Masarykova univerzita přÍrodovědecká fakulta ústav geologických věD
Yüklə 115,97 Kb. Pdf görüntüsü
|
| MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD Nefrity Švýcarska a jejich využívání v pravěku
Nina Juranová REŠERŠE
Vedoucí práce: prof. RNDr. Antonín Přichystal, DSc.
Brno 2015
1
1. Úvod.........................................................................................................................2 2. „Jade“- jadeitity a nefrity a jejich mineralogická charakteristika.............................3-4 2.1. „Jade“............................................................................................3 2.2. Nefrit.............................................................................................3
3. Nejvýznamnější zdroje nefritu ve světě a v Ervopě.................................................4-6
3.1. Nejčastější geneze nefritu...............................................................4-5
3.2. Fyzikální vlastnosti nefritu..............................................................6
3.2.1. Barva nefritu.....................................................................6
3.2.2. Pevnost a struktura nefritu ...............................................6 4. Historické využití nefritu ve světě ...........................................................................6-8
4.2. Nefrit na Sibiři ..............................................................................7
4.3. Nefrit na Novém Zélandu..............................................................7
4.4. Nefrit v Rakousku..........................................................................8
4.5. Nefrit v Polsku...............................................................................8 5. Geologie Švýcarska ..................................................................................................8-12
5.1. Švýcarská plošina............................................................................8
5.2. Pohoří Jura.......................................................................................9
5.3. Švýcarské Alpy................................................................................9-12 6. Výskyty nefritu ve Švýcarsku...................................................................................13-17
6.2. Val Malenco .................................................................................14
6.3. Oberengardin.................................................................................14
6.4. Oberhalbstein.................................................................................14-16
6.5. Další výskyty nefritu ve Švýcarsku, které byly popsány koncem 19.stol až první pol. 20.stol. ........................................................16-17
7. Využití nefritu na území Švýcarska...........................................................................18 8. Použitá literatura.........................................................................................................19-20 2
„Nefrity Švýcarska a jejich využívání v pravěku“, mi bylo přiděleno v červnu 2014 na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity jako téma bakalářské práce. V poslední době se problematika nefritu v Evropě stává velmi populárním. Stále přibývají nálezy artefaktů, u kterých nemůžeme s určitostí tvrdit z jakého zdroje pocházejí. Dobře jsou definované zdroje v Polsku a Rakousku, ale o švýcarských nefritech víme stále málo. Bakalářská práce je rozdělena do tří částí. V rešeršní části bude vysvětleno, co je to nefrit, jaké druhy geneze nefritu jsou nejčastější. Dále se práce zabývá využitím nefritu v lidské historii. Krátce bude shrnuta obecná geologie Švýcarska a k ní přiložená schematická mapka. Další kapitola bude patřit geologickým podmínkám míst, odkud pochází vzorky studovaného nefritu. V poslední kapitole rešeršní části bude pak uvedeno, jak byl nefrit využíván na území Švýcarska. V terénní části navštívím lokalitu v kantonu Graubünden a provedu fotodokumentaci. Navštívím švýcarská muzea a budu pátrat po předmětech z nefritu a využívání jednotlivých zdrojů. V laboratorní části bude provedeno studium výbrusů pod polarizačním mikroskopem, změřím jejich magnetickou susceptibilitu a chemické složení pomocí ED-XRF spektrometru. Cílem práce je charakterizovat vlastnosti švýcarských nefritů a určit na základě čeho je možné je odlišit od ostatních zdrojů.
3
2.1. „Jade“ Nefrit bývá velmi často zaměňován za jadeitit. Mají velmi podobné vlastnosti. Bývají proto v gemologické a často i archeologické literatuře označovány souhrnným názvem „jade“ (Ward, 1987). Tento název pochází ze Španělštiny. V 16. století Španělé v Mezoamerice objevili zelený minerál, kterému Aztékové říkali „chalchiutl“, připisovali mu léčivé vlastnosti. Dobrý vliv měl mít především na ledviny. Španělé ho tedy pojmenovali „piedra de ijada“(piedra= kámen, ijada= ledvina). V 19 století bylo poprvé použito názvu nefrit, který byl odvozen z latinského„lapis nephriticus“. V letech 1846 až 1888 určil francouzský mineralog Damour dva typy „jade“. První pocházel z Turkestanu (světle zelený) a byl pojmenován nefrit a druhý pocházel z Barmy (smaragdově zelený) a střední Ameriky a byl pojmenován jadeitit. Díky podobným vlastnostem (pevnost, dobrá opracovatelnost) byly tyto dva minerály používány pro výrobu podobných nástrojů (zejména sekyrek) a předmětů (různé sošky a amulety zejména v Číně a na Novém Zélandu).
