku vřesu za pasem a nevěstám vplétali do vlasů větvičky vřesu, aby bylo manželství Šťastné. Osmý měsíc, kdy vřes kvete, pojmenovali podle něj – vřeseň. Z jeho kořenů se někdy vyráběly metličky. Možná odtud pochází jeho řecké pojmenování kallyó – zametám, čistím.

TYKEV OBECNÁ – Cucurbita pepo
Plody vyšlechtěných druhů tykve dokáží vyrůst do obrovských rozměrů, tato u nás běžná zelenina je každému dostupná. Dužina tykve se upravuje různým způsobem – jako příloha, kompot nebo marmeláda. Její častější konzumaci vřele doporučujeme jako zdravou výživu. K léčebným účelům se v bylinkářské praxi používají semena, která můžeme koupit v prodejnách s potravinami.

Semena tykve obsahují mnoho oleje a dalších cenných látek, především zinku. Odborné výzkumy potvrdily jejich schopnost vyhánět střevní parazity. Mají však i dobré účinky na prostatu, uklidňují, odstraňují zácpu a mají i protirakovinné účinky. Proto jejích pravidelná konzumace, například místo slaných tyčinek nebo v různých oříškových směsích, je výbornou prevencí. Tykvový olej je univerzálním lékem i všestranné účinným doplňkem výživy.

Dužina ani semena nemají žádné nepříznivé účinky, při běžné konzumaci je nemůžeme pře-dávkovat, proto můžeme jejich dobrých vlastností využívat bez obav.

Tykev je velmi odolná a roste až do výšky 3000 metru nad mořem. V minulosti byla velmi oblíbená, král Karel Veliký vyžadoval od nových osadníku, aby tykev pěstovali ve svých zahradách. Chceme-li zůstat dlouho mladí, konzumujme tykvová semena, která obsahují cenné nukleové kyseliny a nepřímo podporují v našem organismu tvorbu vitaminu D.


MEDVĚDICE LÉČIVÁ –

Arctostaphylos uva-ursi
Je to stálezelená vzácná rostlinka, k nerozeznání podobná dobře známé brusince obecné pravé (Vaccinium vitis-idaea). Záměna však nehrozí, protože výskyt medvědice v přírodě je zřídkavý a sběr nepřichází v úvahu, navíc na místech výskytu je i přísně chráněná. Dá se však dovážet od pěstitelů a běžně koupit v lékárně. V případě naléhavé potřeby můžeme použít i brusinku, má podobné, jen trochu slabší účinky.V bylinkářské praxi má medvědice jen jedno,přitom důležité, až nenahraditelné uplatnění.

Droga patří k nejlepším dezinfekčním prostředkům močových orgánů, tím účinně pomáhá hlavně při jejich zánětech, ale také při kamenech a písku v močových cestách. Její léčivé ú-činky se dobře projevují také v trávicím traktu a slouží také k čištění krve.

Silné působení medvědice je spojeno s některými nežádoucími účinky, proto ji nikdy neužíváme samostatně, a ne déle než 10 až 14 dní, její použití je tř eba konzultovat s odborníkem.




Domovem medvědice jsou chladná území za polárním kruhem, jeji plody Laponci s oblibou konzumují a používají je jako tmavé barvivo. Američtí Indiáni přidávali listy medvědice do tabáku a kromě jiného ji používali i k léčbě pohlavních nemoci. Tříslovina z medvědice se využívá při zpracování nepromokavé kůže.
LICHOŘEŘIŠNICE VĚTŠÍ –

Tropaeolum majus
Lichořeřišnice pochází z Jižní Ameriky, ale kvůli své dekorativnosti se u nás s oblibou pěstuje v předzahrádkách, neboť má bohaté sytě vybarvené květy. Drogou používanou k léčebným účelům jsou semena, listy i květy, také čerstvě vylisovaná šťáva z natě. Když ji budeme potřebovat, musíme si ji dovézt v sezoně, neboť tato droga se neprodává

Lichořeřišnice rozšiřuje sortiment bylin prospívajících močovým orgánům. Zásluhou silného antibakteriálního účinku ji bylinkáři považují za „urologický penicilin“. Osvědčila se hlavně při jejich zánětových onemocněních. Dále se lichořeřišnice uplatňuje jako prostředek proti vypadávání vlasů a také na dýchací orgány. Čerstvé mladé lístečky se mohou konzumovat jako léčivý jarní salát, nezralé plody se nakládají do octa jako náhražka kaparů.

