Jazyková komika V cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak



Yüklə 496,89 Kb.
səhifə1/15
tarix26.05.2018
ölçüsü496,89 Kb.
#46358
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   15

MASARYKOVA UNIVERZITA

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra českého jazyka a literatury

Jazyková komika v cimrmanovských textech autorské dvojice Svěrák a Smoljak
Bakalářská práce

Brno 2012

Vedoucí práce: Vypracovala:

PaedDr. Ivo Martinec, CSc. Petra Šišáková



Prohlášení

Prohlašuji a svým podpisem stvrzuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.





 V Brně dne 19. 4. 2012

………………………………

Petra Šišáková

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu PaedDr. Ivu Martincovi, CSc. za vedení této práce, jeho podporu a pomoc.



Obsah




1 Úvod



Tématem této bakalářské práce je komika v cimrmanovských textech autorské dvojice Smoljak a Svěrák. Téma bylo zvoleno kvůli osobnímu dlouholetému zájmu o tyto texty. Z dosud publikované literatury na toto téma jsme využili především teoretické práce o komice v literatuře, rozhovory s autory a také výbor scénářů Vinárny U Pavouka, abychom se dostali až ke kořenům vzniku myšlenky založit Divadlo Járy Cimrmana.

Autorská dvojice Svěrák-Smoljak spolupracovala jak na divadelních, tak filmových scénářích a téměř vždy se můžeme přiklonit k názoru, že se jedná o díla vysoké umělecké hodnoty. Naši práci jsme materiálně omezili na spolupráci Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka v oblasti divadelní. V patnácti hrách napsaných pro Divadlo Járy Cimrmana nás bude zajímat především způsob, jakým bylo dosaženo komického účinku. Zaměříme se pak hlavně na komiku jazykovou a pokusíme se analyzovat a interpretovat texty úvodních seminářů i scénářů jednotlivých her. Budeme si všímat, v čem jsou si hry podobné a čím se od sebe liší. Pokusíme se také nahlédnout do historie vzniku divadla a vystihnout jeho charakteristické rysy.

Hry Divadla Járy Cimrmana vznikají od roku 1967. Směje se jim tak již několikátá generace. Zdeněk Hořínek ve své knize O divadelní komedii, vydané roku 2003, napsal:
Bohatství známých a zejména dosud neobjevených podnětů, které Jára (da) Cimrman poskytl vědě, technice a umění i většině ostatních oblastí společenského bytí a konání (jeho činnost sahá do fyziky až po metafyziku, od techniky po sport, od loutkářství po brannost, od pedagogiky po pop-music, o samoucké gynekologii ani nemluvě), znemožňuje jakýkoli pokus o přehlednou registraci, o zmapování jeho osobnosti a díla. Každá syntéza by byla předčasná.1
O jistý druh zmapování jeho díla se však v této práci pokusíme, naším cílem bude poukázat na využití jednotlivých jazykových prostředků k dosažení komického účinku a nalézt tak „klíč k Cimrmanovu divadlu.2 Snad se můžeme i domnívat, že tato naše snaha o vhled do Cimrmanovy pozůstalosti není předčasná. Nejnovější hra České nebe měla premiéru 28. 10. 2008. O necelé dva roky později zemřel Ladislav Smoljak, starší z dvojice autorů. Není tedy vůbec jisté, zda ještě poroste počet her napsaných pro Divadlo Járy Cimrmana, zcela jistě však i nadále poroste počet diváků, kteří budou chtít texty her slyšet znovu a znovu, neboť neustále vyprodaná představení dokazují, že autorská dvojice Svěrák-Smoljak vytvořila dílo, které se jen tak neomrzí.


















2 Historie Divadla Járy Cimrmana

Že má nového velikána a že se jmenuje Jára Cimrman, o tom se český národ dověděl z rozhlasu. A ví se přesně kdy: 23. prosince 1966.3 Toho dne oznámil doktor Hedvábný ve Vinárně U Pavouka, že na své chalupě nalezl truhlu s odkazem Járy Cimrmana. Tady příběh českého génia začíná. Pojďme si tedy nejdříve přiblížit Vinárnu U Pavouka.