Petrograficky i geneticky jsou ale jadeitit a nefrit horniny zcela odlišné a každá z nich je definovaná jiným minerálním složením. Jadeit je alkalický pyroxen a hornina z něj se nazývá jadeitit, kdežto nefrit je hornina složená z minerálů ze skupiny amfibolu. Pevnost nefritu je téměř dvojnásobná ve srovnání s pevností jadeititu (West, 1963). 2.2. Nefrit Nefrit je hornina tvořena vláknitými minerály ze skupiny aktinolit-tremolit patřící do skupiny amfibolů a obsahující Ca, Mg, Fe. Tremolit (Ca,Mg amfibol) je bílý, oproti tomu aktinolit(Ca, Fe silikát) je díky obsahu železa zelený. Nefrit je světle nebo tmavě zelený, ale může být také krémově bílý, žlutý, šedohnědý, namodralý až černý. Vryp je bíle barvy. Tvrdosti dosahuje 6.5 na Mohsově škále. Je matný, ale po naleštění dostává mastný lesk. Má skvělé mechanické vlastnosti- pevnost, houževnatost. Hlavně díky pevnosti a houževnatosti se používal už v neolitu na výrobu nejrůznějších nástrojů a předmětů. Jeho pevnost je značně větší než pevnost nefritu podobné hornině- jadeititu (Baumgärtel, Quellmalz, Schneider, 1988).
Nefritová sekyrka z Národního historického a geografického muzea města Jeseník Přichystal, et al.(2011) 4
Jadeitit je tvořen jadeitem ze skupiny pyroxenu (NaAlSi 2 O 6 ). Jadeitit je tvrdší než nefrit- na Mohsově škále dosahuje sedmi, ale nefrit je pevnější a tužší (West, 1963). Výskyt jadeititu je menší něž výskyt nefritu. Zatím bylo popsáno jen dvanáct zdrojů jadeititu na světě. Nejvýznamější výskyt je v Barmě (Harlow, Sorenson, 2005) .Dalším jadeititu podobnou horninou je omfacitit. Minerál, kterým je omfacitit tvořen je omfacit, patřící také do skupiny pyroxenu- (Ca,Na)(Mg,Fe,Al)Si2O6. Má zelenou až tmavě zelenou barvu. Tvrdosti dosahuje pěti až šesti na Mohsově stupnici (Essene, Fyfe, 1967). 3. Nejvýznamnější zdroje nefritu ve světě a v Evropě 3.1. Nejčastější geneze nefritu Vznik nefritu je většinou spjat s metamorfními nebo metasomatickými procesy v serpentinitech nebo dolomitických mramorech. Podle Harlowa a Sorensona (2005) jsou nejčastěji definovány dva druhy nefritových ložisek: a) Nefrit vznikající metasomatózou dolomitických mramorů, kdy je dolomit, při metasomatické reakci postupně nahrazován aktinolitem za vzniku kalcitu. Tento model můžeme rovnicí vyjádřit: 5Ca(Mg,Fe)(CO 3 )
+ 8SiO 2 aq +H 2 O→ dolomit Ca 2 (Mg,Fe) 5 Si 8 O 22 (OH) 2 +3CaCO3+7CO2 aq aktinolit
K tomuto procesu dochází při kontaktu dolomitického mramoru s magmatickou žilou nebo plutonem. V tomto případě se nefrity nejčastěji vyskytují podél puklin a trhlin, do nichž se dostávají postmagmatické fluida (Harlow, Sorenson, 2005). Typická ložiska, takto vznikajícího nefritu jsou například v Číně ( White Jade River, Black Jade River- Xinjiang, Wenchuan-Sichuan, atd.), v Koreji (Chuncheon), v Austrálii (Cowell) a v Rusku (Barguzin- Vitim massif- Jižní Sajany), Švýcarsko (Scortaseo- Dietrich,Quervain(1968)).