Při užívání lichořeřišnice se nezjistily žádné nepříznivé účinky, můžeme ji používat bez obav i samotnou.



Ještě dříve, než se lichořeřišnice používala k léčebným účelům, pěstovala se jako okrasná rostlina pod názvem „krvavý květ z Peru“, neboť do Evropy byla dovezena z této exotické krajiny v druhé polovině 17. století. Mladá semena lichořeřišnice můžeme používat jako náhražku křenu.


VRBOVKA MALOKVĚTÁ –

Epilobium parviflorum
V naší přírodě roste několik druhů vrbovek, k léčebným účelům však sbíráme jen tu s nejmenšími květy. Najdeme ji na loukách, lesních mýtinách a otevřených slunných místech. Drogu tvoří kvetoucí nať, z větších rostlinek sbíráme jen horní část, ale běžně se dá i koupit.Hlavním léčebným i preventivním uplatněním vrbovky je její výborný účinek na močové orgány, který se osvědčil především u mužů trpících na problémy s prostatou. Při prvních příznacích této nemoci začneme ihned pít čaj z vrbovky, ale doporučuje se také po operaci prostaty. Vrbovka však neslouží jen při potížích s prostatou. Má velmi dobrý účinek i na mužské i ženské močové ústrojí. Svou močopudností je prospěšná také při vysokém tlaku krve a všech onemocněních srdce.Užívání vrbovky, i samotné, nemá žádné vedlejší účinky, čaj můžeme v obvyklém dávkování pít i dlouhodobě.





Jako léčiva rostlina se vrbovka objevuje v herbářích už v 16. století. Potom, kdo ví proč, upadla do zapomenutí. Její vynikající účinky na prostatu už v poslední době vyzkoušela a zpopularizovala rakouská bylinkářka Marie Trebenová.

Pohybové ústrojí – svaly, klouby, končetiny
Starý vtip říká, že „když tě po čtyřicítce ráno nic nebolí, tak jsi v noci zemřel“. To jen potvrzuje, jak jsou různé bolesti těchto ústrojí rozšířeny. A ty se ohlašují nejen po čtyřicítce, ale často mnohem dříve, i v mladém věku. Souvisí to s nesprávnou výživou, ale hlavně s nedostatkem pohybu. Na každém kroku nám masivní reklama nabízí přímo zázračné tablety, které možná i trochu pomohou, ale hlavní příčiny neodstraní, přitom jsou většinou neúměrně drahé a jako všechny syntetické léky, mají i vedlejší nepříznivé účinky. Při prevenci a léčbě pohybového ústrojí, a to vnitřním i vnějším působením, mohou bylinky sehrát důležitou úlohu.
Atrofie – degenerace svalů

Při tomto onemocnění, kdy se nadměrně ztrácí svalová hmota, pijeme denně 1/2 1 čaje z kontryhele a postižená místa potíráme a masírujeme tinkturou z přesličky nebo kokošky.


Obklad na bolesti svalů

Mladé, šťavnaté, ale už dostatečně velké listy devětsilu poklademe na prkénko a paličkou naklepeme. Dáme na kousek plátna, pokapeme tinkturou z prhy, přiložíme na bolavé místo, přikryjeme igelitem, ovážeme a necháme několik hodin působit, nejlépe přes noc.


Rozmarýnovo-levandulový olej

Stejně silné čerstvé nadrobno nasekané natě rozmarýny a levandule naplníme do sklenice a zalijeme panenským olejem, aby byly drogy dobře ponořeny. Dáme do vodní lázně, kde je asi 3 hodiny ohříváme, ale nevaříme, občas zamícháme. Scedíme, drogu vymačkáme a olej uložíme na tmavé místo.