Kdo v letech 1965 – 1969 poslouchal armádní vysílání Hlavní redakce pro děti a mládež Československého rozhlasu, mohl jednou měsíčně a v roce 1968 jednou za dva měsíce poslouchat hudebně zábavný pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka.4 Pořad vytvářeli Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek. Redaktoři posluchačům u přijímačů komentovali dění ve vinárně a zvukoví technici se snažili pomocí šumů a hlasů vzbudit dojem, že se jedná o skutečně fungující pražskou vinárnu.5 Zdeněk Svěrák vzpomíná:
Vinárna U Pavouka byl zábavný pořad. Chtěli jsme lidi rozesmát. Abychom to dokázali, museli jsme se bavit už samotným psaním. My jsme nechtěli posluchače obelhávat, to by byla zlomyslnost. My jsme mu dávali neustále možnost, aby naši mystifikaci odhalil. Proto jsme vymýšleli takové absurdity, jako že ve Vinárně vystoupí Ella Fitzgeraldová nebo že přijela kanadská jízdní policie, což nebylo technicky vyloučené, ale fakticky to samozřejmě byla úplná pitomost. Jen jsme takových signálů nezařazovali příliš mnoho, aby se kouzlo mystifikace nevytratilo.6
Ve Vinárně vystupovaly fiktivní postavy i skutečné osoby (například Eva Pilarová nebo Miroslav Horníček). Jazzový hudebník Karel Velebný vystupoval v kavárně jako muzikolog pod pseudonymem Evžen Hedvábný. Oldřich Unger zase v kavárně představoval vynálezce Artuše Leflera.7 Karel Velebný coby doktor Evžen Hedvábný den před Štědrým dnem roku 1966 oznámil, že našel truhlu zapomenutého českého velikána Járy Cimrmana.

To už totiž bylo po zakládající schůzi Divadla Járy Cimrmana. Tu sezval Jiří Šebánek na 29. října 1966. Schůze se zúčastnil Jiří Šebánek, Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka a Ladislav Smoljak.8 Ladislav Smoljak na tu dobu vzpomíná v rozhovoru: „Když totiž Jiří Šebánek svolal schůzku ohledně divadla, Zdeněk věděl, že já jediný s tím mám nějaké zkušenosti, třebaže jenom jako ochotník. Proto mě na tu schůzku přizval.9

Od té doby začali Svěrák a Šebánek zařazovat do programu Vinárny U Pavouka rozhovory týkající se Járy Cimrmana. V prosinci roku 1966 tak doktor Evžen Hedvábný v rozhlase vypráví o svém nálezu:
Dr. Hedvábný: No, je to taková téměř neuvěřitelná historie. Asi tak před třemi lety jsem zakoupil takovou usedlost v Jizerských horách poblíž Bohumína, asi tak šestnáct kilometrů od Bohumína, pěšky. A tam jsem dělal takové menší úpravy, a letos v únoru jsem se rozhodl, že bych si měl vybudovat krb, neboť tam, poměrně tam jsou dost kruté zimy – najal jsem si tedy řemeslníky a ti zjistili, že právě v tom místě, kde ten krb jsem hodlal stavět, byla dutá stěna. Tak ji odkryli a tam – bylo vidět krásně kovanou truhlu velikou, která již na první pohled – na ní bylo patrno, že je doslova nabita. No tak, samozřejmě jsem nechtěl riskovat cokoliv a pozval jsem za tím účelem pyrotechniky. Přišel pyrotechnik Šťáhlavský se svou četou a během několika málo minut se jim podařilo tuto bednu, dalo by se říct, rozmetat, přímo. No, a zjistil jsem, že to byly, že to bylo vlastně celoživotní dílo Járy Cimrmana, původního to majitele této usedlosti.10
V dalších rozhovorech vystupuje pamětník Járy Cimrmana a jeho bývalý soused v Jizerských horách, pan Padevět. Zpovídá ho Zdeněk Svěrák a doktor Hedvábný a už v těchto rozhovorech je využito postupu, který je v cimrmanovských textech velmi oblíbený - snaha něčeho se dobrat totiž nevede ke chtěnému výsledku. Celý rozhovor s panem Padevětem vyjde úplně naprázdno. Pro představu uvedeme závěr rozhovoru:
Svěrák: A jak jste spolu vycházeli?

Padevět:Večer.
Hedvábný: Večer…


Svěrák: A pamatujete se na tu dobu, kdy zemřel?

Padevět: No bodejť né…dyť to bylo nedávno!

Dr. Hedvábný: Počkejte, nedávno…

Padevět: V pondělí.

Dr. Hedvábný: Ale v pondělí přece zemřel pan Bejšovec!

Padevět: No jó. A kdo říká, že né!

Svěrák: On se třeba domnívá – ví on, o kom mluvíme?

Dr. Hedvábný: No, vždyť jsem mu po celou cestu říkal, že budeme mluvit o panu Cimrmanovi, Járovi…

Svěrák: Vy jste tady hovořil o panu Bejšovci?

Padevět: No bodejť né! Vo kom jiným?! 11
Ve Vinárně U pavouka tedy leží kořeny Járy Cimrmana. „Dá se říct, že základní kameny ‚Vinárny U Pavouka‘ jsou ze stejného materiálu jako základní kameny později vzniklého Divadla Járy Cimrmana. Použité horniny se jmenují mystifikace a pseudovědeckost, obojí ve službě humoru.12

Navzdory plánu založit čistě pánské divadlo stála u zrodu Divadla Járy Cimrmana žena, která měla navíc největší zásluhu na tom, že divadlo začalo skutečně hrát. Helena Philippová, režisérka Vinárny U Pavouka, vyřídila všechny úřední a organizační záležitosti tak, že bylo možné uskutečnit 19. Června 1967 v Malostranské besedě první představení.13 Zdeněk Svěrák vzpomíná na Helenu Philippovou takto: „Zatímco my se tak trochu nechávali pobízet a lenošili, Helena lítala po úřadech, sháněla divadlo. Když vyjednala Malostranskou besedu, koupila z vlastních peněz petrolejové lampy, aby na každém stole jedna byla.14

Nakonec to však byla obětavá Helena Philippová, která opustila Divadlo Járy Cimrmana jako první. A s ní odešel i Jiří Šebánek. Příčinou byly profesní a osobní neshody s Ladislavem Smoljakem. Helena Philippová totiž chtěla být jedinou režisérkou her a nepřála si, aby režíroval i Ladislav Smoljak. Jiří Šebánek měl zase s Ladislavem Smoljakem osobní spory.15 Zdeněk Svěrák situaci osvětluje: „Celé to nakonec vyvrcholilo tím, že Helena veřejně požádala Láďu, aby z divadla odešel. Snažili jsme se tehdy najít smírné řešení - mohli jsme třeba hrát na dvě party, abychom se na jevišti nepotkávali, když Philippová se Šebánkem nesnášeli Smoljaka. Myslím dokonce, že jsme takhle jednu dobu hráli.16

Ladislav Smoljak žádosti Heleny Philippové nevyhověl a v divadle zůstal. Jiří Šebánek se sice po letech pokusil do souboru vrátit, ale nestalo se tak. Potvrzují to slova Ladislava Smoljaka:


Jiří Šebánek asi po deseti letech napsal Zdeňkovi dopis, že si vlastně uvědomil svoji chybu, když od nás odešel, a že by znovu rád navázal vztahy, které se zpřetrhaly. My s tím souhlasili, dokonce se uskutečnil usmiřovací večer, nicméně to nakonec nevyšlo. Příčinou bylo, že jeho přijetí podléhalo schválení seshora a tam s tím dělali úmyslně průtahy. Měsíce ubíhaly, až se Šebánek naštval a prohlásil, že už o to nestojí. Možná, že tenhle nepříznivý osud, který jsme ovšem nechtěli, přispěl nakonec k zachování určité harmonie v našem divadle.17
Zdeněk Svěrák je Jiřímu Šebánkovi vděčný za nápad založit divadlo, v zásadě však ve svém článku pro časopis Týden souhlasí s Ladislavem Smoljakem: „…můj dávný spoluautor rozhlasové Vinárny U Pavouka se o naše divadlo zasloužil dvakrát: tím, že ho založil, a tím, že ho opustil.“18

Další historie Divadla Járy Cimrmana se tedy píše bez Jiřího Šebánka. Ten si však postavu Járy nenechal vzít a v roce 1980 „…založil Salón Cimrman, v němž veřejně prezentuje vlastní pojetí českého velikána.“19 Píše také o Cimrmanovi vlastní knihy. Skutečnost, že z toho Svěrák a Smoljak nebyli zrovna nadšeni, potvrzují slova druhého z autorů:


My jsme Šebánkovi nikdy neupírali právo tvořit pod touto značkou, ale je pravda, že něco jiného to bylo na začátku a něco jiného po letech, kdy jsme se Zdeňkem vtiskli Cimrmanovi určitou tvář, kterou veřejnost přijala. Nyní, s takovou časovou prolukou, musí ten návrat nutně působit rušivě a lidé mnohdy nevědí, co si o tom mají myslet.20
Pravdou je, že v osmdesátém roce bylo již na repertoáru Divadla Járy Cimrmana sedm her a soubor se rozšířil o nové členy, zatímco jiní odešli. Oldřich Unger, Jiří Koudelka a Jan Klusák emigrovali, František Petiška zemřel na srdeční infarkt. Jistou dobu hráli v Divadle Járy Cimrmana i režisér Jiří Menzel a skladatel Jaroslav Uhlíř. V průběhu let se soubor musel vyrovnat i s dalšími úmrtími a odchody.21 Nyní jsou na scéně jen dva členové souboru, kteří byli přímo u zrodu divadla – Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka. Ostatní členové souboru se mezi herce dostali buď z pozice kulisáků, nebo díky známosti – Jaroslava Weigla přivedl do souboru Ladislav Smoljak, s Bořivojem Pencem seděl Zdeněk Svěrák od první třídy v lavici.22

První představení pro veřejnost odehrálo divadlo 4. 10. 1967 v Malostranské besedě.23 V roce 1972 se po premiéře Němého Bobeše muselo stěhovat do Reduty, v roce 1975 do divadla v Branické ulici, kde zůstalo na osm let.24

Když se Reduta dostala pod hudební agenturu Pragokoncert, která zakázala jakoukoli nehudební činnost, mělo divadlo přestat hrát úplně. Všechny rekvizity a kostýmy navíc zůstaly majetkem Pragokoncertu, a tak herci Divadla Járy Cimrmana hráli jen ve studentských klubech.25Místo kulis jsme měli cedule s nápisy jako za Shakespeara, kostýmy byly spíchnuté doma jako pro číslo k táboráku.26 Divadlo Járy Cimrmana zápolilo s režimem několikrát. Scénáře her museli autoři přepisovat, aby vyhovovaly schvalovacím orgánům. Hry Akt a Lijavec byly na nějakou dobu zcela stáhnuty z repertoáru divadla.27 Kvůli záchraně divadla podepsal celý soubor Antichartu. „Bylo to kolektivní rozhodnutí, ne individuální. Bylo jasné: Buď podepíšeme všichni, nebo nikdo.“28 Tak přežilo Divadlo Járy Cimrmana období komunismu a po sametové revoluci stále úspěšně pokračuje ve své činnosti, nyní už ve vlastním Žižkovském divadle Járy Cimrmana.


Yüklə 496,89 Kb.

Dostları ilə paylaş:
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   ...   15




Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©genderi.org 2024
rəhbərliyinə müraciət

    Ana səhifə