5
s vyšším obsahem SiO2- např.: plagiogranit (leukokrátní tonalit), fylit, silicit. Tato interakce je podporována fluidy bohatými na vápník protékajících podél kontaktu těchto hornin nebo podél puklin a trhlin. Nefrit potom vzniká ve formě vrstev nebo „lusku“ mezi těmito dvěma kontrastními horninami (Harlow, Sorenson, 2005). Serpentinové jednotky, ve kterých probíhají tyto procesy a vzniká v nich nefrit, jsou velmi často součástí ofiolitového komplexu. Tato geneze nefritu je typická pro ložiska na Sibiři (Jižní Sajany), v Austrálii (Tamworth), na Novém Zélandu (South Island), Čína (Granite Mountains), Švýcarsko (Val Malenco, Val Faller- Dietrich,Quervain(1968)). Podle Harlowanda a Sorensona (2005) je výskyt ložisek nefritu, vznikajících metasomatózou dolomitu méně častý než výskyt ložisek v serpentinitech. Nejznámnější zdroje nefritu ve světě jsou zobrazeny na obrázku.
Zdroje nefritu ve světě. Ward (1987) 6
3.2.1. Barva nefritu Pro určení místa původu nefritu, z něhož byl určitý artefakt vyroben, by podle Kostova (2012) měl být velký důraz kladen na stopové prvky. Některé z nich ovlivňují i barvu nefritu. Nefrit může být zbarven bíle, světle zeleně až tmavě zeleně nebo černě. Proměnlivost barev má na svědomí obsah prvků Fe 2+ , Fe 3+ , Cr
3+ , které různou měrou zastupují Mg (Kostov et al, 2012). Nefrity, které vznikají ve styku s ultrabazickými horninami, jsou většinou zelené a mají vysoký obsah železa, naopak nefrity jejichž geneze je spojena s karbonáty jsou většinou bíle, světle žluté nebo světle zelené s nízkým obsahem železa. Obsah Cr +3 ovlivňuje intenzitu zelené barvy (Kostov et al, 2012).
Nefrit i jadeitit jsou pevné a tuhé horniny. Z tohoto důvodu byly také v neolitu používány na výrobu broušených artefaktů. Svojí pevností a tvrdostí převyšují keramické nebo jiné obvyklé horninové materiály. Pevnost nefritu je 0.02250 joule/cm 3 . Pevnost jadeititu je nižší (0.0120 joule/ cm 3 ) (Rost,1975). 4. Historické využití nefritu ve světě
Nejvýznamnější asijské zdroje jsou v čínské provincii Sian-ťiang (Východní Turkestán) v pohoří Kchun-Lun. Nefrit se zde těží sázením ohňů. Barva nefritu Východního Turkestánu je světlejší než na jiných světových ložiscích. Dějiny ozdob a předmětů z nefritu začínají v Číně v neolitu (začal 10 000 př.n.l.). Podle Mrázka (2013) předcházela v Číně době bronzové „doba nefritová“. Předměty z nefritu zde zdobily hroby význačných osob. Věřilo se, že nefrit má magickou moc uchránit tělo v hrobě před rozkladem a že zahání zlé duchy. Nefrit se používal k výrobě pracovních nástrojů, zbraní, ozdob a plastik. Ale všechny tyto předměty sloužili k obřadním nikoli užitkovým účelům. Mezi nejpůsobivější z čínských artefaktů patří tubusy cchung (kruhová dutina pravděpodobně symbolizuje nebe, vnější čtyřhranný obrys zemi), jejich funkce ale zůstává stále záhadou. K dalším čínským artefaktům patří: prstence, poloviční prstence, disky, náramky, ozdoby do vlasů, sekerky, teslice, dláta (Mrázek, 2013).
7
4.2. Sibiř Další zdroj Nefritu ve střední Asii je na Sibiři. Ložisko in situ se rozkláda podél Řeky Onot v Botogolských horách jižně od oblasti Irkutsk( spadá pod jižní Sajany). Typický nefrit z této oblasti je tmavě zelený s černými inkluzemi chromitu. V 19. století tímto nefritem Rusové zdobili rakve (West, 1963).
Naleziště in situ je na Novém Zélandu na Jižním ostrově. Nefrit zde vznikl metasomatózou serpentinitu. Domorodí Maoři pojmenovali nefrit punamu a vytvářeli z něj nejrůznější nástroje a amulety (Ward, 1987). Například amulety Tiki, které sloužily jako přívěsky plodnosti (Přichystal,2009).