Tento olej je osvědčeným prostředkem na masírování všech bolestí svalů.
Mast na natržené svalstvo

Natrhneme-li si při cvičení nebo jiné činnosti sval, pomeleme stejné díly kořene prhy, kostivalu, natě jitrocele a květu divizny. Do tohoto prášku přidáme tolik panenského oleje, aby po rozmíchání vznikla řídká kasička. Bolavý sval jí masírujeme po celé délce až po úpony.


Koxartróza – zánět kloubů

U tohoto častého onemocnění pijeme čaj ze směsi stejných dílů natě přesličky, břízy, kopřivy a tužebníku. Současně děláme na několik hodin teplé zábaly postižených míst z pomačkaných listů zelí nebo listů či kořene kostivalu.




Další recept na chronický zánět kloubů

Smícháme stejné díly kořene třapatky, natě vřesu, pýru, řebříčku a libečku. Čaj z této směsi pijeme dvakrát denně střídavě každý druhý týden během tří měsíců, potom kúru na stejnou dobu přerušíme a zopakujeme.



DEVĚTSIL LÉKAŘSKÝ – Petasites hybridus
Začátkem jara, když ještě zcela neroztál sníh, začnou kolem potoků a na mokřinách přímo „vybuchovat“ ze země narůžovělé hrbolky devětsilů. Nacházíme je často a už v této fázi, po vyhnání lístků, je můžeme sbírat. Nejlepší drogu tvoří kořen, ale ten se těžce získává, raději si jej koupíme v prodejně bylinek. Můžeme si však nasbírat i květy a listy, hlavně ke vnějšímu použití.

Čaj z devětsilu čistí krev, proto se uplatňuje při kožních nemocech. Slouží také jako močopudný a potopudný prostředek, proti kašli, na tišení křečí a epileptických záchvatů. Osvědčené jsou jeho vnější účinky na kožní nemoci, včetně lupénky, a různé bolesti od revmatických až po záněty, otoky, vyvrtnutí a natržení svalů.

Devětsil je užitečná rostlina. Při vnitřním u-žívání mohou být některé jeho látky nebezpečné, proto jej přidáváme jen v malé míře do čajových směsí, tehdy jej můžeme užívat bez obav. Kloubní záněty souvisejí s činností ledvin, proto střídavě pijeme i ledvinové čaje. Ze stravy vyloučíme lilkovité rostliny – brambory, papriku a rajčata.





Latinské pojmenování devětsilu petasos – sluneční klobouk, vychází pravděpodobně z toho, že jeho listy patří mezi největší v naší přírodě. Nejstarší zmínka o devětsilu jako léčivu pochází z Anglie z druhé poloviny 16. století a starý recept hovoří o použití devět-silového prášku. V té době sloužil proti rázným infekčním onemocněním, hlavně moru.
Pahlowův recept na chronický zánět kloubů

Čajovou směs podle tohoto bylináře připravíme ze stejných dílů natě pampelišky, kopřivy, přesličky, řebříčku, listu břízy a ořechu. Čaj připravený obvyklým způsobem pijeme 2-3krát denně během 6 týdnů.


Ischias

Jedná se o bolesti nervového původu, proto zaměříme pozornost i na tuto oblast. Připravíme čaj ze stejných dílů natě meduňky, levandule, třezalky a chmelových šišek. Do hotového čaje přidáme lžičku tinktury z kozlíku. Zevně přikládáme obklad z listů devětsilu.


Další recept

Vymačkáme stavu z čerstvých bezových plodů a smícháme s červeným vínem v poměru 1:1. Užíváme dvakrát denně 1 lžíci. Bolavá místa potíráme a masírujeme Jánovým olejem.


Obklad babičky Múhlbacherové

Tento obklad podle receptu významné bylinkářky slouží na otoky a různé jiné vnější bolesti. Nastrouhané syrové brambory u-vaříme v malém množství mléka na řídkou kaši, přidáme asi 1/3 objemu ovesné mouky, dobře rozmícháme a upravíme mlékem na hustotu kaše. V tenké vrstvě dáme do plátna a teplý obklad přikládáme na bolavé místo, každé 2 hodiny měníme. Nakonec jen pro-masírujeme a potíráme rozmarýnovo-levan-dulovým olejem.



