Úvodní přednáška
Yüklə 78,01 Kb.
|
|
1. PROBLEMATIKA VODY Voda, H2O , sloučenina 2H a O spojených polární kovalentní vazbou. Vazby atomů svírají úhel 104,5o C, nesymetrií molekuly vzniká velký dipólový moment, který určuje vlastnosti tohoto média. Je to čirá kapalina bez chuti a zápachu, ve větší vrstvě namodralá, s největší spec. hmotností při teplotě 3,98oC. Je to nejrozšířenější sloučenina, která se v přírodě vyskytuje ve skupenstvím pevném, kapalném i plynném. Je základem veškerého organického života a ovlivňuje většinu pochodů na zemi. Izotopové složení je určeno existencí tří izotopů vodíku s hmotnostními čísly 1,2 a 3 a šesti izotopů kyslíku s hmotnostními čísly 14 – 19. Nestabilní jsou izotopy H3 a O14,15,19 , jejichž atomová jádra se rozpadají. Kombinací stabilních nuklidů dává možnost tvorby 9 druhů molekul vody. V přírodě však převládá H2O, podíl D2O je jen asi 0, 015%.
- oceány 1 300 000 000 km3 - polární led a věčný sníh 3 500 000 - vnitrozemská moře a jezera 250 000 - podzemní voda 250 000 - řeky 50 000 - voda v atmosféře 12 300 - močály, bažiny 6 000 - sníh na souši 250 Celkem 1 304 068 550 km3 Z uvedeného množství je 97% vody slané a jen 3% vody sladké ( z toho 69% v ledovcích, 30% vody podzemní a 1% povrchové). V čistém chemickém stavu se téměř nevyskytuje, obsahuje téměř vždy velké množství látek minerální i organické povahy. Vodu lze rozdělit podle mnoha hledisek. Z hlediska vodoprávního: - voda povrchová - voda podzemní - voda zvláštní (minerální, důlní) - odpadní
- voda atmosférická - voda podzemní (prosté a minerální) - voda povrchová (tekoucí-stojaté, kontinentální-mořská) Z hlediska použití: - voda pitná - voda užitková pro různé účely (zemědělství, průmysl, energetika, stavebnictví,..) - voda provozní (součást výrobků) - voda odpadní (splašková, průmyslová, dešťová)
- fyzikální ( senzorické vlastnosti, zákal, teplota, pH, vodivost) - chemické ( individuální ukazatele např.Ca, Mg, Cl-,SO4, NH4, NO3,….skupinové ukazatele např. CHSK,NL,RL ,BSK5,….) - radiochemické ( α,β-objemová aktivita, Ra,….) - mikrobiologické ( EC,Koliformní bakterie, abioseston, saprobita,…) Ve skutečnosti nelze tedy exaktně rozlišit o jakou vodu jde. V praxi se často používají pojmy, pomocí níž lze určitou vodu charakterizovat z hlediska některých jejích vlastností. Dominující vlastnosti některých druhů vod jsou využívány pro jejich označování a v technické praxi znamenají dosti jednoznačný pojem. Solnost – zahrnuje soubor rozpustných anorganických solí, zejména chloridů a síranů, příp.dusičnanů, dále vápníku, hořčíku, draslíku a sodíku. Vyšší koncentrace některých ukazatelů vylučují určité použití (stavebnictví – síranová koroze, koroze betonu, vysoká tvrdost - vytváří se inkrusty v potrubí, kotlech,..) Agresivita - zahrnuje vlastnost vody, která se projevuje korozivně na kovy a stavební materiály (viz solnost). Na agresivních vlastnostech vody se podílí obsah kyslíku, obsah volného CO2, kyseliny, alkálie, činnost mikroorganismů. Trofie - zahrnuje soubor látek, které jsou nositeli úživné hodnoty pro rozvoj fototropních organismů (zelené řasy, sinice a vyšší rostliny). Z hlavních složek, které patří mezi živiny lze uvést P, N, K. Změny trofie jsou významné hlavně na jezerech a na vodních nádržích ( eutrofizace ). Pěnivost - je určena vlivem povrchově aktivních látek, které mají velké povrchové napětí. Při provzdušňování vody může dojít ke tvorbě pěny (anionaktivní tenzidy, neionogenní tenzidy). Hnilobnost - je dána schopností přítomných organických látek se rozkládat. Původní aerobní prostředí se mění na anaerobní. Kyslík se spotřebuje na rozklad -hnilobu. Toxicita - přítomnost látek, které mají jedovaté účinky na organismus. - akutní toxicita – jednorázový účinek jedu, který se projeví do 48 hodin - subakutní toxicita - mezistupeň, účinek se projeví během týdne až měsíce - chronická toxicita – déle trvající účinek jedu, který se projeví po měsících až létech U toxických látek se může projevit kumulativní účinek. Jedná se o hromadění jedu případné postupné zvyšování účinku jedu. Z druhů toxicity lze uvést karcinogenitu, což je působení látek , které podporují vytvoření zhoubného nádoru. Mutagenita je změna v oblasti vývoje plodu, která se může projevit až v další generaci. Nejznámější je toxicita kovů. Těch toxických je známo více než 60. Nejvíc toxické jsou Cd, Be, Hg a Pb. Méně toxické jsou Cd,Cr,Ni,V,Zn a Ba. Patří sem i Ag, používané i jako desinfekce (záleží na koncentraci). Zvláštní kategorií je radiotoxicita. Je způsobena radioaktivními látkami, které po požití vody přispívají k zátěži organismu ionizujícím zářením. Všechny přírodní vody obsahují určitý obsah radioaktivních látek Ra226, U238, Pb210 apod. Další radionuklidy se do vod dostávají ze spadu z jaderných reakcí a odpadními vodami z jaderných zařízení. Nebezpečnost je dána hlavně poločasem rozpadu.
Většinou se provádí další vyšetření jakosti vody. Při potvrzení nežádoucí jakosti se provádí opatření (u studny zjištění vysoké koncentrace NH4, NO3,..).
nezpůsobují poškození nebo trvalé následky ( volný chlor, železo). 3) Normativ nepřekročitelný - nelze překročit, jsou to požadavky jednoznačně dány pro určitou činnost (mikrobiologie u pitné vody). Normativ je spíše jako vodítko přijatelných obsahů pro určitou činnost. Normativy pitné vody Pitná voda musí vyhovovat především zdravotním požadavkům. Pitná voda je taková, která při dlouhodobém používání nevyvolává žádné poruchy nebo onemocnění. Ve starověku bývala voda často zdrojem nákazy. Smyslově musí být voda vhodná i po stránce organoleptických vlastností. Normativy na pitnou vodu jsou jednoznačně dány vyhl.252/2004 Sb., která je prováděcí vyhláškou zákona č.258/2000 Sb.o zdraví lidu. Nejdůležitějšími ukazateli jsou u pitné vody mikrobiologické ukazatele. Zárodky infekčních a parazitárních onemocnění se mohou dostat do vody s živočišnými odpady. Nejběžněji se využívá jako indikátor fekálního znečištění stanovení Escherichia coli. Při pozitivním zjištění je nezbytné najít zdroj znečištění a provést jeho sanaci. Lze pro tato zjištění využít i chemické ukazatele. Obsah NH4 – indikuje také fekální znečištění, neboť vzniká rozkladem bílkovin. Obsah NO2 - vzniká nitrifikací amoniaku. Obsah NO3 – konečný produkt nitrifikace. Obsah Cl- - zvýšený obsah může znamenat vliv úniku moče, ve kterém jako vylučovaná látka doprovází organické znečištění. Pro pitnou vodu jsou stanoveny následující kategorie: MH – mezní hodnota – jejím překročením ztrácí voda vyhovující jakost v daném ukazateli. Překročení však může posoudit a povolit hygienik. NMH – nejvyšší mezní hodnota - hodnota ukazatele, při jehož překročení se vylučuje užití vody jako pitné. Požadavky na jakost pitné vody formou doporučovaných ukazatelů a jejich limitů má být zabezpečeno, že její konzumací nesmí dojít k ohrožení lidského zdraví. Velké zdravotní riziko znamenají v pitné vodě toxické látky . Toto se samozřejmě liší od rizika vyvolaného mikrobiologickou kontaminací. Případy výskytu chemických složek v pitné vodě na úrovni akutního působení (tj.vysokých koncentrací) jsou poměrně vzácné. Proto je toto riziko zařazováno většinou až za mikrobiologickou kontaminaci. Chem.látky s přímými toxickými účinky (na určitý tělesný orgán), zvláště ty, které se v těle kumulují, dále pak karcinogeny a mutagenní látky jsou z této skupiny nejvýznamnější. Často se objevují pochybnosti, zda používání chem.desinfekčních prostředků při úpravě vody, zvláště chloru, vede ke vzniku vedlejších produktů, z nichž některé jsou potenciálně nebezpečné pro lidský organismus. Zdravotní riziko z těchto produktů však je velmi nízké ve srovnání s rizikem vyvolaným nedostatečnou desinfekcí. Chemické karcinogeny nemají prahovou hodnotu účinku. Ten může nastartovat teoreticky jedna molekula škodliviny obecně indukcí mutace v DNA somatické buňky. Potenciální karcinogeny, které nepůsobí současně genotoxicky, by mohly být limitovány prahovou hodnotou, ale toxikologické pokusy k průkaznosti karcinogenity jsou obvykle dlouhodobé, nejlépe generační (velmi problematické sledování u lidí). Podle Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC-International Agency for Research on Cancor) se rozeznávají tyto kategorie karcinogenů z hlediska účinků na lidský organismus: 1. Účinná látka je karcinogenní pro člověka. 2A Účinná látka je pravděpodobně karcinogenní. 2B Účinná látka je možná karcinogenní. 3. Účinnou látku nelze klasifikovat jako humánní karcinogen. 4. Účinná látka pravděpodobně není pro člověka karcinogenní. Blíže k některým látkám, které se mohou objevit v pitné vodě nebo v jejích zdrojích a působí na lidský organismus toxicky nebo u nich byla prokázána či předpokládá se karcinogenita. AMONIAK Amoniakální dusík ( N-NH4) působí toxicky na zdravý lidský organismus.Volný amoniak (NH3) v plynné formě je toxický zejména pro vodní organismy. Amoniakální dusík ani amoniak nemají přímý zdravotní vliv v koncentracích, ve kterých se vyskytují v PV . Max.povolená hodnota v pitné vodě je 0,5 mg/l. Je indikátorem fekálního znečištění, faktor působící na účinnost desinfekce (snižuje ji), způsobuje organoleptické závady, vznik NO2 v síti apod. BENZEN Používá se hlavně v chem. průmyslu. Rychle odtěká, biologicky se rozkládá s poločasem několik dnů nebo i týdnů. Hlavním zdrojem znečištění jsou výfukové plyny vozidel. Do vod se dostává ze znečištěného ovzduší. K expozici dochází i doma, pokud jsou v bytě kuřáci. Akutní expozice postihuje centrální nervový systém, nižší koncentrace působí na krevní systém včetně leukemického postižení. Je to humánní karcinogen – IARC 1
Vznikají oxidací Br2 během ozonizace a možná i působením jiných oxidačních činidel během úpravy vody. Jsou to karcinogeny – IARC 2B. V surové vodě se nepředpokládají, ale vznikají oxidací bromidů nebo jsou přítomny v některých chemikáliích (chlornan sodný).
Desinfekce je bezesporu nejdůležitější součástí technologie PV pro veřejné zásobování. Likvidace pathogenů má zásadní význam a téměř vždy vyžaduje užití chem.činidel, hlavně chloru nebo chlornanu sodného. Chlor působí jako výborný biocid, ale také reaguje s řadou dalších složek obsažených ve vodě. Jako toxiny vznikající po chloraci byly prvně objeveny THM (trihalometany), ale i další deriváty nízkomolekulárních org.látek. Vznik těchto toxických látek je podmíněn přítomností prekurzorů, což se většinou vztahuje k povrchovým vodám. DUSIČNANY Dusičnany NO3 jsou poměrně stabilní součástí složení vod. Spolu s dusitany jsou tzv.oxidovanou formou dusíku (resp.amoniaku). Do vody se dostávají z bodových zdrojů (odtoky z ČOV) nebo plošných (splachy z polí). Hlavní využití je jako anorganické hnojivo, kdy spolu s fosforečnany představují zvýšené nebezpečí eutrofizace vodních nádrží. Dusičnany ani dusitany nepůsobí přímo jako karcinogeny, ale za vhodných podmínek se mohou přetvářet na N-nitroso sloučeniny, z nichž četné jsou rakovinotvorné. Dusičnany se uvádí v souvislosti s methemoglobinemií (blokování vazby kyslíku na hemoglobin) při jejich redukci na dusitany. Nebezpečí hlavně pro kojence je spojeno s konc.NO3 nad 15 mg/l.Pro dospělé je povolena konc.50 mg/l. DUSITANY Většinou se uvádí jako mezistupeň oxidované formy dusíku. Dusitany v kyselém prostředí za přítomnosti sekundárních aminů tvoří nitrosaminy, u nichž je předpoklad karcinogenity. Povolená koncentrace je 0,1 mg/l. FENOLY Je to skupina hydroxyderivátů benzenu a jeho analogů. Mohou se do vody dostat jako příměsi pesticidů, součást desinfekčních a konzervačních činidel. Zvláštní postavení mají charakteristicky páchnoucí chlorfenoly, vznikající reakcí těkavých fenolů s chlorem. Jsou hodnoceny jako toxické, některé formy i jako karcinogeny (2,4,6-trichlorfenol) FORMALDEHYD Vyskytuje se hlavně v průmyslových OV, ale i v ovzduší. Do PV se může dostat působením ozonu na organické složky vody. Je také součástí cigaretového kouře. Je karcinogenní vdechováním – IARC 2A. HUMINOVÉ LÁTKY Jsou to tmavohnědé amorfní sloučeniny, které vznikají v půdě z odumřelého, převážně rostlinného materiálu chemickými nebo biologickými přeměnami. Vyskytují se v povrchových vodách z rašelinového povodí. Projeví se změnou barvy vody do žlutého až hnědého zabarvení. Mají zvláštní schopnost vázat do biologicky neúčinných komplexů těžké kovy, což je velmi výhodné u toxických kovů jako je Pb nebo Hg. Za optimálních podmínek při působení chloru na PV s obsahem HL může dojít k vytvoření chloroformu, ale tyto možnosti a koncentrace byly vyhodnoceny vzhledem ke karcinogenitě jako nevýznamné.
Je to desinfekční a bělicí prostředek širokého použití. Nejvíce je využíván při úpravě vody (dávkování plynného chloru). Jeho předností je schopnost přetrvávat v rozvodné síti. IARC klasifikuje chlor ve skupině 3. Chlororganické sloučeniny bývají vzhledem ke karcinogenním vlastnostem na předních místech. Jejich množství se většinou stanovuje formou extrahovatelných látek (EOX) nebo adsorbovaných (AOX). Obojí však stanovuje sumu a jednotlivé látky lze rozklíčovat pouze metodou chromatografie.
Je nejvýraznější složkou trihalometanů vznikajících při chloraci vody s obsahem org.látek. Závažná je skutečnost, že koncentrace THM narůstá i v síti, takže u spotřebitelů může být nejvyšší. Vyšší dávky (asi 100 µg/l ) způsobují změny v ledvinách, játrech a štítné žláze. Chloroform je IARC hodnocen jako karcinogen 2B. KYANIDY Je tím označována celá skupina látek, stanovitelných jako CN-. V pitné vodě se nevyskytují, nález může být pozitivní v případě průmyslové havárie. Kyanidy mají vysokou akutní toxicitu, působí na štítnou žlázu a nervový systém. V povrchových vodách koncentrace 50 µg/l do 5 dnů usmrtí pstruhy. NEPOLÁRNÍ EXTRAHOVATELNÉ LÁTKY Patří sem alifatické uhlovodíky, alkany, cykloalkany, nízkovroucí aromatické uhlovodíky apod. Jsou součástí benzínu, olejů, motorové nafty a jiných látek. Vzhledem k pestrosti a početnosti látek, které lze do této skupiny zařadit lze těžko identifikovat jednotlivé látky. Většinou se stanovují jako celek. Škodlivost jednotlivých složek není zatím dostatečně prozkoumána, ale lze konstatovat, že látky z této skupiny jsou pro člověka škodlivé. Mohou se objevit hlavně v povrchových zdrojích a často se projevují ovlivněním organoleptiky vody (senzorických vlastností). Vzhledem k tomu, že ovlivnění senzorických vlastností není považováno za škodlivé, je důležitá izolace jednotlivých komponent. V současné době se nahrazuje parametrem C10-C40. PESTICIDY Jsou tímto názvem označovány biocidní cizorodé látky, které se užívají hlavně v zemědělství na ochranu užitkových rostlin. Obsahují velké množství látek, z nichž některé jsou značně toxické i pro člověka. V současné době se jejich užívání poměrně razantně omezuje, ale staré ekologické zátěže stále trvají. Z chemického hlediska jsou nejnebezpečnější chlororganické sloučeniny, deriváty fenoxykyselin, triazinů apod. Některé jsou relativně stabilní, kumulativní, toxické popř.karcinogenní. Těch nejběžnějších je asi 30. PCB – polychlorované bifenyly. Jsou to chlorované deriváty bifenylů. Teoretický počet kogenerů se uvádí číslo 209. Nejsou všechny stejně škodlivé, platí totéž co u pesticidů.V přírodě setrvávají a hromadí se v potravním řetězci. Některé se vyznačují chronickou škodlivostí pro živé organismy. Nejznámější je Delor (transformátory) a Aroclor (v USA).
Je většinou součástí nátěrových hmot a jako surovina v průmyslu, příměs benzínu. Nebezpečí je hlavně v možnosti výluhů ze starších nátěrů nádrží v úpravnách vod. Toluen se absorbuje ze zažívacího traktu do celého těla, hlavně do tukových tkání. Působí embryotoxicky a fetotoxicky (na plod). TĚŽKÉ KOVY - všeobecně jsou z velké části toxické pro lidský organismus. Jsou hodnoceny jako tzv. prioritní škodliviny. RTUŤ Užívá se v elektrických přístrojích, v kontrolních přístrojích (teploměry, tlakoměry,..), jako surovina k výrobě některých chem. sloučenin jako jsou fungicidy, antiseptika, konzervační prostředky, farmaceutika. Anorganická i organicky vázaná rtuť patří k nejtoxičtějším těžkým kovům (jako Pb,Cd a As). Toxicita se projevuje v ledvinách, organicky vázaná rtuť zasahuje centrální nervovou soustavu.
Používá se k výrobě baterií, slitin, pigmentů, glazur, tetraethylolovo je antidetonačním prostředkem u benzinu. Ve vodárenství se dříve používalo pro trubní spoje, pájení. Dříve instalované rozvody (před 1945) bývaly olověné. Ve stagnující vodě může dojít přes noc ke kumulaci až stovek mikrogramů. Olovo je kumulativní jed a největší průnik do těla je přes dýchací orgány. Toxicita spočívá ve schopnosti tvořit silné vazby s některými emzymy, v inhibici tvorby hemoglobinu a v negativním působení na červené krvinky a nervový systém. KADMIUM Používá se k vytváření antikorozivních povlaků nanášených na ocel, pigmenty do plastů, do baterií, elektronických součástí a nukleárních reaktorech. Do životního prostředí se většinou dostává z hnojiv z fosfátových rud. Do PV se dostává jako výluh příměsí z Zn potrubí a spojů. Je to toxický kumulativní kov.Je inhalačním karcinogenem IARC 2A. Cílovým orgánem jsou ledviny. Cd se ukládá v kůře nadledvinek a způsobuje jejich disfunkci. A také dekalcifikaci kostí (choroba se nazývá itai-itai). ARSEN Používá se k výrobě tranzistorů, laserů, polovodičů, skla, pigmentů, farmaceutických preparátů apod. Je to dokumentovaný humánní karcinogen- IARC 1, jehož účinky jsou dobře známé. Způsobuje rakovinu kůže. Záleží na formě výskytu. Sloučeniny AsIII jsou 5-20x toxičtější než AsV. Patří mezi inhibitory biochemických oxidací. Je to nervový jed (kumuluje se ve vlasech).
Dopadá na území , z něhož povrchové a srážkové vody odtékají do určitého vodního toku. Toto území se nazývá povodí. Rozvodnice je myšlená čára, která prochází po nejvyšších místech terénu a vyznačuje tak geologickou hranici mezi dvěma povodími. Povodí může být stálé ( tvarem, geologickým složením, tvarem a hustotou říční sítě). Ale může být i proměnlivé, vlivem činnosti člověka, zástavbou území, stavbou umělých nádrží, jímáním vod, změny ve vegetačních poměrech ( kácení lesů,..) Jednou z nejdůležitějších fází koloběhu vody v přírodě je povrchový odtok, který vzniká z dešťových srážek, sněhových srážek případně výronem podzemních vod. Odtok se skládá z přímého odtoku řečištěm dešťových srážek a pak ze základního odtoku z podzemních pramenů a podzemních zdrojů. Výšky hladin v řečištích, případně informace o průtocích jsou základem pro vodohospodářské studie a projekty, vodohospodářské stavby a jejich provozování.
Vodočtem (vodočetná lať na přehradách, u mostů)
Odečet se provádí 3x denně, průběžně lze použít k zaznamenávání časového průběhu tzv. limnigraf (plovák na tyči spojený s hodinovým strojkem) Měření průtoku ( měření množství vody procházející průřezem za časovou jednotku) Buď se provádí v otevřených profilech (v řece, v kanálech,..) nebo v uzavřených profilech (potrubí). Průtočné množství – Q Q = S . v S…průtočná plocha, v….střední profilová rychlost Přitom platí, že průtočná rychlost je nejmenší u dna a u břehů , kde se nejvíc uplatňuje tření.
Měří se rychlost v m/s v jednotlivých bodech příčného profilu (řez kolmo na průtok) . Měření se provádí pomocí hydrometrického křídla. Povrchová voda se postupně vsakuje a tvoří se tzv.podpovrchová voda – vadózní nebo kondenzací v dutinách a porech – voda juvenilní Pro získávání vody s možností úpravy na vodu pitnou jsou nejvhodnější vodárenské údolní nádrže. Nejvhodnější jsou nádrže v horských a podhorských oblastech (nad 700 m) v zastíněném území, s hloubkou do 50 m (průměrná hloubka nad 18 m), s vodou chudou na minerálie a fytoplankton.
-oligotropní u kterých je O2 obsažen v celé hloubce. Pomáháme tomu asanací území ( odstraněním hnojišť, zamezování znečištění vody rekreanty, vysazováním jehličnatých stromů, zamezení zemědělské výroby apod.). Tyto vodárenské nádrže mají 3 ochranná pásma, z toho první bývá i oplocení (znepřístupnění břehů). -eutrofní , což je většina nádrží. Vlivem teplotního režimu probíhají 4 období – jarní a podzimní cirkulace a letní a zimní stagnace. Na jaře a na podzim probíhá koloběh nádrže, kdy se spodní vrstvy vlivem změny teplot dostávají na povrch. Vody obsahující H2S, NH4+, Fe2+jako produkty rozkladných procesů se dostanou na povrch a dojde k oxidaci. Při letní a zimní stagnaci dochází u dna k rozkladným procesům. U těchto nádrží hrozí „vodní květ“, tzv. eutrofizace vody. Často se navrhuje prevence využitím, tzv. algicidních prostředků. Tyto látky škodí řasám, ale v nízkých koncentracích neškodí člověku ( konc. 0,2 mg/l CuSO4.5 H2O,někdy v kombinaci s NaCl, příp. AgNO3 ). V současné době se používají prostředky, které mají velký povrch molekul (polyaluminiumchlorid-PAX 18) . Úspěšně bylo toto použito na Plumlovské přehradě.
odpadních vod do vod povrchových.
vlastnostem povrchové vody. U vypouštění OV do vod povrchových se stanovují limity imisní, což jsou limity v určeném profilu po smíchání s vypouštěnou OV nebo limity emisní, což jsou limity přímo na výtoku OV.
V současné době dle legislativy je celá naše republika zařazena jako citlivá oblast a tudíž všechny limity jsou podstatně přísnější. Často se u povrchových vod uvádí biologický index čistoty vody– saprobita. Je to soubor vlastností vodního prostředí, vyvolaný přítomností organických látek schopných biochemického rozkladu a rozrušovaný životní činností destruentů (řasy a houby). Domluvená škála saprobity je rozšířený saprobní index. U vody pro úpravu na pitnou se požaduje saprobita do 2,2.
lososovitých ryb ( K – katarobita) 2. Čistá voda – vodárenské účely, vodní sporty, chov ryb, zásobování průmyslu Vodou (K nebo L – limnosaprobita) 3. Znečištěná voda – zásobování průmyslu vodou , jako PV jen ve vyjímečných Případech ( L ) 4. Silně znečištěná voda – jen pro velmi omezené účely ( E – eusaprobita )
B. Základní chem. a fyzikální ukazatele – pH, teplota, vodivost, Fe, RL, NL,NH4, NO3, Mn,N, P C. Doplňující chem. ukazatele – Cl-, SO4, Ca,Mg,F-, PAL-A,NEL,CN-,Cl2,absorbance D. Těžké kovy – Hg,Cd,Pb,As,Cu,Cr,Ni,Co,Zn,Ag,V E. Biologické a mikrobiologické ukazatele – saprobní index biosestonu,koliformní bakterie,Enterokoky, psychrofilní bakterie F. Radioaktivita – celková objemová aktivita alfa, beta,Ra 226, Uran 238 Výsledky těchto stanovení vymezují užitnou hodnotu zdroje. Yüklə 78,01 Kb. Dostları ilə paylaş:
|