MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra občanské výchovy
Recepce orientálních náboženských
a filosofických prvků v Evropě
v minulosti a dnes
Bakalářská práce
Brno 2011
Vedoucí práce: Autor práce:
ThMgr. Milan Klapetek Valová Andrea
Prohlášení
Tímto prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením ThMgr. Milana Klapetky a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 1.4.2011 ……………………………………………….
Andrea Valová
Poděkování
Děkuji ThMgr. Milanu Klapetkovi za vstřícný a podporující přístup při vedení mé bakalářské práce a za podnětné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a příteli za jejich podporu v průběhu celého studia.
1. Obsah
1. Úvod 4
2. Vymezení Evropy a Orientu 5
3. Odlišnosti evropského a orientálního náboženství a filosofie 6
4. Poznávání a studium Orientu v Evropě 11
5. Recepce orientálních náboženských a filosofických prvků ve starověku 17
1.1.1.5.1. Antika 18
6. Recepce orientálních náboženských a filosofických prvků ve středověku 26
6.2. Šíření islámské náboženské nauky, filosofie a vzdělanosti ve středověké Evropě 28
7. Recepce orientálních náboženských a filosofických prvků v období novověku 33
2.1.1. 7.1. Zájem o čínské systémy 34
8. Recepce orientálních náboženských a filosofických prvků v současnosti 48
9. Recepce orientálních náboženských či filosofických prvků v českém prostředí 56
10. Resumé 62
11. Závěr 64
12. Použité zdroje 65
3.1.1.12. 1. Literatura 65
4.1.1.12. 2. Elektronické zdroje 68
HALÍK, Tomáš. "Nový světový řád" a náboženství. [online]. [cit 2010-16-11]. Dostupné z WWW: < http://etfuk.sweb.cz/Halik.html> 69
HÝSEK, Ondřej. Západní Evropa ve středověku. [online]. [cit 2010-15-10]. Dostupné z WWW: 69
Swami Vivekananda [online], poslední aktualizace 13. listopadu 2010 14:55. [cit. 2010-14-11], Wikipedie. Dostupné z WWW: 70
ZBOŘIL,Zdeněk. Střed a střet civilizací. Britské listy [online]. 2002, č. 5 [cit 2010-2-11]. Dostupné z WWW: 70
5.1.1. 71
1. Úvod
O vzdálené orientální kultuře a její moudrosti se k nám dostává mnohdy jen zkreslených informací, často ovlivněných panujícím společenským zřízením či módními trendy. Naše představy o dalekých krajích jsou proto často omezené či dokonce nesprávné.
V Evropě například panuje již po staletí přesvědčení o jedinečnosti a výjimečnosti evropské kultury. Někteří Evropané se pak dokonce ze strachu o ztrátu své vlastní identity varují vstupu orientální kultury do svého prostředí. Označují obyvatele Blízkého východu obecně za bezvěrce či za teroristy a jejich civilizaci za zaostalou. Tito však zapomínají, že samotná řecká kultura, jež je základem evropské tradice, vznikala také na území Achaje a Malé Asie, kde přejímala své základní vědomosti od okolních i dalekých asijských států, a že Evropě vlastní křesťanství, ovlivněné helenismem, je v podstatě také orientálního původu. Dokonce i základy řady moderních věd, jako jsou například matematika či medicína, byly položeny v oněch orientálních zemích.
Jiní naopak odsuzují naši evropskou kulturu, co by omezující, ziskuchtivou, konzumní, a nechávají se unést tou dalekou neznámou Orientu. Opěvují jeho vyspělou vědu a společenské uspořádání, láká je představa neposkvrněného, mírumilovného Konfuciova následovníka a buddhistického mnicha nebo se inspirují jejich péčí o harmonickou přírodu a o zdraví těla i duše.
Jestliže se tedy chceme inspirovat některou východní naukou či objektivně posuzovat její přínos pro Evropu, je třeba se nejprve seznámit s vývojem dějin vzájemného poznávání a recepcí jednotlivých prvků této východní moudrosti. Jedině takto se můžeme vyvarovat slepému přejímání pouhých vybraných částí z nesmírně bohatého vědění Orientu, což častokrát vede k vytváření unáhlených předsudků a ke snadné manipulaci ze strany vlády či médií. Cílem mé práce je proto obeznámit čtenáře s tímto dějinným vývojem, který nám přináší nejen ponaučení, ale ukazuje i cesty, kterými je možné se ubírat při studiu Orientu. Pro tuto úlohu jsem si zvolila právě oblast duchovních nauk náboženství a filosofie, jež se razantním způsobem podílí na utváření konečné podoby dané kultury.
2. Vymezení Evropy a Orientu
Hranici mezi Východem a Západem nebylo možné nikdy přesně vymezit. Tato nejasnost se netýká jen geografického vymezení, ale především jejího vymezení kulturního, náboženského nebo prostě obecně civilizačního. Tento problém spočívá zejména v tom, že Evropa a Asie jsou vlastně dva kontinenty v jednom. Zatímco všechny ostatní kontinenty jsou geograficky jasně ohraničené oceány, Evropa a Asie spolu sdílejí kontinent jeden.
Protože se Asie s Evropou při vytýčené hranici v minulosti často prolínala, dalo by se říci, že je tato hranice spíše symbolická. A proto země, které leží takříkajíc v hraničním pásu, jsou těžko definovatelné jako typicky evropské nebo typicky asijské. Rusko, Gruzie, Ázerbájdžán, Arménie a Turecko, ležící zčásti nebo úplně v geografické Evropě, jsou v mnohém kulturně spjaty se zeměmi, které už geograficky patří do Asie. A naopak existují země, které leží na geografickém území Asie, a přesto mají kulturně blízko k Evropě. Takovým je například Izrael.
Za západní, proto označujeme jen země, národy a kultury, které se vyvíjely v dosahu křesťanských myšlenek, a zároveň prodělaly podobný vývoj. Za země východní, orientální, jsou pak v pomezí označovány ty, které jsou ovlivněné islámem. Za přechod mezi Západem a Východem bývá někdy chápáno i pravoslaví.
Nejprve označoval pojem Orient pouze sousední islámskou kulturu, ale od 18. století se jeho působnost rozšířila i na neislámské země dále na Středním a Dálném východě. „Jindy se rozeznává Orient „Blízký“ a „Daleký“.1 Za Blízký, s nímž měla Evropa vždy živé styky, je možné označit již balkánské země, Malou Asii, Egypt a jihovýchodní státy Asie až po Indii. Dálným východem jsou Sundy, Čína, Japonsko a další země východní Asie. „Země dálného východu žily svůj oddělený život a teprve od polovice 19. st. se úžeji a úžeji stýkají s civilizací evropskou a americkou“. 2
Dostları ilə paylaş: |