Nefritový kůň, Čína,Ward (1987 )
Maorský amulet Heit-tiki z Nového Zélandu Ward, (1987) 8
Velmi dobře je popsaný a definovaný nefrit nalezený v řece Mur z oblasti Štýrska v Rakousku. K nálezu nefritových oblázků v řece došlo krátce před nalezením zdroje nefritu v Polku v Jordánowě (1884). Od té doby bylo v této oblasti nalezeno nespočet nefritových artefaktů ( Modl, Brandl a Postl , 2013). Předchozí studie však byly omezeny na makroskopické zkoumání nalezených objektů. Brandl, Modl a Postl (2013) vybrané nefritové artefakty podrobili novějším metodám- např.
XRD, SEM-EDX, LAICP-MS. Primární zdroj dosud není znám ,ale pravděpodobně je v oblasti Zederhaus. Vzhledem ke své pevnosti byl štýrský nefrit používán v neolitu na výrobu sekerek ( Modl, Brandl a Postl , 2013). 4.5. Polsko Zdroj nefritu v Polsku, byl prvním nalezištěm in situ nefritu v Evropě. V lomech v oblasti Jordánowa se nefrity vyskytují v kontaktní zóně serpentinitů a plagiogranitů. Tělesa nefritů zde mají nepravidelný tvar a dosahují mocnosti až 1 m. Jordánowský zdroj nefritu by mohl být jedním z potencionálních zdrojů na výrobu nástrojů a zbraní v neolitu v Evropě, proti této hypotéze stojí fakt, že na území Polska je počet nalezených nefritových artefaktů poměrně malý a i tělesa nefritu nedosahují takových velikostí, aby se dalo uvažovat a větší výrobě nástrojů (Gunia, 2000). 5. Geologie Švýcarska Z geologického a geografického hlediska můžeme Švýcarsko rozdělit na tři části: Švýcarská plošina („Mittelland“), pohoří Jura a Alpy. (Labhart, 1992)
Švýcarská plošina je geografické i geologické označení pro poměrně plochou, místy kopcovitou oblast, ležící mezi pohořím Jura na severu a Alpami na jihu. (Labhart, 1992) Z geologického hlediska odpovídá Švýcarská plošina centrální části „Molassebecken“- molasové pánvi, která vznikala v terciéru v časovém rozmezí zhruba 30 milionů let. Molasa je komplex sedimentárních hornin, převážně pískovců, slepenců a jílovitých břidlic. Podloží Švýcarské plošiny je krystalinikum variského stáří tvořeno převážně žulami, rulami a svory. Toto krystalinikum je také podložím pro masiv Černého lesa, pohoří Jury nebo Centrálního masivu. Na krystalinickém podloží jsou zvrásněné vrstvy vápence, slínu, jílu, anhydritu a kamenné soli. Tyto horniny vznikaly v období mezi triasem a jurou. Nadloží mezozoických hornin pak tvoří výše zmiňovaná molasa. (Labhart, 1992) 9
5.2. Pohoří Jura Pohoří leží v severozápadním Švýcarsku a východní Francii. Na jihu je ohraničen Švýcarskou plošinou, na severovýchodě masivy Černý les a Vogéz. Podloží tvoří krystalinikum variského stáří, které není tektonicky postižené. Na ně dosedají sedimentární horniny druhohorního stáří: vápence, jíly, slíny, dolomity, pískovce, anhydrit, kamenná sůl a další. Tam, kde jsou mezozoické horniny zvrásněné se v synklinálách usazovala předalpská molasa. Jura se dělí na „Faltenjura“- zvrásněnou část jury a „Tafeljura“- nezvrásněnou část jury. Faltenjura-vrásy zde mají orientací JZ-SV. Tafeljura- v oblasti kantonů Baselland a Aargau se napojuje na Faltenjura. Mezozoické horniny jsou společně s kristalinickým podložím rozděleny zlomy, ve směru SSV- JJZ, na kry (Labhart, 1992).
Labhart (1992)
Švýcarské Alpy jsou centrální a nejvýše položená část alpského oblouku, rozkládající se od města Nizza ve Francii až k Vídni. Alpy vznikaly během alpinské orogeneze. Tento proces začal ve svrchní křídě. Alpy jsou jádrové horské pásmo se složitým příkrovovým systémem (Labhart, 1992). Rozlišujeme tři skupiny příkrovů. Jsou to příkrovy helvetika penninika a východoalpské příkrovy. Autochton ve Švýcarsku tvoří Centrální masiv, Švýcarská plošina a Tafeljura (Labhart, 1992). Centrální masivy Můžeme jej rozdělit do čtyř komplexů. Ve středním Švýcarsku na severu je to aarský massiv na jihu je to svatogotthartský masiv. V západním Švýcarsku na severu Aiguilles Rouges- Mont Blanc masiv. Jedná se o slabě metamorfované horniny prekambrického až devonského stáří. Na krystalinických jádrech(kvarcity, mramory,pararuly, ortorul, amfibolity, zelené břidlice, serpentinity) jsou magmatické horniny karbonského a permského stáří (Labhart, 1992).
10
Helvetikum Oblast ležící severozápadně od centrálního masívu, mezi údolími řeky Rýn a Rhona. Jsou to sedimenty mezozoického, terciérního a na východě permského stáří. Z petrologického hlediska jsou to vápence, jílové břidlice, slíny. Na jihu byly horniny postiženy nižším stupněm metamorfózy (Labhart, 1992).
Řadí se do interní zóny Západních Alp. Je zřetelně odděleno od kořenové zóny. Příkrovy penninika jsou nasunuty na zónu briançonnaiskou(také interní zóna Západních Alp), popř. na helvetikum (Mísař,1984). Zahrnuje oblast Walliských Alp jižně od Rhony, severní část kantonu Tessino a západní část kantonu Graubünden. Horniny penninika se objevují také jako tektonická okna v příkrovech východních alp a helvetika. Původně vznikaly horniny penninika na dně Tethysu. Krystalické jádro tvoří ruly, které vytváří mohutné desky. (Labhart, 1992) Podle Labharta (1992) lze Penninikum rozdělit na několik oblastí: Lepontské a Penninské Alpy- nejvyšší jednotku v penniniku tvoří příkrov vrcholu Dent Blanche, tvořící např. horu Matterhorn (Mísař, 1984). Penninikum v oblasti Westbündenu-tuto oblast tvoří tessinské příkrovy- je to příkrov simonský, adulský, tambský a surretský. Jsou nasunuty na lepontské příkrovy. Jižní část všech čtyř příkrovů je silně metamorfovaná. Části ofiolitu zde tvoří masiv Val Malenco a masivy,
11
které jsou součástí plattského příkrovu. Na těchto masivech je velký výskyt serpentinitů. (Labhart, 1992). Na masivu Val Malenco, je popsáno několik výskytů nefritu (Dietrich a Quervain,1968). Penninikum v oblasti Valais- valaiská zóna s příkrovy: základní tektonická jednotka penninika- příkrov vrcholů Monte-Rosa- Saint Bernanrd (granitoudní horniny, ruly, vysoký stupeň metamorfózy- eklogitová facie). Vnitřní jednotku příkrovu vrcholů Monte-Rosa tvoří jednotka mischabelská jednotka (permokarbonské konglomeráty, pískovce, rula, břidlice, svor). Na příkrov vrcholů Monte-Rosa- Saint Bernanrd jsou nasunuty horniny příkrovu
převážně jde o vápnité břidlice, serpentinit, gabro, basalt, tvoří masivy podél valaiských údolí. ( Grand Combin, Evoléne, Mauvoisin, Zermat-Gornergrat..) Na tyto příkrovy je potom nasunut příkrov Dent Blanche (Labhart, 1992). Preiswerk(1926) popsal a analyzoval zdroje v oblasti Grand Combe, ležící v blízkosti města Les Hauderes.
Východoalpské příkrovy jsou relikty africké kontinentální desky, která byla během alpinské orogeneze nasunuta na euroasijsou. Příkrovy se nasouvají v severovýchodním směru, nasunutí je ohraničeno linií Vaduz-Arosa-Oberhalbstein-Sils-Bernina-Poschiavo. Pod terciérními sedimenty jsou uloženy sedimenty triasu (dolomity, vápence). Horniny východoalpských příkrovů, s výjimkou kořenových zón, jsou slabě metamorfované. Dělí se na: spodní ostalpinikum- je tvořeno příkrovem např.: berninským nebo campským. A svrchní ostalpinikum- leží mezi městy Arosa a Davos, tvoří ho příkrovy silvretský, ötztalský aj. (Labhart, 1992). V oblasti Poschiavo leží dosud největší popsaný výskyt nefritu ve Švýcarsku (Giess2003). Rozkládá v místě násunu jednotek ostalpinika na příkrov Margna, jehož je nefrit součástí (Dietrich a Quervain 1968).
