Vilfredo Pareto (1848 – 1923)

Vilfredo Pareto (1848 – 1923)




- italský sociolog a ekonom

Získal inženýrské vzdělání a začal pracovat u římské železniční společnosti. Později se zapojil do politiky a začal kritizovat vládu a požadoval svobodu obchodu a nezasahování státu do soukromých věcí.

Roku 1893 se stal vedoucím katedry politické ekonomie. První jeho velkou prací byl „Kurs politické ekonomie“ založený na vlastních přednáškách. Kolem roku 1900 došlo v Paretových názorech ke zlomu. Pareto zaujal otevřeně protidemokratickou a protiliberální pozici. Byl přesvědčen, že liberalismus patří minulosti a že pro zajištění sociálního života je nutné násilí (knihy“ Učebnice politické ekonomie, socialistické systémy).

Pareto byl prorokem fašismu. Když se fašisté dostali k moci, obklopili ho úctou. Zemřel rok poté, takže nestačil zaujmout stanovisko k novému režimu, který sice používal násilné metody, jež Pareto doporučoval, ale nevyřešil žádný sociálně ekonomický rozpor.

Jednou ze stěžejních Paretových idejí bylo pojetí společnosti jako systému, který je ve stavu postupně narušované a obnovované rovnováhy (equlibrium). Změny v jedné části systému vyvolají okamžitě změny v dalších jeho částech, celý systém se dostává do pohybu, dokud se opět neobnoví „dynamická rovnováha“.
Pareto učinil emocionální sféru lidské činnosti hlavním článkem svého sociologického systému. Vyslovil ale výhradu, že ne všechny city zaslouží sociologovu pozornost, ale pouze takové, které se projevují v určitém druhu jednání, což je umožňuje přesně klasifikovat. City jsou neměnné a stabilní, a proto jsou to prvky společnosti, které rozhodují o sociální rovnováze.

Pareto tyto prvky nazval rezidua (zbytky, usazeniny). Rezidua jsou základ citů, emocí, vášní, instinktů, psychických stavů a predispozic. Podle Pareta jsou vrozená, přirozená a vnější podmínky na ně nemají vliv. Rozdělil rezidua na šest hlavních tříd a hlavní úlohu v historii dával prvním dvěma.

1. 
   „kombinační instinkt“ = vnitřní psychologická tendence člověka hromadit, různě přemisťovat a kombinovat věci.
   
2. 
   „stálost agregátů“ = tendence člověka udržovat a uchovávat vazby, které se už jednou vytvořily. Je to základ odporu proti všemu novému.
   
3. 
   snaha projevovat své city ve společenských činnostech a jednáních
   
4. 
   city sociálnosti
   
5. 
   city vlastnictví
   
6. 
   pohlavní instinkt
   

Pareto se pokusil pomoci teorie reziduí vysvětlit evropské dějiny, a to tak, že je popsal jako konflikt reziduí prvních dvou tříd.

Přesvědčení o rozhodující úloze reziduí bylo zdrojem paretovského novomachiavellismu. Umění vládnout je umění těžit z emocí a neztrácet energii v marných pokusech emoce ničit.

Dospěl k názoru, že rozhodující úloha připadá citům, vyvodil z nich svou teorii ideologie a teorii elit.

Teorie ideologie

Ideologie jsou jen čisté slovní roušky, obratná chytráctví a falešné konstrukce, které dostávají teoretickou formu, aby byl zamaskován nelogický charakter jednání.

Derivace = ideologické koncepce, víra a teorie.

Slovo „derivace“ znamená „odvozeniny“ a tím Pareto zdůraznil, že ve srovnání s city jsou druhotné a odvozené. Rozdělil derivace do čtyř tříd:

1. 
   tvrzení, předkládaná jako absolutní pravdy, axiómy
   
2. 
   soudy, odvolávající se na autoritu
   
3. 
   apelace na všeobecně přijaté principy a city
   
4. 
   „verbální důkazy“ (čisté slovní důvody)
   
   • 
     používáno řečníky
     
   • 
     velmi působivé, vhodné obraty vyvolají v posluchačích city, aniž by to postřehli.
     

Pareto se snažil ideologie a derivace objasnit, Tvrdil, že není dobré vidět v nich jen výplody fantazie a zdůrazňoval, že jejich logická neprůkaznost nezmenšuje jejich sociální význam.

Teorie koloběhu elit (cirkulace elit)
Zvláštnost určité sociální skupiny je dána přirozenými schopnostmi a nadáním jejích členů, a ty zase určují společenské postavení skupiny na společenském žebříčku.

„Elita“ jsou ti, co mají nejvyšší index ve své oblasti činnosti. Elita je vybraná část společnosti, zatímco zbývající část se pouze přizpůsobuje podnětům přicházejícím od elity.

Samotná elita se dělí na dvě části:

1. 
   vládnoucí elita – přímo nebo nepřímo se podílí na řízení společnosti
   
2. 
   nevládnoucí elita – nepodílí se na řízení společnosti, ale vyniká v nějaké
   

umělecké nebo vědecké oblasti
Typy elit - politická

- vojenská

- obchodní

- průmyslová

- duchovní
Koloběh elit = Nejnadanější představitelé nižší vrstvy stoupají vzhůru a doplňují řady vládnoucí elity, jejíž členové naopak prodělávají degradaci, klesají dolů mezi masy.

Elita je charakterizována stupněm sebeovládání a prozíravosti, uměním vidět slabá a nejcitlivější místa u druhých a využívat je ve svůj prospěch. Ti, u kterých převládají znalosti, řídí ty, u kterých převládají city.

Elity ovládají – umění přesvědčovat pomocí manipulace lidskými city

• 
  umění používat sílu
  

Tyto dvě schopnosti se vzájemně vylučují. Není-li vládnoucí elita schopna použít sílu, upadá a musí ustoupit jiné elitě, která násilí použije.

Revoluce nastává tehdy, hromadí-li se v nižších třídách individua, jež svými schopnostmi převyšují vyšší třídy.

Cykly rozkvětu a úpadku, vzestupu a pádu elity jsou nevyhnutelné a nutné. Je to zákon existence lidské společnosti, ke koloběhu elit dochází proto, že se v nich střídají rezidua první a druhé třídy. „Kombinační instinkt“ vede k použití přesvědčování a klamu. „Instinkt stálosti agregátů“ je agresivní a má sklon používat násilí.

Společenskou rovnováhu může zajistit pouze taková elita, která dokáže využívat moci ve svůj prospěch, která se neštítí žádných prostředků a neustále sleduje pouze vlastní zájmy.

Pareto hodnotil Machiavelliho mnohem výše než kteréhokoli ze soudobých autorů. „Účel světí prostředky,“ opakoval Pareto Machiavelliho aforismus.

Knihy:

• 
  Učebnice politické ekonomie
  
• 
  Socialistické systémy
  
• 
  Traktát o obecné sociologii
  
• 
  Sborníky Fakta teorie a Transformace demokracie
  

Podílel se na vydávání časopisu Hierarchie

Použitá literatura – doc. PhDr. Jan Sedláček: Dějiny buržoazní sociologie 19. a začátku 20. století