Obklad na bolesti kloubů

Tento obklad z receptur 19. století použijeme při bolestech kolen, loktů nebo ramen. Uvaříme brambory ve slupce, rozmačkáme a přidáme poloviční objem pomletého čerstvého nebo sušeného kořene kostivalu. Dáme na plátno, pokapeme tinkturou z pr-hy, přiložíme na bolavé místo, ovážeme a necháme působit přes noc.


Kostivalový obklad

Kostival patří mezi nejlepší rostliny k léčbě všech bolestí svalů, vykloubenin a zlomenin. Sušený kořen pomeleme na prášek, přidáme trochu panenského oleje a horké vody a vymícháme na kaši. Ještě teplé natřeme na lněný hadřík, přiložíme na bolavé místo a o-vážeme. Stejný obklad můžeme udělat i z pomačkaných čerstvých listů kostivalu nebo devětsilu.


Obklad na bolesti pohybového ústrojí

Pomeleme kořen zázvoru a přidáme asi 1/4 objemu mletého semene hořčice nebo lnu. Všechno rozmícháme s malým množstvím vroucí vody na kasičku. Tu vložíme do jemné ponožky nebo plátna, ohřejeme nad parou a přikládáme na bolavé místo po 1/2 hodině několikrát denně.


Další recept

Smícháme nastrouhaný křen s nastrouhanými brambory, z nichž předem vymačkáme šťávu. Pokožku před použitím obkladu chráníme léčivým olejem nebo mastí.


Křenová placka

Nastrouhaný kořen křenu smícháme s troškou mouky, másla a přírodního octa. Dáme do tenkého plátna, vytvarujeme plac ku a přikládáme na bolavé místo, které chráníme před podrážděním pokožky bylinkovou mastí nebo kosmetickým krémem. Placku necháme působit nejvíce 30 minut, opakujeme až za několik hodin. Výborně „vytáhne“ každou bolest, můžeme ji použít i na jiné bolesti, například v boku při zánětu pohrudnice.


KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ –

Symphytum officinale
Když jaro vrcholí, vykvetou kostivaly, které svým statným vzrůstem a bohatými květy zkrášlují celé okolí. Vyskytují se často, proto není problém je najít. Drogou je kořen, ale ten je v této fázi růstu nejslabší. Musíme ho vykopat na začátku růstu,nebo když už nať začíná usychat. Tehdy je léčivá síla rostlinky v kořenu. Mnozí možná proto dají přednost nákupu sušeného kořene.

Jak už název napovídá, kostival je nejlepší přírodní prostředek na nemocné kosti, přičemž se používá zevně. Dobře pomáhá při vyvrtnutí, zánětech kostí a vaziva, krevních podlitinách, bolestech, příznivě ovlivňuje scelování kostí. Slizovité látky kostivalu se dobře uplatňují i vnitřně, neboť urychlují hojení vředů žaludku a dvanácterníku.

V kostivalu byly zjištěny některé škodlivé látky, proto jej užíváme opatrně, ne samostatně a bez přestávky nejvýše dva týdny.

Kostival obsahuje proteiny a látku alantoin, která podporuje růst a dělení buněk. Tím vyvolává zcelování kostí a tvorbu maziva při vysychání kostí. Z toho vychází i latinské pojmenování kostivalu – symphyóy což v překladu znamená spojuji. Macerováním kostivalových listů ve vodě získáme velmi dobré hnojivo na rajčata.

Křenový ocet

Najemno nastrouhaný kořen křenu zalijeme ovocným octem, aby přesahoval drogu asi o 2 cm. Necháme 14 dní macerovat, pro-pasírujeme a tímto octem opakovaně potíráme bolavá místa.


Jánův olej

Vhodnou sklenici naplníme nasekanou natí třezalky, mírně namačkáme. Zalijeme panenským olivovým olejem a necháme 4-6 týdnů na slunci, dokud olej nezčervená. Scedíme a vymačkáme. Používáme na potírání bolestivých kloubů, kožních poranění a jako univerzální lék k vnějšímu použití.