12
Schématická geologická mapka Švýcarska. Labhart(1992) 13
Kanton Graubünden Všechny níže uvedené oblasti jsou součástí ofiolitové zóny.
Scortaseo je součást obalsti Poschiavo. Je zde dosud největší popsaný zdroj nefritu ve Švýcarsku (Giess 2003). Zdroj nefritu leží v jižní části oblasti Poschiavo na jihozápadním svahu „Bosco della Notte“. Tektonické vztahy mezi horninami jsou značně komplikované. Příkrov Margna, patřící do středních jednotek penninika, a jehož je nefrit součástí, se podsouvá pod východoalpské krystalinikum a v průsmyku Passo Canciano tvoří akumulaci, která se dále ve směru VJV noří do serpentinového masivu Val Malenco ( Dietrich a Quervain 1968). Dietrich a Quervain(1968) se domnívají, že vznik nefritu byl značnou měrou ovlivněn horninami serpentinového masivu Val Malenco, který je v blízkosti Scortaseo. Popsali dva výskyty nefritu v oblasti Scortaseo. Nefrit se zde vyskytuje společně s mastkem. Zdroj označený jako A je čočkovitého tvaru, dosahuje délce 100m a šířky 3-5m. Čočky leží diskordantně ke kontaktu metamorfovaných sedimentů paleozoického stáří (tzv. „Malojaserie“) a dolomitického mramoru triasového stáří. Nefrit má tmavě zelenou až zelenočernou barvu. Ve vzálenosti 50-60 m, jihovýchodně od zdroje A leží zdroj B, který dosahuje délky 100m a šířky 1-3m. Nefrit světlezelené barvy je zde ve formě žíly, která je obklopena mastkem. Obě horniny leží diskordantně k dolomitickému mramoru bílé až šedé barvy. Na kontaktu mezi mastkem a dolomitickým mramorem proběhla krystalizace křemene.
Čočka nefritu, označená jako B, 1625 m.n.m. D- dolomitický mramor, T- mastek, N- nefrit, Q- polohy křemene. Dietrich, Queivain (1968), upraveno 14
kristalinikum paleozoického stáří (Staub 1916), konkrétně ve Scortaseo se jedná o muskovitickou, rulu, břidlici, chlorit-muskovitovou rulu, epidotickou břidlici, rulu přecházející až v amfibolity. Hlavní minerály „Malojaserie“ ve Scortaseu jsou: albit, křemen, muskovit, chlorit, epidot-zoisit, granát, hornblend, aktinolit-tremmolit, biotit, titanit a apatit ( Dietrich a Quervain,1968).
obal tvořený mastkem a nefritem. Pásky leží konkordantně ke kalcitu, který je obklopuje. Čočky a pásky jsou zelenošedé, světle až tmavě zelené nebo šedé barvy. Z hlediska chemismu je převládající složkou tremolitický amfibol, tvořící vláknité útvary. Dietrich a Quervain(1968) ho nazvali jako „tremolitický nefrit“. Také se domnívali, že tmavší zbarvení nefritu je zapříčiněno stopovou přítomností železa, titanu a grafitu.
Leží nedaleko švýcarsko-italských hranic. Hlavní geologickou jednotku tvoří ultramafické těleso (masiv Malenco). Masiv je tvořen částmi ofiolitu, který je patří k největším v Alpách. Nefrit se vyskytuje v polohách serpentinitu společně s mastkem, ortorulou a břidlicí, obklopený kalcitem a dolomitickým mramorem triasového stáří. Podloží tvoří krystalinikum paleozického stáří. Zdroj nefritu leží asi 20 km od zdroje ve Scortaseo (Adamo, Bocchio 2013)
6.3. Oberengardin Lokalita je součástí penninika. Zdroj nefritu byl nalezen na kopci Furchella v Oberergandinu (Dietrich a Quervain 1968). O tomto zdroji se zmínil už Staub (1918). Napsal, že nefrit se zde vyskytuje ve formě čoček až pásků v serpentinitu.
Nejdostupnější výskyty nefritu ve Švýcarsku jsou v oblasti Oberhalbstein. Ofiolitová zóna začíná v údolí Val Faller, dále se větví – západním směrem pokračuje kolem města Mulegns v jižním směru pak pokračuje přes Teifencastel a Julier Pass až k St. Moritzi (Giess,2003). 15
Na svahu Cuolmsu ve výšce 2200m leží další zdroj nefritu. Má tmavě zelenou barvu a je zde ve formě čoček o velikosti dlaně. Je obklopen serpentinitem. Okraje těchto čoček jsou tvořeny mastkem a chloritem (Dietrich a Quervain,1968).
Jižně od Fuorela da la Valleta, je zdroj nefritu, který leží na tektonickém kontaktu serpentinitu, zelené břidlice a serpentinitové brekcie (Staub1926).
Další zdroj leží 400m jižně od Fuorela da Faller. Nefrit se zde spolu s fylitem, mastkovou břidlicí nachází na kontaku mezi mylonitizovaným serpentinitem a budinami hrubozrného gabra bohatého na minerál „diallag“, dnes diopsid (Dietrich a Quervain 1968).
Blízko Muntognas digls Lajets, byl zaznamenán další výskyt nefritu. Nejdříve byl popsán a zmapován Staubem (1926), poté ho podrobněji popsali Dietrich a Quervain (1968). Nefrit se zde vyskytuje ve formě čoček a pásků v silně tektonicky postiženém serpentinitu, který obsahuje značné množství gabroidních uzavřenin a serpentinitových brekcií. Dietrich a Quervain (1968) ho nazvali jako „Aktinolit-Nephrites“ tzn. nefrit ve, kterém převládá složka aktinolitu. Má tmavě zelenou barvu.
Na západním břehu jezera Marmorera je mocná masa hornin, převážně složená z pillow-láv. Na kontaktu této masy, serpentinitu a mastkové břidlice je 20-30cm široký pás nefritu (Dietrich a Quervain 1968).
V blízkosti Val Faller v tektonicky postiženém horizontu, mezi serpentinitem a zelenou břidlicí, leží asi 5 m dlouhé čočky, které jsou tvořené především tmavě zeleným chloritem a zelenobílými šupinatými agregáty nefritu (Dietrich a Quervain 1968).
16
Nedaleko města Mulegns na svahu Sblocs se vyskytuje bílo-zelený nefrit, který je obklopen serpentinitem (Dietrich a Quervain 1968).
Jižním směrem od hory Crap Farreas leží mezi vrstvou diabasu a serpentinitem zdroj nefritu o velikosti cca 20cm (Dietrich a Quervain 1968).
Mapka zobrazující dosud popsané výskyty nefritu ve Švýcarsku. V červeném rámečku jsou zdroje nefritu v kantonu Graubünden. (Péterdi, et al, 2013). 6.5. Další výskyty nefritu ve Švýcarsku, které byly popsány koncem 19. století až první poloviny 20. století Na základě početných nefritových úlomků a artefaktů nalezených v jezeře Neuenburger a Bodamském jezeře se Meyer(1884) domníval,že ve Švýcarských Alpách musí existovat více zdrojů nefritu. Preiswerk (1926) popsal dva zdroje nefritu v blízkosti města Les Hauderes v kantonu Wallis- první ve výšce 1950 m n.m na hoře Grande Combin a druhý na hoře
17
břidlici bezprostředně pod přesmykem příkrovu Dentblanche. Převládající složkou je aktinolit. Jeho strukturu Preiswerk (1926) popsal jako „vlnitou“, která je pro švýcarský nefrit typická. V uvedené tabulce jsou přehledně uvedeny dosud známé a popsané výskyty nefritu ve Švýcarsku ( Péterdi et al., 2013)
18
Nefrit se využíval v neolitu jako kamenná surovina pro výrobu sekerek. Na objevených artefaktech jsou zřetelné stopy po úpravě suroviny. Nefrit byl nejdříve štípán či řezán a to pomocí abraziv a pilky, a poté broušen, při čemž byla využita abraziva- pískovcové brousky. Nálezy nefritu jsou spojeny s obyvateli tzv. „lake dwellings“ (Dietrich, Quervain, 1968). Jedná se o typ pravěkého osídlení, která jsou nalezena v Německu, Švýcarsku a Itálii. Tato obydlí byla postavena nad hladinou vody na plošinách, které byly podepřeny piloty. Tato obydlí byla na území Švýcarska stavěna pravděpodobně v rozmezí 5000 až 3000 př.n.l.. Nejznámější příklady „lake dwellings“ jsou jezero Constance nebo jezero Pfäffikon (Kostov 2013) .
Nálezů nefritu pocházející z této doby je nespočet. Na obrázku jsou vidět artefakty objevené v Curyšském jezeře. Zdroje, kde byl nefrit na výrobu neolitických nástrojů nalezen, zda to byly glacigenní sedimenty nebo aluviální sedimenty z řeky Rýn, Aare nebo Rhony nejsou stále jasné (Dietrich, Quervain, 1968). Kalkowski (1906) se domníval, že zdrojem nefritu by mohla být moréna. Pro jeho názor svědčil fakt, že téměř žádný nalezený artefakt neměl oblázkovitý tvar. Proti jeho mínění ale bylo, že dosud nalezené zdroje nefritu v Alpách jsou čočkovitého tvaru, malého rozměru a malé tvrdosti (Dietrich, Quervain, 1968).
Nefritové sekerky z curyšského jezera (Dietrich, Quervain, 1968) 19
Adamo,I., Bocchio R. (2013): Nephrite Jade from Val Malenco, Italy: Review and Update. – Gems&Gemology, 49, 2 Essene, E.J., (1967): Omphacite in Californina Metamorphic Rocks. – Contributions to mineralogy and Petrology, 15, 1, 1-23. Giess, H. (2003): Jade in Switzerland. – Friends of Jade Gunia, P. (2000): Nephrite from South-Western Poland as potential raw material of the European Neolithic artefacts. – Krystalinikum. Contributions the Geology and Petrology of Crystalline Complexes, 26, 167-171. Brno Harlow, G.E. and Sorensen, S.S. (2005): Jade (Nephrite and Jadeitite) and Serpentinite: Metasomatic Connections. – International Geology Review, 47, 113-146 Heierli J.(1902): Die nephritfrage mit spezieller Berücksichtigung der schweizerischen Funde. Anzeiger für Schweizerische Altertumskunde.- 1, 1-7. Kalkowski, E.(1906): Der Nephrit des Bodensees. – Abhandlung derNatuwissenschaftlichen Gesselschaft, 1, 28-44. Dresden. Kostov, R.I.(2013): Nephrite-yielding Prehistoric Cultures and Nephrite Occurences in Europe:Archaeomineralogical Review. – Haemus Journal, 2, 11-30. Sofia. Kostov, R.I. – Protochristov,Ch. – Stoyanov, Ch. – Csedreki, L. – Simon, A. –Szikszai, Z. – Uzonyi, I. –Gaydarska, B. and Chapman, J. (2012): Micro-PIXE Geochemical Fingerprinting of Nephrite Neolithic Artifacts from Southwest Bulgaria. –Geoarcheology: An International Journal 27, 457-469. Labhart, T.P. (1992): Geologie der Schweiz. – Ott Verlag Thun. Schweiz. Meyer, A.B. (1884): Ein weiterer Beitrag zur Nephritfrage. – Mitteilung Antropologisches Geselschaft, 15, 1-12. Wien Misař, Z. (1987): Regionální geologie světa. – Academia. Praha. Modl, D., Brandl, M. and Postl,W. (2013): Nephrite from Mur river gravels (Styria, Austria). – Geological, mineralogical and archaeological remarks. JADE- workshop, Besançon (Frankreich). Mrázek, I. (2013): Drahé kameny starověkých civilizací. – Masarykova univerzita. Brno. Péterdi,B., Szakmány, G., Judik K.,Dobosi G., Kasztovszky Z., Szilágyi V., Maróti B., Bendö, Z. and Gil, G. (2014): Petrographic and geochemical investigation of stone adze made of nephrite from the Balatonöszdöd- Temetöi dülö site (Hungary), with a rewiev of the nephrite occurences in Europe(especially in Switzerland and in the Bohemian Massif). – Geological Quarterly, 58, 1, 181-192.
petrographische Mitteilungen,6, 267-277. Schweiz 20
Přichystal ,A. – Kovář, J. and Kuča, M. (2011): A Nephrite Axe from the Jeseník Museum. – Časopis Slezského zemského muzea, 60, 153-159. Rost,R. (1975): Pevnost nefritu a jadeitu. – Vesmír 54,10, 315. Praha Ward, F. (1987): Jade stone of heaven. – National Geographic Magazine, 172, 3, 282-339. West, E.H. (1963): Jade, Its Character and Occucernce. – Expedition Magazine, 5, 2, 2-11. Yüklə 115,97 Kb. Dostları ilə paylaş:
|