Kostivalová lesana

Omytý čerstvý kořen nařežeme na drobné kousky a hned dáváme do sklenice, v níž už máme nalitou lesanu. Kořen totiž „srůstá“, jako by chtěl ukázat své léčivé účinky na zlomeniny kostí. Nádobu naplníme tak, aby droga byla dobře ponořená. Na 1 dl lesany přidáme 2 lžičky tinktury z prhy a necháme 2-3 týdny na teplém místě macerovat. Necedíme, kořeny necháme ve sklenici a le-sanou potíráme i masírujeme bolavá místa. U zlomenin, vykloubenin a natržených svalů uděláme obklad.


Bezová limonáda

Do 10 1 vlažné vody namočíme 40-50 květních okolíků bezu a necháme 24 hodin stát. Scedíme, přidáme 1 kg přírodního tmavého cukru a šťávu ze 3 citronů. Rozmícháme a necháme stát dalších 24 hodin. Potom už limonádu můžeme užívat, nejlepší je, když ji naplníme do sklenic, dobře zazátkujeme a skladujeme na tmavém chladném místě nastojato. Za 3-4 týdny získáme perlivou limonádu, kterou pijeme chlazenou jako prevenci bolestí pohybového ústrojí nervového původu.


Křeč v noze

Na uvolnění křečí v noze pomáhá přiložit rozdrcený list kapradě a nechat jej působit, dokud se křeče neuvolní. U chronických křečí koupeme nohu v silném odvaru nebo ji jím opakovaně potíráme a masírujeme, současně pijeme protikřečový čaj podle receptů na straně 18.


Bezová koupel nohou

Tato koupel je určená proti onemocnění po silném promrznutí, promočení, dlouhém pobytu v chladnu apod. Dvě hrsti květů bezu krátce povaříme v 2-3 1 vody a necháme přikryté pomalu chladnout na teplotu, kterou sneseme. Na rozproudění krevního oběhu si můžeme dát skleničku alkoholu. Nohy koupeme 15-20 minut a udržujeme co nejvyšší teplotu doléváním horké vody. Současně pijeme bezovo-lipový čaj a vezmeme větší dávku vitaminu C. Uložíme se pod teplou peřinu a podle možnosti se i vypotíme.


Nadměrné pocení nohou

K odstranění této nepříjemnosti smícháme dva díly alpy a jeden díl ovocného octa. Touto směsí zalijeme nadrobno nasekanou nať přesličky, aby byla ponořená, a necháme za občasného protřesení 10-14 dní macerovat. Ze silného odvaru dubových listů nebo kůry uděláme koupel nohou a po něm roztok opakovaně vtíráme do pokožky nohou.



BRAMBOR OBECNÝ – Solanum tuberosum
Možná více čtenářů překvapí, že obyčejné brambory představujeme jako léčivou rostlinu. Často nedoceňujeme léčivou hodnotu hlíz, které nás provázejí každodenním životem. Podobně je to i se zelím, mrkví, celerem a dalšími plodinami, přitom prvotřídními rostlinnými léky.

Brambory jsou zdravou potravinou, jsou levné, výživné, už samotná konzumace místo „prázdných“ škrobů v bílé mouce je krokem ke zdraví. Brambory mají ale i výslovně léčivé účinky. Vnitřně je syrová bramborová šťáva lékem na žaludek a svým vysokým obsahem vitaminů a minerálů i na celý organismus. Zevně je staré recepty doporučují přikládat na různá bolestivá místa pohybového ústrojí.

V bramborách se žádné škodlivě působící látky nenašly, klíčící a zelené brambory však obsahují nebezpečný solanin. Nemůžeme jich sníst tolik, aby došlo k předávkování, ale na druhé straně, i hodně všeho dobrého škodí, platí to také o bramborách.

Domovem brambor je Jižní Amerika. Poprvé je do Evropy přivezli v 16. století a hned se staly oblíbenou pochoutkou na španělském královském dvoře. V druhé polovině 18. století se začal v Prusku vyrábět bramborový škrob a v roce 1771 zde vyrobili z brambor první destilát. Brambory obsahují téměř všechny minerály a stopové prvky, na rozdíl od masa nezvyšují hladinu tuku v krvi.


Yüklə 1,4 Mb.

Dostları ilə paylaş:
1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   19




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə